Tak tu máme další kapitolu, neboť mě neustále někdo bombarduje o pokráčko :-D joooo a já prostě miluju ty napínavý konce :-D

***************************************

„A kdo že je vozembouch teď?" zvolala jsem pobaveně a přitáhla si přikrývku až ke krku.

---

Lokiho probudil zvuk jakési písničky. Linula se z telefonu ležícího na polštáři mezi jejich hlavami a jak pochopil, jednalo se nejspíš o budík. Za okny bylo šero – ne úplně noc, ale ani úplně den. Hope, důkladně zachumlaná až po čelo do obrovské deky, vystrčila odřený nos zpod jejího okraje.

„Ach jooo, zapomněla jsem vypnout buzení," zavrčela naštvaně a prstem několikrát poklepala na displej. Budík se jí podařilo odkliknout až na poněkolikáté. Loki se líně protáhl na posteli – po očku se podíval na rozsvícený displej. Bylo šest ráno. Spali teprve dvě hodiny.

„Škola je až zítra, tohle je pruda," odvětila protivně a zívla.

„Tak spi dál," zavrčel Loki nespokojeně a přehodil jí deku přes hlavu. Hope už ale usnout nemohla – jak se jednou vzbudila, už nedokázala zabrat. Chvíli se převracela pod peřinou ze strany na stranu, přičemž se jí podařilo odkopat deku i z něho, načež své pokusy o spánek definitivně vzdala. K Lokiho velmi malé spokojenosti si lehla na bok tváří k němu a znovu k němu natáhla dlaně jako před usnutím.

Napřed se dotkla jeho nahého ramene, mezi prsty promnula dlouhé vlasy a pokračovala přes krk a ucho výš k jeho tváři. Nespokojeně si přitáhl kus velké deky zpět k tělu a chytil zrzku za zápěstí.

„Můžeš toho nechat?" vyjel na ni – ani ne tak, že by mu její dotek vadil, spíš ho zaskočilo, jak moc příjemný mu naopak byl. Na krku a ramenou mu naskákala husí kůže – nechtěl, aby to poznala, tak se odsunul kousek dál, div se neskutálel z postele.

„Chci vědět, jak vypadáš, co ti na tom tak vadí?" zeptala se Hope zpruzeně a uraženě se od něj odtáhla. Loki si přejel dlaní přes tvář, aby trochu zklidnil vztek, který v něm hrozil vybublat na povrch. Proč tuhle holku nechá, aby na něj byla tolik hubatá? Byl přece princ, člen královské rodiny, bůh... až na to, že ona to nemohla vědět a nejspíš by jí to bylo asi jedno. Midgarďané jsou hrozní bezvěrci...

„Bojím se, že bych se ti třeba nelíbil," odpověděl spokojeně, že konečně přišel na nějakou vhodnou výmluvu.

„Jo, jako že máš třeba nos jak kliku od blázince a jedno oko vejš než druhý?" odpověděla Hope posměšně a posadila se na posteli. Loki vzteky zaskřípal zuby. Tohle už bylo moc.

Popadl ji a uzemnil zpět do peřin. Žebra zaprotestovala div se sám znovu nesvalil, ale touha ztrestat tu drzou smrtelnici byla silnější. Vypískla jako malá holka a jemu hlavou proběhlo asi tak tisíc možností, co jí provést – ačkoli jakoukoli dívku před ní by si drsně vzal hned teď na místě, s ní to prostě nedokázal, i když se mu její tělo nabízelo v celé své kráse – hladká kůže skrytá pod tenoučkou látkou černé hedvábné košilky, kulatá ňadra, hebká stehna, bůhví, jestli si na noc vůbec nechala kalhotky... stačil by jen jeden dotek, aby to zjistil. Mohl by přece... ale ne!!! Potom mu hlavou prolétla úplně ztřeštěná myšlenka.

„Co blbneš?" zaječela Hope a v ten moment ji Loki začal nemilosrdně lechtat na žebrech, bocích a břiše. Zrzka ječela jak poplachová siréna, do toho se smála a střídavě pištěla drsné výhružky, které však neměly žádný smysl, neboť přeprat by ho nedovedla, ani kdyby stokrát chtěla. Loki zjistil, že se usmívá – už dlouho v něm tenhle pocit nikdo nevyvolal.

„Pusť mě, nebo se počůrám!!!" vřískala Hope, kopala kolem sebe a smála se, do toho k posteli přihopkaly obě kočky a zvědavě nakukovaly nahoru, co že to tu je za atrakci.

„Popros!" řekl Loki, rovněž s vysmátý – její smích ho nakazil i když to tak původně nezamýšlel. Bůhví, co si vlastně vůbec myslel? Chtěl ji znásilnit? Uškrtit? Proč ji vlastně položil zpátky mezi polštáře? Na chvilku se zmateně zarazil, její blízkost ho na okamžik úplně ochromila.

„Trhni si!" ječela Hope a v nestřeženém okamžiku, kdy Loki ztuhl úplně vytržený z konceptu – se jí podařilo praštit ho celkem drsně do nosu. Na Midgarďanku má slušnou páru, napadlo ho v duchu.

„Auuuuu," zaúpěl a chytil se za nos. Hope se vymrštila do sedu, ve tváři lítostivý výraz.

„Ježiš, to mě hrozně mrzí? Nestalo se ti nic?" zeptala se a opět natáhla ruku k jeho tváři. Vyhnul se jejímu doteku – proč na něj chce sakra pořád sahat?

„To bude dobrý," odvětil nevrle a odsedl si. Hope se posadila, urovnala si svůj noční úbor a spustila nohy z postele.

„Dáš si něco k snídani?" zeptala se a vydala se ke dveřím do chodby. Loki zvrátil oči v sloup, položil se na svou polovinu postele a přikryl se dekou. Jak může být po dvou hodinách spánku tak nechutně čilá?

„Já bych teda radši spal, ale když jinak nedáš, tak bych si dal Möet, kaviár z mořského ďasa, tygří krevety a lanýžové pyré," odpověděl s úsměvem. Zrzka se na něj zašklebila. „Jasně, dej mi pět minut," odvětila ironicky a vydala se do chodby.

„Dostanu zase spálený vajíčka, co?" zavolal za ní.

„Přesně," zasmála se zrzka a pokračovala směrem do kuchyně. Loki se rozhodl během pěti vteřin. Odhrnul ze sebe deku, opatrně se posadil a ještě opatrněji vstal.

Jestli má někdy šanci na přenos energie, tak teď. Získal její důvěru, úplně zesláblý už taky není – nač čekat? Má ještě spoustu práce před sebou.

Pomalu se šoural do kuchyně, kde zrzku zastihl, jak zírá do ledničky. S úsměvem se k němu otočila, v ruce měla krabici s mlékem a v druhé balení borůvkových muffinů k rozpečení do mikrovlnky.

"Humři a krevety došly. Budeme si muset vystačit s tímhle," řekla s úsměvem.

"Já myslím, že to vůbec nevadí," řekl a vynaložil své veškeré vnitřní kouzlo, aby mu nedokázala odolat ani tahle slepá holka. Přistoupil k rusovlásce a objal ji kolem pasu.

"C-co to děláš?" zakoktala se, ale její další protesty umlčel svými rty. Druhou ruku zároveň položil na její hrudník tam, kde se pod žebry skrývá srdce...