Máme tu další kapitolu, ale nějak si nejsem jistá, jestli je uvěřitelná a jestli se ten jejich vztah vyvíjí, kam má. Uvidíme :-)

**********************************

„Vozembouch zase v akci," poznamenal s úsměvem, když si přes sebe přetahoval měkkou, příjemně vonící deku.

---

Zrzka se za chvíli objevila s hrnečky v rukou a na nose měla krvavý šrám.

„Trošku jsem si zapomněla zavřít skříňku na lince," vysvětlila s mírným úsměvem. Potom opatrně dokráčela k posteli.

„Počkej," řekl Loki a vzal jí oba hrnky z rukou, aby je postavil na noční stolek. „Stačí, že mrzačíš sebe, mě opařit nemusíš," řekl s úsměvem. Zrzka se naoko naštvaně zašklebila a plácla ho po rameni.

„To, že jsi zraněný, neznamená, že ti do té čokolády nedokážu dát třeba projímadlo," řekla a předchozí napjatou atmosféru setřel smích. Loki podal jeden šálek dívce. Ta opatrně smočila rty v horkém nápoji a Loki okouzleně pozoroval nalíčené rty, růžový lesk se obtiskl na bílém porcelánu...

Lokimu vyschlo v hrdle, proto se rychle napil ze svého šálku. Lahodná chuť sladkého nápoje na okamžik rozptýlila jeho rozpaky. Dívka se potom posadila na okraj postele, nohy složila pod sebe do tureckého sedu, takže mu nejspíš nevědomky dopřála pohled na černé krajkové kalhotky a s nevidoucíma očima požitkářsky zavřenýma pomalu upíjela čokoládu.

Celou dobu ji pozoroval – těžil z toho, že nemůže vidět jeho upřený pohled – trochu mu zatrnulo v podbřišku z představy, že by možná mohl spojit příjemné s užitečným - vzít si její životní sílu a přitom si s ní rovnou užít – potom ten nápad ale zavrhl. Byla krásná, jako nějaká víla, kdesi v hloubi duše se mu příčilo ji zneuctít, přesto že ji plánoval využít ke svým záměrům.

Když dopili, zůstal dívce nad horním rtem knír od čokolády. Loki se rozesmál.

„Co je?"

„Máš nad pusou vousy, ty čuně," odvětil s úsměvem a špičkou ukazováčku sladký proužek setřel. Výboj energie, který proběhl mezi dívčiným rtem a Lokiho prstem, byl skoro hmatatelně cítit. Loki překvapeně ucuknul a dívka sebou škubla doslova jako zasažená elektrickým proudem.

Loki si bezmyšlenkovitě strčil ukazováček do pusy, olíznul tu sladkou chuť a představoval si, jak by asi chutnaly její rty... Potom si na něco vzpomněl.

„Pořád jsi mi neřekla, jak se vlastně jmenuješ," zeptal se dívky, rozpačitě sedící na krajíčku postele. Dotyčná k němu pomalu s úsměvem obrátila hlavu.

„Jsem Hope," odvětila zrzka.

„Moc mě těší, Hope," odvětil Loki mile a vzal jí z ruky šálek, aby ho postavil na noční stolek hned vedle svého vypitého. Potom stiskl její drobnou dlaň ve své. Naklonil se k ní, ale když se k sobě jejich tváře přiblížily, oba najednou znejistěli.

---

„Na seznámení?" zeptal jsem se nejistě. Hope přivřela oči a našpulila rty. Dostal jsem na sebe vztek. Opravdu se chovám jak kdyby mi bylo patnáct a líbila se mi dcera našeho dvorního léčitele? Jasně, nakonec jsem ji dostal, vždycky nakonec dostanu všechno, co chci – ale ty pocity na začátku byly dost podobné.

Pomalu jsem se k Hope naklonil a naše rty se na kratičký okamžik setkaly. Ty její byly sladké stejně jako horká čokoláda, měkké a teplé – odtrhnout se mi dalo docela práci. Ucítil jsem neznámý stříbrozlatý proud jakési vnitřní síly, kterou překypovala, na smrtelnici byla podivně silná, intenzivní, až hmatatelná. Měla v sobě něco, něco...

Odtáhl jsem se od ní a zmateně zamrkal. Co je sakra zač?

Do klína mi skočila těžká zrzavobílá chlupatá koule a hlasitě mňoukla.

„A tohle je Luna," odvětila Hope s úsměvem. Opatrně jsem kočku pohladil po zádech. Vyhrbila se, vyšla placatou hlavou vstříc mému doteku a rozpředla se. Vyvalil jsem oči, bylo to moc příjemné.

„A její sestra Nala," odvětila zrzka, když mi za zády s měkkým žuchnutím přistála další vrnící koule chlupů. Pousmál jsem se. Najednou mi přišlo, jak kdyby se kus ledu, v němž bylo zamrzlé moje zlé černé srdce, odlomil a odplul kamsi pryč. Jak to, že mi ve společnosti téhle malé holky je tak dobře?

„Nechceš něco sladkého?" zeptala se Hope a vstala, aby se vydala zpátky do kuchyně.

„Nikam nechoď, ještě si cestou zlomíš nohu, jak tě znám," odvětil jsem s ironickým úsměvem. Naštvaně našpulila rty.

„Jak chceš," pronesla.

„Docela bych ještě spal," odtušil jsem a položil jsem se na postel. Hope ji obešla a lehla si na ni z druhé strany. Kočky se mezitím odebraly do nohou postele, kde usnuly jak když je do vody hodí. Opatrně jsem se natáhl ke stolku a zhasnul světlo. Potom jsme chvíli leželi mlčky a téměř jsem už usínal, když jsem na svém hrudníku ucítil dvě malé teplé dlaně.

„C-co to..."

„Chci vědět, jak vypadáš," odvětila Hope a pomalu rukama doputovala přes krk až na mou tvář. Uhnul jsem jako uštknutý. Nemám ještě sílu na to změnit si podobu, co když mě pozná? Není vůbec tak hloupá a naivní, jak sem si myslel.

---

Pokradmu jsem konečky prstů nahmatala chladnou kůži Tomova hrudníku – od chvíle, co mu ustoupila horečka, byl najednou až podivně chladný.

„C-co to...," zakoktal se zmateně – můj dotek ho nejspíš dost zaskočil. Pokračovala jsem dotykem výš na krk – na prstech mě zalechtaly jemné hebké vlasy. Je tedy dlouhovlasý.

„Chci vědět, jak vypadáš," vysvětlila jsem klidně a tápala rukama dál. Krk přecházel v ostře řezanou bradu... potom se Tom najednou odvrátil.

„Musím si odskočit," řekl přiškrceně, posadil se na posteli a pomalými nejistými kroky se vydal do chodby.

„Vypínač je vpravo za dveřmi. Záchod je v koupelně," řekla jsem a jen těžko jsem maskovala zklamání. Proč je tak nepřístupný? Čeho se bojí? Kontaktu? Blízkosti? Poznání? Zamyšleně jsem se obrátila na druhý bok.

Potom jsem z koupelny uslyšela jakýsi rachot - bezpečně jsem v něm identifikovala padající nádobku na tekuté mýdlo, držák na zubní kartáčky a stojan na ručník.

„Sakra, kdo tady tak strašně zacákal podlahu?" ozval se jeho naštvaný hlas.

„A kdo že je vozembouch teď?" zvolala jsem pobaveně a přitáhla si přikrývku až ke krku.