Letíme asi už 3 hodiny, museli jsme se tak už 2x vystřídat, abychom neusnuli.

Najednou ve vysílače zazněl šum a pak hlas, byl to Alastor. Byl u radaru a vysílačky, pěkně to hraje do karet!

Al. „Neidentifikovatelnému letounu, hlaste povolení nebo se otočte a letě pryč, toto je vojenská chráněna zóna!

Já. „Tady letoun H125 z České Republiky, musel jste obdržet zprávu ohledně našeho příletu, z jednich našich vojenských základen. Letíme pro výzkum a povolení máme!!!"

Al. „Dejte mi chvilku, když tak kružte a udržujte dostatečnou výšku a turbulenci!"

Alastor začal prohledávat falešné údaje o povolení které pro ostatní vypadaly tak věrohodně, že by to někdo poznal teprve až podle normálu.

Al. „Povolení uděleno, přistaňte na nejbližší rovné ploše na severu od vás! A dávejte pozor, zatím se naše jednotky neobjevily a jsou prohlášeny za mrtvé, nevíte co tam je. V budově hned podél přistávací plochy máte budku se zbraněmi, jako vojenští příslušníci máte povolení zbraně různě využívat. Zabití jakého kolik tvora, pokuď to nebude nutné, se netrestá!"

Teď mi došlo, že jim na těch zvířatech vůbec nezáleží. Chtějí jen dostat ten ostrov na všelijaké pokusy, taky už mi došlo proč je to vojenská oblast...ochránci zvířat by protestovali.

Já. „Jo. . .díky!"

Al. „Buďte opatrní!"

Petr celý rozhovor poslouchal, došlo mu to samé co mě. Chtěj se toho jen zbavit. Petr tedy dal zajímavý návrh.

„Až to vyjednáme, vezmeme je k nám. . .tohle jako ne!"

Pokývl jsem pouze hlavou dolů. Pláž už byla na obzoru a přistávací plocha taktéž. Příprava na přistání! Najednou když jsme dosedli na zem, zahlédl jsem v křoví ve svém pravém okně, nějaké modré svítící oči.
Postrčil jsem Petra aby se taky koukl, jenže když jsem se podíval zpět, nic tam nebylo.

Najednou nám něco koplo do zadní části helikoptéry a bylo vidět jak to letí pryč, směrem k měsíci. Pak se to vracelo zpět a vyletělo to do hlubokého temného lesa.
Rychle jsme vyskočil ven, zamkli helikoptéru a zkontrolovali zadní rotor. Zdá se že je jen poškrábaný lak, jistě že se z toho Petr mohl posrat!

Chtěl jsem se začít smát, jenže Petr mi to nedovolil. Radši jsme šli pro zbraně, přeci jen, to už i tak je dost o hubu, bez zbraní. No pravda je možná v tom, že nás bez zbraní uvidí raději, risk je zisk!

Otevíráme dřevěné dveře a nahlížíme dovnitř...já se snad udělal!

Petr se na mě tak divně podíval a řekl.

„Až tak jo! No ty vole! Woow to je BOMBAA!

Na to jsem mu odvětil.

„No, bomba asi ne a ne, až tak doslovně jsem to nemyslel blbe!

Jen se hodně zasmál a začal prohlížet vše co se dalo, pořád si vybíral a nemohl se rozhodnout. Řekl jsem mu ať na chvilku uhne, že udělám fotku!

„Dobrý...díkes!"

No, ani se neotočil pro moje poděkování a hned běžel vybrat tu ever zbraň co tu byla.
Já jsem mezitím jen tak brousil pohledem po zbraních, než jsem narazil na Barrett M107.

„Tak to je slast" A zakňoural jsem. Hned jsem si jí hodil na záda a k tomu jsem přidal nějaké to AK-47 jako klasiku.
Když jsem si nasazoval stehenní držák na pistoli, všiml jsem si jedné z krabic pod stolem s náboji. Vytáhl jsem ji, byla kurva těžká! Položil na stůl, pomalu po jednom odcvakl zamykací panty a otevřel ji.

„Ahhhhhhh, život mě miluje!"
V krabici se totiž schovávalo toto překvápko!

Petr si vybral nějaké zbraně, které ani moc neznám ale asi je má rád.

Po chvíli jsme už konečně přestali rabovat a šli jsme rovnou do lesa, v tu ránu jsme slyšeli lidský hlas.
Začali jsme se pomalu plížit až jsme byly tak blízko, že jsme se museli schovat za jeden kámen.
Nakoukli jsme trochu přes šutrák.
Bylo tam asi 5 až 6 vojáků, jeden řval do tmy. Byl to nejspíše velitel, řval něco na způsob. Přileť ihned sem Revilsi, potřebuji si s tebou promluvit a to na posled!

Najednou přiletěl červený drak.

Přistál přímo před ním ale to že by zdvihl hlavu do vzduchu, to ne. Spíše se klanil. To co mě úplně dostalo a to z čeho mi spadla čelist byla. . .mluva, ten drak mluvil!

A to plynule česky!
Já ale myslel že je tohle Americká oblast...to je jedno, stejnak je moje Anglina strašná.

Začali mluvit o něčem jako je plutonium. Ten voják se ho ptal, jestli ho vůbec našel? Na to mu drak odvětil.

„Uprostřed ostrova, zanechali ho tu Američani."

Pak se ho zeptal, a kolik ho tu přibližně je???

Ten drak vypadal celkem zděšeně ale podařilo se mu ze sebe vykonat průměrnou váhu.

„J-je t-tam asi 16 tun, toho plutonia..."

Voják si sundal brýle a radostně zajásal, pak se zeptal kolegy, kolik stojí gram???

„No podle všeho, jeden gram stojí přibližně 75 500kč! Přepočítejte si to na tuny a vynásobte částkou."

Voják hned vykřikl něco jako 16 000 000 gramů plutonia?! Vynásobte to vy!!!

„V tom případě...1,208x10~12. V číslech to je přibližně...1 208 000 000 000 000kč, jste spokojen???"

Řekl velmi a nepozorovaně vytáhl zbraň z pochvy za opaskem.

Tomu drakovi řekl, ať skloní hlavu a zavře oči. Tak to ten drak i udělal, nevím proč neuletěl, asi nemá na vybranou.
Ten hajzlu mu namířil na hlavu a řekl že jeho služby už nebude potřebovat.

Petr mi ze zad strhnul sniperku, nabil jí a zamířil mu na hlavu. Musel jsem se zeptat co dělá! A odpověď mi byla hned známá!

„Nenechám ho jen tak popravit, kvůli penězům, když za nic nemůže!"

Petr a ten zmrd začali mačkat spoušť na stejno, teď to ale bude, kdo bude rychlejší?!

[}{Pokračování příště}{]

[}{Autorův projev}{]

Tak co, kdo myslíte že tu spoušť zmáčkne rychleji???

Taky jste tak napjati, jak to bude pokračovat???

Jinak, cena plutonia je opravdu reálná!
Dokonce jsem musel cenu vykalkulovat 4x abych dostal správný výsledek! Šílenost co?!

Taky se vám zdá, že se to začíná pomalu ale jistě hrotit???

Jinak zase děkuju za čtení a hlasy!!! 👏👍😃😅😊