Po chvíli se mi objevila křídla. Zářivě bílá. Snad je nebudu muset dávat do pračky. Tobias na mě zíral s otevřenou pusou.
,,Já věděl, že Roxy spadla z nebe."
Zabiju ho!. Všichni na něj obrátili zrak. Tobias se začervenal, ale pak mu došlo co vlastně řekl. Já myslela, že ho zabiju. Nikdo mi nebude říkat Anděli! Příště ho zabiju! Mezitím Tobias využil pozornosti a rchle se přeměnil. On pouze zmáčkl náramek na ruce. Rychlost je má! Měl zelenou barvu obleku. Na nohách měl kolečka. Zmáčkl je a jel rychlostí 100 m / 1 s. Něco podobného měl na rukách. Ale střílel ostrá kolečka. Byl přímo nadšený.
Jane se dotkla své žluté gumičky. Čas je můj přítel! Měla na sobě žlutý oblek se sukní. V ruce měla zvláštní kouli. Ona se přesouvala v čase. A dokázala se zneviditelnit.
Emili jenom vykřikla Make-up její oblíbené slovo. Měla na sobě růžový obleček. V ruce rtěnku, která umělá omráčit kohokoliv. Jinak měla kabelku, v ní měla zvláštní kuličky, které když někam hodila, vytvořily žvýkačku.
Holy zvedla ruce nahoru Samuraji povstaň znělo to jako bakugane povstaň, chtěla jsem se zasmát, ale radši jsem mlčela. Na sobě měla fialový oblek s tlustým černým páskem. Na zádech měla dva samurajské meče. Jo, hotový samuraj.
Filip se podíval na svůj náhrdelník. Byl smutný. Povdechl a odběhl pryč. Ostatní to nevnímali, a tak jsem se rozběhla za ním. Seděl na posledním schodu. Přisedla jsem si vedle. Chytla jsem prudce náhrdelník a celou sílu soustředila do něj.
,,Než mi zase zmizí hlas. Řekni mi co se děje."
Chvíli v šoku pozoroval můj přívěsek, který když jsem mluvila zářil. Vypadal, že se za svou moc stydí. Nechápu proč. Ostatní to taky nemají nic. Nemusí to být boží, ale měl by to přijmout.
,,Moje moc je nebezpečná. Nechci vás zranit."
Přemýšlel chytře, ale tady nejde o chytrost, ale o činy, přátelství, odhodlanost, důvěru... nevím jestli uvažuju správně. Jako si myslí, že já bych jim mečem neublížila. Všichni máme svou schopnost a proto máme partu, aby nám pomohla jí zkrotit.
,,Proměň se chci tě vidět. Třeba ti nějak mohu pomoci."
Byl odhodlanější. Viděla jsem jak položil obě ruce na přívěšek. Jeho pohled mám to udělat? Byl zvláštní. Záleželo na mé odpovědi. Celou svou důvěru přesunul na mě. Opatrně jsem kývla. Filip se nadechl a pak vydechl. Odteď jsem pán přírody měl na sobě černý plášť s kapucí. V ruce držel luk a vzadu pod pláštěm měl šípy. Černý oblek byl až skoro neviditelný. Připomínal mi Robina Hooda. Nechápu jak by nás mohl ohrozit.
,,Hlavní problém jsou ty šípy. Můžu střílet nenávist nebo lásku nejhůř smrt, ale také život. Má druhá schopnost je přenášení lidí nebo věcí, možná i zvířat na určité místo. Já se bojím, že vás přesunu někam, kde uvíznete."
Uznávám má dobré důvody. Časem se to naučí ovládat tak jako já létání. Je zvláštní, že Filip má luk/šípy a já meč. To jsem nepochopila. Má suprovou schopnost. Jen si musí hlídat emoce. Filip není výbušný. Alespoň si to myslím. Musím ho nějak uklidnit. Pocit bezpečí je nejlepším lékem.
,,Filipe, máš skvělé super schopnosti. Já ti věřím. Všichni se máme ještě co učit. Rozhodně v téhle situaci nejsi sám. Pro pocit bezpečí, chceš obejmout."
Široký úsměv pro mě znamenal ano. Objala jsem ho a cítila pocit z jeho nitra. Přátelství, sebejistý, spokojený, důvěřivý a zase trochu růžové záře. Za tyhle růžové záře bych je asi zabila. Růžová - láska. To nejhorší co může být v nitru. Po chvíli jsem se od něj odtrhla. A odešla zpět nahoru. Všichni si zkoušeli své schopnosti. Po chvíli přišel i Filip. Všichni na něj zírali. Zdeněk si toho všiml.
,,Skvělé, všichni jste to zvládli."
A to je jako vše? Žádná záchrana světa? Jen nácvik? Co tady celou dobu dělali než jsem přišla?! To se celý svět zbláznil! A já sním? Ne já jsem normální! Sakra, vysvětlí mi to už někdo!!!??? Hej!!! Ach jo. Já se přeměním zpátky! Nikdo, nikdo mě neslyší? Čau!!! Dotkla jsem se přívěsku a přeměnila se zpět. Vzala jsem si svou kwami => draka a odešla do svého pokoje. Nikdo si mě ani nevšiml. Prostě klasická ironie osudu. V pokoji jsem si sedla na židli a vyndala blok s tužkou. Načtla jsem si obrázek své kwami. Drak na mě jen koukal. Sedl si před obrázek a upřeně se mi zadíval do očí. Mě to znervóznilo. Asi si toho všiml, jelikož položil tlapku ma mou ruku. Vypadal jakoby mě chápal. Vzala jsem ho do náručě a přitiskla si ho k obličeji. Byl tak hebký a tak roztomilý. Potom jsem zapla tablet a rozklikla novinky. Moje překvapení bylo, když jsem spatřila reportáž z hlavního náměstí. Byl tam super-padouch. Vypadal směšně, ale pšechny proměňoval v monstra. Já totálně spanikařila. Popadla jsem tablet a rychle běžela do klubovny. Všichni si tam povídali o proměnách. Když jsem rychle vyrazila dveře, ozvala se veliká rána. Všichni mi věnovali pozornost. Zapojila jsem tablet do počítače a zapla data projektor. Pustila jsem celé video. Jediné co jsem viděla byly otevřené pusy. Byl zde úžas, strach, panika, odhodlání, pochyby...
,,Zachráníme je! Máme super schopnosti!"
Jane byla nejmladší, ale měla pravdu. Je výškově malá, ale odhodlaně veliká. Všichni naslouchali, až mě to fascinovalo. Jak malý člověk má stejný dopad na společnost, tak jako dospělí.
,,Všichni se proměňte a jdeme zachraňovat! Jeden za všechny..."
Jane čekala na naší odpověď. Nemohla jsem mluvit, ale i tak jsem zvedla ruku. Ostatní to řekli za mě.
,,...A všichni za jednoho!"
Našla jsem si super partu. Už vůbec nelituji toho, že jsem byla to dítě. Naopak jsem velice ráda. Ne všichni lidé mají to štěstí být vyvolení. Nechápu jak se liším od ostatních němých. Teď už je to jedno. Zdeněk si vybral mě. Ale proč? Vždyť v Sirotčinci je spousta zvláštních lidí, tak proč já? Všichni se už proměňovali. Já jsem se dotkla svého přívěsku a opět jsem se proměnila. Tyrkisová záře mě obklopila, ale jen na malou chvíli. Jane se zamyslela. Čekala jsem na její šílený návrh.
,,Chce to něco jako hlášku super hrdinů."
Mě došlo co myslí. Ale ostatním evidentně ne. Smál jsem blíž k Jane. Ona kývla a já taky. Dala jsem ruku mezi nás a ona zase svou na tu mou. Pak jsme vykřikly Jeden za všechny a všichni za jednoho! Když se věta blížila ke konci tak jsme postupně dávaly tu ruku nahoru.
***# # # ^ ^
PS: Doufám, že mě chápete ;)
***# # # ^ ^
Ostatní přikyvovali. Nakonec jsme to udělali všichni naráz. Vypadalo to božsky. Jsme super sehraná parta. Vyběhli jsme před dům. Filip si vzal mapu a tablet. Začal v ní hledat a přitom si pouštěl záběry z místa činu.

Díky za přečtení. Budu ráda za VOTES nebo KOMENT <3

A teď něco malého na závěr :) teď se ukáže jestli jste se o tomhle příběhu dozvěděli to hlavní... věřím, že jo, jelikož je to jednoduché. Do komentářů napište kdo je kdo <3 příjemné luštění vám přeje Zairi <3