Pov. Kim Namjoon

„Konečně!" zvolal jsem a položil dřevěné obyčejné prkno na zem a rozjel se nočními ulicemi. Dnes jsme trénovali celý den a já si nestihl ani jednou stoupnout na mé oblíbené prkno. Slabí vánek mi foukal do tváře a já si konečně mohl zajezdit.

Projížděl jsem nočním Soulem, kde se ze všech stran ozývalo troubení, vrčení motorů, občas hlasitá hudba z klubů nebo štěkání psa. Nebe bylo trochu šeré ale svítící nápisy nebo billboardy trochu rozjasňovali společně s lampami celé město.

Odrazil jsem se a rozjel se z menšího kopečka. Miluju tohle sjíždění. Mé, už delší světlé vlasy vlály a nedivil bych se, kdyby byly už kudrnaté. Všechen make-up jsem smyl a drahé oblečení jsem převlékl za volnější černé džíny, bílé triko a mikinu jsem do menší tašky přes rameno, stejně jako mobil, klíče a peněženku.

Zastavil jsem u menšího obchodu, kam se stavuji vždy, když jdu jezdit. Skate jsem popadl do ruky a vešel dovnitř. Paní Lee, která celý tento obchůdek vedla s jejím manželem mě pozdravila přikývnutím, které jsem ji jako vždy oplatil. Do ruky jsem popadl čokoládovou tyčinku s menší flaškou vody a došel s tím k pokladně.

„Zase jedeš jezdit?" zeptala se s úsměvem a a já jen přikývl.

„Už jsem nebyl dva dny a chybí mi to. Celý dny být zavřený v tělocvičně nebo studiu mi už nevyhovuje." odpověděl jsem a přesnou sumu jsem jí podal.

„Nedivím se, to můj syn je taky pořád ve škole ale když má čas, jde hrát fotbal. Občas ho ani nevidím doma." zasmála se a peníze si uklidila do kasy.

„Tak to jo, mějte se hezky. Naschle!" rozloučil jsem se.

„Měj se hezky Joone!" zavolala nazpět.

Položil jsem skate na zem, odrazil se a rozjel se tam, kam vždy mířím. V noci opuštěné, přes den plné místo, kde se cítím nejlépe.

Skatepark byl jako vždy prázdný a já si mohl v klidu vytáhnout menší reprák, zapnout na něj písničky a uvolnit se. Projížděl jsem se z rampy na rampu a užíval si klid, který teď mohu mít.

Bez neustálého dělání kravin od kluků. Bez neustálého komandování od manažera, Jimina s Hoseokem a choreografa a dalších. Jen klid. Je pravda, že tohle je na každodenním pořádku, ale.. Občas je toho na mě psychicky až moc a do toho ještě tohle není moc prospěšné. Mám kluky rád, ale někdy toho je moc.

Chybí mi domov, mí přátele a všechno v Ilsanu. Všechno se seběhlo hrozně rychle. Ale na druhou stranu jsem za to rád. Máme teď tisíce fanoušku po celém světě a ještě více možností.

Projížděl jsem okolo plotu, kde šly dvě holky. Vypadali na vysokoškolačky.

„Viděla jsi jejich nový song?! Je úžasnej!" zvolala jedna. Sakra.

„Oh vážně? Hele koukej!" začala šeptat a otočili se mým směrem. Rozjel jsem se tak, aby mi nebylo vidět do obličeje.

„Proč ten kluk vypadá jako RM z BTS?" řekla ta druhá.

„To je kravina, co by dělal v této části Soulu na skateboardu? Máš moc bujnou fantazii. Jdeme." rozhodla ta první a odešli z dosahu parku.

Oddechl jsem si a rozjel se k mobilu. Už bylo pozdě a začalo se ochlazovat. Nasadil jsem si mikinu a rozdělal tyčinku. Chvilku jsem se ještě projížděl, než jsem dojedl tyčinku a napil se.

„Tebe bych tu nečekal." ozval se za mnou až moc známý hlas.

„To já tebe taky ne." zasmál jsem se a rozjel se za ním. Jeho momentálně hnědé vlasy měl stažené v culíčku, což u něj je překvapivé.

„Co ten culíček?" zasmál jsem se a plácli jsme si na pozdrav.

„Nic, prostě mi zrovna vadili vlasy v očích a kšiltovku nemám, takže jsem je dal do culíku." zašklebil se a sundal červenou gumičku z vlasů a schoval do kapsy.

Všiml jsem si jeho skateboardu, o který se opíral rukou.

„Nevěděl jsem, že jezdíš." zavrtěl jsem hlavou a poukázal jsem skate vedle něj.

„To já o tobě taky ne." zasmál se a položil ho na zem.

„Jezdím dlouho. Spíše by mě teď víc zajímalo, co děláš v této čtvrti. Co vím, tak dorm máte úplně na druhé straně města." zasmál jsem a rozjel se k mým věcem na lavičce.

„Tak víš co, jel jsem se projet na čerstvý vzduch. Comeback je za dveřmi." přijel za mnou a sedl si na lavičku.

„Tak na tom jsme stejně." zasmál jsem se a napil se z flašky.

„Mohu se napít, Namjoon-ah?" zeptal se a já se jen přikývl a podal mu flašku.

„Díky, úplně mi vyschlo v krku." zasmál se a vrátil mi flašku.

„Nemáš za co, Jacksone." poklepal jsem mu na rameno a flašku uklidil zpět do tašky.

„Hele už musím jet ale můžeme si kdykoliv napsat." usmál jsem se, když jsem si všiml, že mám pár správ od hyunga, ať už se vrátím.

„Budu na to myslet! Tak se měj." zamával mi, což jsem mu oplatil a on zmizel do chvilky za zatáčkou.

Reprák jsem vypnul a uklidil do tašky, kterou jsem přehodil přes rameno a opustil park. Po cestě jsem se trochu loudal už jen proto, že všude byly kopečky. Domů jsem se dostal hodně pozdě, takže jsem se nedivil, když všude byla tma a ticho. Zalezl jsem k sobě do pokoje abych nerušil ostatní, převlékl jsem se a šel hned spát.