Ani jeden z nás se o tom už nezmiňoval. Dělali jsme jakoby se to nestalo. Vlastně se ani nic nestalo, nemá cenu to řešit, to bych se z toho asi zbláznil. Už tak stačilo, že jsem byl na takříkajíc útěku se sotva dospělým klukem. Takhle jsem si svou kariéru doopravdy nepředstavoval. Když to vezmu kolem a kolem, jsem totiž nyní prakticky bez práce.

Se zívnutím, při kterém mi křuplo v čelisti, jsem vypnul televizi. Bylo něco před půlnocí a já se rozhodl vydat do koupelny. Oči se mi již notnou chvíli klížily a to byl jasný signál, že už bych měl jít doopravdy na kutě. Moc jsem nevnímal okolí, v klidu jsem vešel do koupelny. Svítilo tu jen jakési matné světlo a tak jsem to nechal tak. Pomalu jsem se svlékal, jenže se mi zamotala noha do nohavice. Chvíli jsem tedy poskakoval na místě, ale ustál jsem to. Už jsem si stahoval boxerky, když se ozvalo šplouchnutí. Mé tělo se automaticky otočilo za náhlým zvukem, boxerky nyní spadlé někde u kotníků.

„Ale, ale, že se nestydíte, detektive," ozval se samolibý hlas.

Jimmymu z vany koukala jen hlava a ruce. Hlavu měl položenou na svých rukou a lokty přesahovaly okraj vany. Chvilku jsem na něj beze slov zíral. On dělal totéž. Tedy až na to, že se tvářil jako samolibý hajzlík.

V rychlosti jsem se k němu otočil zády a mé boxerky už byly zpět na svém místě. Tváře mi hořely studem.

„Co tu proboha děláš!? " vyjekl jsem, ale stále jsem k němu zůstával otočený zády.

„Koupu se," odvětil líně. Znovu se ozvalo šplouchnutí.

„Počkám venku, než, než vylezeš. Promiň."

Podařilo se mi vykoktat a rychle jsem si ze země začal sbírat svršky. V hlavě mi hučelo a stále jsem se snažil ze země sebrat tričko, které mi stále utíkalo mezi prsty. Taky mě rušilo to neustálé šplouchání vody a to mému klidu nepřidalo.

„Není třeba," na svém rameni jsem ucítil drobnou ruku a tak jsem se otočil. Okamžitě jsem se zase otočil zpět stejně rudý jako jsem byl před chvílí, co jsem to teď viděl?

„Už jsem na odchodu," prošel kolem mě tak, jak jej pánbůh stvořil a zmizel ve dveřích. Mě tu nechal stát s oblečením v rukou, nasoukaného v boxerkách a s ponožkami s motivem koťátek.

Z koupelny jsem nevylezl dobrou hodinu. Opět se nic vlastně nestalo, ale i tak mi srdce z nějakého důvodu divoce bušilo. Jen jsme se nechtěně minuli ve sprše. Jsme oba dva muži, o nic nešlo. Těmito myšlenkami jsem se dokázal nějak uklidnit a tak jsem zbylou půlhodinu... relaxoval.

Nyní již uvolněný, stále velmi zahanbený a unavený jsem se vydal do své prozativní ložnice, kde jsem se však zarazil ve dveřích.

„Proč ležíš v mé posteli? "rozešel jsem se k němu a lehl jsem si vedle něj. Se zívnutím se protáhl.

„No," protáhl líně a prohrábl si stále mokré vlasy.

„Je čas na naši černou chvilku, ne? " zazubil se na mě a já si hraně povzdechl.

„Že si ale vždy vybereš správný okamžik."

Pozvedl dokonale upravené obočí a zahihňal se.

„No, Vy jste očividně mistr ve vybírání vhodných chvil."

Opět jsem lehce zrudnul, bylo mi jasné, že narážel na tu příhodu v koupelně.

„Byla to nehoda," pokusil jsem se bránit. Já měl svědomí čisté.

„Možná z Vaší strany," zamrkal na mě a už mi nedal šanci zeptat se na to, jak to myslel.