Za chvíli byla hotová, otevřela dveře do koupelny a ve dveřích se i s ručníkem kolem pasu protáhla. Buď na sobě měla něco jako tkaninovou kůži a nebo kombinézu u které nejde prostě poznat, že jí opravdu máš. Protože tohle jsou svaly jako kráva! Hned co se protáhla a podívala na mě, se celá začervenala, přikrčila hlavu a usmála.

L » „Měl jsi pravdu, hodně se mi ulevilo...co se děje? Mám se obléknout?"

E » „C-co, ne...jo...ale no tak! Teď jsem úplně vedle!"

Laura se zachechtla a oddychla si, zavřela dveře do koupelny a šla ke skříni.

E » „Laury, já mám menší problém...no spíš větší."

L » „A jaký prosimtebe?"

E » „Nemám náhradní oblečení..."

L » „Aha...aha no...hmm...dobře no...tak se běž mezitím umýt a já něco vymyslím jo. A tady máš ručník."

E » „Dobře no. . .díky."

Tak jsem teda vešel do koupelny, bylo to tu jako v sauně ale co. Tak se hold přikreji ručníkem, až vylezu.
Nejdříve jsem se svlékl, no na zemi leželo něco jako kombinéza, takže asi jo. Pověsil jsem si ručník co nejblíže ke sprše a vlezl do již zmíněné sprchy. Začal jsem se oplachovat vlažnou vodou, šampón tu byl naštěstí taky. Nesmím zapomenout že tím, kolik toho Plutonia vlastní, má vlastně bezpočet peněz. Takže asi takové ty vymoženosti v moderní době, si nejspíš může dovolit. Když jsem byl hotový, jen jsem se celý utřel, před zrcadlem jen neviděl nic jiného, než zamlžené sklo. Zkusil jsem se učesat rukou, ale to je jako kdyby jste to brali hráběma. Na poličce jsem viděl plastový hřeben. . .chvilku jsem váhal ale nakonec jsem od nápadů upustil a nechal to divoké háro, tak jak je. Jako není to tak strašné, jak se zdá ale Lauře to snad vadit nebude. Vylezl jsem z koupelny i s ručníkem kolem pasu, Laura celá v županu se na mě jen podívala a usmála se.
Zavřel jsem dveře do koupelny a přišel k Lauře.

E » „Tak co? Už si něco vymyslela?"

L » „Jasně! Hele, našla jsem župan, měl by ti teda sednout jak na míru ušitý."

Podala mi bílí župan, hodil jsem ho na sebe, vyzkoušel rukávy a naštěstí mi padnul. Naštěstí, to by bylo kdyby byl malý, nebo věčí. To se ale dá přežít, rukávy bych schnul a měl bych to jako kabát.

L » „No tak sláva, uff...hele, Revils dneska určitě ještě přijde, takže tě asi nechám dneska spát tady. . .když tak si můžeš kdykoliv ke mně přilehnout, ju."

E » „Tak dobře, kolem kolika by měl přijít?"

L » „Hele, sama nevím ale rozhodně přijde, až se vzbudí. No já jsem už dost utahaná, takže si jdu lehnout."

Daly jsme si navzájem pusu a popřáli dobrou noc. Já jsem byl ještě chvilku vzhůru, posadil jsem se a rovnou lehl pod deku i v županu. Laura sice už světla zhasla ale ještě chvíli jsem koukal do mobilu. Projel jsem Instagram, Wattpad, Facebook, Messenger a YouTube. Taková ta klasika před spaním. Jak na to tak koukám, už je po půlnoci.  No to je děs jak to letí!
Odložil jsem telefon z ruky na stolek za mojí hlavou a šel spát.

Po chvíli mě probudilo šustění a bouchnutí dveřmi, potom jsem slyšel jak někdo něco říká a strašně naříká. Zvedl jsem se a nakoukl přes opěradlo gauče, byla to Laura. To asi bude ten záchvat o kterým mi říkala. Neváhal jsem ani minutu a šel k ní, ještě před tím jsem rozsvítil lampičku která ležela na druhé straně gauče, v podstatě u mých nohou. Přisedl jsem si na Laury postel a pohladil jí po tváři, na to se hned uklidnila a vzbudila. Ona byla vzhůru celou dobu ale asi to byl děs, to co se jí teď stalo. Pomalu otevřela oči a zaskuhrala » „E-eizo? Jsi t-to ty?"

E » „Jo, jsem to já, už je to dobrý jo...už je to dobrý."

Pořád jsem jí hladil po tváři aby se jí ulevilo, i když nevím jestli jí to spíš nesere. Potichu si oddychla a zeptala se, zda bych si nemohl lehnout k ní? Popravdě mi to nevadí ale zatím jsem spal jen sám...heh si zvyknu.

E » „Jo tak jo, jinak Revils už tu byl...to bylo trauma z minulosti? "

L » „Uhmm-(příkyv)...ono když vidíš smrt svého otce není úplně příjemné, hlavně když víš že ho zabil žoldák jen proto, aby si namastil kapsy."

E » „To mě hodně mrzí...tak na to už nemysli."

L » „Tak dobře, přilehneš si teda?"

E » „Jo, jen musím zhasnout tu lampičku."

Laura jen přikývla, já vstal a šel zhasnout tu lampičku, mobil si tam nechám. Co s ním? Když tam mám budík. Zhasl jsem a ocitl se v úplné tmě, pomalu a podle paměti jsem kráčel k posteli, nahmatal jsem si přední dřevno za které jsem se chytl a pomalým ručkováním šel podél až ke konci.

Došel jsem k posteli a lehl si, Laura mě ve tmě políbila na levou tvář, a poděkovala. Já jsem udělal totéž, akorát přesně na rty a popřál jí dobrou noc. Otočil jsem se k ní zády, ona mě hned zezadu celá objala, jak tlapami, tak křídlem i ocasem. Hlavu si položila nad mojí a v klidu usnula. Nějak nechrápala, zahřívala mě a dělala mě šťastným. V rychlosti a v sevření jsem nás ještě přikryl peřinou. Přece jen byla docela kosa. Tady doslova v klidu s pocitem vítězství s dračí dámou za zády, která mě ještě k tomu zahřívá celým tělem. V poklidu usínám.

[}{Pokračování příště}{]