Když z ničeho nic, obrovská rána a obloha najednou celá zčervenala. Hned jsme věděli, co se stalo a tak jsem se rychle, dostali domů. Druhý den co jsem se šel podívat ven, stromy, všechno, kromě vody, všechno bylo pryč a to doslova. Vzadu byly kostry, asi vojáci co takové štěstí neměli. V tu chvíli mě napadly už jen dvě věci, buď někam zmizet, nebo se zabít. Protože nikdo tu moc dlouho nevydrží a tak jsem dal návrh Lauře. 

Mým návrhem bylo, že já a Laura poletíme najít nějaké místo kde je život a bezpečí na prvním místě a že se potom pro všechny vrátíme, nemůžeme letět všichni na jednou a je veliká možnost že tu cestu ani nepřežijeme. Laura to odkývala, ale helikoptérou jsme letět nemohli, nejen kvůli benzínu ale i kvůli radiaci. Je možná pravda, že by to v ní bylo bezpečnější ale zase na druhou stranu by se jednoduše pak rychleji zřítila uprostřed cesty. Museli jsme se obléknout do černých a i olověných obleků. Já dostal plynovou masku a Laura si vzala. "ptačí hlavu? To fakt?"

Laura: "Maska morového doktora, vejde se mi do ní obličej a byla udělaná tak aby odolala i radiaci...je prostě z olova"

Jen jsem pokrčil rameny a nějak se k tomu dál nevyjadřoval. Pak mi došlo, že to oblečení...tak asi proto jsem si to i s tou puškou přinesl! No nic, hodil jsem si pod to takový tenký olověný oblek a přes to potom tu uniformu a masku. Laura se oblékla do černého kabátu a černého saka i s černou kravatou a i s černou košilí, černými botami a sakovými...zase, černými džíny. Udělala však jednu věc, kterou jsem, vůbec nečekal, i s ní nesouhlasil, prý kvůli kapuci. Polovičně si upilovala rohy. Nejen že jsem z toho byl smutný ale i nerad, protože s nimi byla dost krásná a je mi jí teď moc líto že to udělala. 

Laura: "Já vím, musela jsem" *Sklopila hlavu k podlaze*

Přišel jsem k ní a sundal jí masku, furt byla ale hezká jak měsíc. Lehce jsem jí políbil na tvář a pak

 se usmála.

Revils: "SÉGRA RÁDA ŠUKÁÁÁ A STRATÍ SVÝHO KLUKÁÁÁ!!!" *Umírá smíchy z Petrem*

Laura: "Říka bratr co je na malý káry" *Teď se smích prohodil na mě a Lauru*

Ale za chvíli jsem přišel k Petrovi, který měl takové tušení, i s Revilsem, že už se nevrátíme.

Já: "Ale no tak, za pokus to stojí, a když ne...tak s vámi vždycky!" *Poklepal jsem ho na rameno*

Laura: "Brácha, i přes to všechno mi budeš chybět" *Přiběhla k Revilsovy a objala ho*

Revils: "Tak dávejte na cestě pozor a ano, taky mi budeš chybět!"

Po chvilce se od sebe odtrhli a Laura si nasadila masku. Na náš odchod tu byly všichni, když jsme se rozloučili. Oba jsme se vydali na cestu za smrtí a cestou, kde se můžeme spolehnout už jen sami na sebe a nikoho jiného. Už ani přírodní zdroje, vodu a jídlo, nemáme kromě ochrany vůbec nic. Teda krom zapalovače a věcí co si už nepamatuju. Už tak je ta zátěž pro Lauru obrovská, musí se jí nechat, že má opravdu sílu.

[}{Pokračování příště}{]