Po výborném obědě jsme sešli dolů do sklepení, kde se měla odehrát naše poslední dvouhodinovka- lektvary. Tyhle hodiny jsem měla hodně ráda. Učil nás dobrosrdečný profesor Křiklan, kterého jsme měli téměř všichni rádi.

Ovšem pokud jste byli jeho oblíbenci, tak se s tím pojila jedna, pro mě (takže i pro Eddieho) nemilá událost: Křikovy večírky. Těch jsme se nikdy nezúčastnili, za naši "nenávist" ke všem druhům plesů mohla ta bab... naše tetička Albrechtina.

Sedli jsme si, jako každý rok, do předposlední lavice. Pouhým kývnutím hlavy jsme se pozdravili se Sevem. Ačkoliv bych měla být na straně Lily, Severuse mi bylo moc líto. I když si to způsobil sám.

,,Taky myslíš na to samé co já?"řekl takovým smutným tónem Eddie a hlavou kývnul na Seva.

,,Jo, já vím, že by mi ho nemělo být líto, ale..."

,,Jasně chápu... Co si myslíš, že budeme dneska dělat?"změnil ihned téma Ed.

,,Nejdřív teorie a pak vaření. Tipuji."

,,Stejně mě zajímá, jaký lektvaroušek budeme dělat."

,,Lektvaroušek? Jako vážně Ede?"

,,No co, a Křikovi bychom mohli říkat... Starý lektvar!"rozzářil se Eddie. Zato já se rozesmála.

,,Ede, ty dneska perlíš." Vypravila jsem ze sebe, když jsem trochu uklidnila.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Dobrý den, studenti. Vítám vás v novém školním roce..." Vypnula jsem. Tento proslov jsem uměla nazpaměť už snad od druhého ročníku. Eddie na tom byl stejně . ,,....Dneska si první hodinu uděláme teorii na nejrůznější lektvary lásky a následující hodinu si i jeden uvaříme. Nuže vytáhněte si pergameny a můžeme začít."

Tahle hodina se strašně vlekla, troufla bych si říct, že i ty dějiny by byli lepší. No, i když to zas ne...

Na druhou hodinu, tedy na praktickou část, jsem se těšila jako na smilování. Nejsem sice takový přeborník, jako Lily nebo Severus, ale lektvary mě prostě bavily.

Profesor nám zadal neúčinnější lektvar lásky- Amorův šíp.

Udělala jsem vše podle postupu a můj lektvar nabral výrazný perleťový lesk. Nadšeně jsem zatleskala.

Za námi se ozval výbuch, Blackovi bouchl kotlík...Klasika. Protočila jsem očima a zahleděla se na Edův "výrobek". Taky nabral perleťovou barvu.

Když už měla většina uvařeno, tak Křiklan chodil mezi námi, známkoval a zároveň se nás ptal, co cítíme. Třeba Lin cítila levanduli a Abi se z neznámého důvodu začala červenat a nic z ní nevypadlo. Lily cítila lilie. A pak jsme šli na řadu my.

,,Na dnes to bude oba za V."mrknul na nás. ,,Co cítíte, slečno Rossová?"

Pořádně jsem se nadechla. ,,Cítím vůni lesa, rozkvetlou louku a..." Blackovu kolínskou. No snad ne! ,,A nějakou nespecifikovatelnou vůni." Vyblekotala jsem a v duchu se modlila ke všem bohům, abych se nečervenala.

,,A vy, pane Rossi?"

Ted zavřel oči. ,,Cítím les, pravou švýcarskou čokoládu a růže." Otevřel oči. ,,Nemyslím růže jako květiny, ale spíš jako...Šampon."

Křiklan pouze pokýval hlavou a šel k další dvojici.

,,Kitty Kat! Ty se červenáš! Copak tam cítíš?"podezíravě a s úsměvem se na mě podíval Eddie. Takže to modlení nepomohlo...

,,To se ti jenom něco zdá. Já se nečervenám!"snažila jsem se to ututlat.

,,V tom případě jsem 100 metrový medvídek mýval s růžovými rohy a zlatými křídly." Řekl to s takovou ledovou tváří, že jsem se držela, abych nevybuchla smíchy.

,,Kde se to v tobě dneska bere?"

,,Mám jen dobrou náladu. A nesnaž se zatutlávat otázku. Copak jsi tam cítila? Nějakou kolínskou?" Kdybys jen tušil Eddie... ,,Ale jak vidím, nemá cenu se na to ptát."

,,Nyní bychom si mohli ukázat účinek Amorova šípu." Začal Křiklan se rozhlížet po třídě.

,,Nenavázej oční kontakt." Šeptl Eddie a sklopil pohled směrem do lavice. Potichu jsem se uchechtla jeho počínání.

,,Takže poprosím pana Lupina a... slečnu Smithovou, aby mi donesli své vzorky a přešli sem dopředu."

Abi se culila na Linnie, která s mírně červenými tvářemi došla před katedru. Co kdyby vyvolal Abi a Eda? Zajímalo by mě, jestli by ji ta dobrá nálada přešla.

,,Tak tohle je docela zajímavý... Hej Kitty Kat vnímej." Křikl mi to ucha Ed, když si všiml, že ho neposlouchám.

,,Edwarde! Chceš, abych ohluchla?" vlepila jsem mu pohlavek.

,,No to nechci, ale sleduj ty dva."

Rem a Lin se k sobě vážně měli. Teda účinek jsem nečekala, netušila jsem, že je Amorův šíp tak silný lektvar. Ale to je jen poblouznění. Už, už se chystali políbit, ale profesor jim naštěstí (nebo spíš naneštěstí) dal protilék. Když se oba "probudili", tak si ani jeden z nich nic nepamatoval. Škoda...

A za chvíli zazvonilo. Pro dnešek konec školy. Všichni Nebelvírští rychle vystřelili ze sklepení. I my jsme nebyli výjimkou. Doplahočili jsme se do společenky a doslova sebou švihli každý do "svého" křesla.

,,Tak a dnes mě odsud nikdo nedostane." Protáhl se Eddie a vytáhl si knížku. Tohle je ještě větší knihomol než Lin, Remus a Lily dohromady.

Někdo zaťukal na okno. Podívala jsem se tím směrem a setkala se s pohledem sovích ohnivo- jantarově zbarvených očí. Malý výreček bělolící, Zefýr, posedával na parapetu a čekal, až ho někdo pustí dovnitř.

Pustila jsem ho dovnitř a on se ihned usadil Edovi na hlavě.

,,Zefýre, ty sovo pomatená, okamžitě slez!" Zefýr se ale ani nehnul, spíš si začal v jeho vlasech dělat hnízdo.

,,Musíš na něj jemně. Zefýre, copak nám to neseš?" Zef zbystřil a předal mi obálku, ve které byl pergament. Jenže ten byl úplně prázdný.

,,Kdo by vám posílal prázdný pergament?" zeptala se Abbie, která seděla hned vedle nás a dělala úkoly! Ano, Abigail Acwelová dělala sama od sebe úkoly!

Eddie se zvedl z křesla a namířil na pergament hůlkou. ,,Romulus. Aparecium." Na pergamentu se začal objevovat neúhledný škrabopis našeho strýčka psaný levou rukou. Začala jsem číst.

Ciao, mí malí studentíci.

Při svých snad- nikdy- nekončíčích- toulkách po Evropě jsem se dostal do Itálie, konkrétně do Říma. Procházím se po městě vybudovaným mým jmenovcem a musím uznat, že je to tu nádherné!

Učím tu na jedné mini kouzelnické škole, jelikož jim onemocněl jejich učitel OPČM. V přístích měsících se chystám do Lucemburska, taky na jednu soukromou školu. Abych tu nemluvil jen o sobě, jak se vlastně máte?

Vím, že školní rok teprve začal... Ale, jak znám profesory (hlavně McGonallku), tak vám určitě napařili spoustu esejí a úkolů. Tak se mi moc nepředřete.

Zásoby vám bohužel pošlu někdy uprostřed září. Dřív to bohužel nestíhám. Ale bude to stát za to.

P.T.

,,P.T? Co to znamená?" Zeptala se Lily, která se právě vrátila z knihovny a nesla sebou snad tunu knih.

,,Pan Tajemný alias Romulus."odpověděl jí Eddie. Zefýr mu seděl na rameni.

,,A kdo je Romulus?" zeptala se Abbie.

,,Náš strýček, má drahá Abigail." Mrknul na ni Eddie a usmál se.

Lumos💡

Až když jsem si po sobě opravovala kapitolu, tak jsem si uvědomila, že "P.T." by mohl být Pan Tau...😅

Zdravím vás u další kapitolky, která slavnostně završuje první den v Bradavicích...(Vážně bych měla přestat roztahovat kapitoly...). Jak jste si jistě mohli všimnout tak tu už trochu narážím na Romuluse, ačkoliv jsem na začátku psala, že se objeví až v sedmáku... No objevily se jisté komplikace, takže Romul se objeví o mnohem dřív. Tak bych vám chtěla poděkovat za přečtení a hvězdičky, za ten týden to hodně narostlo👐🙇V další kapitole (kterou jsem byla nucena rozdělit na dvě...) bude famfrpálový nábor.

Nemám co víc dodat, takže... Sayonara.🎎🔏

Nox🌑