Hopeina vůle vtrhla do Natashiny hlavy jako tornádo a ona - smrtelně nebezpečná agentka S.H.I.E.L.D.u proti tomu nemohla udělat vůbec nic.

Byl to pocit, jak kdyby jí někdo násilím vysával z mozku vše, co bylo její - úvahy, myšlenky, vzpomínky, zážitky - a vše nechal převrácené naruby a rozházené - stejně jako když zloději vykrádají člověku byt a hledají to, co by mohlo být cenné.

Hope Wilson byla ještě tak o půl hlavy menší než Natasha samotná, její psychická síla byla však obrovská, enormní, naprosto paralyzující. A co Hope zjistila, ji rozzuřilo ještě víc.

Takže S.H.I.E.L.D... A moje prokletá sestra v tom jede s nimi!!! Oni si vážně mysleli, že jsem TAKHLE blbá?!

Rozzuřená zamířila hlouběji do agentčiny mysli, našla vzpomínku, které se dotyčná nejvíc bála a která přinášela to největší trauma... pomstychtivě se ušklíbla a vytáhla ji zpět na povrch.

Uličku prořízl šílený, zoufalý řev. A znovu, znovu a znovu. Dokolečka.

Pustila Natashiny spánky, dotyčná se chytila za hrudník v místě, kde se nachází srdce a bezvládně, jako hadrová panenka, se složila na špinavý asfalt.

Hope se obrátila k Emily, které se mezitím hrůzou podařilo zcela vystřízlivět a naprosto bez jakékoli šance se pokoušela odsunout kontejner, jež ji mačkal ke špinavé cihlové zdi.

"Co jsi jí provedla?" vyjekla hystericky. Hope se pousmála.

"Ale nic. Jenom taková menší demonstrace toho, co by se jí mohlo stát, kdybyste do mého života strkaly nos i dál."

"Kde jsi k těmhle schopnostem přišla?! Vždyť... nic takového jsi dřív neměla!"

"Vzpomínáš na ty bezcenné krámy, které přišly po našich z Egypta? Máma tam nechala takový malý vzkaz, zakletý do jednoho amuletu," vysvětlila Hope s cynickým podtónem v hlase.

"Ale pro tebe to byly vždycky jen směšné povídačky, že? Vždycky jsi byla povrchní. A proto naše máma věnovala svoji moc mně. MNĚ," odsekla Hope, došla k Emily, od které ji dělil těžký kontejner na plasty a dotkla se ukazováčkem jejího čela.

Bolest, která v tu chvíli zarezonovala dívčinou lebkou byla nesnesitelná. Neuvěřitelná. Nic takového Emily ještě nikdy nezažila a byla si jistá, že pokud tohle přežije, tak už ani nezažije. Před očima jí najednou vyvstaly všechny její noční můry, strachy, obavy, fobie, jen to nejhorší. Prudce dýchala a měla pocit, že jí snad pukne srdce. Tedy pokud ji předtím nesloží mrtvice.

Hope poodstoupila a jediným pohybem dlaně odsunula kontejner.

Emily padla na všechny čtyři na špinavý chodník - měla pocit, že má nohy z želé a ne z masa a kostí. Prudce oddechovala a v hlavě cítila bodavou bolest jako kdyby se o ni pokoušela ta nejhorší migréna.

"Tohle byla jen taková mírná demonstrace toho, co dokážu. Příště se můžu postarat o to, že se z toho obě zblázníte," zasyčela Hope a nedbale bradou pokynula k bezvládně ležící rusovlásce.

"Seber si svou kámošku a vypadněte. A už nikdy, NIKDY nestrkej nos do mého života, Emily," odsekla a odešla, sledována šokovaným zrakem své sestry.

---

Hope třískla dveřmi tak silně, až se sama podivila, že tu ránu vydržely.

"Loki!!!!!!" zaječela hystericky do útrob bytu a asi zněla tak naléhavě, že se dotyčný objevil ve dveřích z ložnice ve svém obvyklém ásgardském oděvu z kůže, zelené látky a zlatého kovu.

"Vědí o nás. Musíme vypadnout. Hned," vyhrkla udýchaně - celou cestu od klubu běžěla. Vběhla do kuchyně, kde na jeden zátah vypila obrovskou sklenici vody, načež se vřítila do předsíně, kde z prosklené vestavěné skříně vytáhla obrovský fialový kufr.

"Kdo o nás ví? Zastav se na chvilku, proboha," vzal Hope za ramena a mírně s ní zatřásl, aby se vzpamatovala.

"S.H.I.E.L.D."

"Do prdele... Ale mohlo to být horší," konstatoval Loki při vzpomínce na Thanose, Ódina, Heimdalla a ty ostatní, kteří byli o dost nebezpečnější hrozbou.

"Jak to vůbec víš?" zeptal se a sledoval, jak Hope popadla kufr, doběhla ke skříni v ložnici a začala do něj bez ladu skladu házet oblečení. Loki k ní došel.

"Za prvé se tímhle nezatěžuj, dokážu vyčarovat pár svršků i tobě. A za druhé mi řekni, co přesně se stalo," odvětil, uzmul jí kufr z ruky a přinutil ji, aby si na chvíli sedla na postel.

"Co bys čekal, moje debilní sestra se paktuje se S.H.I.E.L.D.em a s Avengers," vysvětlila ve zkratce.

"Cože? A jak to víš?" vylétlo z Lokiho a vztek v něm vzkypěl jako když přeteče uvařené mléko.

"Zahrála na mě komedii s nějakou mrňavou Ruskou teď v klubu. Asi se chtěly skamarádit a tahat ze mě informace o tobě," vysvětlila Hope.

"Natasha Romanov?"

"Přesně."

"A jak přesně jsi zjistila, co mají v plánu?" zeptal se Loki - tak trochu vnitřně tušil, že tahle malá slepá holka byla pro Černou vdovu asi trochu větší sousto, než si ona a její přátelé mysleli.

"Musím zavolat Sheile, aby si vzala k sobě kočky," řekla Hope místo odpovědi a Loki se na ni podíval, jestli se jako nezbláznila. Dotyčná už ale brala do ruky telefon a vytáčela číslo.

"Máme se tam stavit," zvolala a vyběhla do předsíně, aby ve skříni vyhrabala kočičí přepravky.

"Chceš se nechat chytit kvůli blbým kočkám?" poznamenal Loki. Hope sice uznala, že má pravdu, ale nehodlala ty dvě chudinky ponechat svému osudu.

"A to je mám jako vyhodit ven? Nebo nechat umřít hlady?"

Loki radši nic neříkal, když viděl, v jaké je zrzka ráži.

"Máš nějaký nápad jak to udělat, aby nás nikdo neviděl? Je jasný, že teď po nás půjdou ještě víc."

Hope potřásla hlavou.

"Řekněme, že jsem ty dvě zřídila dost na to, aby ještě chvíli měla ta jejich partička jiné starosti," vysvětlila a začala po bytě nahánět kočky, aby je mohla nacpat do přepravek.

Loki se neubránil pousmání. Tohle byla ta samá bytost, která si k sobě do bytu vzala cizího chlapa a věřila tomu, že jí neublíží? Ta samá bytost, která se neustále omlouvala, která se starala o jeho zlomená žebra i přesto, že jí samotné bylo zle? Přesto mu v téhle formě připadala sexy ještě víc.

---

Natasha Romanov ležela v nemocniční posteli na špičkově vybavené klinice přímo v budově S.H.I.E.L.D.u a její drobné tělo se v bílých přikrývkách doslova ztrácelo. Byla připojena na dýchací přístoj i na několik dalších, které podporovaly a hlídaly její srdeční a mozkovou činnost. Do paže měla zavedenou kanylu a k ní připojenou infuzi.

Emily napůl seděla-napůl ležela na protější posteli a cítila se jako po pětidenním flámu. Pozorovala tmavovlasou lékařku s vlasy stočenými do nedbalého drdolu, která se nad ní skláněla, kontrolovala průtok infuze a dlouze studovala displeje přístrojů.

"Co se tam vlastně stalo?" ozvala se ode dveří agentka Maria Hill, pravá ruka jejich šéfa. Tvář měla plnou obav.

"Nevím... prostě jí vlezla do hlavy... a jestli jí provedla to, co mně, tak jí ukázala ty nejhorší představy, strachy a hrůzy," řekla a přemýšlela nad tím, jak málo Hope vlastně znala. A jak jí to téměř bylo osudným...

"Doktorko Grantová? Co jí je?" zeptala se Hillová.

"Prodělala infarkt," odvětila doktorka a obě ženy se na ni zadívaly jako kdyby tomu nemohly uvěřit.

"Tak mladá?" zeptala se Emily nevěřícně. Maria ale na její téma nehodlala navázat, zahleděla se do neurčita a vyřkla výrok plný nejistoty, ale také obav.

"Takže ta Hope je teď spojenec s Lokim?"