Pohled třetí osoby

Abigail odjakživa nesnášela Valentýn. Nebylo to z příčiny toho, že její protimudlovští rodiče ji k tomuto vlastně vedli, ona ho nesnášela kvůli jeho kýčovitosti a umělosti. Jenže život měl občas zajímavý smysl pro humor a náhle se z toho dne stal jeden z nejlepších, který si bude od čtrnáctého února roku devatenáct set osmdesát jedna připomínat každoročně. Jí a jejímu milovanému Eddiemu se narodil syn.

Zatímco v míse míchala těsto na koláčky a na plotně se pomalu vařila dýňová polévka, kterou si vyprosil Ed, často nakukovala do postýlky, kde klidně pospával skoro tříměsíční Leo. Vypadal jako jeho zmenšená kopie, akorát podědil acwelovské hnědé oči. Každý pohled na něj si vychutnávala, protože nechybělo málo a potkal by ji stejný osud jako Mary.

Sotva se totiž porodním sálem U Svatého Munga rozezněl novorozeného miminka a jedna ze sestřiček oznámila novopečeným rodičům, že se jim narodil chlapec, stalo se něco, co nikdo neočekával. Abigail začala krvácet a bleskovou rychlostí ztrácela příliš mnoha krve. Lékouzelníkům se sice povedlo prvorodičku zachránit, ale nacházela se ve velmi kritickém stavu.

Avšak půvabná tmavovláska prokázala, že není z cukru, a o svůj život zabojovala. Když po asi týdnu otevřela oči, ihned se jí zalily slzami, protože u jejího lůžka seděl Eddie, který působil na první dojem nevyspaným dojmem, a náručí kolébal jejich dítě. ,,Jmenuje se Leontios William Ross, přesně jak jsme se domluvili," byla první věta, jež jí sdělil. Následně si přesedl k ní, aby jí jejich syna ukázal.

,,Je ti tak neskutečně podobný," zašeptala okouzleně a na první pohled se do něj zamilovala tou pověstnou mateřskou láskou. Jak se dozvěděla o několik chvil později, seděl u ní vlastně neustále, pořád ji držel za ruku a zaměstnancům Svatého Munga dělalo velkou práci ho posílat se domů vyspat.

Byla jí však sdělena i horší zpráva. Zatímco křehkou Mary stál porod dítěte měniče život, jí znemožnil mít další potomky. Možná právě i proto se na Leona tolik upnula. S úsměvem pozorovala spinkající miminko, dokud ji nevyrušil zvonek a hlasité bušení na domovní dveře. Protočila očima.

Byla si na devadesát devět procent jistá, že se jí rozhodla opět otravovat její dotěrná stařičká sousedka madame Wakefieldová. Jak ona tu starou vlezlou bábu nesnášela. Měla pocit, že snad každou chvíli nenápadně poslouchá za dveřmi, protože věděla snad o všem, co se u Rossů šustlo.

Dala koláčky do trouby, sundala zástěru a jen do tepláků zastrčila hůlku, byl to pro ni takový zvyk, ke kterému ji nabádal Eddie. Vždy, když někdo zazvoní, mít po ruce hůlku. Ani se nenamáhala s nakouknutím do kukátka a odemkla. Na jazyku už měla připravených několik peprných poznámek na křivou paní, jež bydlela přímo naproti, ale jakmile otevřela, krve by se v ní nikdo nedořezal.

Zatmělo se jí před očima a trochu klopýtla dozadu v kapse tisknouc svou hůlku. ,,Ne," vydralo se jí z hrdla a strnule pozorovala mladého muže stojící před ní. Ten si vyloženě užíval její vykolejenost a posměšně se na ni šklebil.

,,Věřila bys tomu, že tomu budou již tři roky, co jsi práskla do bot, sestřičko?" promluvil schválně tázavým tónem, zatímco si ji bedlivě prohlížel. Pozvedl koutek úst do pokřiveného úsměvu. ,,To mě ani neobejmeš, Abigail?" nadzvedl zvídavě jedno obočí, jako by čekal, že jakmile překoná počáteční šok, mu samou radostí skočí do náruče.

To však v žádném případě nestalo. ,,Vypadni," opáčila chladně a chystala se mu zabouchnout před nosem, v čemž jí ale zabránil nohou, kterou nastrčil do dveří. ,,Jsi už tak starý, že ti odchází sluch? Říkám ti vypadni odsud, jinak...jinak tě prokleji na místě," procedila skrze zuby a znovu se snažila zavřít marně.

,,Jsi drzá jako vždy, vůbec ses nezměnila," pravil na něj příliš přívětivě a pokračoval, ,,a to, že každý stojíme na jiné straně," prudce trhnul dveřmi, takže tmavovláska se málem rozpleskla na vedlejší zdi, ,,ještě neznamená, že se nemůžeme vídat," a už si to štrádoval do jejich bytu. Samozřejmě mu byla okamžitě v patách, jakmile nohou práskla dveřmi.

Nechápala, co to do něj vjelo. Vždyť ještě jejich rozzuřené matce pomáhal s vypalováním jejího jména z rodokmene, dokonce i spálil i její portrét a podílel se na devastaci jejího tehdejšího pokoje, který ze srdce nenáviděla. Williamon se mezitím rozkoukával po obýváku. ,,Přestaň chodit kolem horké kaše a řekni mi, co po mě u Merlina chceš?"

,,Ty ses doopravdy vdala za tu špínu čistokrevné kouzelnické společnosti," vzal do ruky jednu z vystavených hýbajících se fotografií a otočil ji na ni. Tuhle zrovna milovala snad nejvíce ze všech. Peter Pettigrew je totiž vyfotil, jak spolu tančí první manželský tanec. Jen při pohledu na ni bylo vidět, jak velká láska panuje mezi ní a Edem.

,,Eddie není špína, ani kříženec, ani nic takového," procedila skrze zuby a dostala chuť ho na místě zamordovat. Mluvit zle o lásce jejího života, to se skutečně nevyplácelo, pokud jste nechtěli tmavovlásku rozčílit doběla. On se však jen ušklíbl a vrátil rámeček s fotkou zpět mezi ostatní.

Stále pozorně si jednu po druhé prohlížel, zatímco Abigail stále v ruce žmoulala hůlku připravenou k akci. Když skončil, znova se rozhlédl po místnosti, dokud mu zrak nepadl na proutěný pojízdný košík, ke kterému pochopitelně ihned přistoupil v závěsu za mladší čarodějkou, jež polilo horko, a viditelně zbledla.

,,Proč ses mi nepochlubila, že jsem se stal strýčkem?" řekl s údivem v hlase a při pohledu na spícího chlapečka se začal usmívat. ,,Navíc takového rozkošného klučíka, jakpak se jmenuje?" rozplýval se dál a uculoval se. Ab měla pocit, že asi špatně vidí.

,,Leon," odsekla mu chladně, ačkoliv jí ten okouzlený pohled zahřál u srdce. Každá máma je přeci ráda, když jí někdo pochválí potomka. ,,Jmenuje se Leon," zopakovala ještě jednou a založila si ruce na hrudi. ,,A ty se mě vážně ptáš, proč o něm nevíš? Do prkýnka, já mám sto chutí ti zajistit lůžko u Munga na oddělení pro absolutní blázny."

Naklonil hlavu na stranu a nechápavě přivřel oči. ,,Proč?" otázal se na jeho vkus až moc milým hlasem a v tu ránu jeho sestra doslova vybuchla jako Vesuv. Ačkoliv se snažila krotit, protože jí dalo poměrně velkou práci uspat svého syna, moc se jí to nedařilo.

,,Proč? Protože ses totálně pomátl na rozumu, Williamone! Řekni mi, co po mě chceš? Tobě připadá snad normální, aby si smrtijedský bratr nakráčel ke své sestře, která stojí na úplně opačné straně?" hučela do něj, avšak on si stále udržoval ten lehce tupý výraz, jež ji nesmírně iritoval. ,,Mohl by si konečně přestat kolem horké kaše a laskavě mi sdělit, co po mě chceš?" promnula si kořen nosu, protože jí tahle situace už skutečně připadala nesmírně bizardní.

,,Dříve jsem býval tvůj Willy," poznamenal s úsměvem, jako by nostalgicky vzpomínal. ,,Zatímco teď jsem klesl na pouhopouhého Williamona, to je přímo tragické, nemyslíš, kopretinko?" nadzvedl jedno obočí.

,,Dříve jsme byli normální sourozenci, bratr a sestra," upřela na něj svůj ledový pohled. ,,Potom se to nějak pokazilo a nepředstírej, že nevíš, proč jsme se tak moc odcizili. Přestaň ze sebe dělat vola, jsi chytrý jako liška."

Stáli naproti sobě, hůlky schované. Propalovaly se stejně hnědýma očima, jejich shodné rysy ve tvářích se napínaly, ale to bylo snad jediné, co z toho dávného sourozeneckého pouta zbylo. Jen vzájemná podoba, nic víc. Stali se z nich dva naprosto cizí lidé, jež neměli absolutně lautr nic společného.

Ticho nakonec přerušil čaroděj. ,,Moc si na to nevzpomínám, mám to zahalené v jakési saténové tmavé oponě, která mi zabraňuje se nad tím více zaobírat, co se tedy dle tebe stalo, Abi?" zeptal se bezelstně a dokonce se i usmál.

,,Všechno bylo naprosto v pořádku, dokud ses nevrátil z prvního ročníku v Kruvalu, od té doby se vše pokazilo. Pořád jsem věřila, že můj milovaný bráška žije kdesi pod skořápkou toho bezcitného kluka, který už si najednou se mnou nechtěl hrát a čím dál víc se ponořoval do tajů černé magie. Už si vzpomínáš, Williame," uhodila na něj a on předstíral, že se na chvíli zamyslel.

,,Dalo by se to tak říct," promnul si bradu, na které mu rašilo strniště. ,,Mrzí mě to, že právě tohle pokazilo náš vztah, opravdu. Kdybych jen dostal šanci to napravit-"

,,Svou šanci už jsi dávno promeškal," uzemnila ho. ,,Jestli si myslíš, že se z čista jasna rozhodneš napravovat náš rozbitý vztah, jsi na omylu. Raději už mi prozraď, co tě to najednou popadlo."

Neodpověděl hned, jen vzal do ruky další rámeček a bedlivě na něj zadíval, než jej zase položil na své místo. ,,Matce se od tvého...úprku značně přitížilo," informoval ji sklesle. ,,Poslední měsíce jen kouká smutně z okna a ani Reinhard ji nedokáže rozveselit. Bojím se, aby jí ze samého žalu nepuklo srdce," zkroušeně se podíval z okna, za kterým slabounce pršelo, jak už to bylo v Londýně tradiční.

Protočila očima. ,,Chceš mi snad napovídat, že ta stará baba jaga má nějaké city? Či dokonce dokáže projevit nějakou emoci?" už ji nebavilo jeho divadélko, navíc když začal mluvit o jejich matce. Přála si její tvář nadobro vymazat ze své hlavy, vygumovat všechny ideologie, které jí od malička hustila do hlavy, což se jí mimochodem dařilo více než dokonale.

,,Jak můžeš být tak chladná vůči vlastní krvi, Abigail?" zeptal se sklíčeně a v jeho očích se odrážel smutek. ,,I otci se stýská, ačkoliv on svůj zármutek utápí v panácích té nejkvalitnější ohnivé whisky," povzdechl si.

,,A ty ses najednou rozhodl napravovat staré rodinné křivdy?" uchechtla se. ,,Myslíš si, že když mi vylíčíš, jak mí "rodiče" mají beze mne najednou tak mizerně, že ti skočím okolo krku, sbalím si saky paky a šup zpátky k vám do cvokhausu? Pro Merlina, jsem téměř tři roky vypálená a vyškrtnutá z rodu," odfoukla si a nahlédla do kolébky, jestli se jim náhodou nepodařilo probudit Leona. Ten si však dále cumlal dudlík a pokojně spinkat.

Rysy v jeho obličeji náhle ztvrdily a do očí se mu vrátil pro ni moc známý chlad. ,,Jsi vážně velmi bystrá čarodějka," promnul si zamyšleně bradu při pohledu na ni. ,,Přesně takových si Mistr váží a byla by škoda, kdyby tvůj intelekt přišel nazmar. Přidej se k nám, sestřičko, a můžeme být zase rodina," roztáhl ruce, jako by snad očekával, že se k němu rozběhne a pevně ho obejme.

,,A nepřeskočilo ti náhodou?!" zakřičela na něj z plných plic, že nebylo div, že stará paní Wakefieldová přestala plést svetřík pro jednu ze svých kočiček, obula si pantofle a šla se podívat, co se to u Rossových děje za věci. ,,Okamžitě vypadni, hned," snažila se ho vyhodit.

,,Snažím se ti krýt záda, Abigail," zasyčel. ,,Divím se, že ti ještě nedošlo, že nebude trvat dlouho a ten váš odborářský Řád bude rozcupovaný dřív, než bys řekla Merlin. Tohle je šlechetná nabídka, sestřičko, navíc by sis to...vlčí děcko mohla vzít sebou, nemělo by se zle...a tvůj manžel by měl nad sebou jakýsi...ochranný štít. Jen pokud si přestaneš hrát na hrdinku z mudlomilského Nebelvíru a okamžitě se připojíš na správnou stranu."

,,A co když odmítnu?" nadzvedla obočí a rukou nachmatala hůlku. ,,Budeš mě mučit tak dlouho, dokud nezešílím? Zabiješ mě pomalou, bolestivou smrtí, abych ještě před ní mohla přemítat nad tím, jakou chybu jsem udělala, když jsem tě odmítla?"

,,Chci, abys věděla, že jsem milosrdný. Takže jestliže odmítneš, zabiju tě stejně rychle jako tu blonďatou mudlovskou šmejdku, se kterou si se tak kamarádíčkovala," oči mu zajiskřily nad vzpomínkou, jak se do ní ponořil smaragdově zelený paprsek.

Za to jeho sestře se do očí nahrnuly slzy. ,,To...to ty jsi zavraždil Linnie?" celým tělem jí projela neskutečná touha po tom pomstít její smrt, když už věděla, kdo byl jejím vrahem. Tmavovlasý smrtijed se ušklíbl.

,,Linnie?" odfrkl si posměšně a odplivl si na zem. ,,Ty doopravdy tu špínu nazýváš jménem? Mortis sanguinem," vyslal proti ní neznámé zaklínadlo, které taktak stačila vykrýt. ,,Tak fajn, už mě nebaví hrát tohle směšné představení. Hádám, že sis domyslela, že bych krvezrádkyni už nikdy nepřijal do rodiny, protože jsi klesla na stejnou úroveň, jako šmejdi. A ne, ani jsem si tě nevyhledal kvůli přemluvení, abys přešla na naši stranu," namířil hůlkou na kolébku. ,,Ale kvůli němu."

Rozběhla se k němu ochotna ho chránit klidně svým vlastním tělem, pokud by to bylo nutné. ,,Proč bys chtěl ublížit nevinnému dítěti, to v sobě nemáš vážně ani kousek slitování?" avšak on jen mávl rukou, jako by odháněl dotěrný hmyz.

,,Vážně si myslíš, že bych zabil potenciálního smrtijeda?" vyslovil a v Abby hrklo. ,,Pán bude potřebovat jistě za několik let, až si podmaní celý svět, novou generací přívrženců. Nabídl jsem mu Reinharda, samozřejmě, ale pak jsem si uvědomil, že mám ještě vlastně synovce. Jistě, že o něm vím, máme své špehy všude, i ve vašich řadách. A ta drobná vada, že mu v žilách proudí nečistá kříženecká krev, nic nemění na tom, že je Acwel."

,,Leon se nikdy smrtijedem nestane, jen přes mou mrtvolu," zavrčela tasíc hůlku. Mezi sourozenci se skutečně strhla bitva, malý byteček rázem vypadal jako po výbuchu. Williamovi šlo jen o jediné, zabít svou sestru, aby mohl bez problémů unést svého synovce. Používal i kletby, které se nepromíjejí, obzvláště zelený paprsek lítal z jeho hůlky, jako by to byl naprosto běžné kouzlo. Nestačila mu, sotva se stačila bránit, avšak nejvíce chránila ochrannými kouzly kolébku. V nestřežený okamžik už se viděla mrtvá, protože Avada se k ní blížila neskutečnou rychlostí a ona už neměla kam uhnout, jelikož jí zahnal do rohu, přesně jak zamýšlel.

,,Paní Rossová, pozor!" ozval se skřehotavý hlas. Abigail zalapala po dechu, když spatřila před sebou stařičkou sousedku, mrtvou. Uvědomila si, jak se k ní chovala zle, a ona jí i přesto zachránila krk. Bojovala proto s ještě větší vervou a brzičko se čaroděj musel zbaběle stáhnout, protože nestačil vykrývat salvu zaklínadel. Dveře při jeho úniku vylétly z pantů.

Rychle schovala hůlku do kapsy a rozběhla se utišit syna, kterého samozřejmě rachot probudil. Popadla ho do náruče a bezvládně se sesunula na zem, mezi sutiny a madame Wakefieldovou. Na koláčky už si ani nevzpomněla. Jen se slzami v očích kolébala miminko a snažila se utřídit myšlenky. Smrti utekla skutečně jen o vlásek.

Edward se za několik hodin přemístil ke svému domovu s úsměvem na tváři, protože už se těšil na rodinku a na koláčky, které měl od Ab slíbené. Krve by se však v něm nikdo nedořezal, když nad budovou spatřil Znamení zla. Bral schody po dvou, avšak jakmile stanul před místem, kde se měly nacházet dveře, ztuhl jako Lotova žena. Chodba byla naprosto v zdevastovaném stavu a jemu do hlavy okamžitě vstoupily ty nejčernější myšlenky.

Rozběhl se dovnitř volaje její jméno, avšak nikdo mu neodpovídal. S bušícím srdcem vstoupil do zdemolovaného obývacího pokoje. Jakmile ji uviděl i s Leonkem živou, tak neskutečně se mu ulevilo, avšak když spatřil mrtvou sousedku začal znovu tvořit další a další katastrofické scénáře. ,,Abby?" oslovil opatrně svou na smrt vyděšenou ženu a přiklekl k ní. Jemně ji pohladil po vlasech.

Zvedla k němu své uplakané oči. ,,Eddie," vydechla a přitulila se do nabízené náruče. ,,Eddie, on nás našel," dostala ze sebe, než se však stačil zeptat kdo, ihned mu odpověděla. ,,Williamon chtěl unést Leona, aby z něj učinil smrtijeda a paní Wakefieldová mi zachránila život, když se přede mě postavila," věnovala pohled mrtvé ženě.

,,Musíme zkontaktovat Řád," rozhodl téměř okamžitě. Rozhlédl se po zničeném bytu. ,,Již delší dobu mám vyhlédnutý pěkný domeček ve Vydrníku Svatého Drába, pokud kolem něj rozestavíme ochranná kouzla, nemuseli bychom se už potýkat s podobnými...návštěvami příbuzných," při poslední poznámce se trošku pousmála. ,,Už nedovolím, aby se vám cokoliv stalo. Nikdy," líbl ji na spánek a Leona pohladil po ručičce. Než však stačili udělat cokoliv víc, přilétl za nimi Brumbálův patron.

***

V sídle Fénixově Řádu bylo neobvykle rušno. Albus takové náhle schůzky svolával jen velmi sporadicky. Pokud někdo odhalil útok na nějakou obec, anebo když byl někdo zabit. Všichni upřímně věřili v první možnost, poněvadž už teď jich bylo jen po málu. Eddie očima zkontroloval, jestli jsou zde všichni jeho přátelé a sestřička.

Jakmile napočítal, že je jejich parta kompletní, zhluboka si oddechl a zamířil k manželům Blackových a Potterových. Ani se nestačili pozdravit, když se do štábu přemístil profesor Brumbál v závěsu s profesorkou McGonagallovou. Nikomu neuniklo, že na Minervině tváři jsou stopy po slzách.

Ředitel bradavické školy všechny přítomné sjel velmi smutným pohledem. Nyní už nebylo pochyb o tom, proč je svolal v tento večerní čas. ,,Se zármutkem vám musím oznámit, že jsme přišli o dva velmi nadané kouzelníky a jednu opravdu výbornou čarodějku. Fabian a Gideon Prewettovi společně s Dorcas Meadowesovou přišli o život při dramatickém souboji se smrtijedi."

Nebyl snad nikdo, komu by se nenahrnuly slzy do očí při vzpomínce na dva vtipné bratry, kteří i v těchto těžkých chvílích neztráceli optimismus a vnášeli mezi členy smích. Navíc Gidovi to v posledních měsících výtečně klapalo s Dor a byli považováni za velmi rozkošný pár. Dorcas byla taky takové sluníčko Řádu, také rozdávala úsměvy na všechny strany. Nyní si je však vzala k sobě Smrt, aby i jí dokázali vytvořit úsměv na tváři.

,,A aby toho nebylo málo," pokračoval po chvíli, ,,byt Edwarda a Abigail Rossových byl napaden jedním ze smrtijedů, Merlinžel se to neobešlo bez oběti. Jistá mudla Tira Wakefieldová byla nemilosrdně zavražděna," všechny pohledy se stočily ke zmiňovaným manželům. Abi mlčky pohupovala s miminkem, zatímco Eddie něco šeptal svému dvojčeti.

A nebylo to nic jiného než to, jestli by mu nepomohla rozestavět kolem jich nového domova ochranná zaklínadla. Nejprve však manželé plánovali přespat u Blackových a následující ráno dát domek ve vesnici do pucu.

Lumos💡

Už jsem se zmínila, že ráda šikanuji své postavy?😊 Bohužel to dnes schytali i mí oblíbení bratři Prewettové a Dorcas😥

Pomaličku se tak blížíme do finále celého příběhu. Nejpozději do neděle, pokud se nezapomenu u anime, vydám další kapitolu 😏

Tak tedy snad co nejdříve...Sayonara!🎎🎭

Nox🌑