Probudil jsem se s rukou mimo postel, co držela opravdu něco těžkého. Na hlavě jsme měl něco jako balvan a moje oblečení bylo, jako kdybych na sobě měl uniformu, nějaké náboje a další. Přes sebe jsem měl tlapu Laury, už mě nějak nesvírala a tak mi stačilo akorát ruku dát trochu na stranu, abych mohl vstát. Vstal jsem z postele, všude byla tma, jelikož jeskyně nemají okna. Po slepu jsem i se zbraní v ruce, došel do koupelny. Rozsvítil jsem světlo a zavřel dveře, přišel jsem k zrcadlu a podíval se. Veškeré oblečení mi zůstalo i z puškou, na mém oděvu v oblasti trefy kulkou a na obličeji, byla krev. Sáhnul jsem si na to místo, štíplo to jako kráva ale nějak to dál nekrvácelo. „Takže to vše bylo skutečné."

Najednou se otevřely dveře, byla v nich rozespalá Laura.

L » „Zlato, proč nejsi v posteli? Vždyť je jenom šest hodin ráno."

Hned po tom co se na mě podívala se poměrně zděsila.

L » „Proč jsi oblečený jako při Stalingradu a proč jsi od krve?!!"

Neměl jsem slov a podíval se zpět do zrcadla.
Hned na to jsem v křeči pustil pušku na zem, chytl se za ránu, která začala pomalu ale dostatečně krvácet, udělal jsem několik kroků dozadu a prudce si sedl na zem a opřel se o stěnu. Strhl jsem z ramene oděv a podíval se na ránu, byla tam díra. Laura hned přiběhla a stlačila mi ránu.

L » „Kde jsi byl?! Co se stalo a proč jsi prostřelený?!?"

Ani na jednu z otázek jsem neodpověděl a jen se zeptal, jestli je to čistý průstřel. Laura odpověděla že ne a já si vytáhl ze zadní kapsy, zdravotní náčení. Otevřel jsem krabičku, vzal si dlouhou pinzetu a poslal Lauru pryč. Pořád se mě chtěla držet, jenže na tohle by už fakt neměla. Když zavírala dveře, ještě se na mě naposled podívala a to dost smutně. Pak zavřela dveře. Mohl jsem alespoň poprosit o vodu. . .kurva!

Z krabičky jsem vytáhl ještě Morphin a nasypal si ho na ránu, kulka naštěstí nebyla zas tak hluboko. Po každém doteku se mi začalo chtít řvát, jenže jestli to teď neudělám, přijde o život i několik stovek jiných. Pomalu jsem z hlasitým dýcháním a křečí v rukách, zasouval pinzetu do levého ramene a po každém milimetru to bolelo víc a víc. Morphin v tomto případě vůbec nefungoval, jelikož ho rychle spláchla krev. To nejhorší na tom všem, rozevřít pinzetu abych chytl kulku. Najednou sem vlezla naštvaná Laura a pronesla něco ve smyslu, že se to nedá poslouchat a že to udělá.

Klekla si ke mně, podívala se pinzetu v mém rameni, pomalu si jí přebrala a začala nahmatávat kulku, jenže po každé co do kulky klepla, se zarývala hloubš a hloubš. Což bolelo jako zmrd!

L » „Bože Eizo! Jak se ti to stalo?! Hele, už jí mám, tak tahám jo!"

Laura začala vytahovat kulku a když byla venku, strašně se mi ulevilo. Ale pořád to nezastavilo krvácení, to však bylo ještě silnější než předtím. Laura položila pinzetu i s nábojem a ránu stačila. To se jí to řekne jednoduše, když má takovou sílu. Pomalu jsem usínal ale dokázal jsem se zatím držet při vědomí. Krev jsme tady neměly nejspíše vzít od koho, ne nejspíše ale určitě. Laura to takhle držela asi půl hodiny a když už to vysílením pustila, rána už nekrvácela.

L » „No výborně...(Oddych)"

E » „Kdybys tu nebyla, už tu nejsem. Díky..."

L » „Není zač, ty mi ale povíš, kde jsi byl a co jsi celou dobu dělal...jak se ti to vůbec mohlo stát, když si se mnou celý večer?!"

E » „Nevím jak, ale když jsem se ve snu vzbudil, byl jsem na bojišti a válel se na zemi v těchto hadrech. Všude kolem všichni umírali a já se snažil se různě zachránit. Dokonce po odjištění granátu jsem si vytrhl dva zuby a..."

L » „Ukaž pusu!"

Nějak jsem neváhal, a otevřel ústa.

L » „Stoličku a špičák co?!"

Zavřel jsem ústa a jazykem si ty dva zuby nahmatal...nebyly tam. „Já to nechápu! Co to doprdele je?!"

L » „Eizo. . .jak ti to mám říci...povedlo se ti něco, co jsem si zatím myslela, že zmůžu jen já. Pověz, co se tam dělo dál?"

E  » „No, byl tam mladý voják, v sutinách, krčil se a přikrýval se křídly. Za chvíli jsem se k němu dostal a začal na něj přes ten všechen hluk řvát. Když se na mě ale koukl, zvolal tati...ale jakoby se ptal. Nevím proč ale v tu chvíli jsem o něm věděl úplně ale úplně všechno. Jmenoval se Ray..."

L » „Rayen, je to tak?!?"

E » „Takže to znamená že..."

L » „Hele, dostal jsi se do okamžiku budoucnosti, jenže tomu co se tady opravdu stalo, nerozumím. To co jsi měl tam, máš tady, to dokáží jen ti se speciálním úkolem od Wyvern Lost a nebo ti, co se s tím narodily."

E » „Takže tahle se jmenuje ten strážce šesti hvězd?"

L » „No doprdele! Určitě máš ten samí úkol jako já co?!"

E » „Můj úkol je zachránit vaší rasu před válkou a úkryt jí jakýmkoliv způsobem do bezpečí."

L » „Mohla jsem si to myslet, nuže dobrá. Ale ty se mi už nikde tak nezřiď jo, prosím."

E » „Už ne, pokuď to nebude nutné."

L » „Beru to jako ano, teď tě svléknu a umyju, takhle do postele nejdeš!"

E » „Zvládnu to sám ale díky."

L » „Vždyť se sám ani nepostavíš, to se tolik stydíš?"

E » „To je pravda, jako celkem hodně."

L » „To si zvykneš, jako osprchovat se sám, můžeš vždycky ale teď bych tě radši umyla já."

E » „No, podle toho, co jsme spolu teď prožili, to už ani horší být nemůže, snad."

L » „Mám jít do sprchy s tebou? Já tu potom uklidím tu krev a ty věci, ty si lehneš a odpočineš, co ty na to?"

E » „Tak když jinak nedáš, doufám že ten župan nemám na sobě."

L » „Nemáš, je na posteli...ty hadry jsou poměrně špinavý, tak proč je ta postel čistá?"

E » „Buď ráda, alespoň že tak."

Laura se jen pousmála, pomohla mi se postavit, jako jakmile jsem se postavil, tak už to šlo ale jako stejnak to nemůžu odmítnout.
Laura ze mě pomalu začala všechno sundávat, než jsem byl už jen ve spodním prádle.

L » „Tak co? Chceš teda se osprchovat sám a nebo ti mám pomoct?"

E » „Po pravdě...tahle nabídka se odmítnout nedá."

Usmál jsem se, ona též a začala ze sebe sundávat pomalu župan. Začal jsem ze sebe sundávat poslední vrstvu oblečení, než jsem před Laurou stál tak jak asi víte. No prostě pro mě dost trapná chvíle no. Laura ze sebe shodila spodní prádlo a zeptala se, jestli jdeme? Na to jsem jí odpověděl že ano, ta se zachechtla a řekla něco ve smyslu. „Tak pojď ty stydlo"
Vlezli jsme společně do vany a...

[}{Pokračování příště}{]