Pohled stáda White sun.

Voda stříkala vzduchem a cákala na všechny strany. Na hladině velkého jezera, se odráželo ohnivě zářící slunce. Všichni sloni z White sun se dnes večer rozhodli vykoupat v jejich obrovském jezeře. Slunce pomalu zapadalo a voda se třpytila. Všude se ozývalo šťastné troubení slonů.

Slonice Shiny právě hravě povalila svého druha. Ten se ponořil pod vodu a nad hladinu vyplavalo několik bublinek. Shiny se zasmála a odplavala o kus dál kde se také ponořila. Po chvíli se Mount vynořil a jeho družka nikde. Zmateně se rozhlížel. ,,Hej, Shiny!?'' Zavolal. Slonici už stejně docházel vzduch, vynořila se a připlavala k Mountovi. Oba se začali hlasitě smát a cákat po sobě.

Shiny si najednou všimla Oasis. Stála na břehu a zasněně se dívala na Wooda. ,,Oasis!'' Vykřikla Shiny. Ona ale nereagovala. ,,Hej Oasis!'' Vykřikla znovu, ale pořád žádná reakce. Nakonec Shiny vylezla z jezera a přišla až k Oasis. ,,Haló? Oasis!'' Zatroubila jí přímo do ucha. Oasis leknutím nadskočila. ,,Shiny? Co jako děláš?'' Vykřikla Oasis. ,,Volám tě a ty nic. Jen se celou dobu jako omámená díváš támhle na Wooda.'' Řekla Shiny pobaveně a kývla hlavou ke slonovi poklidně plavajícímu ve vodě. ,,Blbost...'' Zamručela Oasis a sklonila hlavu. ,,Já vím svoje.'' Usmála se Shiny.

Když slunce zapadlo a na krajinu se snesla tma, velitel zatroubil na slony v jezeře, že už mají vylézt a jít si lehnout. Všichni tedy vylezli z vody a chystali se ke spánku.

Shiny se tiskla k Mountovi, Waterfall spala s Autumnem... Oasis ležela pod stromem a všechno smutně sledovala. Vedle ní nikdo neležel, cítila se trochu osamělá. Pevně zavřela oči a snažila se na takové věci nemyslet. Najednou ale uslyšela kroky. Otevřela oči a zamžourala do šera. Blížila se k ní silueta slona. ,,Woode?'' Zašeptala Oasis s nadějí v hlase. ,,Co máš pořád s tím Woodem?'' Zašklebila se Shiny. ,,To jsi ty?'' Jak jsem si mohla tak naivně myslet, že ke mě jde Wood...? ,,Jdi pryč Shiny.'' Zamručela Oasis otráveně. Shiny ale neodešla. Přišla až k ní, lehla si a přitiskla se k ní. Oasis se nadechla, chtěla jí odehnat, ale nakonec ji nechala. Shiny přítomnost jí uklidňovala, najednou všechen smutek opadl a Oasis zavřela oči a pomalu usínala.

Zářivý měsíc v úplňku se vyhoupl na oblohu. Celý tábor spal, až na jednoho slona. Velitel Mystery stál na kameni a díval se do dálky. Proč nešel spát? To ani sám nevěděl. Prostě tušil, že by ještě neměl jít spát, že se bude něco dít. Proto se díval na měsíc a čekal.

______________________________________

Trošku kratší kapitolka než minule, ale musela jsem to ukončit zde. :D