Sokoltlapka nadšeně skákala přes kameny. Je to už úplněk, co se stala učednicí a dnes má první zhodnocení. Přikrčila se do loveckého postoje a a zaposlouchala se. Zaslechla tichý šramot, pár vteřin na to zpozorovala velkého hnědého hraboše, jak čenichá kolem kořenů velkého dubu. Začala se plížit. první krok, druhý, třetí. Skok. Má ho. odnesla si ho k tomu nejvýraznějšímu kamenu a schovala ho. Pak se zase přikrčila mezi kamení. Po chvíli měla kromě hraboše i několik ryb, velkou myš, rejska a králíka. Vydala se s tím do tábora.

Když se protáhla se svojí kořistí tunelem, v táboře panoval zmatek. Většina válečníků a učedníků byla uprostřed mýtiny, kde jim Šedodrápek něco důležitě vyprávěl. Lístka, která pochodovala po mýtině sem a tam, po ní vrhla nervózním pohledem a začala pochodovat v opačném směru. Soumrak poouchal svého syna a z očí mu šlehaly blesky. Listostínka se Zelenkou vykukovaly ze školky a zevnitř se ozvalo mňoukání koťat. Sokoltlapka odložila svojí kořist na hromadu a rychle se rozběhla poslechnout si, co se stalo. ,,........všude byl pach slunečního klanu. A krev." Vykládal Šedodrápek. ,,pach těch psychopatů. Bílé růže a Krvedrápa. A ona byla pryč." ,,Kdo?" Vydechl Soumrak. Šedodrápek se na něj zoufale podíval. ,,moje sestra. Kvítka."

Zdravím všechny čtenáře,
Po téměř roce jsem tu s další kapitolou a děkuji všem za trpělivost. Budu se snažit vydávat častěji, ale nic neslibuji.
Vaše Jasmineleaf