„Potřebuju na záchod," ozvalo se nespokojeně vedle mě. Nahlas jsem zaskučel.

„Proč jsi nebyl, než jsme vyjeli?"

„To se mi ještě nechtělo," odsekl a opět se nespokojeně zavrtěl.

„Jsi jak malé děcko."

„Počůrám se," začal opět fňukat ignorujíc mou poznámku.

„Dobře, dobře, zastavím," rezignoval jsem a ani ne za deset minut jsem už stavěl na lesní cestě.

Jimmy se rychlostí blesku vyřítil z auta a já už jen slyšel řinčení pásku a úlevný výdech. Bubnoval jsem prsty o volant v rytmu hudby vycházející z rádia.

„Můžem." Na rameno mi dopadla drobná ruka a já kývl. Jeho ruku jsem mimoděk setřásl. Moc dobře jsem totiž věděl, kde ji před tím měl.

„Na jídlo se zastavíme v dalším městě. Mají tam hezkou hospůdku."

„To to bude stejné jako ten motel nebo  to bistro před tím?" rýpl si. Jen jsem zavrtěl hlavou. Nastalo ticho, které zaplňovala jen hudba z rádia. Tohle bude dlouhý den.

„Tuhle miluju!" vykřikl, až jsem sebou poplašeně cuknul. Brzy už zpíval společně se zesíleným rádiem a já si přál jediné, být hluchý. Malou část mě to ale přeci jen těšilo. Jimmy přeci jen nebyl skvělý ve všem. Jeho hudební sluch byl silně pod normou špatného zpěváka. On byl jednoduše děsný a to jej činilo dokonalým. Každá nedokonalost, na kterou jsem postupně přicházel jej činila v mých očích lepším a lepším, zkrátka neodolatelným. A přesně tyto myšlenky mě děsí. Děsím sám sebe.

„Vypadá to kupodivu dobře," pronesl překvapeně, až jsem si musel uraženě odfrknout. Jako bych snad byl naprosto neschopný v hledání dobrých míst ke stravě a k přespání. Ano, sem tam jsem se trošku spletl, ale i tak. Nejsem neschopný.

Jako gentleman jsem mu podržel dveře a nechal jsem jej vybrat i místa k sezení. Vybral stůl vzadu u záchodových dveří. Snažil jsem se to brát pozitivně, i když to byl vskutku nadlidský úkol. Mohl jsem si tedy alespoň rychle odskočit a taky jsem ve váze měli čerstvou květinu a ne jako stůl devět u otevřeného okna.

„Tak co to bude?" usmála se na nás servírka a našpulila  nepřirozeně velké rty. V tu chvíli mi připomínala kachnu.

„Já si dám hranolky s vepřovým masem, co ty?" otočil jsem se na Jimmyho.

„To samé a ješ... "

„A k pití něco?" skočila mu servírka do řeči tužku držíc u pusy a neustále na mě pomrkávajíc.

„Nealkoholické pivo a..." tázavě jsem opět pohlédl na Jimmyho.

„Limonádu," odsekl a nepřátelským pohledem si měřil blonďatou servírku. Ta kývla hlavou, až jí culík poskočil nahoru a dolů, houpavým krokem hned na to odkráčela pryč.

Než se mi podařilo rozpoutat konverzaci, tak byla zpět a měla, alespoň myslím, rozeplou košili o dva knoflíčky víc, než měla před tím. Položila před nás pití a zase odešla.

Tentokrát se promluvit pokusil Jimmy, ale ona už byla zase zpět. Byla jako bumerang.

„Tady to je, přeju Vám dobrou chuť, " položila před nás jídlo a já se spokojeně zazubil. Všechny předešlé nepříjemné pocity byly pryč. Rychle jsem rovnou zaplatil a chtivě  jsem se konečně natáhl pro příbor, ona mi ale do ruky strčila jakýsi papírek.

„Co to je?" zamumlal jsem nechápavě a očima jsem lítostivě zatěkal ke svému talíři. Měl jsem hlad a účet mi už přeci dala.

„Moje telefonní číslo, brouku," zahihňala a mrkla na mě. Zaraženě jsem na ni koukal.

„Proč mi ho ale dáváte já... " Než jsem stačil pokračovat a dopídit se tak důvodu, proč mi dala své číslo, tak jsem byl za bundu přitáhnut vrchní částí těla doprostřed stolu, kde jsem se setkal s Jimmyho rty. Polibek jsem mu po překonání šoku opětoval a dovolil jsem si se jím nechat chvilku unášet.

Když mě propustil a já se zhluboka nadechl, tak ta holka byla už dávno pryč.

„Proč jsi to?" odkašlal jsem si. On se už však věnoval jen svému talíři a mě si nevšímal. Přišlo mi, že má vztek a současně má jakousi škodolibou radost, jen jsem nechápal proč.

S hlasitým povzdechem jsem se pustil konečně do jídla. Už jsem byl v polovině, když se ozvalo Jimmyho tiché a vyděšené zalapání po dechu. Zmateně jsem se podíval směrem, kam se koukal. Vidlička, která mířila se šťavnatým soustem k mým ústům, se zastavila v půli cesty.

„Musíme odtud hned vypadnout, detektive. "