,,Proč se na ty palačinky koukáš, jako by měly každou chvíli obživnout, vycenit zuby a kousnout tě do ruky?" houkla jsem na Siriuse, když jsem koutkem oka zaregistrovala jeho nedůvěřivý pohled, jakým zhlížel na snídani, kterou jsem mu udělala.

,,No vzhledem k tomu, že jsi je dělala ty, bych se tomu ani nedivil," zamumlal si pro sebe, ale i přesto se tato věta nějakým způsobem dostala k mému oušku. Přestala jsem krájet zeleninu na salát, odložila nůž na linku a ze šuplíku vytáhla pánvičku. Stiskla jsem rukojeť a napochodovala za ním s účelem ho pořádně praštit.

,,Příště dostaneš jen chleba se solí a chrápat budeš ve sklepě," řekla jsem výhružně a napřáhla se s pánví na náhle neremcajícího Siriuse. Dříve však, než ho stihla pořádně praštit, vstal ze svého místa a přehodil si mě přes rameno, přičemž se nezapomněl zašklebit jeho nezaměnitelným úšklebkem. ,,Okamžitě mě pusť na zem," bouchala jsem ho pánví do zad, ale s ním to ani nehnulo.

,,Země je studená, má nejdražší Blacková," zanesl mě na pohovku a sebral mi pánev, načež se posadil vedle mě a objal mě jednou rukou kolem ramen. ,,Accio talíř s palačinkami," na klíně mu rázem přistála jeho snídaně. ,,Přestaň se tak mračit, Katie, nebo ti to zůstane."

,,Pořád jsem Rossová, stříbro," pokusila jsem natáhnout pro pánev, ale zadržela mě jeho ruka. Podívala jsem se na něj a potlačila smích nad jeho rozčarovaným výrazem. Palcem jsem mu utřela marmeládu u koutku úst.

,,Stříbro?" spolkl sousto. ,,Včera jsem byl zlatíčko, miláček, koblížek, alfa samec, láska tvého života... a teď jsem klesl na pouhopouhé stříbro?" sklopil hlavu k palačinkám a uždibl si kousek. Náhle se chytl za srdce a začal hraně sípat, jako by se udeřila jeho poslední hodinka.

,,Ale Siriusi," donutila jsem ho se na mě podívat a jemně jej políbila, ,,vždyť já si z tebe dělala legraci, ty královno dramatu," usmála jsem se na něj a odtáhla se. On si mě však přitáhl zpět k sobě a vzápětí jsem se ocitla pod ním. Jistě bychom zašli v naší výjimečné chviličce dál, jenže nás vyrušilo dvojité soví houkání. Ani abych se nedivila, kdyby je sem poslal Romulus.

Černovlásek se ze mě neochotně slezl a převzal si od obou soviček obálky. Následně je odměnil pamlskem a opeřenci opustili náš příbytek. Svezl se vedle mě a podal mi jednu z obálek. Byla to odpověď od Eddieho. Dychtivě jsem otevřela obálku a vyndala z ní pergamen, který, jak se ukázalo, byl kopii Edwardovy přihlášky na bystrozorský výcvik. Přijali ho. Zatajila jsem dech a tlumeně vypískla. Sirius přestal zkoumat druhý dopis a otočil se na mě.

,,Z Lištičky bude bystrozor? No na to se musíme napít!" vstal a šel pro něco ostřejšího do speciálního trezoru, který se nacházel v kuchyni. ,,Nyní jen stačí, aby si Náměsíčník našel pořádnou práci, kde ho neodsoudí kvůli jeho malému chlupatému problému, a aby se Peterovi trošku zvedlo sebevědomí za ty zpackané zkoušky, no snad ho paní Pettigrewová zahrne dostatečnou dávky lásky a jídla," uchechtl se a podal mi panáka ohnivé whisky.

,,Počkej," uhnula jsem se skleničkou, když si chtěl přiťuknout, a vzala do ruky druhou obálku. Odložila jsem panáčka plný té úžasné tekutiny na stolek a rychle ji rozdělala. Vypadl na mě pergamen s úhledným písmem. Vzhlédla jsem ke svému příteli, který se k mému překvapení ještě nenapil. ,,No, Siri, myslím, že oslava musí počkat," otočila jsem psaní k němu. ,,Máme se k večeru dostavit do hlavního štábu Fénixova řádu."

***

,,Vážně tam chceš tak moc jít?" zaváhal za dnešní den již tolikrát a naléhavě mě chytl za ruce. Svěsila jsem ramena a přikývla. Věděla jsem, že to nebude procházka růžovým sadem, ale chtěla jsem přiložit ruku k dílu, ačkoliv jsem byla přijata na bystrozorský výcvik. Strýček, který měl na britské ministerstvo velmi negativní názor, tvrdil, že bystrozorské oddělení nestíhá cvičit nové posily, proto zasahuje do války Fénixův řád.

,,Nic se mi nestane, navíc budeme tam společně a navzájem si budeme krýt záda," stoupla jsem na špičky a políbila ho. Sirius mne rázem přitiskl k sobě a polibek prodloužil. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a stáhla ho víc k sobě.

,,Bacha, ať se nesníte, mládeži!" ozvalo se za námi dvakrát unisono. Neochotně jsme přerušili muckání a otočili se za hlasy. Dva zrzaví muži, kteří si byli dost podobní, si vyměnili několik pohledů a zamířili k nám. ,,Vy asi budete ti nováčkové, o kterých nám vyprávěl Brumbál," zazubil se jeden ze zrzků, který měl ruce v kapsách.

,,Nebo spíše jedni z těch zelenáčů, kteří mají rozšířit naše řady," doplnil ho druhý zrzoun a usmál se. ,,Jsem Fabian Prewett a ten druhý-"

,,-ten krásnější a inteligentnější," skočil mu do řeči.

,,-je můj bratr Gideon," nenechal se přerušil a ušklíbl se na něj. ,,No a vy dva asi budete představeni Albusem, takže," otevřel dveře, pod kterými se nacházely prudké schody, ,,vítejte v hlavním štábě Fénixova řádu."

,,Co je to vlastně za místo?" zeptal se Sirius, zatímco mě přidržoval, abych se neskutálela dolů. ,,Vždyť nám to tady skoro padá na hlavu."

,,Je to prý nějaké dlouho neobývané sídlo Bonesových," odpověděl Gideon. ,,Edgar ho nabídl Brumbálovi, protože je dokonale skryto před okolním světem," odemkl hůlkou malá dvířka, za nimiž se skrývala místnost, kde již za podlouhlým stolem z ebenového dřeva seděli členové onoho spolku. ,,Je to bývalý sklep, ale trošku jsme ho dali do pucu, aby nám to nespadlo na hlavu, jak říkáš, mladej," v čele stolu seděl Brumbál a hlavou nám pokynul, abychom se posadili. Zrzci zaujali místa mezi Marlene McKinnonovou a Dorcas Meadowesovou.

My dva se posadili naproti Eddiemu s Abbie, kteří se s námi tiše pozdravili, a tím byla všechna místa obsazena. Náš bývalý ředitel vstal z místa jako v Bradavicích a mírně se pousmál. ,,Dříve než oficiálně začne schůze, rád bych vám představil devět nových členů našeho skromného spolku. Dvojčata Katharine a Edward Rossovi," kývnul naším směrem. ,,Sirius Black, Abigail Acwelová, Lily Evansová s Jamesem Potterem, dále Remus Lupin, Lindsay Smithová a Peter Pettigrew," ostatní členové řádu nás obdařili milými úsměvy a kývnuli na pozdrav.

S potěšením jsem zaznamenala, že některé tváře jsou mi povědomé, né-li dokonce známé. Pozorně jsem poslouchala hlášení z hlídek a zároveň očima brouzdala po místnosti. Byla natřena na bílo, několik obrazů a map na ní viselo a působila útulným dojem, za Brumbálovým křeslem byl praskající krb, který celou atmosféru jen podtrhoval. Tohle místo se mi líbilo.

,,Ty jsi totální magor, Aristo," cukla jsem sebou a pohlédla na rozběsněného Romula, který si našeho bývalého profesora obrany proti černé magii měřil nechápavým pohledem. ,,Zvýšit počet lidí na jedné hlídce z maximálních třech na víc? Pokud se nemýlím, a já se nemýlím nikdy, máme zůstat naprosto inkognito."

,,Ale musíš si uvědomit, Romulusi," začal mluvit poučovatelským tónem, ,,že jestli budeme chodit po dvou, jak tomu bývá nejčastěji, tak budeme snadný terč. Copak si nepamatuješ, co se stalo před měsícem?" podíval se lítostivě na jeho nejnovější jizvy z června. ,,Chudák Caradoc..."

,,Na to se nedá jen tak zapomenout," odsekl mu. ,,Ale kvůli tomu se nemusí zavádět tady tato kravina. Jasně, bystrozoři asi rádi chodí všude ve velkých skupinách, ale podívej se na nás a spočítej, kolik nás tu sedí."

Aristo ho sjel povýšeným pohledem, kterého si ale všimlo jen několik jedinců. ,,Přestaň na mě pořád útočit, uvědom si, že táhneme za jeden provaz," usmál se na něj tak falešně, že jsem taktak potlačila nutkání si protřít oči, jestli dobře vidím. Tenhle chlap se vůbec nepodobal tomu milému a vždy ochotnému profesorovi, za jakého jsem ho měla.

,,Asi jsem se právě přeslechl," zamrkal několikrát a podíval se po ostatních, jako by očekával, že ho někdo podpoří. ,,Já že na tebe pořád útočím? Zatraceně, ty si asi pleteš pojmy, Salvatore."

,,Přestaň...přestaňte oba dva," vmísila se do toho Marlene. ,,Kdy si konečně uvědomíte, že stojíte na stejné straně? Není právě teď na čase zakopat tu vaši tajemnou válečnou sekeru?"

,,A hle, naše světice blonďatá se ozvala," zhoupl se na židli a založil si ruce na hrudi. ,,Nemysli si, že jsem si toho nevšiml, bloncko-"

,,Romulusi," promluvil na něj Brumbál mírně a shovívavě se usmál. Překvapeně jsem sledovala strýčkovu reakci, když sklopil hlavu a zbytek porady nepromluvil.

***

,,Radím ti, abys tu hůlku držela pořád pevně a nevycházela z koncentrace, ač se tato čtvrť zdá být liduprázdná," poučil mě Romul, který nám svým klacíkem svítil na cestu. Po poradě se několik lidí dobrovolně přihlásilo na noční hlídku a my, nováčkové, jsme mezi nimi nesměli chybět. Pořád jsem musela myslet na Eddieho a Siriuse, které si vzali na starost bratři Prewettovi. ,,O Eddieho se Siriusem bude výborně postaráno, kluci jsou bystrozoři, takže jsou s nimi v bezpečí," řekl, jako by mi četl myšlenky.

,,Co se vlastně stalo mezi tebou a profesorem Aristem?" položila jsem otázku, která mě zajímala snad od chvíle, kdy Romulus sklapnul a jeho protivník se sám pro sebe vítězně ušklíbl.

,,To je dlouhý a zamotaný příběh, někdy ti ho třeba povyprávím," odvětil a zasvítil do temné slepé uličky. ,,Být tebou si dávám pozor, Kitty Kat, někde v těchto místech prý Edgar a Mary MacDonaldová potkali celou tlupu našich kamarádíčků, co ovládají ty nejtemnější kouzla a čáry. No, sice pochybuji, že by se tu zjevili po druhé, ale jistota je jistota," mínil.

Přikývla jsem a rázem zatřepala hlavou. ,,Dost, Romusi, přestaň chodit kolem horké kaše. Proč jste na sebe tak škaredí?"

Povzdechl si a na okamžik sklopil hůlku. ,,Možná mi to nebudeš věřit, protože bych vsadil svou sbírku slovníků, že i ty jsi podlehla jeho šarmantnímu vystupování, oslnivému úsměvu a exotickému vzhledu, ale je to maximálně tak muž plný předsudků, který se vyžívá v tom, že je bystrozor a já ne."

,,Takže vaše vzájemná nesnášenlivost je zakořeněna někde v době, když jsi byl ve bystrozorském výcviku," po chvilce ticha přikývl, viděla jsem to ve světle lampy.

,,Podle něj totiž někdo z hadí koleje nemá u bystrozorů co dělat, víš," řekl s dalším povzdechem. ,,Spíše mi pověz, jak se ti bydlí se Siriusem a jak snášíš Edwíkovu nepřítomnost," změnil ihned téma.

,,No, je lepší, než jsem čekala," přiznala jsem po pravdě. ,,Samozřejmě, chybí mi to, že ho nevidívám každé ráno sedět u stolu a neslyším jeho dramatizování, ale to drama mi dokonale nahrazuje Sirius," uchechtla jsem se nad vzpomínkou z dnešního rána. ,,Tak mě napadá, kde vlastně bydlíš ty, když ses ze Švýcarska přesídlil sem?"

,,Mar má nad obchodem podkrovní pokojíček, nějak se tam smrskneme a je nám dobře," pokýval spokojeně hlavou, zatímco já na něj nevěřícně zírala s nazvednutým obočím. ,,Ano, samozřejmě si dělám legraci," mrkl. ,,Bydlím v Manchesteru, v takové malé garsonce. A opovaž se něco říct máti," pohrozil mi prstem, ,,sice mě jednoho dne poctí svou návštěvou, ale v nejbližší době ji fakt u sebe hostit nechci."

Zasmála jsem se. ,,K nám už se nakvartýrovala a moc si na tebe stěžovala," pokusila jsem se napodobit její přísný výraz s našpulenými rty. ,,Prý do svatby se nehrneš, ty nezvedný syne," pohrozila jsem mu hůlkou.

,,Do chomoutu se mi ještě nechce," nakrčil nos, ,,nějaké ty geny od strýčka Archieho ve mně přece jen zůstaly." Nastala krátká odmlkla, kterou přerušilo jeho zaluskání prsty. ,,Což mi připomíná, že v Americe má Fénixův řád spřáteleno pár bystrozorů, mezi nimi i Tinka a Theouš, kteří pod vedením strejdy dávají pozor, aby se jeho vliv nešířil i za Velkou louži."

Neubránila jsem se pyšnému úsměvu při zmínce Theodora, kterého jsem od Vánoc neviděla a ani o něm neměla žádné zprávy. A když jsem se dozvěděla, že taky pomáhá zničit Vy-víte-koho, zaplavila mě velká vlna radosti.

,,Princezno, buď stále ve střehu, to je první pravidlo bystrozorů," zdvihl významně ukazováček. ,,Mimochodem, Jackob Monn a jeho dívka zakotvili v Kanadě s falešnými příjmeními," překvapeně jsem na něj pootočila hlavu.

,,Jak to víš?" zeptala jsem se užasle.

,,Mám pouze výborné zdroje," zaculil se. ,,A...Jim Poulter je mrtvý, přeci jen nějaký Smrtijed si ho vystopoval i v Americe," ani jsem si nestihla uvědomit, že mi po tváři stekla osamělá slza při vzpomínce na vynikajícího brankáře nebelvírského družstva.

,,Ještě máš nějaké informace o spolužácích?" zašeptala jsem roztřeseně.

,,Jen to, že Davis pláchnul do Francie," pokrčil lhostejně rameny. ,,Každopádně gratuluji, Kitty Kat, nevyšla jsi z koncentrace a stále ses soustředila na cestu. To je dobrá cesta k tomu se stát plnohodnotnou bystrozorkou," usmál se a vzal mě kolem ramen.

Z nových informací mi běhala hlava kolem. Na posledním večírku pobertovském se sice Jack zmiňoval, že plánují co nejdříve opustit Británii kvůli původu Am, ale že by to proběhlo takhle rychle...

,,Protego!" vykryla jsem neznámé kouzlo, které vyslal zahalený čaroděj stojící před námi. A než jsme se nadáli, stáli jsme v obklíčení šesti černokněžníků. Jeho přívrženci začali ihned útočit a mě během chviličky došlo, o co jim vlastně jde. Zabít nás. ,,Pouta na tebe!" pronesla jsem v duchu a smýkla se spoutaným Smrtijedem o zem.

,,Poslouchej mě, Impedimenta, kdyby se cokoliv zvrtlo, Mdloby na tebe, okamžitě se přemísti zpět do štábu," sykl ke mně Romulus a rozptýlil jednoho z mužů kouzlem Steleus. ,,Bez diskuze."

,,Přece tě tady nenechám," dostala jsem ze sebe, ale strýček se rázem přemístil o kus dál a nahnal za sebou dva Smrtijedy. ,,Levicorpus," vyslala jsem na muže zahaleného v kápi zaklínadlo, které používali Poberti v pátém ročníku hlavně na Severuse. O to více mně překvapilo, když jej neverbálně vykryl.

Ani jsem nestačila koutkem oka pozorovat Romuluse, protože jsem byla plně zaneprázdněna hýbáním, krčením a přemisťováním. Spoustu kouzlem jsem ani neznala, takže je musel vymyslet on sám. Nejvíce mě však na něm překvapovalo, že nepoužil Avadu.

,,Locomotor Wibbly!" pokusila jsem se ho v duchu trochu zpomalit, ale jako by mi četl myšlenky, kouzlo bez problému vykryl a vyslal proti mně neznámou kletbu 'Sectumsempra'. Uskočila jsem rychle do strany. ,,Petrifikus totalus," vyslovila jsem nahlas první kouzlo, které mi přišlo na jazyk. A k mému údivu se Smrtijed skácel na zem jako kámen.

Přešla jsem pomalu k němu a sundala mu masku z obličeje. ,,Severusi," zašeptala jsem a šokovaně si prohlížela zkamenělou tvář tehdejšího kamaráda Lily. On pouze těkal svýma onixově černýma očima do všech stran, jen aby se mnou nenavázal oční kontakt. On přeci nemohl být smrtijed... ,, Finite incantatem," černovlásek vystřelil do sedu a zhluboka se nadechl. Odvrátila jsem od něho pohled. ,,Vem si ty svoje kamarádíčky a okamžitě zmizte, nebo tě proměním v šutr, který následně hodím do řeky," oba jsme vstali, načež popadl tři omráčené Smrtijedy a přemístil se. O chvíli později se přemístili i dva zbývající, které měl na starosti Romulus.

Rozběhla jsem se k bezvládně ležícímu tělu, které na první pohled nejevilo známky života. ,,Romulusi," zatřepala jsem s ním, ale nedostalo se mi žádné reakce. Pokusila jsem se mu nahmatat puls, zatímco jsem pomocí 'Voluma Tesamentum' odstraňovala krev z jeho obličeje. V tu chvíli jsem se modlila ke všem světovým božstvům, aby byl živý.

Lumos💡

Eh... moc se omlouvám, že kapitola vychází až dneska, ale celý minulý a tento týden jsem se soustředila jen a pouze na přijímačky...😅👍 A pamatuje, traktory s barvou jsou zlo!😂🍳

Ještě dnes začnu snad psát další část, protože tento týden to prostě musí vyjít v neděli...😊 A taky za ten mírně otevřený konec by mě někteří z vás mohli usmažit na pánvi🍳👌😆

Nuže, pokud by mi moje plány zhatila prokrastinace, lenost a nechuť psát...Hodně štěstí všem, co skládající přijímačky i v pondělí!❤👌🙌

Sayonara🎎💎

Nox🌑