Tak tu máme další kapitolu :-) koukám, že ten příběh pořád ještě lidi baví - to mám upřímnou radost :-) Tak si to užijte :-) 

****************************************

Hope se ke staré paní nevěřícně otočila. Tady i starší generace evidentně ovládá hodně slušnou angličtinu. Neodolala, aby zběžně nenakoukla do její mysli - uvěřit nesprávné osobě by mohlo v jejich situaci znamenat fatální chybu. Mysl stařenky však byla čistá a průzračná jak horská bystřina. Stará paní pohladila Hope po ruce.

"Můžu vám pomoci, drahá?" zeptala se a Hope se neubránila úsměvu.

"Citronový tymián," řekla pomalu a tázavě, jako by jí bylo dopředu jasné, že něco takového asi jen tak někde nesežene. Stará paní se nahlas uchechtla. 

"To není úplně obvyklá bylinka," konstatovala. "Obávám se, že tuhle bohužel nemám," řekla, zatímco probírala voňavé svazky vyrovnané na stánku. 

"No, to se nedá nic dělat. Ale děkuji," povzdechla si Hope a dala se do chůze.

Na závěr se ještě otočila, jak jí v hlavě probleskl nápad. 

"Prosím vás?"

Stará paní se k ní s vlídným úsměvem otočila zpět a prohlédla si mladou ženu od hlavy až k patě.

"Ano, zlatíčko?"

"Nevíte náhodou, kde jinde bych tu bylinku mohla sehnat?"

Šedovlasá stará Thajka zamyšleně potřásla hlavou. 

"Zkuste trhy Bang Rak, ty jsou tady největší."

"A kde je najdu?"

"Snadno, v blízkosti stojí veliký hotel, jmenuje se Shangri-la, určitě se doptáte," odpověděla stařenka a povzbudivě stiskla dívčinu dlaň. Něco jí však na mladé Američance nesedělo - ale nedokázala říct, co přesně to je.

"Děkuji mockrát. Na shledanou," odpověděla Hope s úsměvem.

"Není vůbec zač. Přeji vám, ať dobře pořídíte."

Hope odcházela a přemýšlela, co bude dělat a kolik má času. Možná jen zbytek této noci - ráno už možná na pláž někdo přijde - a nebudou moct kouzlo provést. Než zabočila za roh, doputovala k ní myšlenka té staré paní - a tím pádem ji donutila zastavit se.

"To je divné. Na co má ta slepá holka na krku fotoaparát?"

Hope se otočila a pomalu se vracela zpět k trhovkyni. Trochu si vyčítala, co jde udělat, protože tahle stará paní za nic nemohla, ale co kdyby ji tu S.H.I.E.L.D. hledal a vyptával se lidí na cokoli podezřelého? Nemohla nic riskovat. Stará paní si všimla, že se k ní mladá žena vrací.

"Na něco jste zapomněla, drahá?" Hope se jen pousmála.

"Vlastně ano."

Natáhla ruku před sebe, pozvedla dlaň proti staré ženě a napřímila prsty. Ucítila, jak se její mysl otevřela - naprosto snadno.

"Zapomeň, že jsem tu kdy byla," řekla staré dámě a její mysl poslechla. Stařenka unaveně klesla na lýkem vypletenou židli, kterou měla postavenou těsně vedle stánku a za pár vteřin ji ovládl spánek.

---

Loki s námahou otevřel oči a měl pocit, že ho bolí snad i oční víčka - o zbytku těla nemluvě. Kdy už ta proklatá bolest zmizí, kdy se jeho rány definitivně zahojí? Zhluboka se nadechnul - byla ještě noc - Hope nikde - tak co ho probudilo? Nebo KDO?!

Ustaraně se s vypětím všech sil posadil v písku - z boku do zbytku jeho těla opět vystřelil paralyzující osten bolesti, ale dokázal se znovu nesvalit - a rozhlédl se kolem sebe. Vše vypadalo naprosto normálně - úplně stejně, jako když před pár hodinami znovu usnul - ale ten pocit, který měl, už znal. Cítil něčí magickou sílu, známou, cítil její jemné vibrace všude kolem sebe.

Pousmál se.

"Nemusíš se schovávat, Amoro. Tvou magii poznám i poslepu," řekl. 

Netrvalo to ani tři vteřiny, když se vzduch před rozeklaným skaliskem zvláštně zatetelil - a zhruba pět metrů před Lokim se zhmotnila vysoká dlouhovlasá blondýna v krátkých světlezelených rozevlátých šatech s ozdobným páskem z kvalitní světlehnědé kůže, na rukou dlouhé ozdobné návleky a spousty zlatých náramků. Na nohou měla barevně ladící kožené kozačky nad kolena a na thajské pláži tak díky tomu vypadala dost jako pěst na oko.

"Ráda tě zase vidím, Loki," usmála se, ale faleš z toho odkapávala na kilometry daleko. Těžko pochopit, proč si tenkrát vybral za nejbližšího komplice právě ji. Možná proto, že měla docela styl? Dnes už si nemohl vzpomenout.

Světlá kštice jí poletovala v lehkém nočním vánku a jak s úsměvem vykročila k němu, stihl zaznamenat, že se neobtěžovala s podprsenkou. Dřív by ten fakt na něj určitě zapůsobil - ale teď bylo nějak všechno jinak. Potřásl svou rozbolavělou hlavou. 

"Jak jsi mě našla?" zeptal se, protože měl pocit, že byli s Hope docela opatrní. Amora se znovu usmála - a byla v tom jakási zvláštní hořkost.

"Našla bych tě kdekoli, Loki. A navíc - víš přece, jak jsem dobrá v kouzlech lásky. Silný cit vystopuji jako nic," pronesla s pracně skrývanou žárlivostí a cynismem a jak se blížila k němu, sebral Loki všechny síly, které mu ještě zbyly, aby se vydrápal na nohy. Jestli si s ním tahle psychopatka přišla zrovna teď vyřídit účty, že ji kdysi svedl, přiměl ji, aby se do něj zamilovala, načež ji využil a odkopl, nemohla si vybrat lepší chvíli. 

"Nabízí se otázka, proč mě vlastně hledáš," nadhodil rádoby nevědoucně, i když se mu nabízelo hned několik možností. Amora výmluvně pokrčila rameny. 

"Řekněme, že mi S.H.I.E.L.D. dal nabídku, která se jen těžko odmítala."

Loki odolal pokušení zašťourat se ukazováčky v uších, protože měl dojem, že špatně slyší. Ale vlastně ho to nepřekvapovalo, zhrzené ženské jsou někdy schopné čehokoli. Tedy i spolupráce s nepřítelem, jen aby zatopily tomu, kdo je nechal. I přesto, že byl zesláblý, okamžitě se v něm aktivovaly všechny obranné mechanismy - s magií, jež byla jeho podstatou, to bylo naprosto automatické. 

"A co že ti přesně nabídli?"

Amora se zaculila.

"Prý mi tě vydají, když jim pomůžu tě chytit."

Loki jen velmi těžko odolal pokušení se chytit za hlavu, protože by musel přerušit přípravu kouzla, které v sobě pomalu formoval. 

"Tak ty jsi ještě blbější, než jsem si kdy myslel," pronesl nevěřícně. "Vyjebou s tebou, zlatíčko. A ještě ke všemu si tě tam taky někde zavřou na pokusy. Nezapomeň, že jsi pro ně stejná hrozba jako já," dodal s neskrývaným výsměchem. Amora se jen blahosklonně ušklíbla.

"Se mnou jen tak někdo nevyběhne," odvětila samolibě. Loki se pobaveně zachechtal.

"Fakt? tak proč na tebe zabraly ty nejlevnější líbivý kecy?" Amora se zamračila a zatvářila se tak, že kdyby její pohled mohl vraždit, už by byl s Lokim ámen. Místo toho zvedla pravou ruku a z její dlaně vystřelil proud zelenkavé energie.

Lokiho však nezasáhl - i zraněný a oslabený dokázal být rychlejší než ona.

Rozevřel všechny prsty levé ruky a obranný štít ho obalil jako teplá cukrová vata. Amořino kouzlo se od něj odrazilo jako míček od stěny, vrátilo se k ní a zasáhlo ji samotnou. Z magické koule vystřelila tenká kouzelná lanka, která světlovlasou čarodějku důkladně omotala od krku až ke kotníkům a ta se bezmocně skácela do písku.

Loki udělal pár namáhavých kroků směrem k ní. 

"Neporazíš mě, i když zrovna nejsem ve formě," oznámil jí s úšklebkem. Amora se však oproti očekávání také líbezně usmála. 

"Neporazím tě. Ale zdržet tě dokážu."

Loki vytřeštil oči a tentokrát už se nechytit za hlavu nedokázal. Zachoval se jak totální blbec. Amatér. O něj tady přece vůbec nejde. Amora měla zaměstnat jeho, zatímco oni...

"Hope...," vydechl šeptem.