Vesnicí se rozlehl třesk zbraní. Byla studená říjnová noc, nebe bylo zatažené a panovala ospalá nálada. Teď byli všichni plně probuzení, muži si brali zbraně a někteří si ještě upravovali rohaté helmice na hlavě. Věděli, co se děje.

Draci přišli pro další oběť.

Vikingové proti nim bojovali, nechtěli se vzdát svých zvířat, na to byla až příliš důležitá. Tady na drsném severu záležel na přežití i jeden jediný detail. A proto se zuřivě bránili. Zabili už tisíce draků, ale stále jich neubývalo.

A přeci, i přes fakt, že draci neustále napadali Blp, se našly i světlé duše, které bojovaly za ně. Ne přímo za draky, ale byly proti jejich zabíjení. Nebylo to správné. Mezi ně patřila i Valka, manželka náčelníka vesnice.

Tento názor ji zařazoval mezi odpadlíky, ale přesto si za ním stála. Věřila, že můžou dosáhnout míru a pevně doufala, že se její rok starý syn, Škyťák, vydá v jejích stopách.

Dnešní noc byla obzvláště krutá. Dva draci byli zabiti při prvním náletu, jeden Viking byl zraněný. Valka se zdržovala venku, ale když se dva draci probořili do domu, který byl na druhé straně návsi, dostala strach o svého syna. Nechala ho v kolébce uprostřed místnosti!

Rozběhla se k domu, jak nejrychleji mohla. Třesk zbraní jí hučel v uších, ale snažila se ho nevnímat. Měla moc starostí.

Úzkostně rozrazila dveře a ihned se jí ulevilo, když viděla, že je malý Škyťák bezpečně zabalený v dekách v kolébce. Už volnějším tempem k němu přišla a vzala ho do náruče. Dítě se na ni usmálo a Valka úsměv opětovala.

Byla tak šťastná, že je její syn v pořádku, že si nevšimla velkého draka, jak se procpal dveřmi dovnitř. Všimla si ho až v okamžiku, kdy se Škyťák rozbrečel. V tu chvíli se ozval zvuk zbraně, jak udeřila o zem. Drak ji shodil ocasem.

Valka se otočila a okamžitě ji pohltila hrůza. Věřila, že mezi draky může být mír, ale právě teď byla zoufalou matkou, která se snažila chránit své mládě. Mateřské instinkty v ní zcela převládly. Na draka vyděšeně hleděla, než si uvědomila, že neútočí. Přesto přitiskla Škyťáka ještě blíž k sobě a dítě se rozbrečelo, když tlak ucítilo.

Valka ho pohladila po vlasech, nespouštějíc přitom oči z draka. Nevypadal nebezpečně, oči měl rozšířené zvědavostí. Byl velký, že se skoro nevešel do dveří a v záři pochodně byla vidět oranžová barva.

Valka se úzkostně podívala v mezeře, která byla mezi dračím bokem a dveřmi, aby viděla, jestli si draka ve dveřích náhodou někdo nevšimne. Ach, jak se teď modlila, aby přišel Kliďas, Tlamoun, nebo kdokoliv jiný.

Drak zkroutil hlavu na stranu a vypadal opravdu zvědavě. Valka si pomyslela, že teď by možná byla vhodná chvilka na útěk, a začala se nohou pomalu posouvat k velkému střešnímu oknu. Bohužel pro ni ji drak následoval. Žena stiskla dítě a couvala dál.

Náhle kolem její hlavy proletěla sekera a málem přeťala drakovi čumák. Plaz zavrčel a k záchvatu zuřivosti vypálil oheň. Valka se letmo ohlédla a spatřila Kliďase. Její mysl zaplavila vlna radosti. Jsou zachráněni!

Oheň zachvátil místnost neskutečně rychle a Valka se snažila malého Škyťáka ochránit před žárem vlastním tělem. Podívala se na Kliďase, který byl uvězněný mezi ní a ohněm. Naděje, která se teprve probudila, začala znovu uhasínat.

A nejvíce ve chvíli, kdy se drak vznesl do vzduchu a mohutné tlapy s drápy ji uchopily za ramena. Valka přidušeně vykřikla, když se její nohy odlepily od země obrovskou rychlostí.

„Kliďasi!" vykřikla zoufale. Ještě by mu mohla hodit Škyťáka, ale rychle se vznášeli a ona by riskovala, že její dítě by zemřelo, kdyby ho Kliďas nechytil.

„Valko!" vykřikl Kliďas a lámal se přes plameny, které mu olizovaly zbroj. Nemohl se dostat dál, navíc nemohl bojovat proti něčemu, co je ve vzduchu a vzdaluje se. Ještě jednou uslyšel zoufalé: „Kliďasi!", než se drak ztratil v oblacích a spolu i s jeho ženou a synem.

zzf