Duben se přehoupl v rozkvetlý květen, ve kterém snad ani jednou nebyla obloha zamračená. Avšak tento slunečný měsíc na můj vkus rychle pominul a nastal červen, pro páté a sedmé ročníky to znamenalo jediné. Zkoušky NKÚ či OVCE. A jako by si profesoři mysleli, že nám samostatné učení nestačí, začali nám nakládat mnohem více esejí, testů a praktiky.

,,Linnie, počkej na mě," zavolala jsem na svou blonďatou kamarádku, jež se z čista jasna ukázala na otáčivých schodech, ignorovala pohledy ostatních a razila si cestu k ní. Taktak jsem přeskočila zrádný mizející schod a už stála u ní. Bylo po obědě a valná většina studentů mířila na koleje. Avšak nebelvírští a zmijozelští sedmáci měli poslední páteční dvouhodinovku obrany proti černé magii.

,,Katie," rozzářila se a schovala učebnici jasnovidectví. ,,Jaké bylo věštění z čísel?"

,,Neobyčejně obyčejné," pokrčila jsem rameny. ,,Rozhodně lepší než zírání do koule v místnosti zasmraděné kadidlem, vonnými tyčinkami a převoněným mýdlem," jednou jedinkrát jsem do učebny profesorky Oracleové nakoukla, protože jsem čekala na Siriuse, a následujících deset minut hlasitě kýchala.

,,Ale noták, Kate," povzdechla si. ,,Není to tam tak špatné, stačilo by, kdybys tomu dala ještě jednu šanci. Občas bývá s profesorkou Oracleovou zábava, když nám věští ty nejhorší způsoby smrti jen tak pro srandu. Klade nám na srdce, abychom její věštby brali s rezervou," poučila mě a zamávala na Lauru, která po boku Garyho mířila do vyšších pater. Mladší blondýnka sotva znatelně kývla na pozdrav, který ale patřil výhradně mě, a odvrátila pohled.

,,Uniklo mi něco?" zeptala jsem se nejistě a neuniklo mi, jak Lin poklesla ramena. Trpělivě jsem vyčkávala na odpověď.

,,Budeme se stěhovat," vypadlo z ní, ,,a Laura to docela těžce nese," poupravila si popruh na brašně a pokračovala. ,,Taťku totiž převeleli v práci na pobočku v Nottinghamu a jelikož nám před pár měsíci zemřela vzdálená tetička z maminčiny strany, budiž ji země lehká, po které právě maminka zdědila domek na jedné zapadlé vesničce blízko městu, napadlo tátu přesídlit se tam. Laura to docela těžce nese, v Birminghamu má mudlovské kamarády, navíc na té vísce bydlí babička Mackieho," vysvětlila mi celou situaci.

,,A tvá sestřička se zlobí i na tebe za tuhle zradu, protože si to rodičům nevymluvila," dokončila jsem její myšlenku a ona přikývla.

,,No, snažila jsem se je trošku přemluvit, protože ve městě budou přeci jen více chráněni proti Smrtijedům, ale mamka párkrát v novinách viděla, že byli vyvražděni mudlovské rodiny i ve městech, takže to bylo marné. Jsou tak příšerně tvrdohlaví," povzdechla si.

,,Geny lopatou nezabiješ, Linnie," zazubila jsem se na ni a blondýnka protočila očima.

,,Hele nech si toho," bouchla mě přátelsky do ramene. ,,Když už jsme se rozpovídali o těch bydlištích, co ty a Sirius? Rem se o něčem zmínil, ale jinak je tajemný jako hrad Leap . Prý je to přísně tajné."

,,No, on se Sirius sice na začátku roku rozvykládal o nějakém domě, který si koupil o prázdninách, ale jinak toho taky moc nevím," pokrčila jsem rameny. ,,Nechám se překvapit."

Mezitím jsme došli do učebny, která byla již z poloviny zaplněná studenty. Posadila jsem se do druhé lavice uprostřed vedle spícího Eddieho, zatímco Linnie se posadila vedle Lils taktéž do druhé lavice u okna. Drbla jsem do brášky loktem. Edík zamžoural a narovnal se.

,,Edánku, nespi," rozcuchala jsem mu vlasy ještě víc. ,,Poslyš, nejsi ty od Lektvarů nějaký unavený?" zeptala jsem se ho starostlivě a sáhla mu na čelo, abych se ujistila, že nemá zvýšenou teplotu. Čelo měl naštěstí studené jako psí čumák.

,,Třeba mi Starý lektvar říznul můj lektvaroušek nějakým jedem, který mi za živa vysává energii z těla," zažertoval, avšak když uviděl můj vystrašený výraz, chytl mě pevně za ramena. ,,Jen na mě doléhá ta atmosféra blížících se zkoušek, o přestávkách se učím na teorii, tak mi to bere energii, protože jsem zvyklý na knihy," chlácholil mě, ale na mě to mělo opačný účinek a více jsem se o něj strachovala. ,,Po zkouškách na samotném konci roku plánujeme něco velkolepého," zašeptal, jakmile se ujistil, že nás nikdo neposlouchá, ,,a plánujeme do toho zatáhnout i vás, holky."

Než jsem se ho však stihla zeptat, o co se vlastně jedná, do třídy vstoupil Romulus.

,,Dobré odpoledne, studenti," posadil se na kraj svého stolu. ,,Zdravit mě nemusíte, jak tak vidím vaše otrávené obličeje," když se třídou ozval pozdrav, Romulus se spokojeně poušklíbl. ,,No, rok se s rokem sešel a vás po víkendu čekající zkoušky OVCE," započal svůj monolog. ,,Pevně doufám, že sedm let na této škole nepřišlo vniveč a pilně jste studovali. Věřím, že následující dva dny budete stále zdokonalovat své vědomosti a nebudete se opíjet. Prasinky jsou zamořeny mozkomory, takže by to procházka růžovým sadem určitě nebyla. Výslovně od profesora Brumbála jsem získal povolení vám říci, že jedna zkouška se bude týkat již zmiňovaných mozkomorů-"

,,My budeme kouzlit patrona na živého mozkomora?" přerušila Romulovu řeč Elisa vystrašeným vypísknutím.

,,Silně pochybuji, že by váš patron udělat něco s mrtvým mozkomorem, takže ano, budete se pokoušet vykouzlit patrona na živého, skutečného mozkomora. Pochopitelně, proto se budou ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny na praktickou zkoušku obrany proti černé magii odehrávat pod dohledem většiny profesorského sboru, kdyby se vám náhodou nepodařilo patrona vyvolat," vysvětlil. Rozhlédla jsem se po svých spolužácích, většina z nich viditelně zbledla a Avery s jeho kumpány vypadali, jako by si právě nadělali do gatí. Za normální situace bych se rozesmála, jenže popravdě i já jsem měla nahnáno. Navíc před takovým publikem se soustředit na vzpomenutí šťastné vzpomínky, sevřel se mi žaludek.

,,Netvařte se jako na pohřbu, pro Merlinovy rány, v tom nejhorším případě by vám mozkomor vysál duši," protočil nenápadně očima. Romulus uměl vážně povzbudit bandu vystrašených většinou osmnáctiletých studentů. ,,A nyní souboje, tady si vytáhnu pergamen a přidělím k vám dvojici."

,,Zase souboje?" řekla otráveně Sophie Gibsonová a její kamarádky ohrnuly znechuceně ret. Strýčkův pohled se v momentě změnil na ledový. Žádné veselé jiskřičky v očích, žádný úsměv. Přísahala bych, že jsem uslyšela Eddieho hlasitě polknout.

,,Ano, slečno Gibsonová, opět souboje," pronesl klidně, z jeho hlasu mi běhal mráz po zádech. ,,Nebudete tomu možná věřit, ale za ochranou bariérou Bradavic zuří válka. Denní věštec si ty útoky na mudlovské rodiny nevycucal z prstu, takže buďte tak laskavy, dámy, a neříkejte mi, jak bych měl postupovat ve výuce. Jak už jsem říkal na začátku roku, jestli vás to nebaví, chodba je jen vaše," promnul si spánky. ,,Jednou mi z vás rupne cévka, haranti," zamumlal si spíše k sobě a rázem se zase usmíval jako sluníčko na ztichlou třídu. ,,A nyní ty dvojice."

Začal předčítat jména, rozděloval nás do smíšených párů. Podivila jsem se, že hned ze začátku nezaznělo mé jméno, jak měl často v oblibě. Holky a Pobertové byli již přiřazeni, povětšinou ke zmijozelskému studentovi či studentce, avšak já a Eddie jsme stále zůstávali na ocet. Přepadl mě podivný pocit, že Romulus něco plánuje, jeho tajemný úsměv tomu napovídal. A nemýlila jsem se. ,,Nuže, a poslední dvojicí jsou Rossovic dvojčata. Incendio," nechal vzplanout kus pergamenu. ,,Zatím můžete dát lavice ke dveřím, ať je tu místo."

Otočila jsem na Eddieho, který se začal modlit ke všem bohům, aby si z nás strýček jen střílel. Jelikož naše hůlky měly jádro z velmi zvláštního draka, pokaždé když nás profesoři spárovaly k sobě, vyhodili jsme celou učebnu do povětří pouhým kouzlem Expelliarmus.

,,Ale pane profesore," ozval se Peter k překvapení nás všech. Delší dobu jsme ho neslyšeli promluvit ani slovíčko, nehledě na to, že se stále někam ztrácel, tudíž jsem ho vidívala jen na hodinách. ,,Vždyť to tady zase bouchne."

,,Má pravdu," přidal se Sirius a ochranářsky mě přivinul k sobě. S úsměvem jsem nasála jeho kolínskou a položila si dlaně na jeho ruce, které mi obmotal kolem pasu. ,,Ty jejich hůlky jsou jako časovaná bomba."

Romulus opět decentně vyvrátil oči a odkašlal si. ,,Já jsem s tím obeznámen, nemusíte se bát, že se vašim spolužákům něco stane. Každá dvojice si najde místo v učebně, já tu musím s panem Rossem a slečnou Rossovou něco moc důležitého probrat," sjel třídu očima s úsměvem na tváři a pokynul nám, abychom přišli k němu. Neochotně jsem se vymanila od Siriuse.

,,Ty ses úplně pomátl na rozumu, strejdo," vydechl Eddie a opřel se o zeď za ním. ,,Ne že bych nebyl cvok, to máme v rodině, ale tohle je bláznovství."

,,Souhlasím s Edwíkem," připojila jsem se. ,,Když nás naposledy profesor Aristo dal k sobě, ten výbuch byl slyšet i u Hagrida, prý."

Koutkem oka jsem postřehla, jak Romulovi zacukala dlaň při slově 'Aristo', ale nechala jsem to být. Vytáhl z kapsy svou hůlku a podal ji Eddiemu. ,,Svěřuji ti můj největší poklad, opatruj ji jako oko v hlavě," mrkl na něj. ,,Všichni tři víme, že jsi vynikající čaroděj v duelech, proto máš mou hůlku ty."

Našim starostlivým kamarádům jsme ukázali vztyčené palce, gesto toho, že je vše v naprostém pořádku. Stoupili jsme si do příslušné pozice, uklonili se, jakmile jsme k sobě přišli blíž, a rázem odkráčeli od sebe s hůlkou připravenou k útoku.

,,Expelliarmus," vyslala jsem proti němu kouzlo na odzbrojení jen tak na zkoušku a když jej vykryl, bylo to neverbální znamení k pravému nefalšovanému souboji.

Začali jsme po sobě metat různé kletby, samozřejmě s výjimkou těch, které se nepromíjejí. Po očku jsem kontrovala Siriuse, jež bojoval proti Fidelii Plumberové. Působila docela neškodně, ale když jsem viděla, co dokázala vyčarovat za kouzla-

,,Katie, koncentrace," vyrušil mě Eddie a já taktak vykryla jeho Steleus. ,,Fíha, to bylo o chlup. Tichošlápkovi se nic nestane, neboj se," uklidňoval mě, zatímco se elegantně vyhnul kouzlu Rictusempra.

,,Tobě se to říká, Impedimenta," vyslala jsem kouzlo. ,,Ačkoliv, copak ty nemáš strach o Abbie? Protego, jen se podívej s jakou krvežíznivostí zápolí Avery- Edwarde!" vykřikla jsem, když se mé vlasy proměnily v parohy.

,,Zachovávej koncentraci, sestřičko," zaculil se a snažil se nepropuknout v záchvat smíchu. ,,A neverbální zaklínadlo by nebylo?" zamrkal nevinně a jednoduše odrazil další Expelliarmus, který jsem pro tentokrát vyřkla nahlas.

Jen počkej, zanadávala jsem si v duchu a pomyslela na kouzlo, které jsem plánovala použít u zkoušek OVCE, pokud bychom museli předvést cvičný zápas. Učila jsem se ho neverbálně celé hodiny, než jsem jej dotáhla k dokonalosti. Colloshoo, pomyslela jsem si při pohledu na jeho nohy a namířila na ně hůlkou. Od té chvíle nemohl uhýbat, maximálně se kymácet do stran.

,,Ovšem, že bylo," ušklíbla jsem se a pokusila se Eddieho znova neverbálně odzbrojit. Opět kouzlo jen odrazil a snažil se osvobodit nohy, jenže soustředit se i na souboj se mnou a zároveň nebylo snadné. Užívala jsem si tuto krátkodobou převahu, protože jsem předvídala, že brzy vytasí s něčím, čím mě dokonale zaskočí.

,,Kurnik, Kate," vydechl, když jsem přebila jeho Locomotor Wibbly. ,,Jde vidět, že to máme v rodině," vyslal další zapeklitější zaklínadlo.

,,Nemluv a koncentruj se, Edánku," pozvedla jsem koutek k úsměvu a dál se snažila vyhýbat jeho kletbám, které se začaly stupňovat. Také jsem se snažila vypalovat kouzla rychleji, ale to bych mu musela snad i ruce připevnit k podlaze. Vyslala jsem neverbální Cantis, díky kterému si začal prozpěvovat proti své vůli Let it be. Ve stejnou chvíli i on však vyslal nevyslovené kouzlo.

Ztuhla jsem a jen ucítila, jak jsem jako kámen spadla na zem. Následně jsem jen uviděla jeho vítězný úsměv, se kterým mě odzbrojil a ukazoval mi hůlku. Kdybych nebyla zkamenělá, tak bych mu podrazila nohy, tedy, kdyby nebyl přilepený k zemi, pochopitelně.

,,Výborně, Eddie," uslyšela jsem nad sebou Romula, který nás osvobodil z vlivu kouzel, mě odčaroval parohy a převzal si svou hůlku. ,,Výborně i ty, Katie," vytáhl si hadřík a začal ji leštit od Edwardových otisků prstů. ,,Nyní se můžete kochat svými zápasícími spolužáky anebo jít už pryč z hodiny, dnes vás propouštím dřív. Většina už stejně odešla."

,,My zůstaneme, strejdo-" zazubila jsem na Romula, který se mne nasupeně podíval.

,,- přece tě nenecháme tahat se s těmi lavicemi sám, ty náš strýčku milovaný," dokončil Eddie a s úsměvem se na něj otočil. Zacpala jsem si uši, když Romul podrážděně zaskřípal pořádně nahlas zuby, následně nás oba spražil pohledem a odporoučel se k další dvojici, která právě dokouzlila.

***

,,Rossová Katharine," uslyšela jsem své jméno řečené zpoza dveří. Otočila jsem se na Linnie a povzbudivě se na ni usmála, načež jsem otevřela dveře z ebenového dřeva. Doufala jsem, že tohle malé gesto ji trošku pomohlo od stresu, kterým se poslední dny užírala. Nepomáhala ani Remova čokoláda .

Vstoupila jsem do místnosti bez oken, kterými by dovnitř pronikaly sluneční paprsky, a dveře se najednou samy od sebe s prásknutím zavřely. Polekaně jsem nadskočila a vytáhla hůlku připravená k útoku. Chtěla jsem si pomocí Lumos rozsvítit, avšak náhle se na zdi rozsvítila zavěšená lucerna. Stiskla jsem pevněji hůlku a rozhlédla jsem se po zřejmě bývalé učebně.

Všude bylo plno pavučin, nedivila bych se, kdyby se tady zabydlela kolonie akromantulí. Popošla jsem blíže ke světlu lucerny, abych se porozhlédla po místnosti. A pak jsem uviděla výjev, díky kterému mě v očích zaštípaly slzy.

Naskytl se mi pohled na rozsápané tělo Siriuse, nedaleko něj ležela pohozená Edwardova hlava s vytřeštěnýma očima. Udělalo se mi mdlo a podlomila se mi kolena. Leželi zde všichni, na kterých mi záleželo, kteří patřili mezi mé přátelé či rodinu. A náhle jsem spatřila toho, jenž vše způsobil, jak prokousává ještě víc Theovo hrdlo.

Utřela jsem si slzy a postavila se zpět na nohy. Namířila jsem na nemilosrdného vlkodlaka hůlku a přemítala nad kletbami, kterými bych toho vraha mohla usmrtit. Napadala mě i jedna z kleteb, které se nepromíjejí, a byla jsem připravena ji použít, pokud by si mě Šedohřbet všimnul.

Narovnala jsem se a zhluboka se nadechla. Jenže najednou jako by se mi v hlavě rozsvítilo. Copak by v Bradavicích dělali mí příbuzní, kteří mají školu dávno za sebou. Co by tady dělal pro Merlina Šedohřbet, když jsou Bradavice momentálně nejbezpečnějším místem v Británii a chrání je Brumbál.

,,Riddikulus," řekla jsem pevným hlasem a bubák se rozplynul jako pára nad hrncem. Za mnou se ozvalo tleskání a místnost byla postupně ozářena dalšími lucernami. Otočila jsem se na neznámého, který uznale kývl.

,,Zlepšila ses od posledního setkání s bubákem, Kitty Kat," zvedl se ze židle a dokulhal se ke mně. Romus vypadal nesmírně strhaně, věděla jsem, že si po víkendu několik dní poležel na ošetřovně, tudíž nám obrana odpadla, ale že by to bylo takhle vážné... ,,Troufl bych si říct, že to bylo jedno z nejrychlejších zneškodnění bubáka, jaké jsem měl tu čest vidět," když jsem mu s mírným, děkovným úsměvem pohlédla do tváře, vytřeštila jsem. Obličej měl posetý několika jizvami, které si rozhodně neudělal při úplňku.

,,Pro Merlina," vydechla jsem a starostlivě na strýčka pohlédla. ,,Co jsi dělal? A nesnaž se mi tvrdit, že nic," upozornila jsem ho předem na jeho oblíbenou výmluvu.

,,Ale to nestojí za řeč," mávl nad tím rukou. ,,Byl jsem se podívat za mými kamarády testrály a trošku se nepohodl s drahými kentaury," zmocnil se mne pocit, že mi neříká pravdu, ale pohled do těch jeho prokletých safírových očí ze mě vyhnal všechny obavy.

,,Tady jsou snad nějací testrálové?" změnila jsem urychleně téma a on přikývl.

,,Táhnou kočáry," mrkl. ,,Ale vidí je pouze ten, kdo byl svědkem něčí smrti a pochopil její podstatu. Častokrát jsem za nimi chodíval, když jsem si potřeboval vylít srdíčko a Zefýr nebyl poblíž," podíval se na hodinky. ,,No, nebudu tě obírat o tvůj drahocenný čas, nyní máš před sebou stezku smrti- teda chtěl jsem říct stezku odvahu, pochopitelně."

,,Stezku odvahy?"

,,Bude se ti to líbit," zazubil se. ,,Trošku jsme s profesorem Kettleburnem dali hlavy dohromady, takže na cestičce možná potkáš nějakou tu potvoru z lesa a to nemluvím o těch figurínách," kmitl obočím a odkráčel co nejrychleji, jak mu to poraněná noha, na kterou patrně nepůsobilo ani zrychlené hojení měničů, si sednout zpět na přistavenou židli za stolkem.

,,Ty jsi taková symbolická morální podpora pro studenty, kteří by u bubáka selhali?" kývla jsem na hromádku tabulek čokoládu a on se zakřenil.

,,Jeden tvůj spolužák se na ně tak zamilovaně koukal, že jsem mu jednu daroval, i když skolil bubáka na výbornou," zasmál se. ,,No, spíše nemůžu být s ostatními profesory u mozkomora," pousmál se a otevřel hůlkou další dveře. ,,Víš proč," dodal a pokynul mi rukou. ,,Hodně štěstí, Kitty Kat."

,,Díky, Romule," usmála jsem se a vkročila do temné, úzké chodbičky. Ihned mě přepadly chmurné a pesimistické myšlenky, jako bych už nikdy neměla mít radost. ,,Lumos maxima," zašeptala jsem a vykouzlila světelnou kouli, která mi svítila na cestu.

Hned na prvním rohu jsem narazila na protivníka, kterého jsem omráčila a odzbrojila. Rychle jsem ho překročila a pokračovala dále. Záhy jsem narazila na popínavou rostlinku, tipovala jsem ji na jednu z oblíbených profesorky Prýtové. Obmotala se mi kolem kotníku a smýkla mnou na zem. Potlačila jsem bolestné syknutí a proměnila tu milou bylinku v roj barevných motýlů.

Postavila jsem se zpět na nohy a schovala levou ruku, jež mě neskutečně bolela, pod hábit. Vyrazila jsem kupředu a stále jsem cítila, jak se kolem mě rozprostírají samé negativní emoce. Věděla jsem tedy, že právě tohle je správný směr. Cestou jsem proklela několik údajných figurín, které ale byli až příliš mrštné a vrhali na mě poměrně složitá kouzla.

,,Arania exumai," vykřikla jsem, když jsem naproti mně uviděla obrovskou akromantuli. ,,Petrifikus totalus," spoutala jsem ji ještě pro jistotu, velkým obloukem ji obešla a rázem se dostala před velikou pavučinu, která za sebou skrývala nenápadná dvířka. Škvírou pod nimi jsem viděla oslnivé světlo, avšak kolem dveří se jako had plazila negativní energie. ,,Reducto," zničila jsem pavučinu a postoupila ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechla, protože jsem věděla, co mě za nimi čeká. ,,Alohomora."

Dveře se samy se skřípěním otevřely a já vešla dovnitř v hlavě vybavujíc si nějakou šťastnou vzpomínku. Ocitla jsem se za jakousi nepropustnou bariérou, která byla tvořena několika patrony. Snažila jsem si vybavit tu nejšťastnější vzpomínku. Náhle jsem před očima viděla sebe samu jako sotva pětileté děvčátko, které se letí na koštěti pro dospělé. Podívala jsem se doleva a spatřila Eddieho, který se také proháněl oblohou. Pamatovala jsem si každičký detail této jedinečné situace.

Prošla jsem skrze bariéru a narovnala se. Dříve, než mě stihla naplno polapit temná atmosféra, kterou kolem sebe rozséval mozkomor naproti mně, jsem pozvedla hůlku a řekla: ,,Expecto patronum," z hůlky vyběhl veliký pes, který se hnal naproti mozkomorovi a zahnal jej zpět do kouta, patrně do nějaké truhly.

Místnost náhle přestala být tmavá a ponurá. Schovala jsem hůlku do hábitu a radostně si poskočila. ,,Výborně, slečno Rossová," uslyšela jsem za sebou klidný hlas našeho ředitele. ,,Vedla jste si skutečně na výbornou," otočila jsem se na něj a kývla. ,,Měla byste si však zajít na ošetřovnu, madame Pomfreyová vás jistě ráda uvidí."

Lumos 💡

Já se totálně zamilovala do toho GIFu v médiích😂❤

Omlouvám se, že kapitola vyšla až dneska v úterý, ale mám spisovatelský blok, heh😅

Zkoušky OVCE jsou nenávratně za námi a nyní zbývají vlastně jen dvě kapitoly do toho, než se rozloučíme s Bradavicemi😋😄

Zároveň slibuji, že od této kapitoly už žádný spoiler v textu... Ano,je tady pidi midi spoileřík😄

A rovněž bych chtěla zmínit, že pořád platí moje otázka. Odkud má Romulus ty jizvy?😋

A tímto se s vámi rozloučím, Sayonara 🎎💎

Nox🌑