Tak tu máme pokráčko :-) enjoy :-)

*********************************

Emily Wilson stála na druhé straně okna, které v místnosti, v níž ležela připoutaná k posteli její mladší sestra, vypadalo jako velké zrcadlo a tisíce rozporuplných pocitů jí zmítaly jako vichřice. Vedle ní stál agent Clint Barton - ten, který Hope vystopoval v Thajsku, uspal a dovezl sem - to on jediný měl praktickou zkušenost s někým, kdo ovlivnil jeho mysl - jak úsměvně ironické, že ten dotyčný byl zrovna Loki - a jako takový se naučil svou hlavu vůči podobným vlivům do určité míry uzavřít. 

Za stolem po jejich pravém boku seděl ředitel Nicolas Fury, jako téměř pokaždé doprovázen svou pravou rukou Marií Hillovou a oba s totálně nečitelnými výrazy hleděli skrze okno do vedlejší místnosti, kde se zdravotnický personál už hodiny neúspěšně snažil udržet telepatku ve spánku pod vlivem narkotik.

Clint jen tiše stál, tvář bez výrazu a s rukama založenýma na prsou sledoval, jak uspané rusovlásce za sklem vpravili do žíly další dávku anestetika a Emily by dala cokoli, aby mohla vědět, co si ten totálně uzavřený člověk asi tak myslí. Clint vycítil její pohled a pozvedl koutky do mírného společenského úsměvu - opět jí proběhlo hlavou, že ještě pár měsíců zpátky by ji ani nepozdravil na chodbě. Asi nikdo z té jejich partičky. Teď si konečně mohla užívat svůj triumf, svůj první pracovní úspěch coby agentka. 

Zároveň si ale nebyla najednou tak jistá tím, k čemu přispěla. Chtěla, aby chytili Lokiho, ne aby uvěznili její sestru a už vůbec aby ji zdrogovali a připoutali. Na druhou stranu si uvědomovala, co její sestra provedla - dokázala přivodit infarkt jedné z nejlepších agentek S.H.I.E.L.D.u, dokázala zmrzačit agenta letící židlí a způsobit, že se členka zdravotnického personálu zblázní v důsledku jediné myšlenky na oheň. Tohle že byla ta malá nevinná holka? Ta, která jako dítě bývala až nepřirozeně hodná a naivní? 

Možná utekla z domova příliš brzy a nikdy nedokázala svou mladší sestru opravdu poznat. Možná i ona sama měla svůj podíl na tom, co se z té hodné holky stalo. Na okamžik pocítila výčitky, že utekla od své rodiny, ale to všechno zase přehlušily pocity zášti. 

Rodiče i babička měli vždycky Hope radši. Byla lepší ve škole, měla víc přátel, byl to malý andílek, který vždycky dobře vyšel s každým a kterého všichni milovali. Jako o skvělém a nadaném dítěti o ní mluvili dokonce i sousedé a příbuzní. To ona byla průměrná, někdy výbušná, někdy vzteklá, žijící ve stínu své skvělé sestry, která recitovala a zpívala na všech školních akcích. Která pomáhala organizovat sbírky pro chudé děti a pro zvířecí útulky. Ve stínu sestry, která měla vždycky samá áčka, nikdy v učení ani nezakolísala a všichni ji poplácávali po ramenou a prorokovali skvělou budoucnost. Poprvé si teď naplno uvědomovala, že možná proto byla někdy vzteklá a prudce reagující - ona své mladší sestře záviděla.

A záviděla jí i teď - schopnosti, které jejich matka musela předat zrovna Hope. Byl to další důkaz toho, že pro své rodiče nic neznamenala. Přiznat si něco takového ji stálo hodně vnitřního boje - a výsledkem byl jen další vztek a zášť. A proto teď dokázala přihlížet tomu, co se za sklem dělo.

Fury stiskl tlačítko na konferenčním telefonu, ležícím na stole a jeho hlas se ozval ve vedlejší místnosti. 

  "Jak to vypadá?" otázal se.  

Přítomná zdravotní sestra i její kolega se otočili tvářemi ke sklu.

"Už se zase probouzí," konstatovala zdravotní sestra, kontrolující přístroj monitorující životní funkce spící telepatky. 

"Vytváří si na ty léky rezistenci, brání se jim. Normálního člověka už by to dávno zabilo. Na ni za chvíli už nezabere vůbec nic," vysvětlil kolega sestry stojící na druhé straně Hopeina lůžka.

"Potřebujeme co nejrychleji to náhradní řešení, pane," špitla Hillová. Fury na ni úkosem pohlédl.

"Však víte, že se na tom pracuje," odvětil netrpělivě.

"Jestli se plně probere, jsme všichni v hajzlu," poznamenal Clint a Emily na něj nejistě pohlédla. Nedokázala uvěřit tomu, že by její sestra byla až tak nebezpečná.

"Jak to myslíte?" 

"Než se O'Donellová zbláznila, napadla pět lidí, tři jsou těžce zranění a možná nepřežijí. Agent Robertson má krvácení do mozku a je v kómatu. To vaše sestra stihla během půl minuty, kdy byla při vědomí," konstatoval a zahleděl se zpět do místnosti.

"Ale vy jste dokázal, aby vám do hlavy nevlezla," řekla Emily a obrátila se ke Clintovi. 

"Jen na chvilku. Díkybohu to v tu chvíli stačilo, aby si mě nevšimla hned, ale rozhodně bych jí nedokázal čelit déle jak minutu," potřásl hlavou dotyčný.

"Jak jste se to naučil?" 

"Meditace, trénink soustředění, uzavření mysli, přesměrování myšlenek a podobně," řekl Clint a v ten moment jejich promluvu přerušilo vyzvánění konferenčního telefonu. Hillová se zahleděla na displej, aby si přečetla jméno volajícího, načež přijala hovor.

"Hillová," ohlásila se. 

"Je tu posel z Ásgardu. Už to dorazilo," ozval se ze zařízení udýchaný hlas asistentky z přijímací kanceláře.

"Konečně," odvětil Nick Fury ulehčeně.

---

Natasha Romanov se posadila na okraj postele a její chodidla se poprvé po několika dnech dotkla podlahy. Přítomná lékařka jí z paže vytáhla kanylu a přelepila vpich. Potom se na ni usmála. 

"Musíte vstávat hodně opatrně. Chvíli jen takhle seďte, ať se vám znovu prokrví nohy. Někoho vám sem pošlu, aby vám pomohl, hlavně nikam nechoďte sama," řekla jí. Natasha jen tiše přikývla. Cítila se už o moc lépe, přesto nemohla z hlavy vyhnat myšlenku na tu, která ji dostala sem, na medicínskou kliniku S.H.I.E.L.D.u. 

"Doktorko Adamsová?" oslovila tmavovlasou ženu, která právě sahala na kliku dveří.

"Ano."

"Prý chytili tu telepatku." 

Doktorka přisvědčila pokývnutím hlavy.

"Ano."

Natasha se zamyšleně kousla do spodního rtu. Jak byla pár dní mimo, spousta věcí jí utekla. A spoustu z nich také dokázala pochopit. Den co den měla sny, kterým moc nerozuměla - útržkovité, zahalené mlhou, plné vzpomínek, které patřily rusovlasé dívce, jež ji skoro zabila. Díky těm vzpomínkám ji však nedokázala nenávidět. 

"A co s ní bude?"

Doktorka pokrčila rameny.

"Do toho já nevidím. Vím jen, že ji drží pod narkotiky a chtějí ji využít k zajmutí Lokiho. Musím jít, slečno. Za chvíli přijde sestra, přinese vám oběd a pomůže vstát," odvětila lhostejně. Možná jí to skutečně bylo jedno - asi určitě. Stejně jako všichni, co pracovali pro S.H.I.E.L.D. - byli placení dost na to, aby jim byl ukradený osud zbytku světa. Měli svou královskou výplatu, blahobytný pohodový život a osudy ostatních jim byly fuk. 

Natasha nepřítomně pokývala hlavou a mávla doktorce na rozloučenou. I teď pořád vnímala nějaké zvláštní napojení na tu, která se jí dostala do hlavy - možná se jejich spojení nepřerušilo jak by mělo - i teď vnímala, že dotyčná je někde blízko, cítila její úzkost, vztek a strach - ale ne o sebe, spíš o někoho dalšího. Potřásla hlavou, ale těch zvláštních myšlenek se nezbavila. Musí se brzy zotavit a jít se přesvědčit sama...

Opatrně se postavila na nohy, nedbaje lékařčina doporučení, a udělala pár vratkých kroků do prostoru. Téměř okamžitě se jí před očima udělaly mžitky. Takže přece jen na těch doktorčiných řečech něco bylo... Pak už byla zas jen tma.