[Kapitola Dvacátá Čtvrtá] Path of Death {< Mezičást 3>}


Probral jsem se, připadal jsem si jak mrtvola a vůbec se mi nechtělo ven z postele, když všude bylo světlo. Laura ta už nespala, oba jsme se dobře vyspali a jako celkově jsme šli spát i celkem brzo na to že je tak rychle tma. Převalil jsem se na druhou stranu a čelem k Lauře, jasně že ta už spokojeně a hladově čuměla! Tak jsem jí úsměv opětoval, ale nečekal jsem, že se nadzvedne a převalí si mě na záda a sedne si na mě takovým tím způsobem když vy ležíte na zádech a ten druhý je nad vámi, kouká vám do očí, je přikrytý peřinou a celý si vás jednou půlkou těla přelez. 


Já: "Jsi nějak moc akční, na ráno"

Laura: *Uchechtnutí* "Já vím a chci se tě na něco zeptat"

Já: "Poslouchám"

Laura: "Neměl bys potom chuť, až bude jistě po všem a vůbec, já vím, že to je strašně hrrr ale když tě mám tak ráda. Nechtěl bys sis trochu zadovádět?"

Já: "Starej prasák, co bych taky mohl čekat" *Lehce se zasměje*  


Laura mi úsměv opětuje a začne mě lehce líbat na rtech, a to jí zase oplácím. Na chvíli jsem však přestal, sundal si Ametyst a nasadil jí ho na krk.



Já: "Kdyby se, se mnou cokoliv stalo, přinese ti štěstí"

Laura: "Eizo já ti nevím, možná že to, nás už nepotká nikdy"

Já: "Ale, kušuj už. Vůbec, musíme jít, na prcání bude pak času dost"

Laura: "To od tebe slyším prvně. Možná i naposled"


Lehce ale dlouze jsem jí políbil na rty a potom čekal, než ze mě sleze, ale ona ne a něco mi pošeptala.


Laura: "Nemám na sobě vůbec nic tak jestli nechceš?"

Já: "Tak si na sebe něco vezmi, nebo nastydneš a hned takhle po ránu? To se musí hezky za tmy, nic, teď musíme pomoct Vincovi, dokuď je hezky nebo už bude pozdě.

Laura: "Máš pravdu, ale pak si tě vezmu do parády, chtěj, nechtěj!"



Na to jsem jí jen kývl, protože už na to poměrně mám chuť, ale na tom nezáleží. Oblékl jsem se do něčeho čistého, co zrovna bylo po ruce, sakra, důstojnická uniforma. Laura se na mě jen usmála a pak celá nahá vylezla z postele a začala se smát, hned potom co jsem se jí zeptal, jak vypadám.


Laura: *Ještě se směje* "Máš malý problém" *Ukáže drápem na moc dobře známé místo*

Já: *Podívá se dolů, stojí* "Jdi do prdele!" *Srovná si ho tak aby to nešlo poznat*

Laura: *Ta se pořád směje, ale už se obléká taky*


Mezitím co se Laura skvěle bavila, jsem si šel vyčistit zuby a nějak si upravit vlasy. Pak jsem šel nahoru za Vincem, ten už tam zkoumal krabice se střelivem atd.


[}{Pokračování příště}{]

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top