Pomalu se blížil konec září a James Potter, náš chytač a kapitán, zatím nevyhlásil nábor do famfrpálového týmu. Tedy já si to myslela. Pak mi Edward oznámil, že nábor má být už v sobotu... Kitty Kat si nikdy nečetla pozorně nástěnku.

Ráno jsem vstala hodně brzy, dokonce dřív než Lily a to už je co říct. Doslova jsem dotančila do koupelny. Mě i Edíčka žádný konkurz nečekal, měli jsme totiž místo zajištěné (,,Zbláznili jste se?! Vy dva ani nemusíte dělat konkurz, vždyť jste nejlepší odrážeči na škole. Spíš mi budete pomáhat." Řekl Potter, když jsme se ho zeptali, jestli taky musíme projít náborem). O to víc jsem se těšila.

Když jsem vyšla z koupelny, již oblečená do dresu s číslem 3, nevěřila jsem vlastním očím. Holky ještě spali, u Abigail to nebylo nic zvláštního, ale u Lily a Lin to bylo hodně neobvyklé.

Takhle jsem to nemohla nechat, přece jenom i Abigail se chtěla zúčastnit konkurzu. Došla jsem k Liliině posteli a opatrně s ní zatřepala.

,,Dobrý ránko, Liliánko. Ptáčkové už dávno vstali, písničku nám zazpívali... A ty tu ještě chrníš!"

,,Kolik je hodin, Katie?" zamumlala Lily ospale.

,,Nebudeš tomu věřit, ale je přesně osm hodin."

,,To už je tolik? Kdy, že máte ten nábor?"

,,Okolo jedenáctý. Teď ti dám bojový úkol. Vzbuď Linnie. A já se postarám o Abigail."

Vzbudit Abigail byl vždy téměř nadlidský úkol. Navíc si včera očarovala postel, prý abych ji nebudila mými násilnými metodami. Což já tedy naprosto nechápala, vždyť Lechtací kletba není mučení.

,,Abigail, vstávej. Za zhruba tři hodinky je nábor do týmu a jak tě znám, tak se budeš vypravovat asi hodinu."

,,Ještě pět minut." Zamumlala a otočila se na druhý bok.

,,Abigail... Vstávej." Zkusila jsem s ní znovu zatřepat, ale úspěchu. Bez kouzel je to tak těžké ji probudit.

,,Dej mi pět minut." Zamrmlala a zahrabala se ještě víc pod peřinu. To už jsem to nevydržela a tu peřinu z ní strhla.

,,Abigail Berenico Acwelová! Jestli okamžitě nevstaneš, tak vlítnu jak sup do pokoje Pobertů a zavolám ti sem Blacka... No je to sice dost hnusná představa, ale doufám, že je alespoň účinná!"

,,To bys neudělala, Kat. Ty toho černovlasého namachrovance nemůžeš ani cítit, natož abys ho volala sem k..." Znovu zadřímla. Dokonce i bez peřiny.

V tu chvíli jsem se naštvala a vyběhla z pokoje za snad jediným, účinným a stoprocentně spolehlivým budíkem- Edwardem.

Do pokoje Pobertů a vlastně i Edwarda jsem málem vkročila bez zaklepání. Naštěstí jsem si vzpomněla na etiketu tetičky Albrechtiny a tak jsem slušně zaklepala. Otevřel mi mírně rozcuchaný Remus, očividně se právě vyhrabal z postele.

,,Ahojky Kat. Copak potřebuješ?"

,,Dobré ráno, Remusi. Potřebuji jeden velmi spolehlivý budík, je Ed vzhůru?"

,,Jo, jasně pojď dál. Jen se nelekni. Máme tu trochu... ehm větší nepořádek."

Když jsem vročila do pokoje, naskytl se mi pohled na Blacka pouze v teplákách, Pottera s polozapnutou košilí, Péťu v roztomilém pyžamu s motivem 101 dalmatinů a Eddieho,ležícího v posteli, oblečeného do dresu a hrajícího si s Rubikovou kostkou.

,,Copak, Rossová? Nemohla ses mě dočkat, a tak jsi za mnou přišla?" Black se samolibě usmál.

,,Skoro si se trefil." Všichni přítomní na mě vykulili oči. ,,Původně jsi byl součástí mého plánu na vzbuzení Abigail, která je opět celá nažhavená vstávat. Pak jsem to ale rychle vyloučila, protože spolupráce mezi námi dvěma není zrovna nejlepší a rovněž nechci znesvětit náš pokoj, protože pak už by nepomohla ani svěcená voda." Kluci, kromě Blacka, vyprskli smíchy. Ten se zatvářil nanejvýš uraženě.

,,Tak teď jsi mu dost srazila ego, Rossová. Z toho se jen tak nevzpamatuje." Řekl Potter, který díky smíchu, spadl na postel.

,,Alespoň už nemá sebevědomí jako Velká čínská zeď."

,,Kate, ty jsi dnes nějak podezřele dobře naladěná." Podíval se na mě Ed naoko podezíravě. ,,Kohopak z nás tedy potřebuješ?"

,,Edouši, asi tě to překvapí, ale potřebuji tebe. Jelikož jsi asi jediná osoba z řad studentů, která dokáže vzbudit Abigail Acwelovou bez použití kouzel."

,,Proč bez kouzel?" zeptal se Remus.

,,Včera si očarovala postel, prý abych ji nebudila mými, podle ní, "násilnými" praktikami."

,,A co na ni vlastně používáš?"zeptal Potter.

,,Jen obyčejnou Lechtací kletbu." Řekla jsem s andělským pohledem.

,,Kitty Kat, mám to. Vím jak ji probudit a hlavně by díky tomuto mohla zapamatovat, že se má vstávat hned jak s ní zatřepeš."

,,A v čem tkví ten tvůj recept, vlkouši?" zeptal se Black.

Eddie si odkašlal. ,,Zní tohle dost přesvědčivě?" promluvil naprosto stejně jako Black. Všichni jsme na něj vykuleně koukali. Tedy pro mě to nebylo žádné překvápko, ale nikdy mě to nepřestane udivovat. ,,Tak jak?"

,,Ede, vykašli se na bystrozora a okamžitě si podej přihlášku na ČADU." Řekl Rem, který se jako první vzpamatoval.

,,Nepřeháněj... Takže je to dobrý?" Mluvil už svým hlasem. Mlčky jsme přikývli.

,,Myslím, že tohle bude mít stoprocentní účinnost." řekl Peter.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Dámy, už jsem zpátky." Vešla jsem do pokoje. Holky seděly na posteli a o něčem debatovali. Abigail měla pořád půlnoc.

,,Kam jsi tak rychle vystřelila?" otázala se Lin.

,,Pro jeden velmi spolehlivý budík, který čeká, až mu otevřu okno." Ukázal jsem na Eda, který trpělivě vyčkával za oknem. Nakonec mu otevřela Lily.

,,Dobrý ránko, dámy. Madame Acwelová opět nechce vstávat?"

,,Trochu mi to připomíná situaci z první ročníku." Usmála se Lin.

Eddie přešel k Abigail, jemně jí odhrnul vlasy od ucha a i docela slyšitelně začal šeptat tím Blackovským hlasem: ,,Abigail, ty můj bonbónku, vstávej. Chápu, že jsi asi po včerejší noci trochu unavenější..." nechal vyznít do prázdna.

Takové rychle starty Abigail jsem ještě neviděla. Doslova vylétla z postele a hledala Blacka. Začali jsme se smát.

,,Dobrý ráno, Abigail. Jakpak si se vyspinkala?" řekl provokativním hlasem Edward, což nás rozesmálo ještě víc.

,,Ty- Ty jeden malej..." rozesmáli jsme se ještě víc. Abbie byla totiž asi o hlavu menší než Edward.

Abigail udělala něco, co nikdo z nás nečekal. Rozpřáhla se a vrazila Edovi takovou facku, až se zavrávoral a spadl na mou postel. Na tváři měl otisk její ruky.

Obdařila nás všechny zářivým úsměvem a energeticky se vydala do koupelny. Eddie si třel červenou tvář a u toho se i usmíval.

,,Ona je tak roztomilá, když se zlobí." Zamumlal Eddie, tak abych to slyšela jen já.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Asi po deseti minutách jsme vešli do Velké síně s cílem posilnit se před náborem. Poberti s Edem už tam dávno seděli a něčemu se chechtali. Potter nás zaregistroval. Ale než se stačil vůbec nadechnout, tak ho Lily přerušila.

,,Ne, Pottere, nikdy s tebou nepůjdu na rande!" Potter překvapeně zamrkal.

,,Ehm, Evansová. Já si jen sem chtěl zavolat naší nejúžasnější odrážečku... Ale když jinak nedáš...Dáme, rande?"

,,Můžu ho shodit z Astronomické věže? Risknu i ten Azkaban."

,,Lily, jen zachovej klid, Potter zůstane Potterem. A já jdu za nimi, jsem zvědavá, co mi chce." Vydala jsem za nimi a sedla jsem si vedle Eda, který si zaujatě prohlížel svou sklenku dýňového džusu.

,,Pít či nepít, to je oč tu běží..."

,,Hotovej Shakespeare, Ede." Zakroutila jsem hlavou a začala si mazat toust marmeládou. ,,Co jsi potřeboval, Pottere?"

,,Chtěl jsem se tě zeptat, jak se vlastně dneska máš?" málem jsem se zadusila toustem.

,,Pottere, ty sis něco šlehl?"

,,Nevím o tom, jedině kdyby mi tam něco nasypal Tichošlápek... Jak se tedy máš?"

,,No asi dobře. Co dobře, mám se přímo skvěle. Počkat! Není tohle nějaká taktika, jak se dostat k Lily?"

,,Kdepak, ta mi jednou podlehne sama."

,,Jasně... Mimochodem, Eddie. Co ta tvář?" Eddie konečně přestal zkoumat skleničku a přejel si po tváři.

,,Musel jsem si zajít ke skřítkům pro led." Významně se podíval na Abigail, která na něj vyplázla jazyk. On ji to taky oplatil.

,,Jako malé děti..." řekl Remus, který se až teď probral z tranzu ala kniha.

Do Velké síně vletěl Zefýr, který nesl obrovský balík. Elegantně shodil balík na stůl, zahoukal a odletěl. S Eddiem jsme se na sebe podívali, na tuhle zásilku jsme čekali tak dlouho. U krabice byl přiložený pergament.

Od vašeho nejmilovanějšího strýčka, užívejte téměř neustále.

Kvapně jsme si ji otevřeli, bylo tam snad všechno- nejrůznější lepidla, pásky, slizy, prskavky, bomby hnojůvky... Zamilovaně jsme to pozorovali.

,,Mít takovýho sponzora, co my bychom za to dali... Snad nám taky něco půjčíte." Potter zkusil udělat psí oči.

,,Kdepak Póťťo, vy jste nám snad někdy něco půjčili?" mrkla jsem na něj.

,,Póťťo?"

,,Přirozený talent na přezdívky, Jamesi. To má ode mě."

,,Kdepak ty egoisto, to tys to pochytil ode mě."

,,Ne, ty ode mě."

,,Tak to není pravda."

,,Ale je, já jsem přece starší."

,,Starší by měli ustoupit těm mladším, takže to máš ode mě."

,,Spíš ti mladší se podřizují těm starším."

,,Ale já mluvila dřív než ty."

,,Katharino, přestaň mě vytáčet, to já mluvil dřív..."

,,Hej vy dva, budete se tady dohadovat dlouho? Jste jak manželé po dvaceti letech... A já bych moc rád stihl ten nábor." Řekl se smíchem Potter.

Lumos💡

Takhle to dopadá, když moc roztahuji kapitoly... To se děje docela často.😅

Vítejte u další kapitoly, víte vy vlastně co je dnes za den?

,,No, neděle?"

,,Pozor, ona není jen tak ledajaká! Dnes se pálí čarodějnice, takže hranice nažhavit a jde se upálit Umbridgeová!"😈

Nemluvím sama se sebou!... Kde jsme to skončili?

V této kapitole se toho nic moc neudálo, to spíš v dalším díle bude to pravé ořechové/ famfrpálové.

Poslední dobou nemám nic moc co sdělit, Sayonara.🎎🔏

Nox🌑