Tak tu máme další kapitolu, doufám, že se vám všem bude líbit. Opět si ten příběh trošku začal dělat, co chce, ale mě prostě začalo bavit to obrácené pořadí, ne že hodná holka napraví badboye... ale že z hodné holky prostě bude bad girl :-)

*****************

*Loki*

Dveře místnosti, za nimiž byl zamčený a připoutaný, se rozlétly stylem, jako by je někdo odpálil větším množstvím trhaviny.  Loki ve sporém světle nouzových zářivek zaostřil na postavu ženy za dveřmi a oči se mu rozšířily radostí, ale zároveň i šokem.

"Loki... strašně jsem se o tebe bála," vydechla Hope a vykročila směrem ke křeslu, kde byl připoután.

"Hope... Ani nevíš jak já," odvětil a cítil, jak se mu v její přítomnosti zrychlil tep samým nadšením, že ji opět vidí. Aura její magie obklopovala celou její bytost s takovou intenzitou, jako nikdy předtím. Lokim zazmítaly pocity jako vichřice. Došlo mu, že teď je Hope definitivně někým jiným. Ta pozemská holka, která se omlouvala i za to, že dýchá, která uvěřila cizímu chlapovi a klidně si ho pustila do bytu, byla pryč. Místo ní tu byla silná nadpřirozená bytost. Sebevědomá, nádherná a smrtelně nebezpečná. 

Proměnila se. Totálně. Její dosud slepé tmavohnědé oči se změnily stejně jako ona - místo mléčného povlaku prozrazujícího slepotu teď zeleně zářily jako dva smaragdy a přestože mu bylo jasné, že zrak jako takový navždy ztratila, nyní získala jinou dimenzi vidění, aniž by oči jako takové vůbec potřebovala. A přišla mu ještě přitažlivější než dřív. Potom sklouzl pohledem na celou její postavu a v ten moment se opět zarazil.

"Proč jsi nahá?" okomentoval očividný fakt, zatímco Hope dokráčela až k němu.

"Měla jsem menší... problémy," odpověděla Hope vyhýbavě a Loki věděl, že mu něco tají. Koneckonců byl Bohem lží a bylo mu jasné, že tady něco nehraje. Nechtěl se však dívat do její mysli a bylo mu jasné, že by to okamžitě poznala a hlavně nedovolila.

"Mučili tě? Ublížili ti?" zeptal se a cítil, jak v něm kypí vztek. Hope potřásla hlavou.

"To teď neřeš. Není na to čas," odvětila smířlivě, zatímco přistoupila k němu a pohladila svého drahého po tváři, načež několika doteky zhodnotila pevnost křesla a okovů, které jej poutaly. Potom se sebevědomě usmála a jemu bylo jasné, že něco tak primitivního ji teď nemůže zastavit. Ucítil, jak se kolem něj zatetelila její magická energie a těžká pouta, věznící jeho ruce a nohy, popraskala jako by byla z plastu.

Loki s úlevou propnul zdřevěnělé údy, ale v další vteřině neodolal, aby k sobě Hope na okamžik nepřivinul. Stáhl ji k sobě na klín, jejich rty se spojily - slastný pocit se rozlil celým jeho tělem - ještě nikdy v životě nic podobného necítil, s žádnou jinou za celou dobu, co byl na světě. Radost a úleva, že mohl být opět s ní. A také cit... cit, který se bál pojmenovat. Potom najednou sykl bolestí, když rusovláska neopatrně sevřela v dlaních jeho tvář, aby si jej přitáhla blíž... Některé modřiny uštědřené jeho vyslýchateli se díky jeho indispozici hojily dost neochotně. Hope se na okamžik odtáhla a starostlivě zvrásnila čelo.

"Co ti je? Provedli ti něco?" Tentokrát neutrálně potřásl hlavou on. 

"To nestojí za řeč. Ale nemůžu se hojit, dokud mám tohle," pozvedl ruku s magickým lankem obtočeným kolem zápěstí. Hope opatrně ohmatala jeho zápěstí, rozedřené lankem až do krve a její tvář se mírně zachmuřila, jak ucítila nepřátelskou magii sálající z tenkého provázku protkaného kovovými nitkami.

"Sám si to ale nesundám. Je to upletené tak, aby to udrželo jakéhokoli obra, mrazivého, ohnivého.... nedokážu se toho ani dotknout," vysvětlil a Hope okamžitě pochopila. Odmotala lanko z jeho ruky s naprosto minimálním úsilím - kletba se pokoušela na okamžik odolávat také jí - ale ona už věděla, jak si s takto zakletými předměty poradit - a potom jej odhodila na zem - bezcenné a potrhané.

Lokiho násilně zadržovaná magie se v ten moment, stejně jako předtím ta její, naprosto nekontrolovatelně vyřinula z jeho těla, každičkým pórem kůže, celou jeho bytostí... stropní zářivky to vzdaly, stejně jako veškeré předměty vyrobené ze skla v okruhu mnoha metrů, včetně tvrzených zrcadlových skel spojujících přilehlé místnosti. Bylo to téměř jako exploze - z místa, kde seděl a dotýkal se nohama podlahy, vyrazilo po betonové podlaze několik dlouhých prasklin, které se neovladatelně šířily prostorem dál a dál. Sám byl překvapen tím, co jeho vlastní tělo dokázalo - a měl pocit, že spolu s tím, co před pár chvilkami provedla Hope, nezůstane z celé centrály S.H.I.E.L.D.U. nic než hromada trosek. Jen tak tak stihl zformovat ochrannou silovou bariéru kolem nich dvou, aby je neposekaly vířící střepy a úlomky zdiva.

Kdesi nedaleko zaslechli oba spoustu vyděšených výkřiků, některé i bolestivé.

"Musíme jít," poznamenal Loki prakticky.

"Máš nějaký nápad kam? Budou nás hledat."

"Mám. Ale není to na Zemi. Je to opuštěná planetka, Ásgarďané tam občas odesílali nepohodlné vězně. Teď už tam několik set let nikdo nebyl," vysvětlil.

"Jak se tam dostaneme?"

"Musíme najít alternativní portál, aby nás nezachytil Heimdall," odvětil zamyšleně.

"A kde to je?"

"Teď musíme hlavně VEN," zdůraznil, protože mu bylo jasné, že příprava akce k jejich zadržení už je dávno jistojistě v plném proudu. Hlavně měl obavy, že Hopeina síla poškodila statiku obrovské stavby přespříliš a že se jim mrakodrap složí přímo na hlavu. Oba dva se postavili, načež Loki chytil Hope za zápěstí.

"Počkej," řekl a konečky jeho prstů se slabě modře rozzářily. Modravé jiskřičky na okamžik zahalily celé její tělo, aby se následně zformovaly do několika kusů ošacení.

"Nemůžeš tu pobíhat nahá a bosá... i když se na to dost hezky dívá," poznamenal Loki s úsměvem a zálibně si prohlédl výsledek svého kouzla, které rusovlásku zahalilo do černých přiléhavých kožených kalhot, zeleného tílka, krátké černé kožené bundičky a černých tenisek, vše zdobené zlatými zipy. Zaculil se nad svým dílem - teď se k sobě barevně krásně hodili.

"Děkuju," usmála se Hope, zatímco zkoumavě přejížděla dlaněmi po svém těle. "Doufám, že jsi mě neoblékl do nějakých proužků a hvězdiček," poznamenala Hope poťouchle a připomněla tak někdejší společný zážitek, kdy on se jí posmíval, že se navlékla jako šašek. Pousmál se - ten den mu najednou připadal tak strašně vzdálený... a přitom to zas tak dávná historie nebyla.

Potom najednou uslyšeli zaskřípání skla v chodbě a čísi spěšné kroky. Oba dva v ten moment byli v pohotovosti, s dlaněmi zářícími jejich magickými silami - jen jen vyrazit proti komukoli, kdo se jim bude chtít postavit. 

V ten moment se v dveřním rámu objevila postava menší rusovlasé ženy, která když viděla, jak se oba napřahují, okamžitě ucukla a skryla se za stěnou hned vedle dveří.

"Zadržte, nejdu ve zlém... opravdu," ozvala se. Hope se ušklíbla - nebylo vůbec těžké se přesvědčit. Udělala pár kroků vpřed - zachytila mysl, kterou už znala - a kterou také dost poznamenala - aby se ujistila, že dotyčná žena nelže.

"Nekecá," zašeptala směrem k Lokimu, kterému její vyjádření přišlo bůhví proč k smíchu. Natasha nesměle vystrčila hlavu zpoza dveří. 

"Vypnula jsem záložní zdroj elektřiny, kamer, wifi a mobilní sítě. Zdroj z velína by za chvíli nahodili, tohle potrvá. Všechny to zdrží, můžete utéct," vysvětlila.

"Proč mi najednou chceš pomoct?" zeptala se Hope vytočeně. Natasha pokrčila rameny.

"Viděla jsem tvoje vzpomínky. Došlo mi, co je tvoje sestra zač. A taky vím, co ti provedl Thompson a jeho partička," odvětila. Hope uznale povytáhla obočí. Potom dokráčela k Natashe a natáhla ruku k jejímu čelu. Dotyčná trochu ucukla, ale zády narazila do dveřního rámu.

"Neboj se. Spravím tu paseku, co jsem ti tam nechala," odvětila Hope a její dlaň se rozzářila zlatavým blahodárným teplem. Natasha na okamžik podklesla v kolenou, opřela se o zeď, aby neupadla - ale za okamžik otevřela oči a z jejího výrazu bylo evidentní, že skutečně cítí jakousi úlevu.

"Díky," řekla tiše.

"Měla byste taky utéct. Mám dojem, že ta stavba brzy spadne," poznamenal Loki všímavě, protože temné dunivé zvuky, které se ozývaly s narůstající intenzitou přímo z nitra budovy, napovídaly, že jejich neovládnuté výrony magie daly ústředí S.H.I.E.L.D.u zabrat víc, než bylo zdrávo. 

"Myslím, že určitě," poznamenala Natasha a z místnosti zmizela ještě rychleji, než oni dva.