Byla zde snaha o humor,  byla zde snaha o vánoční atmosféru, byla zde snaha o hezkou povídkou, ale zdá se, že jsem lehce přecenila své schopnosti. Nicméně, hodlám si ten námět ponechat, možná ho trochu hýčkat a upravovat, s tím však počkám na výtky a připomínky, které snad od Nicol v rámci soutěže přijdou. Zatím zkrátka čtěte jen na vlastní nebezpečí. Povídka byla psána v rámci Velké literární k-pop soutěže [Vánoční] na téma vánoční komedie od .║❆║

Anotace: Snažil se vychutnat si svátky klidu a pokoje skutečně klidně a v pokoji, to by ho ale nemohl překvapit vlastní zkreslený úsudek, schůzka s přítelem z vysoké a řešení následků, které přišly po několika hodinách naprosto zoufalé snahy o nápravu vánoční situace. Chtěl jen klid, což by se mu nejspíš i bývalo splnilo, kdyby se pár dní před Vánoci nebyl přepočítal a nevyrazil nakupovat.
Pár: Siwon/Ryeowook

Procházel nákupním centrem, snažil se z dohledu neztratit malou holčičku, která kličkovala mezi lidmi kus před ním, ruky ověšené taškami, které nebyly jeho, a začínal litovat, že souhlasil s tím, co právě teď dělal – kdo ví, co to vlastně bylo, protože aktuálně se cítil mnohem více jako sluha než strýček.

„Mamince, tátovi, babičce," počítala malá na prstech, když se náhle a zcela nečekaně zastavila vprostřed proudícího davu lidí. „Bonhwa, Eunae, Yoonah, Kyong..." zarazila se ve výčtu kamarádek, protože prstů už moc nezbývalo. „Dědečkovi a tobě taky?" tázavě zahuhlala přes roušku, načež pohlédla Siwonovi přímo do tváře. A on se podivil, jak bylo možné, že si nikdo nevšiml toho ďábelského pohledu, kterým se jeho neteř dívala pokaždé, když se chystala někoho donutit ke konverzaci.

Ne, tahle malá potvora rozhodně nebyla andílkem, za kterého ho považovali prarodiče, ale ani nesnesitelně otravnou katastrofou, jak se o ní často vyjadřovala sama Jiwon, její matka. Siwon se už ani nedivil, že když své sestře nabídl, že malou vezme vybírat dárky, dostalo se mu okamžitého a úlevného „díky ti, díky!". Očividně si to špatně spočítal a pomáhat s úklidem v pohodlí domova by bylo mnohem jednodušší než se tahat po nákupním středisku s nadšeným dítětem.

Povzdechl si a poupravil roušku na nose.

„Mně nic vybírat nemusíš, pro mě je dárkem už to, že jsi dnes se mnou," pronesl mnohem veseleji, než jak se skutečně cítil a přiměl se alespoň k úsměvu očima, neboť na ústa mu stejně vidět nebylo. „Ale na druhou stranu dědečkovi bys něco pěkného vybrat mohla," pokračoval, zatímco mezi nápisy nad obchody hledal ten, který potřebovali navštívit. „Koukej," ukázal vítězně na protější stranu uličky plné lidí, „támhle určitě najdeme nějaký hezký rámeček, do kterého můžeš dát jeden z obrázků, cos je minulý týden malovala. To ho jistě potěší!"

A malá v reakci na jeho slova nadšeně vypískla a zatleskala, protože jí to očividně také přišlo jako dobrý nápad. Siwon v tom viděl možnost úniku před všudypřítomným hlukem a blízkostí lidí.

Normálně mu lidé nevadili, dalo by se říct, že se v jejich společnosti cítil dobře a nikdy mu nevadilo být součástí davu, či se nacházet dokonce v hledáčku většiny, nicméně dnes tomu bylo jinak. Po pěti hodinách, kdy bez přestání dohlížel na malého ďábla a v hlavě mu zvonilo nejen nedostatkem kyslíku a ticha, toužil po chvíli naprostého klidu, po čase, jenž by mohl strávit úplně sám někde v temném koutku pokoje, poslouchat vánoční písně z rádia a vypustit veškeré důležité myšlenky.

Místo toho ale držel za ruku děvče sotva odrostlé panenkovskému oblečení a bezradně za ním vál mezi lidmi až k vytoužené poslední zastávce – doufal, že bude poslední, a pak už budou moct vyrazit domů.

Nebylo tedy divu, že se mu z hlavy úplně vypařil příslib podvečerního setkání – absence dostatečného množství čerstvého vzduchu v plicích dělala své – a teprve neustálé brnění telefonu, jenž měl v kapse, ho donutilo spustit na okamžik zrak ze své neteře, aby si přečetl příchozí zprávy. Ale nejprve si musel přeskládat tašky na jedno rameno a paži, aby mohl volnou rukou mobil vytáhnout a odemknout, aniž by u toho ztratil rovnováhu.

A že těch zpráv bylo! Jedna následovala druhou a než se dostal k jejich konci, přibylo jich hned pět. Ryeowook nepatřil mezi nejtrpělivější z přátel, které během univerzitního studia poznal.

Zpozdil ses?

Kdy dorazíš?

Zapomněl jsi???

Ale no tak, sedím tu sám

Nudím se

Slíbil jsi, že přijdeš...

Mám na tebe čekat???

Siwone, kde vězíš?

Spíš?

Siwonnie~

Už jsem vypil láhev soju

Vážně se nepřidáš?

Bude mi smutno qwq

A zatímco se Siwon snažil vyťukat odpověď a zároveň po očku sledovat a mezi regály následovat copatou rychlonožku, jak právě neteř pokřtil, přibyly další dvě zprávy.

To už byla druhá

Přisedl si ke mně nějaký člověk,
jsi to ty?

A než byl schopen pořádně vnímat, co se snaží Ryeowook tou zprávou říct, přišla další.

Nejsi, ty si ty zprávy čteš a on
tu sedí... proč mě ignoruješ?

Teď už Siwon zvládl zmáčknout tlačítko odeslat a vrátil telefon zpět do kapsy.

Zapomněl jsem na tebe, promiň.
Místo úklidu jsem se šel nakupovat
s neteří a vypadá to, že to z mé
strany byla taktická chyba. :D
Cítím se jako vánoční stromeček,
a to máme jeden jen kvůli té malé.
Ani si nechci představovat tu kupu
dárků, co kvůli ní pod ním bude.
Sejdeme se později? Slibuju, že
přijdu, jen co ji vyložím doma.
Nezlob se.

Několik minut se nic nedělo, a tak mohl neteřince schválit výběr dřevěného, na bílo natřeného rámečku, který velikostně odpovídal stránkám ze skicáře, do nějž kreslívala své obrázky nejčastěji.

„Vezmeme ho k pokladně a já ti dovolím zaplatit, jo?" mrkl na ni, zatímco vytahoval peněženku a odolával nutkání podívat se na mobil, který opět začal vibrovat.

„Super! Strejda Siwon je beztak nejlepší!" zajásala a natáhla ručičku dlaní nahoru, aby si od Siwona vzala nabízené bankovky. Pak vesele odhopsala – to se jinak říct nedalo, protože skákala skoro jako zajíček, a ještě ke všemu do rytmu vánoční písně, která se linula z reproduktorů, a celý obchůdek tak působil ještě vánočněji než normálně, přestože dekorací bylo všude plno. To jim Siwon musel nechat.

Zatřepal hlavou, telefon opět v ruce, nevěřícný pohled upřený na obrazovku, protože Ryeowook mu tentokrát poslal i fotku. Očividně pořízenou tajně, protože byla vážně v podivném úhlu, a na ní muž zhruba v jejich věku, který nerušeně popíjel nejspíš kousek od Ryeowooka.

A bude to dneska?

Je to nesnesitelný, všude moc lidí

To ti bude trvat dlouho

Vezmi ji s sebou??

Je fakt pěknej

Kdy že to přidjete?

S každou další zprávou se zdálo, že je Wook opilejší a opilejší.

Mmám hgo oslovit

Siwonieee

Chci si povídat

Chci poznat tovji neteř

Kde jsi?

Times Square, dole jak jsme
se domlouvali

Proč sdi tro nepamatuješ -,-

Za chvíli tam budeme

Původně se domlouvali, že se sejdou, protože Siwon na svátky přijel do Seoulu, aby oslavil Vánoce s rodinou. Konkrétně tedy u Jiwon, která si přála mít všechny pod jednou střechou, když se během roku příliš nevídali.

Siwonovi to nevadilo, byl rád, že se na chvíli podívá do jiného města, zapomene na stres, který si spojoval s prací, a bude se moct v tyto svátky klidu a pokoje vidět s celou rodinou, aniž by byl nucen je zvát k sobě. Takřka každý rok se v prosinci scházeli, ale většinou až na poslední chvíli a vždy jen na dva dny nejvýše. Letos to bylo kvůli situaci trochu jiné, a tak přijel už týden před Vánoci.

Proto také uvítal, když ho starý přítel z vysoké kontaktoval s dotazem, zda by se nechtěl sejít, pokud náhodou přijede do hlavního města. Souhlasil, jak taky jinak – Ryeowooka si oblíbil, ačkoli se tehdy setkali pouhou náhodou. Bylo to ale velmi zajímavé střetnutí, protože do chvíle, než se seznámil s Ryeowookovou bezprostředností a schopností dostat všechny kolem sebe do problémů, nedomníval se, že může existovat někdo se smůlou takto nalepenou na paty, aniž by to bylo úmyslné.

Tenhle drobný chlapec – teď už tedy dospělý muž, ale pořád stejně drobný – byl od začátku záhadou, kterou se Siwon ani nepokoušel rozlousknout. Jeho chování totiž nemělo žádná pravidla a zdálo se, že pokaždé, když se setkali, byl Ryeowook zcela jiným člověkem. Jednou ho přiváděl k nepříčetnosti hlučností, podruhé se zdálo, že je nejstydlivějším dítětem pod sluncem, jindy zase všechny objímal a jednou se Siwon dokonce stal svědkem situace, kdy se mladší červenal a roztomile mával rukama kolem sebe ve snaze vysvětlit, co se dříve toho večera přihodilo.

Bylo to až podivné, kolik tváří člověk mohl mít, aniž by kterákoli z nich působila nepřirozeně.

„Co bys řekla, kdybychom se zašli podívat za jedním mým kamarádem?" položil otázku své neteři, jakmile s hrdým výrazem v očích, a ještě hrději působící chůzí vyšla před obchůdek, Siwonovi po stopách, neboť ji nechal samotnou zaplatit. Zdálo se, že si toho privilegia náležitě vážila.

„Jasně!" Zdálo se, že se pod rouškou celá rozzářila.

„Ale bude možná působit trochu vtipně, víš? On takový občas bývá." To, že se bude chovat opile, raději zamlčel, ačkoli použít výraz vtipný nebylo úplně přesné.

Pokud mohl hádat – a od školy se nic nezměnilo – čekalo je sice pořádné divadlo, ale spíše tragické, než aby bylo komické. A nebyl si ani zdaleka jist, zda je pro oči sotva školou povinné dívenky vhodné. Spíš nebylo. Ne, určitě nebylo, blesklo mu hlavou, když si uvědomil, jaké povahy byly některé z posledních zpráv.

Inu, pokrčil rameny, přinejhorším ho Jiwon později sežere.

A s myšlenkou na děsivý pohled své sestry – aha, takže po ní to vlastně ta malá měla! – se otřásl hrůzou, načež nabídl neteři dlaň, aby mohli projít davem, který ani k večeru neprořídl, k hospůdce, jež si v obchodním domě očividně vydobyla své místo právem. Lepší jídlo v kombinaci s alkoholem prý měli málokde, pokud se Ryeowookovu slovu dalo věřit.

„Siwone? Je to daleko? Bolí mě nohy," ozvala se dívenka, na jejíž matku před chvílí myslel, a připomněla mu tak, že i jeho bolí nohy, má v rukou spoustu tašek a vážně si touží sednout. Ačkoli mu bylo jasné, že se mu toto přání pravděpodobně nesplní.

„Mě taky, zlato," odvětil jí trochu nepřítomně.

„Ale no ták, to není fér!" postěžovala si věrná kopie jeho sestry a Siwon automaticky protočil očima, což u ní vyvolalo nespokojené zasyknutí.

„Nemáš hlad? Nebo na něco chuť? Budeš si moct vybrat cokoli, dobře?" pokusil se o mírný tón a usmíření.

„Ne," zazněla rázná odpověď. „Nebo možná...?" dodalo děvčátko po chvíli, očividně zamyšlené, protože jídlo určitě po celém dni náročného chození neznělo špatně.

Brzo došli k hospůdce, která byla sice na zdejší poměry docela maličká, někdo by řekl útulná, ale Siwonovi se zdála spíš přecpaná. A někde vzadu seděl Wook. Očividně. Vlastně spíše slyšitelně, protože trvalo zhruba půl minuty, než si zmiňovaný všiml Siwona a velice hlasitě upoutal jeho pozornost. Ne však vesele, naopak – popotahoval a vypadalo to, že se každou chvíli rozbrečí.

Bylo to tu zase. Ryeowook se očividně zvládl opít i bez něj.

„Siwonie!" vykřikl zlomeným hlasem a než ten se nadál, měl náruč plnou nejen tašek, ale taky Ryeowooka, který mu brečel do košile a zcela ignoroval děvče, jež vyjeveně stálo vedle nich, ruku nataženou v prostoru, očividně nepobírající situaci.

A Siwon se jí nedivil. Dokonce i ostatní přítomní hosté se po nich dívali. Někteří jen po očku, jiní zírali zcela nepokrytě. Mohl jen doufat, že je to brzo přejde.

„Je vtipný," zhodnotila nakonec situaci a pod rouškou se nejspíše usmála. No, alespoň někdo to bral s klidem, pomyslel si Siwon.

„Sedneme si, dobře?" oslovil muže, který mu právě zcela nemužně fňukal do košile.

„Hmmm."

„Pojď, sedneme si, já si dám soju, ty se trochu najíš a... zlatíčko, co si dáš ty, na co máš chuť?" pohlédl na svoji neteř, přičemž zcela změnil tón. K Ryeowookovi mluvil jako k nesamostatnému dítěti, svou neteř, která doopravdy dítětem byla, oslovil věcně a o poznání příjemněji.

„Hmmm."

„Něco dobrého!"

Ale odpovědi byly obě stejně předvídatelné. Povzdechl si nad absurditou té situace.

Jedné bylo osm, druhému třiatřicet, ale oba se chovali jako kdyby jim bylo stejně. A bohužel, blíže tomu jednocifernému věku.

Za co mě trestáš? Zvrátil hlavu do stropu, snad ve snaze přesvědčit se o opravdovosti této situace.

Jakmile se usadili, přišla další rána, protože mladší z mužů se okamžitě natáhl po lahvi a ani se neobtěžoval s naléváním, místo toho si ji obrátil přímo do hrdla. Až do poslední kapky. Přestože v ní byla sotva polovina, pořád to bylo na jeden lok dost.

„Ach bože, Kim Ryeowooku, co to děláš se svým životem?" Řečnická otázka, na kterou neočekával odpověď.

„Hmmm." A víc nic.

„Vzpamatuj se." Ta slova ale zněla spíše rezignovaně.

„Pohlídáš ho?" otočil se na sice mladší, ovšem pravděpodobně rozumnější ze svých dvou společníků. „Půjdu ti vybrat něco k jídlu."

Malá jen přikývla, zodpovědně překřížila ruce na hrudi a upřela zrak na muže, který byl strýčkův vtipný kamarád. Nelíbil se jí, ale opravdu byl zvláštní, a tak nejspíš proto jí nevadilo ho pohlídat. Navíc jí to určitě připadalo důležité.

Siwon se zvedl, objednal své neteři sladké jídlo a sobě vzal lahev alkoholu, aby ustál, co mělo teprve přijít.

Fázi pláče totiž měli úspěšně za sebou – když se vrátil ke stolu, Ryeowook už jen popotahoval a tiše se rozhlížel kolem, načež zůstal fascinovaně zírat na jeho příbuznou.

„Kdy jste přišli? Co je zač? Aha, tvoje neteř. Ahoj, já jsem Ryeowook. Jsem kamarád tvého strýčka. A ty?" Proud slov, to se dalo čekat.

Než se ale kdokoli mohl nadechnout ve snaze odpovědět, dotyčný pokračoval: „Siwonie, tomu bys nevěřil, já jsem se na něj usmál a on se prostě otočil na druhou stranu. A musel mě vidět! Ani jsem ho ale nepozdravil, tak proč mě ignoroval, copak vypadám tak špatně? Co je se mnou v nepořádku? Mám skvrnu na svetru? Siwonie!"

Oslovenému chvilku trvalo, než si uvědomil, o čem to Ryeowook začal plynule mluvit, ale pak jen chápavě přikývl a už se ani nesnažil do proudu slov – přerušeného jen nádechem – skočit.

„Ty mě máš rád, viď, Siwonie? Ty by ses neotočil, kdybych se na tebe usmál, že ne?" popotáhl Ryeowook a jeho chování v tomto momentu zcela odporovalo faktu, že by to měl být chlap přes třicet. Normálně takový nebyl, to jen... když se napil víc, než jeho metabolismus dokázal snést.

Několik minut, během nichž začala třeštit hlava očividně nejen Siwonovi, než opět nastalo ticho a přišly vzlyky. V té chvíli už měli nežádoucí pozornost většiny zákazníků a taky obsluhy. Jídlo, které chtěl dát své neteři, dostali zabalené a očividně nepříliš nadšená obsluha je s nesmělým výrazem pořádala, zda by se nemohli přesunout jinam. A Siwon ji chápal, opravdu, proto jen rezignovaně přikývnul a omluvil se za způsobené potíže.

„Opravdu mě to mrzí, on takový nebývá, ale asi ho dnes něco rozrušilo a... No, my půjdeme, moc děkujeme," zarazil se uprostřed vysvětlování, protože mu bylo jasné, že důvody nikoho nezajímají.

Následně šlehl po svém příteli nevraživým pohledem a malou pobídl, aby si vzala jídlo do rukou, zatímco on posbíral všechny tašky plné vánočních dárků a zároveň podepřel Ryeowooka, aby ho vůbec přiměl k chůzi. Plačící muž, malá holka a chlap ověšený taškami jako stromeček, kterých teď bylo všude plno. Tomu se jistě dalo říct komediální trojka, zvláště když kráčeli nákupním centrem opravdu velmi pomalu a každý druhý krok se naklonili na jedno stranu. Siwon zalitoval, že nemá více rukou, protože podpírat Ryeowooka, držet všechny ty tašky a zároveň i ruku své neteře, aby se mu neztratila mezi lidmi, dávalo pořádně zabrat.

Jakmile se ocitli na čerstvém vzduchu, dostal chuť si roušku strhnout z tváře, ale nemohl – jednak měl plné ruce, druhak by to asi ani ničemu nepomohlo. Místo toho zamumlal tichou kletbu, která zůstala ztlumena látkou, protože si uvědomil, že zapomněl na lahev soju, kterou sotva stihl otevřít. A teď byl příliš střízlivý na to, aby se vypořádal s faktem, že netušil, co s Ryeowookem, a už vůbec ne, jak dostat nejmladší z rodiny Choi domů.

A taky ho děsilo pomyšlení na mobil, který se rozvibroval pravděpodobně následky telefonátu od sestry, která si jistě dělala starosti, kde tak dlouho váznou.

Projíždějící taxikář byla jako modré z nebe.

Jakmile nastoupili, Siwon nadiktoval adresu k Jiwon, tašky bezpečně uložené v kufru, malou Yejin posazenou po levé straně a očividně unavenou, protože začínala klimbat, a Ryeowooka usazeného v pravo, objímajícího Siwonovu paži a bez přestání mumlajícího absolutně nedůležité věci.

„Siwonie!"

„Strejdo Siwone."

Ozvalo se z obou stran ve stejnou chvíli a on se musel kousnout do rtu, aby frustrovaně nezavrčel.

Dnes se z něho stala chůva. A on si ani nechtěl představovat, co bude Ryeowook vyvádět, protože vzít ho k Jiwon byl aktuálně nejschůdnější nápad, přestože nebýt malé dívenky, zamířil by spíš někam k hotelu a nechal ho vyspat se, aniž by mladší někoho zase ztrapnil. S dítětem na hlídaní to však nešlo. Ani náhodou.

„Ano?" vypravil ze sebe z posledních sil. Únava si na něm začala vybírat daň, protože konečně seděl a auto uvedené v pohyb ho uklidňovalo, alespoň trochu. Vnitřně ale stejně panikařil.

Jen co vyloží Yejin, rozhodně vezme Ryeowooka někam na hotel a teprve pak se vrátí. V tomhle stavu by bylo krajně nerozumné ho nechávat kdekoli poblíž lidí, kteří na jeho opilé chování nebyli zvyklí.

„Máš mě rád?"

„Kdy budeme doma?"

„Samozřejmě, Ryeowooku," odvětil trpělivě, jako kdyby dítěti vysvětloval kouzlo vánočních svátků. „A doma budeme asi za dvacet minut," odpověděl stejně mírně i své neteři.

Zbytek cesty proběhl v relativním tichu. Malá střídavě usínala a probouzela se, zatímco jeho přítel střídavě popotahoval a ujišťoval se, že není sám.

Siwon se cítil jako matka, která strávila poslední rok bez kontaktu s jinými lidmi, než byly její děti. A to to přitom bylo jen jedno odpoledne. Příšerný zážitek.

Ulevilo se mu teprve ve chvíli, kdy se otevřely vchodové dveře a v nich se zjevila starostlivá tvář jeho sestry. Výraz se však v mžiku změnil – probodla ho vražedným pohledem. A on si rázem uvědomil, na co zapomněl.

„Promiň."

„Neomlouvej se a raději zvedej telefon. Nebo alespoň odepiš, byli jste pryč několik hodin a – kdo je tohle?" zarazila se s pohledem upřeným na muže, který mu visel na rameni. Doslova visel.

„Ahoj mami, to je strejdův vtipný kamarád. Celou dobu si chtěl povídat, a pak taky hrozně brečel a strejda mu říkal Ryeowooku a je vážně divný," jala se odpovídat nejmladší, a po nádechu plynule pokračovala o jiném tématu: „A nakoupili jsme všechno, co jsem si přála a strejda Siwon mi pomohl vymyslet, co dám pod stromeček dědečkovi, a máme toho táááhle moc!"

„Tak dobře, zlatíčko," výraz v její tváři se opět změnil jako mávnutím kouzelného proutku a Siwon si viditelně oddechl.

„Já to tady nechám a půjdeme, dobře? Musím ho vyprovodit někam, kde si odpočine, protože toho moc vypil, předtím, než jsme tam přišli s Yejin." Poslední část zdůraznil, aby si Jiwon nemyslela, že bere děti na místa, kde se podává alkohol – natož její děti. Protože kdyby se tohle domnívala, při nejbližší příležitosti by ho určitě stáhla z kůže.

„A nezůstanete alespoň na chvíli?" zeptala se, načež si i sama odpověděla, protože ještě jednou spočinula pohledem na mladším z dvojice. „Chápu, raději ne," spiklenecky se usmála a Siwon mohl jen hádat, co se jí právě honilo hlavou.

A pak přišlo to úplně nejhorší.

„Miluju tě, Siwonie!"

Jiwon se zasekla uprostřed zavírání dveří, Siwon strnul. A Ryeowook vesele pokračoval dál: „Taky mě miluješ, Siwonie? Viď, že jo? Jinak bys mě tehdy nepolíbil, že ne?"

Siwon mu zacpal pusu, ale už bylo pozdě. Hádal, že ta fráze, kterou všichni používají, když něco není, jak si někdo jiný myslí, měla přeci jen svůj smysl. Ale stejně tak nikdy nefungovala.

„Není to, jak to zní, opravdu. Bylo to jen... A dávno... A... Proboha, zní to příšerně," povzdechl si. „Raději už opravdu půjdeme."

„Jo, běžte. Nebudeme na tebe dnes čekat a... rodičům to proboha neříkej, nejmíň ne do Vánoc. Ale už se nedivím, proč jsi to nikdy s žádnou nevydržel dlouho."

„Ale tak to..." Není už zůstalo nevyřčeno, protože Ryeowook mu zase začal mumlat do dlaně a Siwon se odmítal ztrapnit znovu, už tak bude mít co vysvětlovat, a to ještě nebyly ani Vánoce.

Letošek opravdu hůř končit nemohl. A svátky byly za trest. Alespoň pro něj v tuhle chvíli.

Proč?  Pohlédl s palčivou otázkou na temné nebe, než sedl do auta vedle Ryeowooka.

Tohle budou dlouhé dva týdny do nového roku.