,,Rosalia Aurora Blacková."

Přečetl Sirius jméno z pergamenu tak slavnostním hlasem, až jsem přestala spokojeně okusovat zelené jablko a s nadzdvihnutým obočím na něj pohlédla, jestli si náhodou ze mě nestřílí. Dle jeho pyšného pohledu jsem pochopila, že ne.

,,Takhle se naše dítě jmenovat nebude," procedila jsem skrze zuby a stiskla pevněji polštář, který jsem měla položený na klíně, ale zcela očividně mou větu přeslechl, protože zabodl oči zpátky do popsaného pergamenu.

Vzhledem k tomu, že si Sirius přál vždycky holčičku, protože nechtěl, aby jeho potomek nosil jeho příjmení do konce života, měl na starost výběr dívčího jména. Já oproti tomu věřila tomu, že naše dítě bude jistojistě kluk, poněvadž i přes prolomenou kletbu jsem cítila, že se děvčata jen tak rodit nezačnou. Navíc se mi k tomu povedlo prosadit, aby jedno jméno bylo dle blackovské tradice podle hvězdy či ukázku na obloze. Samozřejmě, že zprvu protestoval, ale kapituloval pod výhružkou gauče, studených večeří a pánve.

A poslední týdny byla tohle naše oblíbená zábava, leč na rozdíl od Jamese a Lily jsme se nedokázali dohodnout. Nebo spíše Siri měl spoustu nápadů, které se mi ale nezamlouvaly, zatímco já nemohla vymyslet ani jedno jediné jméno. Dnešek byl však výjimka. ,,Takže dle mě se ještě nabízí varianta Maia Stefanie nebo tu ještě mám Auroru Katha- auvajs!" vyjekl, když jsem po něm s nasupeným pohledem mrskla ohryzek. ,,To bolelo!" nafoukl se jako malá holčička, která si nevydupala novou hračku.

,,Mám ti snad po dvě stě sedmdesáté deváté zopakovat, že pokud se nám skutečně narodí holka, nebude mít ani jedno mé jméno?" vydechla jsem.

,,Ty to počítáš?!" vykulil oči, div mu nevypadly z důlku, načež zatřepal hlavou a znovu se zahleděl do pergamenu, přičemž se mu na tváři usadil úšklebek. ,,Jinak samozřejmě, že to vím, ale uznej, že kupříkladu Katie Saiph Blacková je krásné- ne, au, to bolí!" začal pištět, když jsem ho začala mlátit polštářem, jež do té doby sloužil jako ochrana bříška před neustálým Siriusovým hlazením.

Věděla jsem, že bych se správně neměla rozčilovat, ale on si o takové přetáhnutí doslova žádal. Po pár úderech se mi přeci jen povedlo uklidnit a stáhnout se zpět na své místo.

,,Nedráždit těhotnou ženu, jasně...zatím selhávám na plné čáře, Dvanácteráku," zamumlal si pro sebe Sirius, když si myslel, že ho neposlouchám, a nahlédl do mého seznamu, který už kupodivu nezel prázdnotou. ,,Lynx Black?"

Přikývla jsem. ,,Ano, pokud budeme mít syna, bude se jmenovat Lynx Black...líbí se ti to?"

,,Musím uznat, že vlastně i docela jo," pokrčil rameny s úsměvem. ,,Jsem rád, že ses konečně rozhoupala, Kitty Kat," vyplázl na mě dětinsky jazyk. ,,Ale!" zdvihl do vzduchu výstražně ukazováček. ,,Kde je druhé jméno?"

,,Uh," poškrábala jsem se nervózně na zátylku. ,,To je ve fázi výroby," zazubila jsem se na něj. Ačkoliv mě provrtal skrz na skrz nedůvěřivým pohledem, s úšklebkem jen přikývl.

Hodiny zanedlouho odbily první hodinu odpolední a to znamenalo jen jediné, Sirius se musel vrátit na ministerstvo. Povzdechla jsem si, protože to znamenalo jen jednu velkou nudu. Rozloučila jsem se s ním dlouhým polibkem a on s příslibem toho, že se za pár hodin vrátí, byl pohlcen smaragdově zelenými plameny.

Přemýšlela jsem, čím bych se mohla zabavit. Na Siriusovo přání jsem před asi týdnem přestala chodit do práce a rovněž skoncovala se všemi rádoby nebezpečnými prácičkami pro Řád. Jen noční špehování na ministerstvu mě probouzelo ze stereotypu.

Ani s ostatními jsem se moc nevídala, Longbottomovi a Potterovi se začali skrývat, protože na sklonku minulého roku byla vyřčena věštba, která seděla na jejich nenarozené děti. Abigail a Eddieho čekal předsvatební kolotoč společně s bábinkou, takže ani ty jsem moc poslední dobou neviděla. Thei se s rodinkou stavoval jednou za uherský rok, Romulus asi dvakrát do měsíce.

Myšlenkami jsem opět zabloudila k babičce a dědečkovi. Vstala jsem z gauče, popadla z předsíně cestovní hábit a přehodila jej přes relativně domácí oblečení. Bylo rozhodnuto, dnešní odpoledne strávím u prarodičů za poslechu písniček ze stařičkého gramofonu, horké čokolády a, jak jsem zadoufala, obklopena dědečkovými alby.

,,Dům Alfreda a Stefanie Rossových," zahlásila jsem a vhodila pod sebe prášek Letax. Jaké mě však čekalo překvapení, když jsem přistála v jejich krbu a ocitla se za mřížemi. Rozmazaně se přede mnou rýsoval starobylý obývací pokoj, houpací křeslo se sedící postavou, která zcela očividně něco četla, a další osoba, jež na mě pro změnu mířila hůlkou. ,,Babi?" odhadovala jsem.

,,Kolik měla Henrietta Fürsorglich dětí?" ozvalo se zpoza té zvláštní rozmazávající opony jakýmsi zkresleným hlubokým hlasem, při jehož znění mi naskočila husí kůže.

,,J-jedno," vydala jsem ze sebe zaraženým hlasem. ,,Stefanie Henrietta Fürsorglich jméno její, po vystudování Školy čar a kouzel v Bradavicích se provdala za Alfreda Rosse."

Mříže náhle zmizely, stejně jako opona, a mně tak bylo umožněno vejít do místnosti, kde jsem byla okamžitě vtažena do drtivého sevření babči. Rozkašlala jsem se. ,,Katie, proč jsi nám neposlala zprávu, že se nás chystáš poctít návštěvou?" kolébala mnou. ,,Mohly jsme si ušetřit tohle nepříjemné opatření, holčičko moje."

,,Babi," zalapala jsem po dechu, ,,to chceš zabít dvě mouchy jednou ranou?" sevření kolem mě ustoupilo a já se mohla konečně pořádně nadechnout.

,,Snad si nechceš zabít pravnouče, Stefi," babička vrhla po dědovi nasupený pohled, div se nepodobal těm, kterým vysílala prastrýčkovi Archiemu. ,,Rád tě tu vidím, Kitty Kat," přišoural se pomalu k nám a s největší opatrností mě objal. Dědeček byl cítit po karamelu, jako vždy.

,,Půjdu nám připravit něco dobrého k snědku," zadrmolila si babča spíše pro sebe a přesunula se do kuchyně, tudíž jsme osaměli. Děda mi pokynul, abych se posadila na koženou tmavohnědou pohovku a kouzlem opět vykouzlil plameny v krbu. Sundala jsem si hábit a přehodila jej přes opěradlo.

,,Minula jsi se s Romulusem," poznamenal a posadil se vedle mě. ,,Zase se s babičkou bouřlivě pohádali kvůli tomu, že chce Nathaniela co nejdřív naučit německy a francouzsky, aby rozuměl rodičům Marinette," povzdechl si. ,,To víš, možná i trošku začíná žárlit, protože Liam tu s vámi třemi byl pečený vařený, zatímco Romi dává přednost Francii," promnul si kořen nosu, ale než jsem ho stihla ukonejšit, začal mluvit o něčem jiném. ,,Spíše mi ale povez, jak se ti daří?"

Ochotně jsem mu povyprávěla události uplynulého týdne a ještě k tomu přidala pár perliček z Řádu. On jen pokyvoval hlavou a spokojeně se usmíval, nikdy toho moc nenamluvil, když byl zasypáván informacemi. Jakmile jsem mu vylíčila, proč jsem se je rozhodla navštívit, natáhla jsem se pro jednu z jeho karamelek. ,,Že vytáhneš alba, prosím," zaškemrala jsem, protože jsem opět chtěla pocítit tu nostalgii mého dětství. Viděla jsem je snad milionkrát, ale i přesto jsem se jich nemohla nabažit.

,,To víš, že ano, Katie," přitakal a hůlkou k nám přivolal relativně zaprášené fotoalbum. Odfoukl vrstvu prachu a s neobyčejnou něžností přejel po koženém obalu. Pradědeček Hector miloval fotografování a děda zdědil všechna jeho alba, která i po pradědečkově smrti pravidelně zaplňoval. ,,Tady bychom měli být my tři, já a bráškové, zhruba od Arthieho nástupu do Bradavic, " jal se otevřít první stránku, na které skutečně vykoukli tři tmavovlasí chlapci, jež stáli před čoudícím se bradavickým expresem.

Pozorně jsem si prohlížela černobílou fotografii. Nejstarší z bratří se tvářil natěšeně a kolem ramen objímal toho nejmladšího, který se bázlivě usmíval a jako by se snažil skrýt před objektivem za jeho vyšší postavu, v čemž mu bylo bráněno. Za to prostřední bratr dělal Arthurovi prostředníčkem a ukazováčkem rohy, evidentně se něčemu smál a ve světlých očích mu zářila ďábelská jiskra.

,,Arthur Philippos, Archibald Attis a Alfred Vasileos, prvního září devatenáct set dvacet tři," přeložil mi děda bohatě ozdobené písmo a já si začala v hlavě opakovat druhé jméno prastrýčka Artha, něčím mě prostě zaujalo. ,,Taková doba," povzdechl si a otočil na další stránku.

,,Lynx Philippos Black," vyletělo ze mě tak nějak samovolně a odpovědí mi bylo jeho nazvednuté obočí a nechápavý pohled. ,,Mám za úkol vymyslet jméno pro chlapce," mimoděk jsem pohladila vystouplé bříško, ,,a jestliže se nám narodí kluk, bude to Lynx Philippos Black," objasnila jsem mu okolnosti mého náhlého výkřiku.

,,To zní moc hezky, Kate," pochválil můj výběr a následující minuty pokračovali v prohlížení starých fotek za poslechu The Beatles, jejichž gramofonové desky tak pečlivě nasbíral Romulus. Akorát jsme se dostali na konec alba, když děda obrátil jednu pomačkanou fotografii, jež ležela zády k nám.

V tu chvíli by se ve mně krve nikdy nedořezal. Strnule jsem zírala na poměrně početnou rodinku, na tmavovlasé rodiče a jejich sedm synů. Byl tomu již skoro rok a půl, kdy jsem měla tu možnost spatřit naprosto totožný visací obraz. ,,To je těch sedm prokletých bratrů Rossových," pravil. ,,Gregorius, Edward, Matthew, Faelen, dvojčata Castor a Pollux, a nakonec ten malý vlkodlak Abraham," představil mi postupně všechny chlapce. ,,Všichni záhadně zesnuli během jedné noci, jak jistě víš, kdy se posedlý Faelen rozhodl provést ten ohavný čin, zabít malého Abeho stříbrnou dýkou," pokračoval v monologu.

,,Jo, jasně," pokývala jsem nepřítomně hlavou.

,,Děje se něco, holčičko? Jsi bílá jako Smrt," strachoval se dědeček. Chvíli jsem jen pozorovala jeho ustrašený obličej, než jsem se potichu jala vyprávění.

Flashback

Pohled třetí osoby

,,Já vám říkal, že je to pěkně pitomý nápad," zanaříkal snad posté drobný Peter a přitáhl si hábit více k tělu, protože i přesto, že byl navlečený jako na polární výpravu, pěkně mrznul. ,,Takhle jsme mohli až do rána popíjet ohnivou whisky, jistě bychom ještě odněkud něco vyštrachali," mudroval.

,,Péťo," chlácholila ho Lindsay, která se za ruku vedla s Remusem, ,,pamatuj si, že tuhle výpravu podnikáme proto, abychom měli zážitek na celý život," v krvi jí proudilo poměrně velké množství alkoholu, takže všechno brala na nezvykle lehkou váhu.

Pomalým krokem, takovým, aby nikdo nespadl do příkopů, došli k rozlehlému panství, kterému vévodila obrovská vila postavená zjevně ve viktoriánském stylu. Podepsal se na ní zub času, místy byly vidět jen cihly, omítka se drolila, okna byla zatlučena na mnoha místech prkny, živý plot již seschnul a kdysi jistě honosná brána dávno vypadla z pantů.

Při pohledu na starobylou budovu projel Katie velmi nepříjemný mrazivý pocit a ona dostala chuť se obrátit na patě a přemístit se co nejdál od vily. Což však nemohla, protože stejně jako její bráška byla pevně držena Siriusem, kterému jen svítili oči nadšením...a možná i zářily i vlivem alkoholu. Spíše určitě, protože celou cestu jim dělal jukebox. ,,Lišáku ty jsi normálně bledější, než tady Náměsíčník před zvlčením," dloubl mu James do žeber. ,,Vzchop se trošku, jsi přece Nebelvír, neohrožený vlček a bojíš se nějaké opuštěné barabizny."

,,Nezapomínej, Jamie, že ten dům byl dlouhou dobu nejstrašidelnějším domem v Británii, než Remus začal "strašit" v Chroptýší chýši," napomenula ho Lily, které celou cestu se založenými rucemi. Taky se jí ten nápad moc nezamlouval, když o něm začala uvažovat více.

To už ale všichni stáli před vstupními dveřmi Rossovic vily a Sirius, aby ukázal, že se nebojí a že není tak úplně připitý, je otevřel. Vyvalil se na ně puch zatuchliny a vzduch byl nasáklý něčím zlým. Všichni vstoupili do haly, která byla zahalena do prachového kabátu, a jen málokdo z nich se ubránil kýchnutí.

,,Napadl mě skvělý nápad, jak intenzivněji prozkoumat dům," řekl James zvesela a pohlédl na zbytek party. ,,Rozdělíme se!"

,,Takhle začínají všechny horory o prozkoumávání něčeho," zajíkl se Peter a přitáhl si svetr až po nos. ,,Parta rozdělí, duchové nebo jiný bubák je začne pronásledovat a na konec," dosud otevřené dveře se náhle prudce zavřely, i přesto, že venku vládlo bezvětří. Téměř všichni jsme hlasitě zapištěli, nejvíce však Péťa. ,,My tu umřeme, já to říkal, že se nemáme chodit!" kvílel jako raněné zvíře. James jen protočil očima, popadl ho společně s Abigail za paže a odtáhli ho do místnosti na levé straně. Jeho naříkání se neslo ponurým domem jako ozvěna. A popravdě to znělo děsivěji než jakékoliv strašidlo.

,,Tak pojďte, holomci," zapěl Sirius medovým hláskem a popadl dvojčata kolem ramen. ,,Žádám si odborný výklad, protože tahle napůl rozpadlá barabizna mi připomíná bejvák mých drahých rodičů, taky taková ponurá zřícenina. Teda zřícenina to byla pokaždé, když jsem se o prázdninách vracel domů trošku napitý," temnou chodbu osvětlenou jen hůlkami dvou čarodějů protnul hlasitý štěkavý smích.

,,Ty máš dost, Tichošlápku," povzdechl si Eddie, ale na rozdíl od své sestřičky se alespoň trošku pousmál a přestal na moment pociťovat svíravý pocit strachu. ,,Myslím, že po tomhle výletu budeš vyspávat pořádnou kocovinu, Tichoši."

,,Po tomhle výletě bude kocovinu vyspávat na gauči omráčený pánví," zahuhlala potichu hnědovláska a více se natiskla ke svému veselému příteli.

,,Ale noták, Kitty Kat, nediv se mu, že se takhle zlil, když slaví ty devatenáctiny," zastával se ho vlček. ,,Buď ráda, že jsme ho přesvědčili, aby tu motorku nechal doma," uculil se a Katie mu dala s drobným úsměvem za pravdu, když si vybavila scénu, jak ho museli od jeho vysněného stroje doslova odtrhovat.

,,A já chci výklad!" dupnul zmiňovaný jako rozčílené malé dítě do podlahy, která se rázem pod ním prolomila a pravá noha uvízla ve vytvořené škvíře. ,,Pomóóóc, Jamie!" zavřeštěl, seknul sebou na zem a snažil se ji vyprostit. Dvojčata nad ním chvíli postávala a čekala, zdali si uvědomí, že je opravdu skvělý čaroděj, který nepotřebuje neustále za pozadím svého věrného jelena. Když však vřískot neustával, jednoduchým zaklínadlem ho společnými silami vytáhli zpět na nohy.

,,Už jsme to říkali po cestě, ale ty jsi obdivoval svůj stín," špitla k němu jeho drahá polovička a propletla s ním prsty. ,,Tenhle dům je prokletý, protože v něm jeden z bratrů Rossových, bylo jich sedm, zabil toho nejmladšího, který byl vlkodlak. Vypráví se, že když mu zabodl stříbrnou dýku do srdce, malý Abraham se probral a pokusil se dýku ze srdce vytáhnout, v čemž mu zabránila dvojčata, která ten zlý bratr ovládal Imperiem. Abraham zemřel a jemu se vraždění zalíbilo. Jakmile...Faelen," ztišila hlas, protože jeho jméno platilo u Rossů jako sprosté slovo, ,,zavraždil všechny své bratry, hnulo se v něm svědomí a raději se také probodl."

,,Říká se, že jejich duše nikdy z tohohle světa nezmizeli a jako přízraky doteď sídli zde," jal se pokračování Eddie. ,,Mudlové to tu často prozkoumávali, avšak každý, který se vrátil, si nic nepamat-," zarazil se uprostřed věty, protože se před nimi objevil čerstvě krví napsaný nápis. Neotáčej se.

,,U Merlinovy bradky," zaklela Kate a schovala se Siriovi pod hábit. ,,Dobře, oproti tomuhle se i hra na honěnou s vlkodlakem jeví jako bezpečná zábavná hra," kuňkla vystrašeně.

,,Třeba je to jen tempera," chlácholil ji její přítel. ,,Co ty víš, třeba tu už prošel Dvanácterák a rozhodl si hrát na bubáka."

,,Je to krev," konstatoval Edward. ,,Vypadneme odsud," popadl svou sestřičku a budoucího švagra za ruce a rychlou chůzí se je snažil dostat pryč. Nikdo ani nedutal, tíživé ticho se plazilo kolem nich a slyšet byly jen jejich kroky.

Zato krvavých nápisů přibývalo. Blíží se. Vidí vás. Jste v pasti. To byl jen výčet několika z nich. Jak bylo vidno, Sirius během této chvíle rychle vystřízlivěl a pevně objímal svou partnerku kolem ramen, aby se tolik nebála, ačkoliv třesot jejího těla naznačoval, že se tím vlastně nic neměnilo.

,,Hele," kývl hnědovlásek k obrovskému obrazu, na kterém byla vyobrazena početná rodina. ,,To je pán domu Herkules, jeho žena Margaux a jejich sedm synů. Jména si nepa-" najednou z očí třech nejstarších synů začala vytékat krev, která se zformovala do jasně rudého nápisu. Je po vás.

Skupinka tří čarodějů se na neverbální pokyn rozutekla od znetvořeného obrazu a pokoušela se najít východ ze sídla, ve kterém už nechtěla trávit ani vteřinku. Nejen, že je sužoval strach o sebe samotné, nejvíce je děsilo to, že od rozdělení nepotkali nikoho ze svých přátel.

Jako by se po nich slehla zem.

Utíkali co jim síly a nohy stačily. Avšak když se ocitnete v domě, o kterém se právem říká, že je prokletý, ani rychlost v nohách vám nestačí. Tohle na vlastní kůži pocítila Katie, když zavadila o jedno z prken podlahy, které se posunulo, a ona se začala propadat. Chytla se sice rucemi kraje neporušeného dřeva a s pomocí kluků se snažila vyškrábat zpět na nohy, ale jako by ji táhla dolů nějaká nespecifikovatelná síla.

,,Katie!" slyšela ještě nad sebou dvojitý výkřik, než byla vtažena dolů. Zaslechla ještě hlasitý dusot, než dopadla na tvrdou podlahu. Otočila se na záda a chytla se za rozbolavělou hlavu. Chvíli tam jen chvíli vydýchávala bolest, než se odhodlala otevřít oči.

Díky své zvěromágské podobě- panterovi- viděla poměrně dobře ve tmě i jako člověk. Proto se poměrně rychle zorientovala, kam se to vlastně dostala. Docela útulný pokojík byl natřený tyrkysovou barvou, jednolůžková postel u okna byla povlečená do tmavě modrého povlečení. Trčela z ní havraspárská šála.

Postavila se a pohledem proskenovala celou místnost. Knihovnička zaplněná knížkami, houpací křeslo, které se samo houpalo, ačkoliv v místnosti nebyl žádný průvan, vyhaslý krbík, pracovní stůl s bohatě vyřezávanou židlí a vykládaná skříň.

Na nočním stolku byla hýbající se černobílá fotografie. Vzala ji do rukou a prohlížela si ji, než jsem si všimla vyrytého textu na rámečku. Abi a Fae . Znova se pozorně koukla na foto a snad na minutu se jí zastavil dech. Dosud otevřené dveře se skřípěním pomaličku zavřely a samy od sebe zamkly. ,,Faelen," upustila fotografii na zem a sklo se roztříštilo po zemi.

Za mnou se ozývaly tiché kroky mířící přímo k ní. Sebrala veškerou nebelvírskou odvahu, protože nechtěla umřít zády k nepříteli, a otočila se na něj. Nebyl o vyšší než ona. I přes svou průsvitnost jako duch nepůsobil. Na jeho sněhově bílé byly jasné rudé skvrny.

Naklonil hlavu na stranu a hnědé vlasy mu spadly do obličeje. ,,Takže kletba byla skutečně prolomena," jeho hlas jí způsoboval husinu po celém těle a zrychlení dechu. ,,Kéžby to tak platilo o kletbě Měsíce," posadil se na svou postel a neustále si ji prohlížel od hlavy k patě. Katie nehnula ani brvou, jako by zapomněla, že má v kapse hůlku a může si jednoduše odemknout. ,,Paráda, nesnažíš se uniknout, dobré znamení. To tvůj bratr, ach," povzdechl si hraně a ušklíbl se.

,,Co jsi provedl Eddiemu?!" vykřikla a postavila se naproti němu, ruce v bok. ,,Mluv! A přestaň se tak pitomě culit!"

Oči mu pobaveně zářily, než brunetku čím dál tím víc rozzuřovalo. ,,Proč si myslíš, že jsem mu udělal právě já?" začal si okusovat nehet na pravém palci. ,,V této vile žije sedm přízraků, ne jenom já."

,,Ale ty jediný jsi z nich vrah," chlapec v havraspárském hábitu si přestal okusovat nehty a zamyšleně se na svou téměř starou...příbuznou podíval. ,,Tvůj příběh se v rodině vypráví z generace na generaci. Jak jsi jednoho dne po vánočních svátcích docela zešílel, jak jsi zmanipuloval ta nebohá dvojčata a nutil je přihlížet tomu ohavnému činu, jak jsi ho zabil a následně ses vrhl na ostatní své bratry, jak ses nakonec podřízl sám."

,,Přiznávám se, ano, probodl jsem vlče," zvedl ruce v obranném gestu. ,,Ale já neměl na výběr, rozumíš?"

,,Mám věřit usvědčenému vrahovi, který se mi tu rozhodl povyprávět jakousi jeho verzi?" pro změnu to byla ona, kdo se na hnědovlasého hocha šklebil. Takhle opovržlivě se na nikoho nikdy nedívala.

Sklopil hlavu. ,,Když jsem byl ještě živý, připadal jsem si tak nějak...navíc. Z Grega se měl stát výborný kouzelnický právník, Edward byl výborný letec, Matt spolykal snad tu největší knihovnu světa, protože jsem neznal nikoho chytřejšího a sečtělejšího, Castor a Pollux, veselá dvojčata, jejichž svět byly žertíky – ano, to oni píší po stěnách ty krvavé vzkazy, aby vylekali- a nakonec Ab, narozen jako vlkodlak. Já nebyl ničím zvláštní, nic jsem neuměl pořádně. Měl jsem jen svou obrovskou zvídavost."

,,Proč mi tohle to vyprávíš?" nechápavě na něj mhouřila oči a rozhodila rukama. ,,Snažíš se snad ospravedlnit svůj čin?"

,,Protože, i přesto, že jsou dveře otevřené, jsi tu," a opravdu, když se podívala vlevo, byly otevřené dokořán. ,,Ani teď neodejdeš, protože tě pohání přirozená zvědavost. Navíc odejít uprostřed vyprávění se pokládá za neslušnost, nemýlím-li se."

,,Tak neplýtvej dechem na zbytečné pauzy, Faelene," přerušila ho.

,,Pak jsem našel ji, stříbrnou dýku, kterou si přivezl z Číny Pluto Ross, když se vrátil z cest, které podnikl s Marcem Polem. V životě jsem neviděl něco tak krásného, byla naprosto dokonalá, její rukojeť, její čepel...nosil jsem ji neustále u sebe, jakou svou druhou zbraň. Tehdy jsem ještě netušil, proč ji vyrobili a jak ji očarovali," na chvíli odmlčel a zadíval se na otevřené dveře. ,,Ta dýka slouží k zabíjení vlkodlaků."

,,Cože?!" vykulila oči a jako by náhle před svou viděla tu dýku, kterou u sebe tenkrát nosil Eddie. ,,Počkej...chceš tím říct, že...ne, to není možné."

,,Tvůj bráška měl obrovské štěstí, že se nedostal pod její vliv, jako kdysi já. Dennodenně jsem měl nutkání zabíjet, zabít toho prašivého vlkodlaka, který byl mým bratrem. Věř, že jsem ho naprosto zbožňoval, každý úplněk jsem se snažil být co nejblíže u něj, ale postupně...nemohl jsem ho vystát, měl jsem před očima živého vlkodlaka, kterého jsem nesměl zabít, protože jsme byli příbuzní. Pak se však ve mně cosi zlomilo."

,,A mohla za to ta dýka, protože je to předmět černé magie," začalo jí to dávat smysl. ,,Dočista tě ovládla a zakalila ti úsudek."

,,Přesně to je ten princip," přitakal. ,,Nesebral jsem odvahu a nikomu jsem se svým trápením nesvěřil, protože jsem jim nechtěl přidělávat starosti. Začal jsem jen psát deník," kývl k černé knížce, ,,deník, ve kterém jsou zapsány všechny moje pocity. A pak, po Vánocích, nastal ten den. Všichni už spali, a já, naprosto zfanatizovaný, probudil dvojčata a prakticky je přinutil tomu ohavnému činu přihlížet, v tomhle je příběh pravdivý. Pocítil jsem neskutečnou úlevu, najednou jsem se cítil tak svobodný, avšak to mi vydrželo jen několik okamžiků. Pamatuj si, že každému Rossi bez výjimky proudí v žilách trocha té vlčí krve, takže nastala řetězová reakce. Když jsem usmrtil Abeho, zabil jsem tím vlastně nás všechny, protože bratrovražda je natolik ohavný čin, že dýka neměla dost. Rodiče se po tomhle ihned odstěhovali do Spojených států a my zůstali tady, protože z nějaké zvláštní příčiny nemůžeme přejít na druhou stranu."

,,U Merlina," dostala ze sebe. Přešla ke stolu a vzala do ruky jeho deník.

,,Bratři se rozhodli, že každému, kdo sem zavítá, vymažou paměť, takže i tví přátelé skončí takhle, nic si nebudou pamatovat," přešel k ní a k jejímu údivu ji chytl za ruku. Naklonil se jí k uchu. ,,Schovej tu dýku někam, kde ji už nikdy nikdo nenajde, nedovol, aby se historie opakovala, můj deník skryj a já ti za to nevymažu paměť, protože alespoň nějaký Ross si zaslouží znát...relativní pravdu."

,,Slibuji ti, že Fenrir Šedohřbet byl poslední zraněný vlkodlak," pokusila se o úsměv.

Oplatil jí ho. ,,Sladké sny, Rossová."

End of flashback

Katie

V obývacím pokoji zavládlo naprosté ticho, slyšet byl jen tikot několika hodin. Babička mi dokonce přestala věčně skákat do řeči, jakmile se mé vyprávění uchýlilo ke konci a dědeček jen zamyšleně pozoroval fotografii sedmi bratrů.

,,Myslíte si, že mluví pravdu?" otázala jsem se jich. ,,Deník jsem skutečně schovala a dýka je již dlouhodobě neznámo kde."

,,To ví jen Merlin, holčičko," pohladil mě děda po rameni. ,,Je sice pravda, že již párkrát v historii s ní byly problémy, ale ta řetězová reakce se mi zdá jako...nesmysl. Už na to nemysleme," snažil se ihned změnit téma otočením na další stránku fotoalba. Na moment jsem trošku zalitovala, že jsem radši nedržela jazyk za zuby, ale na druhou stranu to byl nesmírně uvolňující pocit.

Zbytek odpoledne jsme strávili v docela poklidném duchu, jako bych nic takového z úst nevypustila a vrátila se domů, až když na Británii padl soumrak. Samozřejmě, že Sirius trnul hrůzou, kde jsem byla.

Společně jsme povečeřeli a nakonec se odebrali před krb, kde jsme jen seděli a pozorovali plamínky, jak jsme to měli v oblibě. A jako vždy jsme se nějakým zázrakem ocitli stulení k sobě na pohovce.

,,Přemýšlel jsem," vpustil náhle z úst a já se neubránila ironické poznámce. ,,To zní docela děsivě, broučku."

,,Nech mě domluvit!" ohradil se a pohladil mi bříško. ,,Pokud to bude holka, přeji si, aby to byla Maia Stefanie Blacková," vtiskl mi pusu na čelo.

,,A pokud se nám narodí kluk, bude se jmenovat Lynx Philippos Black," chytla jsem ho za malíček a tímto gestem jsme to vlastně stvrdili. Už jen zbývalo počkat si na srpen.

Lumos💡

Zdravíčko!👑💙 Tak jsem asi patrně zpátky...a jsem dosti zvědavá, kolik vás tu zbylo, lidičkové 🤗

Ačkoliv se to tak nemusí na první pohled jevit, takhle kapitola je dosti důležitá, ačkoliv se jedná o další rodinnou historii 🤫

Pokusím se dodržet termín dalšího vydání, pretože mi teď většinu času zabírá škola 😅

A mezitím si můžete tipnout, co se Katie a Siriusovi narodí, protože již příště kapitolu to přijde 😊

Sayonara 🎎💎

Nox 🌑