Pozn.Autora: Jak to jednoduše říct. Sorry ale fakticky sorry, jen jsem už neměl tolik nápadů na to jak by to mohlo pokračovat a když jsem konečně dostal do tý kebule super nápad co se mi do poloviny podařilo napsat. Tak ten Wattpad mi tu celou kapitolu smazal, tal jsem se to pokusil napsat znova. Tudíš to znamená že takhle kapitola stojí za hovno ale další budou lepší. Teda, budu se snažit. Jo a taky jsem se to pokoušel trochu vomrdat, jelikož jsem si některé části nepematoval. Tak kdyby to bylo chudý jak spousta bezdomovců pod mostem tak sorry jako.

Probral jsem se úplně dezorientovaný. Laura teda furt spala, ale tak nechtěl jsem jí budit. Šel jsem tedy provést klasicky ranní hygienu. Najednou mě při čištění zubů obejmula nějaká zrůda. Jistě že to byla Laura, ještě že neumí číst myšlenky. Jen pozdravila a řekla že jde udělat snídani. Jen jsem to odkýval a pak šel za Vincem na můstek. Prohodili jsme pár slov, jak se spalo a o tom jak je venku hnusně. Když tu najednou...vypadla na chvíli celá loď a pak zase naskočila.

Vinc: "Co to kurva..?!"

Já: "Asi došly baterky"

Vinc: "Píčovina, ta loď je na radiaci, to bude nějaký zkrat."

Jen jsem pokývl a sledoval ho, jak se rozběhl po chodech a málem se natách, bohužel u něj to není nic neobvyklého. Tak jsem se vydal za Laurou do kuchyně. Ale po příchodu do kuchyně nebyla ani snídaně...qni Laura. Možná že si šla jen na chvíli zase lehnout, to jsem si řekl. Ale nebyla ani v ložnici a po chvíli hledání nikde. Pak jsem šel hledat Vince, ten...se však taky vytratil jako kdyby nikdy nebyl. Přišlo mi to divný. Pak mě napadlo že by mohly být venku v tom hnusným počasí. Pokusil jsem se tedy tu palubu taky prohledat ale nikdo nikde. Jak jsem hledal a nikdo nikde. Už jsem trochu stratil naději. Pak mě něco napadlo, co si Laura v těch bednách schovává?
Tudíš jsem šel do ložnice a vytáhl jednu Laury krabici...aha...no holka copak to tu máš?

Byla to stará Wehrmacht uniforma z boje o Stalingrad péšácká. Byla celá úplně kompletní, v druhé krabici a to o hodně větší měla, nějakou německou pušku a veškeré staré vybavení. No nikde nikdo, tak jsem to na sebe hodil. Překvapilo mě, kolik oblečení na sobě tehdy měli a že měli i lidičku čepici pod helmou atd. Hodně zajímavý. Na pušce bylo i přídavné ale už moderní světlo. Klasická baterka. Náboje byly ostré.

Jenže v tu chvíli...

"Naráz!!!"

Celý vyplašený jsem se rozběhl na můstek, a najednou koukám.

Já: "Ostrov?!"

Nenapadlo mě nic jiného než to prozkoumat, naštěstí letadlovka šla snadno vyprostit na zpětný chod, tak jsem popadl pušku a jako správný nácek jsem šel hledat ty dva židy. Zakotvil jsem loď, byly potřeba dvě kotvy a pak jsem šel, když tu najednou se z deště stala taková vánice plná sněhu a větru. Že celá letadlovka během chvíle zmrzla a zhasla.

Zpátky po žebříku jsem nemohl, tak jsem šel dál. Po asi tak deseti minutách už jsem měl úplně modré ruce. Při zhlédnutí lesa jsem se trochu zaradoval ale popravdě, bylo to ještě horší, vítr tam sice lehce pohltili stromy ale nic moc extra to nebylo. Po asi hodině jsem před sebou zahlédl takovou starou velikou dřevěnou chatku.

Rozhodl jsem tam schovat ale i přes to jak jsem vypadal, dával jsem si pozor. Na druhou stranu ta německá uniforma byla skvělá na zimu. Zkusil jsem zda-li půjdou otevřít dveře, prostě jen tak odemčeno. To byl důvod zapnout baterku na pušce a mířit s nabitou zbraní kolem sebe. Už tak je to blbej den. Noční Můra přišla v tu chvíli když jsem vstoupil. Ta chata vypadala hrozně, zavřel jsem a pomalu došel do místnosti co vypadala jako kuchyně se středním dřevěným stolem. Na tom stole byly svíčky a já jediné co měl byl otevírací zapalovač. Ten ale dvacet minut nechtěl chytnout a taky že se mi ho nepodařilo zapálit...asi vyschl benzín. Tedy úplná tma kromě baterky na pušce...jo a ještě zničený palec od škrtání.

"CVAK"

V tu chvíli mi něco cvaklo za hlavou, znělo to jako kdyby někdo natáhl dvouhlavňovku a pak mi s ní namířil na hlavu zezadu.

Neznámý ženský hlas: "Tak jo...teď se koukej hodně pomalu otočit nebo to schytáš!"

Jak jinak, jaká je ta největší kravina co uděláte když vám tohle někdo řekne...klasika zase já.

Při pomalém otáčení jsem jí vytrhnul zbraň z ruky a hodil jí za sebe, namířil jí do ksichtu a trochu jí oslnil. To že neměla prst na spoušti zrovna byla jediná zachrana...jinak bych byl v hajzlu.

Nezn: "Do...prd...co jsi kurva zač?!
A přestaň mi s tím svítit do ksichtu ty náck......nácku?!
Počkej, kde si to sebral?! A padej mi to hned vrátit do mojí lodi ty zasranej bastarde!"

Já: "Do tvojí lodi?! Neee ta letadlovka je moje!!! Já v ní přijel"

Druhý neznámý hlas: "Mami...kdo je ten pán?"

Nezn: "Andulo padej nahoru!"

Já: "Tak počkej, jak že se jmenuješ?"

Nezn: "Co tě to zajímá ty zloději, tohle může mít jen jedna osoba a ta je mrtvá...asi"

Já: "Tak počkej..."
*Dává zbraň dolů*
"Lauro?!"

Laura: "Eizo?!...............Tak a teď tě profackuju žes to nikdy neviděl!!!
Jen tak si zdrhnout s Vincem kdo ví kam a nechat mě napospas osudu, no to bylo od tebe pěkně hnusný!"

Já: "Hlavně že já vás tam po celé lodi hledal hodiny jak totální mamrd hned po tom co na chvíli vypadl proud ale neee, ty jsi si nápodobně s Vincem musela někam zdrhnout."

Laura: "Co to tady meleš, mě tam takhle necháš samotnou v lodi, pak tafy zkejsnu a ty se po pěti letech objevíš s touhle pohádkou?!"

Já: "Pět let?! Vždyť jsou to sotva čtyři hodiny co jsem tě naposled viděl a to jsi mi pak řekla že jdeš dělat snídani ale když jsem se za tebou vrátil...nikdo nikde."

Laura: "Fajn...dejme tomu že to co říkáš je pravda, tak proč jsi nepřišel teda dřív, máš moje věci a ještě mě s nima ohrožuješ?!"

Já: "Kurva jak jsem měl vědět že jsi to ty, a jak to že jsi mi o tom neřekla?"

Laura: "To protože bys mě měl za totální píču co si skladuje věci co se jí líbí!"

Nezn: "Ehm...tak já přijdu za chvíli"

Já a Laura: "DRŽ HUBU!"

Hromové ticho...

Já: "Vinci?"

Vinc: "Jo, nemá smysl se hádat. Prostě jsme projeli časovou branou."

Já: "Vždyť vypadáš furt stejně."

[}Pokračování příště{]