Znechuceně jsem sledoval výjev před sebou. Tohle splňovalo jednu z mých mnoha nočních můr.

Jimmy seděl na dřevěné židli. Spokojeně kýval nohama a cpal se máminým pudinkem. Připomínal šťastné a spokojené dítě. Usmíval se tupým úsměvem a pozorně poslouchal máminy řečičky. Byl v centru vší péče a dění a to se mu očividně velmi zamlouvalo.

Já byl naopak zatlačen do pozadí. Nervózně jsem podupával nohou o podlahu posazený na nepohodlné židli v rohu místnosti. Bylo to nanic. Nezáleželo na tom, jak moc jsem se snažil upozornit na to, že musíme jet, že je to důležité a nebezpečné. Kdepak. On se dál krmil a má máma kolem něj nadále poskakovala, jako kdyby byl tím nejvýznamnějším hostem. Přímo bych ho nyní přirovnal ke středu vesmíru.

„Kam vlastně se svým přítelem jedeš?"

Málem jsem se zalkl při konzumaci uloupeného koláče.

„To není můj přítel, mami," vysoukal jsem ze sebe a dostalo se mi jen zklamaného povzdechnutí a na tváři se jí objevil sklíčený výraz.

„Pořád mě zapírá, " posteskl si Jimmy a já ztuhnul.

S panikou v očích jsem sledoval výraz své šílené matky. Celá se rozzářila a nejdřív objala mě a pak Jimmyho.

„Proboha! Já věděla, že to dokážeš a konečně si někoho najdeš! A rovnou takového krasavce."

Dál básnila a já v jednoduchém gestu Jimmymu naznačil, že ho zabiju. Jen na mě nevinně zamrkal a znovu se začal ládovat novou porcí, kterou mu máma samou radostí dala.

„Jak jste se seznámili, jak jste spolu dlouho? Jsi k němu slušný?"

Přišel jsem si jak pod palbou kulometu. Cítil jsem se též celkem dezorientovaně. Nyní už ani nemělo cenu snažit se mé matce sdělit pravdu, nevěřila by mi. Nechal jsem ji tedy v té milosrdné lži a jen jsem mručel na souhlas.

Pohledem jsem sklouznul na naši rodinnou fotku. Byl jsem na ní já, máma, bráška a ten ničema, co se nazýval mým otcem. Po tom, co Eric zmizel začal chlastat, nadělal dluhy, kde mohl. Nebyl tu pro mámu ani pro mě, když jsme potřebovali utěšit.

Potom, co mámu uhodil jsem pochopil, že spolu s Ericem odešel i můj hodný táta. Zbyla tu jen jakási nepovedená náhražka plná viny a vzteku. To on měl Erica vyzvednout ze školy a místo toho šel raději s kamarády do hospody. Byla to jeho chyba a on ji nedokázal přijmout a svou bolest a vztek si vybíjel na nás.

Jednou, když se zase vrátil opilý a začal mámu obviňovat, nevydržel jsem to. Jednoduše jsem jej vyhodil na ulici. Už se neukázal. Nevím, co s ním je ani mě to nezajímá. On je uzavřená kapitola.

Máma se sebrala a jejím smyslem života je kromě až chorobné péče o mě a o můj osobní i milostný život, taky starost o děti ze sirotčince. Též pořádá sbírky a další hovadiny. Prý aby se už nestalo to, co Ericovi. Prostě se smířila s tím, že je Eric mrtvý. To ale není pravda. On žije. Někde ano a já ho přivedu zase domů.

„Jedeme na velkou dovolenou plnou romantiky, " teprve teď jsem začal zase vnímat a úkosem jsem pohlédl na toho naprosto dokonalého lháře.

Znechuceně jsem si odfrkl, když jsem spatřil mámin rozněžněný úsměv.

„Ano, takže musíme jet," oznámil jsem rázně.

Vstal jsem, chytil jsem Jimmyho za paži a spolu se všemi věcmi, které jsem zabalil, jsem se vydal ke dveřím.

Mámě jsem dal pusu na čelo a pošeptal jsem jí, aby nikomu neříkala, že nás tu viděla. Zatvářila se poprvé ustaraně a vážně. Pevně jsem ji objal.

„Neboj se a dávej na sebe pozor, " usmál jsem se na ni, úsměv mi nejistě opětovala.

„Tak nashle," ozval se Jimmy a má máma jej sevřela v dusivém objetí.

Lehce rudý se odtáhl, na tváři měl veselý úsměv.

„A teď chci vidět pusu," zasmála se a já stačil jen vykulit oči a záporně zavrtět hlavou.

„Notak, brouku, nestyď se," zacvrlikal Jimmy a přitáhl si mě do bolestivého polibku. Ten parchant mě kousnul do rtu. Znechuceně jsem se odtáhl a beze slova jsem se rozešel k autu.
Rukou jsem si utíral ústa, stále jsem se ale nemohl zbavit té nasládlé chutě jeho rtů.