Léto se pomalu přehouplo do podzimu a v Británii bylo ještě nevlídněji než obvykle. Již několik týdnů byla obloha neustále zamračená a slunce se zkrátka odmítalo objevit. Možná mudlovští meteorologové něco takového předpovídali, jenomže většina čarodějů neměli doma televizi, tudíž se to dávalo za vinu Tomu, jehož jméno se neříká. V kouzelnickém světě totiž panovala dost pochmurná nálada, ale ač tomu bylo již několik let, rok devatenáct set osmdesát jedna se jevil jednoznačně jako ten nejhorší. Mnoho lidí zemřelo a po smrti Edgara Bonese s takřka celou jeho rodinou ztratil Řád své místo, kde se scházet.

Brumbál nás proto vyzval, abychom se zdržovali spíše doma, a zprávy o úmrtích, potencionálních útocích či hlídkách nám posílat skrze svého patrona. Jamesovi a Lily navíc doporučil, aby se schovávali různě po Británii. Jen málokdo tušil, proč tomu tak bylo.

Nicméně i přesto jsme si nemohli odpustit alespoň dvakrát do měsíce nenavštívit mé rodiče v Rowenině Lhotě. Nikdy jsme tam však nebyli jenom já, Sirius a Lynx, neboť tam spolu s námi byli i mí bratři s rodinami a nezřídka se tam objevoval i Romulus s malým Nathanielem.

Dům pak náhle ožil a my naprosto zapomněli na válku. A dnes tomu nebylo jinak. ,,To...to není fér, Suchare!" vyjekl najednou ublíženě Sirius, když už po minimálně čtvrté prohrál s Theem v šachách, a tudíž mu musel darovat další sirupový košíček. ,,Proti tobě se prostě nedá hrát!"

,,A to přísahám Merlinovi, že nepoužívám nitrozpyt," ušklíbl se na něj, zatímco si skoro až labužnicky vychutnával další dávku cukru. ,,Mami, budu se opakovat, ale ty košíčky jsou zkrátka vynikající," otočil se na ni. Mamča zrovna zkoušela Minervě, Theově třináctiměsíční dcerce pojmenované po naší nejoblíbenější profesorce a zároveň jediné dívce v nové generaci Rossů, udělat alespoň jeden malinkatý culíček.

Další z Theové drobotiny, Sawyer, cosi zaujatě patlal na papír. Využíval k tomu pastelky, fixy nebo i své vlastní ruce, které si namáčel do barev. Tina po několika pokusech vzdala snahu o umytí jejího malého umělce a pouze barvičky očarovala, aby případně nepřiotrávil. U takových mudlovských věcí nikdy nevíte. Mezitím Romulus jistil Nathana s Lynxem, kteří v obýváku poletovali na svých dětských košťátkách.

,,Připadá mi to, jako by to bylo včera, když se narodil," přiznala jsem Abigail, která spolu se mnou a tátou hrála Řachavého Petra. Lynx skutečně rostl jako z vody a já ho milovala stále víc a víc. Byl nesmírně podobný na Siriuse, blackovské rysy zkrátka nešly zapřít.

,,To nejsi jediná," uchechtla a zadívala se na své kluky. Leon zrovna krapet poslintal klavír a Ed to kvapně utíral rukávem košile.

Bylo to zkrátka krásná rodinná chvilka, kterou jsme si dopřáli po výborném obědě, na němž měla zásluhu především naše maminka jakožto hostitelka. Nad krbem se na tuhle scénu s úsměvem díval Pongus, říkal nám, že kdyby mohl, ihned by si nás všechny namaloval.

Jeho slova jsme si však vzali k srdci a táta ihned odběhl do jejich ložnice pro fotoaparát. Mezitím jsme se měli nějak poskládat před krbem, neboť Thea napadlo, aby na fotce byl s námi i Pongus. My, hrdé nezávislé matky, jsme vzali do rukou své syny, a jediný Theo držel Minnie. Kluci nám stáli po pravici a hrdě nás drželi kolem ramen. Mamča držela Nathaniela a táta držel svého brášku pod krkem kravatou.

Co si budeme, když jsme tu fotku viděli, nasmáli jsme se. Sirius dělal rohy Theovi, ten mu za to šlápl na nohu. Eddie měl od strýčka rozcuchané vlasy a ženské pokolení bylo taháno za vlasy novou generací Rossů. I přes tyhle drobné chybičky to byla krásná fotka a táta nám slíbil, že jen co dopije čaj, půjde ji vyvolat.

Merlinžel ne vždy jdou věci tak, jak si naplánujeme.

,,Ay caramba," vydechl Eddie, když do obývacího pokoje majestátně vlétl patron v podobě fénixe. Tohle mohlo znamenat jen jediné. A to sakra velký průšvih.

,,Prosím všechny členy Řádu, aby se neprodleně přemístili do hostince U Prasečí hlavy. Obdržel jsem informaci o dalším chystaném útoku," promluvil patron velmi ustaraně, načež se vytratil stejně rychle, jako se objevil.

,,Ani se to nezkoušej říct, Siriusi," zavrčela jsem, když jsem spatřila, jak se nadechuje k tomu, aby mi tuhle akci zatrhl. Přivinula jsem k sobě Lynxieho. ,,Maminka bude hned zpátky, ano, broučku?" pohladila jsem jej po hustých černých vlasech. ,,Jen musí pro tebe vybojovat lepší svět," zašeptala jsem a zase jej pustila na zem. Kvapně jsem přes sebe přehodila černý hábit a stále se na něj usmívala. Pořád na mě upíral svoje modrá kukadla a držel mě za prstík. Sotva byl však svým dědou nalákán na famfrpálové vybavení, byla jsem uvězněna v pořádně velkém chumlu objetí.

To mamča se rozhodla, že nás před odchodem pořádně umačkat k smrti. ,,Dávejte na sebe všichni pozor," když nás pustila, v očích ji zračil nesouhlas s tím, že jsme se tam rozhodli vydat všichni.

,,Klídek, švagrová," chlácholil ji Romulus s drzým úšklebkem. ,,O všechny tvé děti, zetě a snachu se osobně postarám, máš moje slovo," mrkl na ni, načež jsme se přemístili.

***

U Prasečí hlavy už na nás všichni čekali. Peter na nás sklesle zamával a Remus na nás s mírným úsměvem kývl. Přešli jsme ke klukům a otočili se na Brumbála, profesorku Minnie a Hestia Jonesová, která vypadala, jako by ji někdo přepadl. Na tvářích měla zaschlou krev, hábit měla potrhaný. Nejspíše se vrátila z hlídky. Ač působila dosti strhaným dojmem, oči jí dosud svítily pod náporem adrenalinu, který jí musel v žilách kolovat v žilách

,,Děkuji, že jste se dostavili, co nejrychleji to šlo," spustila ihned, sotva Aberforth Brumbál zatarasil dveře hostince dřevěnou pákou a ještě místnost očaroval proti odposlechu. ,,Podařilo se mi zjistit, kde by se mohl konat další útok," mávla hůlkou a před námi se objevila mapa Anglie. Prst zabodla na místo hrabství Yorkshire, konkrétně na vesnici Ilkley, která byla známá jako jedna z obcí, kde se soustředila větší koncentrace kouzelníků.

,,Jak jste na to přišla, Jonesová?" kývl Alastor Moody k jejímu roztrhanému hábitu. ,,To jste si stihla během boje se Smrtijedy dát čaj a vyzpovídat je, kde plánují další mordor?" od posledního útoku byl přinejmenším trochu více paranoidní. Mnohdy se zdálo, že mnohé z nás podezíral z kontaktu s tím, jehož jméno se neříká.

,,Bavili se o tom, když jsem je špehovala," ohradila se hned. ,,Zaslechla jsem, jak žvaní cosi o Ilkley, jenže když jsem se k nim připlížila víc, odhalili mě a měla jsem co dělat, abych jim unikla," promnula si kořen nosu a zadívala se na nás. Neverbálně nás prosila o podporu. ,,Je možné, že sice jednám unáhleně, a třeba tam některý z jeho přisluhovačů má odklizenou rodinu, letní či zimní sídlo, nebo tam třeba vyrůstal, ale raději bych to prověřila."

,,Jsme rádi, že jsi nás o tom informovala, Hestio," mnul si Brumbál svůj plnovous a přemýšlel. ,,Rozhodně bychom to měli prošetřit, neboť ta vesnice je známá tím, že zde žijí kouzelníci a mudlové pospolu, a tudíž se jedná o ideální cíl pro další útok."

,,Půjdeme tam všichni, co jsme tady?" zeptal se Salvatore Aristo po chvíli ticha.

,,Všichni až na Hestii," přikývl Brumbál a zdviženou rukou ukončil její začínající protesty o tom, že se toho zúčastnit taktéž. ,,Měla by ses řádně ošetřit, dopřát si horkou koupel a pořádně se vyspat," promlouval k ní skoro až otcovským tónem. Na tohle očividně slyšela, protože se přemístila pryč. Ředitel se tak znovu otočil k nám. ,,Romulus a Artur půjdou jako předvoj zkontrolovat situaci ve vesnici a případně se pokusí spojit s kouzelníky žijícími ve vesnici. Zprávu nám pošlou po patronovi, buď prosím oba opatrní," jmenovaní jen přikývli a vypařili se jako pára nad kotlíkem.

Mezitím nám byl vysvětlen další postup. Napětí v hostinci by se dalo jenom krájet. Ač uplynulo sotva pět minut od jejich přemístění, měli jsme o ně všichni starost. Co když se přemístili přímo do centra útoku a už leží pod drnem? Choulila jsem se k Siriusovi a snažila se tyhle zlé myšlenky zaplašit. Oba dva byli zkušení čarodějové a vynikající bojovníci. Jistě by nenechali jen tak lehko zabít.

,,Je to děsný, co?" povzdechl si najednou Peter, který se opíral o parapet a chvílemi se koukal z okna ven. ,,Neuplynul snad ani týden od toho předchozího útoku a už máme na talíři další," oklepal se.

,,Tahle válka je příšerná," přisadila Abi, zatímco se opírala o Edwardovu paži. ,,Modlím se k Merlinovi, ať tohle utrpení konečně skončí. Aby naše děti mohli vyrůstat v prostředí bez války," vyslovila své přání, se kterým jsem se naprosto ztotožňovala.

,,Ajéjé, Rossová," uchechtl se Sirius, ,,začíná to modlením a za chvíli ti to natolik stoupne do hlavy, že začneš reálně uvažovat nad vstupem do kláštera," varoval ji s poťouchlým úsměvem, dokud mu nevlepila pohlavek a pořádně nedupla na nohu.

,,Blbče," odtušila, zatímco naše skupinka se nemohla ubránit smíchu při pohledu na Tichošlápka, který se sesunul na zem a ublíženě si hladil raněnou nohu. ,,Buď rád, že to nebylo naprosto jiné místo, mohla jsem tě nakopnout třeba do-"

Nestihla to doříct, neboť do hostince kvapně vletěl patron v podobě lasice. ,,Blízko vesnice, u jedné samoty, se objevilo Znamení zla. Přicházejí, rychle nám pojďte pomoci," promluvila hlasem Artura Weasleyho a následně se rozplynula.

Na nic jsme nečekali a přemístili k vesnici, kde nás už čekali nejen Romulus a Arthur, ale i další čarodějové. Nejspíše se jednalo o obyvatele Ilkley, kteří byli ochotni chránit svůj domov i za cenu vlastního života. Nebe nabralo takřka černou barvu, když se začali objevovat první Smrtijedi a demolovat první domy.

,,Everte Statum, Confundus!" odhodila jsem čaroděje, který se chystal zapálit jeden z domů. Plameny vlivem druhého kouzla vyšlehly vlivem jeho zmatení do vzduchu. Než jsem jej však stačila spoutat, tlaková vlna mě odhodila na bok, a kdybych se neodkutálela o kus dál, nejspíše by mě zasáhlo neznámé bleskové kouzlo. ,,Bellatrix," zavrčela jsem, když jsem uslyšela její šílený smích. Šla mi po krku už docela dlouho.

,,Tvoje odolnost je neuvěřitelná," zavrtěla hlavou, když jsem se postavila na nohy a byla odhodlána čelit jak jí, tak tomu pořád krapet zmatenému Smrtijedovi. ,,Ustup, Minxi, ženuška mého krvezrádského bratránka je-" nehodlala jsem čekat, než se vykecá s tím pobudou a vyslala proti ní Revertis fortis, což způsobilo, že Bella odletěla o pěkný kus dál, tudíž jsem od ní měla pokoj. Ale prozatím.

Rozutekla jsem se pomoci Eddiemu, který sváděl souboj s rovnou třemi Smrtijedy zároveň. ,,Tentaclifors!" pokusila jsem se hned na začátek využít jejich nepozornosti a proměnit hlavu jednoho z nich v chapadlo, ale to mi nevyšlo, neboť jsem se musela vyhnout kouzlu, které přilétlo z druhé strany. Tam odhodlaně bojoval Brumbál po bok Romula.

,,Levicorpus!" najednou jsem ztratila pevnou půdu pod nohama a visela hlavou dolů. Mohla jsem se jen nespokojeně vrtět a pevně svírat hůlku. Marně jsem se pokoušela dostat dolů. Mezitím ke mně přešel čaroděj s mastnou hlavou a hákovým nosem.

,,Nemohl bys mě, prosím, sundat dolů, abychom mohli bojovat normálně? Takhle máš decentní výhodu, Severusi," promluvila jsem k němu mírně, zatímco jsem se pokoušela vzpomenout na protikouzlo. Jen se na mě podíval chladným pohledem a mávnutím mě nechal dopadnout na tvrdou zem. Obešel mě a vrhnul se proti Siriusovi.

Chystala jsem se mu do zad vpálit nějakou nehezkou kletbu, ale za sebou jsem uslyšela zapištění, skoro jako byste přišlápli kryse její ocásek. ,,Běž pomoct Petovi, Impedimenta, já si poradím sám, Protego!" křikl na mě Ed, který si vážně počínal dobře. Pouze jsem přikývla a rozběhla se mu na pomoc.

,,Petrificus totalus!" vyřkla jsem kouzlo, které znehybnilo kouzelníka, který ohrožoval Červíčka. Rázem mi však kdosi roztrhl řezací kletbou hábit a z ramene mi začala prýštit krev. Bolestně jsem sykla a ránu si překryla levou dlaní.

,,Katie!" vypískl Peter a zamumlal nějaké kouzlo, po kterém rána přestala krvácet. ,,Tak, lepší? Děkuji za záchranu," dostával ze sebe přerývavě, zatímco mi ránu kvapně obvazoval vykouzleným obvazem.

,,To nic nebylo, Péťo, přátele si přece musí krýt záda," usmála jsem se na něj a rázem nás skryla Protegem. ,,Zdá se mi, mdloby na tebe, že se nám je daří zastrašovat," říkala jsem mu nadšeně, neboť když jsem se rozhlédla po bojišti, asi dvacet Smrtijedů se válelo buď spoutaných nebo omračených na zemi. ,,Tuhle vesnici uhájíme, to mi věř!"

Nějakou dobu jsme ještě bojovali bok po boku, jenže náhle bojiště zahalil temný dým a my měli mírné potíže s viditelností. Musel se sem přemístit nějaký mocný černokněžník. Nedbala jsem toho a do boje s ještě větší vervou.

,,Avada Kedavra!" zaburácel náhle někdo. Peter vyděšeně vypískl. Po vyřčení kletby, která se nepromíjí, jsem měla pocit, že se na bojišti zastavil čas. 

Lumos💡

Zdravím vás klasicky o den později u další kapitoly❤

*schovává se pro jistotu s pánví v protiatomovém bunkru* Budu moc ráda, pokud mi napíšete váš tip, koho jsem tentokrát popravila😅 Možná to mnozí nebudete čekat.

Zatím se ale mějte hezky  a...Sayonara!🎎🎭

Nox🌑