Od Vánoc probíhající válka začínala nabírat na obrátkách. Sotva minulo hlavní slavící období, Denní věštec byl skoro obden přeplněn články s hýbajícím se Znamením zla nad domy. Mezi oběťmi, které se nedožily Nového roku, byla i rodina Anastasie Stuartové.

Peter se z toho naprosto zhroutil a truchlil stejně jako mrzimorští. I když od její smrti uplynulo čtvrt roku, nesmířil se s touto chmurnou situací a často se vytrácel pryč. Nedivili jsme se mu.

Pozorovala jsem tmavě šedé mraky v hodině přeměňování a skoro nevnímala výklad profesorky McGonagallové. Oblíbená věta tisku, že se 'Nad kouzelnickým světem stahují temná mračna' byla více než výstižná.

,,Slečno Rossová?" cukla jsem sebou a podívala se do rozlíceného obličeje Minnie. Nevinně jsem se usmála a v duchu si vybírala květiny na hrob, když profesorka přeměňování semkla rty v úzkou linku. ,,Mohla byste mi, prosím, zopakovat, co jsem před chvíli řekla?"

,,No... ehm," vyslala jsem po očku pohled k Eddiemu sedícímu vedle mě, ale ten jen provinile mykl rameny, protože byl stejně ponořen do svých myšlenek jako já před chviličkou. ,,Nemám tušení," přiznala jsem po pravdě a sklopila pohled k podlaze.

,,Srážím Nebelvíru dva body za nepozornost," řekla nesmlouvavě a podívala se po třídě. ,,Pane Blacku, pane Pottere? Byli byste tak laskavi a řekli slečně Rossové jaké téma je dnešní hodiny?"

Oba černovlásci přestali s poměrně hlasitou debatou a vyměnili si zděšené pohledy. Dnešní hodinu dávala pozor snad jen hrstka havraspárských, kteří hltaly každé její slovo. Dopadala na nás únava způsobená tak škaredým počasím a stereotyp bradavický spojený s učením na OVCE rozptylovaly žertíky jak ze strany Pobertů, tak ze strany nás. Ovšem někdy se na zdech ze dne na den objevovaly básničky, se kterými jsme rozhodně neměli nic společného. Onen neznámý se podepisoval jako P. T.

,,Jo to kdybych tak věděl," pronesl Sirius zřejmě více nahlas, než zamýšlel, čemuž odpovídalo následné překrytí si úst dlaněmi. McGonagallová ho spražila přísným pohledem.

,,Mluvila jste o důležité přeměně dvou předmětů, kterou po nás bude chtít určitě komise na OVCE," promluvil k překvapení všech v učebně James. I profesorčina ledová maska na okamžik pookřála a možná i nazvedla koutek ve snaze pousmát se. Spokojeně přikývla a obrátila se zpět na mě a Siriuse.

,,Vy dva budete po škole," řekla nekompromisně. ,,Za tento týden je to po deváté, co nedáváte pozor v mých hodinách. Po vyučování budete čistit poháry v Pamětní síni."

,,Ale paní profesorko!" namítla jsem nesouhlasně a koukla na Jamese. ,,Máme dnes trénink, famfrpálový trénink!"

,,No přesně," přidal se Sirius, za což si vysloužil nechápavé pohledy ostatních studentů včetně McGonagallové. ,,Musím si procvičovat své řečnické schopnosti, abych mohl plnohodnotně komentovat zápas!" vysvětlil horlivě.

,,U školního trestu není potřeba mluvit, pane Blacku," promnula si kořen nosu.

,,To byste se divila, Minnie," mrkl na ni. ,,U školního trestu se dělají různé věci, třeba-"

,,Nepotřebuji znát podrobnosti, pane Blacku," přerušila ho profesorka. ,,Hlaste se u pana Filche hned co si odložíte školní brašny ve svých ložnicích. Končím dnešní hodinu," v tu chvíli zazvonilo, takže jsme si všichni rychle sklidili věci z lavic a opustili učebnu.

,,Pročpak se tváříš, jakoby ti ulítly včely?" rozloučila jsem se s Eddiem a otočila se na Siriuse, který ke mně rychle doběhl. ,,Vždyť to je paráda, máme spolu školní trest!" zatetelil se blahem a dal mi jednu ruku kolem ramen.

,,Kdyby pohled uměl zabíjet, tak mi James už kope hrob..." zamumlala jsem. ,,Tohle bylo jediné zlepšení dnešního dne a místo toho budu leštit poháry s Filchem za zadkem."

,,Musíš to brát optimisticky," zasmál se štěkavě Siri. ,,Podívej se ven," kývl hlavou k oknu, ,,je tam přímo hnusně, padá cosi mezi sněhem a deštěm, a zatímco ostatní se budou v tomto psím počasí prohánět na košťatech, ty budeš pěkně v teplíčku s láskou svého života pucovat trofeje. Navíc Lišák s jeho energií vydá výkon za třicet odrážečů a Dvanácterák nějak tvou nepřítomnost oželí," významně zvedl ukazováček. ,,A to se vyplatí!"

Zavrtěla jsem nad jeho optimismem hlavou. ,,Ty víš, jak mi zvednout náladu," povzdechla jsem si a usmála se na něj.

,,Léta praxe," ušklíbl se. ,,A ne, tohle není egoismus... Tohle je totiž, má drahá Rosie," zaskřípala jsem zuby nad tím oslovením, ,,sebechvála."

,,Jaký je rozdíl mezi sebechválou a egoismem v tvém případě, Blacku?" ušklíbla jsem se pro změnu já a netrpělivě očekávala jeho odpověď.

,,To je tajemství, moc tajné tajemství," mrkl na mě. ,,Á, zdravíčko, pane profesore Rossi!" zamávali jsme Romulovi, který se procházel chodbou, jakoby ji osvobodil.

,,Dobrý podvečer, mládeži," odpověděl nám na pozdrav a připojil se k nám. Na tváři měl stopu po bílé křídě. Měla jsem už delší dobu podezření, než ten P. T. je on, protože nikdo jiný by se takto nepodepisoval. Tedy až na Nata, ale ten byl mnoho let po smrti...

,,Romulusi," začala jsem bezelstně a oprášila mu křídu z obličeje. ,,Fakt nemáš nic společného s oním P. T., co "terorizuje", podle Filche, chodby Bradavic?" i Sirius si jej zkoumavě prohlížel.

Strýček se pousmál tím jeho typicky nevinným úsměv, podle kterého nikdo nemohl poznat, jestli je on viníkem či nikoli. ,,Jakpak bych mohl?" uchechtl se a dal si ruce do hábitu. Pozorně jsem pozorovala každé jeho gesto, abych odhalila jeho případnou lež. Jestli byl někdo lepší lhář než Edwík, byl to právě on. ,,Jsem profesor, už dávno ne studentíček, takže nesmím provádět žádné lotroviny. Je to utrpení, věřte mi," povzdechl si. ,,A nyní mě prosím omluvte, mám domluvený čaj o páté s Protivou. Bis bald!" rozloučil se s námi a byl ten tam.

,,Myslíš, že lhal?" zeptal se Sirius po chvilce a já jen pokrčila rameny.

,,U něj nikdo neví," špitla jsem.

***

Ze školního trestu jsem se vrátila úplně vyřízená. Filch si pro nás vymyslel něco extra a po doleštění každého poháru, které se posléze blyštily jako zrcadla, nás rozdělil a každého poslal někam jinam oprášit rámy některých obrazů. Nikdo nebyl škodolibější než bradavický školník.

Buclatá dáma mě málem nechala spát na chodbě, když jsem ji tak pozdě sdělovala heslo a tím ji vyrušila ze sladkého snění. Po deseti minutách však přestala argumentovat a pustila mě dovnitř do opuštěné společenské místnosti. Tedy, alespoň jsem si myslela, že bude prázdná.

V dohasínajícím světle svíček jsem spatřila dvě siluety, jednu menší a druhou o dost větší. Potichu jsem popošla blíž a rozpoznala, o koho se jedná, menší stín patřil Richiemu Whitbyovi, který si otíral slzičky kapesníkem, a ten druhý stín byl Eddie, který u prcka seděl a trpělivě čekal, až se uklidní.

,,Tak copak se děje, Richarde?" zašeptal Ed do ticha a podíval se starostlivě na klučíka, který k němu zvedl uplakané oči. Richie posmrkl a vytáhl z hábitu nejnovější vydání Denního věštce.

,,Ma-maminka a t-tatínek," ukázal prstem na článek, který se nacházel pod velkým pohyblivým obrázkem na titulní stránce, ,,On je zabil," vzlyknul.

Edwík na nic nečekal a pevně ho objal. Někdy bylo lepší hřejivé objetí než slova útěchy. Potichu jsem se posadila na podlahu a sledovala je. Eddie se po dlouhé době odtáhl a pohlédl na bledého chlapce. ,,Lepší?"

Richard přikývl a zhluboka se nadechl. ,,O prázdninách jsem je často slyšel mluvit o nabídkách, aby se přidali na Jeho stranu. Ani jednu nepřijali," sklopil pohled k podlaze a stiskl mezi prsty amulet. ,,Patřil tátovi, dal mi ho pro štěstí, než jsem odjel do Bradavic," usmál se zkroušeně.

,,Máš nějaké příbuzné, kteří se o tebe postarají, když jsou tví rodiče po smrti?" byla jsem si jista, že kdyby neměl, určitě by mu nabídl místo v naší rodině. U Rossových by to nebylo poprvé, co se ujali dítěte, které z nějaké příčiny ztratili rodinu.

,,Jo, babičku a dědečka," odpověděl. ,,Ale viděl jsem je jen jedinkrát v životě, rodiče a prarodiče se prý kdysi neshodli a od té doby se nestýkali."

,,No vidíš," usmál se Eddie povzbudivě. ,,Tragédie dokáží lidi sbližovat a na mou duši bych si troufl tvrdit, že ve vašem případě to nebudu výjimka."

,,Když myslíš," povzdechl si. ,,Ale stejně je to nefér, proč umírají ti nejlepší a hlavně nevinní lidé jako první?"

,,Prcku, představ si, že jsi v obrovské rozkvetlé zahradě, jakou květinu by sis utrhl?" mrkl na něj.

,,No," protáhl slovo. ,,Asi tu nejkrásnější," nechápavě se na bratra podíval a teprve po chvíli ticha vykulil oči. ,,Takže proto náš svět opouští ti nejlepší z nejlepších?"

Eddie váhavě přikývl a já si všimla, jak se mu zaleskly oči. Byl to snad ten nejhorší pohled, jaký se mi mohl naskytnout, vždy mi to drásalo srdce, když jsem ho viděla smutného, nedej Merlin plakat. I Richie si toho všiml a tázavě se na brášku podíval.

,,Copak se děje, Edwarde?" nyní to byl on, kdo mu podal kapesník, který ale Eddie odmítl se skleslým úsměvem.

,,Také jsem kdysi znal chlapce nebo spíše mladého muže, který vzdoroval," začal tiše vyprávět a Richard sedící v tureckém sedu jej napjatě poslouchal. ,,Je už to docela dávno, ještě před tím, než útoky začaly být čím dále víc častější. Jeho otec z něj chtěl mít Smrtijeda, pro jejich vymírající rod by to byla ta nejvyšší pocta... Ale on odmítl a co víc, stal se z něj bystrozor, patřil ke špičce tehdejší doby. Za svůj vzdor však zaplatil tou nejhorší možnou cenou, svým vlastním životem," zaklonil hlavu. ,,Byl jsem tenkrát jen malé děcko, které si z něj neustále dělalo legraci... Nikdy jsem si neodpustil, že jsem se s ním pořádně nerozloučil," Richard na nic nečekal a tentokrát ho on obejmul.

Eddie se na mě podíval a slabě se usmál. Vstala jsem z podlahy a taky se přidala do skupinového objetí. Museli jsme vypadat jako blázni, o tom nebylo pochyb. Zapřísáhla jsem se, že se pokusím, aby už můj milovaný bráška nebyl tak smutný.

***

Když jsem dnes ráno probudila, nevěřila jsem vlastním očím. Na nebi nebyl jediný mráček, sluníčko svítilo tak silně, že probouzelo všechny obyvatele pelechu hříchů a neřestí s nesouhlasným mrmláním, tedy až na Rema, který byl ranní ptáče, a tak jsem si myslela, že jsme to museli včera na skromné oslavě Remusových osmnáctých narozenin pořádně přehnat s pitím. Za dvě minuty jsem si však uvědomila, že jsme každý vypil jen jednu čtvrtku, protože dneska se hrál zápas proti Havraspáru, a navíc Pobertům došli zásoby lektvaru proti kocovině, holt, když vedle vás ležel Sirius, nedalo se normálně uvažovat.

,,Dobré ráno, Remusi," nadzvedla jsem se lokty zapřenými o matraci a kývla na hnědovláska, co právě vyšel z koupelny patřičně upravený. Rozhlédla jsem se po pokoji a k mému překvapení zjistila, že jsem v pokoji jediná z naší dívčí party. ,,Proč jsem tady jenom já z holek?" zeptala jsem se.

,,Taky ti přeji dobré ráno," řekl, zatímco si stlal postel. ,,No, vytuhla jsi v Tichošlápkově náručí a on neměl to srdce tě vzbudit, takže tě přenesl sem," přikývla jsem. ,,Těšíš se na zápas?"

,,Neskutečně moc," protáhla jsem se a zatahala Siriuse za tváře. ,,Budíček, pane Blacku, komentování čeká!" zatřásla jsem s ním pořádně, ale na to mi odpověděl nesouhlasným mumláním a otočením ke mně zády přetahujíc si přes hlavu peřinu.

,,Toho jen tak z postele nevytáhneš," ozval se Eddie a energetickým krokem vyrazil do koupelny a to ještě před chvíli spal jako zabitý.

I James s Peterem se vyhrabali z postele a popřáli mi dobré ráno se zvláštním úsměvem a nenápadným házením oček na spícího Siriuse. Vzala jsem dva polštáře a mrskla je po těch dvou. Zatímco Jamie jej s přehledem chytl, jak se na správného chytače sluší a patří, Péťu má střela shodila z postele. Propukli jsme v záchvat smíchu a zasmál se i Peter po tak dlouhé době. Sirius se však stále nehodlal probudit.

,,Umíš napodobovat hlas jako Lišák?" zeptal se Peter, mezitím co vstával z podlahy. ,,Mohla bys třeba napodobit Srabuse, to by ho dokonale vzpružilo."

,,Merlinžel neumím," zakroutila jsem hlavou v záporu. Náhle se mi však v hlavičce rozzářila žárovečka. ,,Ale umím skvěle pracovat s pánvičkou!" vyhrkla jsem nadšeně a zvedla ze země pánev, kterou jsem si včera na oslavu kvůli nějaké hře.

,,Ty ho chceš zas majznout po palici?" zasmál se James. ,,To bude ještě tupější než je," válel se smíchy po posteli.

,,Ale ne, Accio Jamesovo koště!" přitáhla jsem si ho k sobě a snažila se nerozesmát jeho výrazu. Vypadal, jako kdybych mu sebrala jeho oblíbenou hračku, což nebylo daleko od pravdy.

,,Doufám, že lásce mého života nic neprovedeš!" poposunul si brýle na nose a s otevřenou pusou zíral na koště, které jsem se skoro ani nedotkla.

,,Košťátku nic neudělám, nemusíš se bát," dloubla jsem do Siriuse násadou. ,,Ale Lily ti asi nastaví doživotní celibát, jestli se ji někdo z nás pochlubí s tím, že máš radši svůj Nimbus než ji."

James zbledl, klekl si a sepjal ruce na hrudi. ,,O tomhle nesmíte Lilyánce říkat, rozumíte mi? Jinak žádný celibát, ale pád z Astronomické věže!"

,,Jasně, Dvanácteráku," řekli jsme všichni tři unisono.

,,A co máš teda v plánu, Katie?" zeptal se opatrně Remus, když jsem vzala konec koštěte a přiložila ho k pánvi.

,,Budíček," pokrčila jsem rameny a pořádně bouchla dřeveným koncem do pánve. Zopakovala jsem to ještě několikrát a s každým úderem jsem se přibližovala blíže k jeho uchu.

,,Kat," zasténal a zacpal si uši, ,,chceš se snad vdát za hluchoňa?" zamžoural na mě a natáhl ke mně ruce. ,,Zvedneš mě z postýlky?" našpulil rty a udělal jeho jedinečná psí očka.

Než jsem mu stačila kladně (jinak to nešlo) odpovědět, rozrazil Eddie dveře koupelny a nakráčel k nám chůzí, za kterou by se nemusel stydět žádný voják. ,,Tichoši, budeš se muset vypravit sám, protože moje sestřička se jde připravit na zápas a než ty vylezeš z pelechu, tak tu strávíme celé mladí," zasmál se a plácl si se mnou. ,,A navíc musíme vzbudit mou milovanou Abigail, takže se uvidíme na snídani," vzal mě za ruku a sotva jsem stihla klukům zamávat, zavřel dveře. Ani jsem se nedivila, protože Tony, který procházel okolo, si zacpal nos z toho puchu.

,,Ona ještě fakt spí?" vylezla jsem z koupelny a Linnie s Lils a Edwardem, který přiletěl oknem, jen co jsem došla do pokoje, pokývali hlavou. Sedla jsem vedle něj a vytáhla hůlku. ,,Zkoušeli jste všechny vodní kouzla?"

,,I větrná," přitakala Linnie nešťastně a podívala se naši poklidně oddechující tmavovlasou kamarádku, která byla hibernující medvěd v lidském vydání.

,,Eddie nás rozesmívá a skoro vůbec nám nepomáhá," postěžovala si Lily a schovala hůlku do pouzdra.

,,Jak jako nepomáhám?" přestal zauzlovávat jejich šály do sebe a dramaticky zalapal po dechu. ,,Já si trénuji hlasivky, abych mohl slavnostně pronést," odkašlal si a přešel k Abiině posteli. ,,Slečno Acwelová," začal mluvit jako profesorka McGonagallová, ,,za vaše neustálé spáčství v mých hodinách přeměňování jste si vysloužila proměnu v naducaný polštář, poslední slova?"

Abigail prudce otevřela oči a vyletěla do sedu. Málem jsme se udusili smíchy, jakmile jsme spatřili její naštvaný výraz, kterým si měřila především Eddieho.

,,Dobré ráno, rajčátko mé," pronesl Ed hlasem profesora Křiklana, čímž u nás vyvolal další salvu smíchu. ,,Dneska hrajeme zápas s Havraspárem, vstávej," náhle mluvil vyrovnaně jako Brumbál. ,,Přeci nebudou střelci hrát v oslabení, budíček."

,,Já pak přijdu, běžte na snídani beze mě," řekla Abigail a zívla. ,,Budu tam na čas, nemějte strach."

***

,,Za dvacet minut začíná utkání a ti dva nikde," James přecházel nervózně po šatně a při vypuštění zhrubělého slova z jeho úst Anthony zacpal uši nejmladšímu členovi našeho týmu, který se po něm vždy ohnal rukou. Georgieho kštice na několika místech zářila azurovou barvou. Válka mezi Lauřinou sestřičkou a jím byla známa snad všem obyvatelům hradu.

,,Nestresuj se, Jamesi," položil mu Jim Poulter ruku na rameno. ,,Podle mě se Ab nemohla vykopat z postele a Eddie ji teď táhne celým hradem, proto jim to tak trvá," chlácholil ho. ,,Mohl bys tam ještě poslat Katie, ta by je sem dotáhla hned."

,,A přeskočilo ti, Jime?" zaťukal si náš kapitán na čelo. ,,Pěkně si na ně počkáme a- Katie, polož to koště!" James byl z toho všeho zralý na několik uklidňujících lektvarů.

,,Klídek, Jamie," nasedla jsem na koště. ,,Budu superrychlá," odrazila jsem se nohama od země, proletěla otevřenými dveřmi a o chvíli později vylétla až do Nebelvírské věže k našemu pokoji. Okno bylo otevřené, takže jsem vlétla dovnitř bez jakéhokoliv zdržování.

Naskytl se mi pohled na Eddieho a Ab, jak se připravovali patrně na něco velkolepého, moc velkolepého. Po prvotním šoku jsem si uvědomila, kde to vlastně leží. ,,Pro Merlinovy fusakle, jen ne na mé posteli!"

Oba se od sebe polekaně odtrhli a Abigail mě propálila nehezkým pohledem. Nevinně jsem se zaculila a otočila se na Eddieho. ,,No, když jste se s Blackoslavem muchlovali na mé posteli, tak to byla dost podobná situace, jako zrovna teď," zvedl ze z postele, upravil si pomačkaný hábit a pročísl si vlasy. ,,Takže jsme si vlastně kvit, ségra!" řekl nadšeně a otočil se na svou ne zrovna spokojenou přítelkyni. ,,Ale noták, Abísku! Přece víš, že mé životní moudro odjakživa bylo nejdřív kostel, potom postel!"

Na hřiště jsme doletěli právě včas, James ani nestačil začít s proslovem, protože v ránu Sirius přivolával náš tým. Popadli jsme do rukou košťata a vyšli na přeplněné hřiště, kde všichni skandovali, hučeli a jásali.

,,V roli kapitána je ten nejlepší z nejlepších... Můj drahý přítel Dvaná- chci říct James Potter, nebojte, paní profesorko. Jako brankáře vám představuji neprůstřelného Jima Poultera, takový pošuk- Minnie přestaň tady rozhazovat rukama, málem jsi mě praštila! Nejlepší střelci, prcek Mackie, ano paní profesorko, myslím George Mackenzieho, zrzoun Tony Morrow a pak má budoucí švagrová Ab Acwelová! A špičkový odrážeči švagroušek Edoušek Ross a má budoucí žena, Kate Blacková... teda zatím Rossová!"

,,Pane Blacku!" vytrhla mu McGonagallová mikrofon z ruky, ale než ho stačila pořádně okřiknout, zesílil kouzlem starý gramofon, který začal hrát 'We are the champions...'.

***

Vyhráli jsme. Nebylo to vlastně žádné překvapení, protože Havraspár od mého pátého ročníku byl pokaždé třetí. Zatímco ale všichni pořádně oslavovali vítězství, já a Sirius jsme se vytratili do ztichlých bradavických chodeb a rozhodně to nebyla klidná procházka. Vášnivá bylo to správné slovo...

Často jsem ocitla natisklá Siriusem o zeď a zatímco on šmátral rukou pod mou košilí, kterou jsme opět s Eddiem měli stejnou: červeno-černou a kostičkovanou, já se věnoval pomalému rozepínání jeho košile.

Nějakým zázrakem jsme se dostali k dle jeho slov 'skoro nepoužívanému kumbálu', ale sotva jsme za sebou zabouchli dveře, spadl na nás lepkavý, zelený sliz. Ten sliz, kterým jsme onehdy s Eddiem vyzdobili všechny kumbály, aby se Blackiemu lépe prováděly volnočasové aktivity.

,,Neříkala jsi, že jste všechny kumbály vyklidili?" zeptal se Sirius, zatímco se snažil ze sebe sundat ten sajrajt.

,,Holt, nikdo není dokonalý," pokrčila jsem rameny a použila onu magickou formulku...

Lumos 💡

S.R. slaví narozeniny, dnes je to rok od doby, kdy jsem vydala prolog! 💞 A za tu dobu se můj v pořadí čtvrtý vydaný příběh stal nejúspěšnějším ze všech těch salátin, které jsem napsala. Patří Vám velký dík, mí nejmilejší čtenáři💖

Zároveň bych se chtěla omluvit za to, že kapitola nevyšla včera a že je to taková (dle mě) salátina, ale jsem nemocná a zrovna dobře se mi nepsalo...😂😅 Ale co bych pro vás neudělala 😂❤

No, původně jsem zde chtěla rozebrat jedno téma, ale nechám to až na další kapitolu, když je dneska tak slavnostní den 😄💖

Minule jsem zapomněla zmínit, že od této kapitoly skáči v čase😂🐾 Vlastně do 44 kapitoly to byla horská dráha na vrchol a teď jedeme prudce dolů 😂😈

Pokud jste to dočetli až sem, tak vám moc gratuluji, jste elita vyvolených!😂👏 Těm, co nemají prázdniny, přeji krásný týden.😇

Sayonara 🎎💎

Nox 🌑