Pohled Jacka :

,,Ahoj." pozdravil jsem.
,,Ahoj." usmála se.

Chtěl jsem ji objat, ale se zrovna otočila, tak jsem dělal, že se škrabu na hlavě.

,,Vypadáš úžasně."
,,Děkuju, taky nejsi k zahození." zasmála se.
,,Děkuju ti."

Jenom se usmála.

,,Ou, ty sis vzal skate, jak vidím."
,,Nevěděl jsem, že si ho nevezmeš."
,,Chtěla jsem zkusit něco jiného, jestli chápeš."
,,I tak ti to strašně sluší."
,,Nemusíš mi tolik lichotit. Samozřejmě děkuju, ale třeba si o sobě budu potom myslet, že jsem primadona. A navíc se moc neznáme."

,,To přece vůbec nevadí. A teď pojď nebo nám čornou všechnu vanilkovou zmrzlinu!"
,,Ty máš rád taky vanilkovou?"
,,Ano, co máme vlastně společného kromě skatu, Simple Plan a vanilkové zmrzliny?"
,,No to by mě zajímalo."

,,Mě taky, ale teď už vážně jdeme."
,,Že za mě nebudeš platit?"
,,Pozdě."
,,Proč?"
,,Pozval jsem tě, tak to zaplatím snad ne?"

Teď si tak říkám, proč to Chloe vůbec vadí? Je to holka, měla by být ráda, ne?

,,Fajn."

Moc třikrát nadšeně to neřekla.

,,Proč ti to vadí?"
,,Nevím. Je to divný."
,,Ne, ty jenom nejsi zvyklá."

,,Dvě točený vanilkový."

,,Kecy."
,,To nejsou kecy Chloe."
,,Tak co?"
,,No já nevím. Ale svý jsem řekl."

,,Dva dolary prosím." usmála se prodavačka. Určitě mě chce vojet, tak ať na to urychleně zapomene.
,,Dýško si nechte. A ten úsměv si taky nechte pro někoho jiného."

Vzal jsem zmrzliny a jednu podal Chloe. Vzal jsem ji za ruku a dal ji pusu do vlasů.
Až kousek dál začla mluvit.

,,Co to mělo být?"
,,Ta prodavačka mě chtěla určitě vojet! Viděl jsem to na ni! Musel jsem něco udělat."

Začala se nekontrolovaně smát.

,,Co je?"
,,Nic, jen mi přišlo vtipný, že tě chtěla vojet."
,,Však si to viděla!" začal jsem se taky smát.

,,Ale heleme se. Zamilovaný pár šel na procházku městem a koupili si zmrzku."
,,O čem to mluvíš Marku?"

Až teď jsem si uvědomil, že pořád držím Chloe za ruku, tak jsem ji hned pustil.

,,Ty a Chloe. Jste vážně ,,sladcí"."
,,Nevím o co ti jde." řekla Chloe.

,,Stejně se s tebou rozejde." vyplázl jazyk.
,,Já s ní ale nechodím." začal jsem zuřit.
,,Bojíš se snad, že by ti nedala?"
,,Kreténe." odvětila.
,,Chloe, nebreč tady prosím tě."

To je takový hovado!

,,Drž hubu."
,,Jacku pochop - ty si holku nikdy neudržíš."

Chloe se asi vážně naštvala. Hodila Markovi tu zmrzlinu do obličeje a kornout mu dala na hlavu.

,,Zdrháme!" zařvala.

Svoji zmrzlinu jsem vyhodil u nejbližšího koše.
Dal jsem skate na zem a naznačil Chloe ať jde do předu a já si stoupnu za ní.
Neodmítla. Po chvilce jsme se mu ztratili a strašně jsme se smáli.

Jeli jsme do naší ulice a nasměroval jsem Chloe k mojemu domu.

,,A co tady?"
,,Však půjdem na zahradu."
,,Dobře."

,,Posaď se." ukázal jsem na pohovku a já si sedl vedle ní.
,,Máte hezkou zahradu."
,,Díky. Stará se o ní máma."

,,Dobrý, a je vůbec doma?"
,,Ani nevím." nechtěl jsem se bavit o mé mámě.
,,Hádám, že se o tom nechceš bavit."
,,Hádáš dobře. Mohla by sis vsadit ve sportce."

,,Haha" zasmála se. ,,kolik je vůbec hodin?"
,,Záleží na tom?"
,,Ani ne, přece bydlím kousek."
,,Tak vidíš. Dáš si něco k pití?"
,,Ne díky, spíš promiň za tu zmrzlinu. Je jí škoda."
,,Nic si z toho nedělej. Já ji přece cestou taky vyhodil."

,,Ale já ti ji dlužím."
,,Chloe." nadechl jsem se. ,,nic mi nedlužíš, pochop." otočil jsem se na ni.
,,Fajn." založila si ruce na prsou.

Otočil jsem se zpátky a hleděl do zahrady.

Jinak s Chloe jsme si povídali asi ještě dvě hodiny. Ten čas strašně rychle běžel.
Dozvěděl jsem se, že bydlí i s mámou i tátou, ale má lepší vztah s tátou, že nikdy neměla moc kamarádů, že se radši chová jako kluk, protože si víc rozumí s kluky.

,,Už budu muset jít. Rodiče by šíleli, kdybych přišla pozdě."

Nechtěl jsem, aby odešla, cítil jsem se s ní dobře. Nejsem do ní zamilovaný, jen ji mám rád.

,,Půjdu tě doprovodit." skate jsem nechal na zahradě a šli jsme.

,,Děkuju za hezký den."
,,Nemáš zač, užil jsem si to. A někdy to můžeme zopakovat."
,,Jo, to můžem." všiml jsem si, jak si skousla dolní ret.

,,Tak ahoj, zítra ve škole." dala mi pusu na tvář.
,,Ahoj." jen jsem se usmál a Chloe zavřela dveře.

Chvilku jsem tam ještě stál, ale pak jsem odešel domů. Byl jsem prostě šťastný.