Kate

,,Abigail? Kam si jako myslíš, že jdeš?!" odtrhla jsem pohled od okna, za kterým sněžilo, a podívala se na Abigail, která si zase sedla a nervózně se podívala na hodiny, a Lily, která v ruce svírala mou pánev. Učení na OVCE s Lily Saní Evansovou bylo přímo vysilující a tak jsem se ani Ab nedivila, že se chystala někam zdejchnout.

,,No... jdu nám pro další poklady k procvičení...?" řekla, jakoby tím spíše ujišťovala sebe samu. Vůbec Abigail se od svých narozenin chovala tajemněji, než u ní bylo zvykem. Měla jsem jisté podezření, že na jejím culení do blba a pozdním příchodům má podíl mé nejdražší dvojče. Eddie se také choval, jako by ho trefil Erós svým šípem. Ten se mi však snažil namluvit, že se z nich stali opět ti nejlepší přátelé. Nevěřila jsem mu, protože jejich pohledy, nenápadné doteky a časté trávení času spolu ukazovali na něco víc než přátelství.

,,Já bych spíš řekla, že jdeš za nějakým šamstrem," pronesla jsem potichu, zatímco jsem se koukala do učebnice Bylinkářství, a hned jsem na sobě cítila tři pohledy. Zvedla jsem hlavu. Lily odložila pánev a střídavě koukala ze mě na Abigail, která zrudla jako pivoňka, a Linnie se jen tak pro jistotu opřela o dveře. Ab se ocitla pod naprostým drobnohledem.

,,Abigail má nějakého nápadníka?" otočila se Lily na mě. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Abi kouká na své koště a okno. Pro jistotu jsem koště přivolala k sobě a zapečetila ho ve své skříni.

,,Jenom konstatuji," zvedla jsem ruce v obraném gestu. ,,Navíc, ze všech nepatrných náznaků si lze odvodit, že naše Abinka má nějakého chlapce," odvětila jsem a opřela se o postel.

,,Snad to není zas Davis!" Liniiny dlaně vyletěly rychle k jejím ústům, jako kdyby řekla nějaké sprosté slovo. ,,Totiž," odkryla si pusu. ,,ty a Eddie, no on je lepší jak Thomas."

Být na Abiiném místě, jakože jsem se na něm ocitla za poslední měsíc několikrát, když mě holky vyzpovídaly ohledně mého černovlasého kamaráda, tentokrát jsem neměla na mysli Jamese, asi bych se nejraději propadla, než abych čelila výslechu.

Vyslýchání ohledně mě a Siriuse jsem si za listopad prožila několikrát, protože jsme se hodně sblížili. Samozřejmě, jen v přátelském hledisku. Ale ostatní to tak neviděli, jelikož se nás několikrát ptali, jestli spolu fakt nic nemáme. A my odpovídali ve stylu: ,,Však my spolu chodíme... metr od sebe."

Abigail se ale k odpovědi neměla a tváře jí nabíraly ještě rudější odstín, pokud to ještě více bylo možné. Tohle byla jednoznačná odpověď, ale i tak jsme trpělivě vyčkávaly, zda nám to potvrdí i verbálně.

,,Chodíme spolu víc jak měsíc a na dnešek jsme se domluvili, že se budeme učit společně," vychrlila ze sebe jedním dechem a nalila si vodu ze džbánu, který zde pravidelně naplňovali skřítkové. ,,Dohodli jsme se, že to nebudeme nikde roztrubovat, proto jsem to držela v tajnosti," obhajovala se s rudými tvářemi.

,,Já to věděla!" začala jsem skákat po posteli. ,,Edíček může být ten nejlepší lhář, ale já ho odhalím. Sice s mírnou dopomocí, ale i to se počítá, no ne?" samou radostí jsem udělala kotrmelec, ale ouha, spadla jsem z postele přímo na pozadí. Zvedla jsem hlavu a se vztyčenými palci a úsměvem na tváři jsem holkám, které se nade mnou tyčily jak pohoří himálajské, naznačila, že jsem neutrpěla žádnou újmu. Fyzickou.

,,Začínám podezřívat Blacka, že ti dal napít trochu té své kávy," zakroutila Abigail hlavou s rukama založenýma na prsou. ,,Jinak si to neumím vysvětlit."

,,Nebo je to tím, že Rossovic ztřeštěnost je dědičná," zavrtěla Linnie hlavou. Vyškrábala jsem se na nohy a rázem hodila záda na postel.

,,Fakt sis nic neudělala?" starala se Lily a zkoumavě si mě prohlížela. Snažila se zřejmě najít nějakou známku zranění.

,,Psychickou újmu už utrpět nemůžu, protože být větší blázen to víc nejde a fyzicky jsem naprosto v pořádku," zatleskala jsem si. ,,Možná mě jen bolí pozadí a budu tam mít modřinu, nic významného," mávla jsem nad tím rukou a udělala další kotrmelec.

,,Nějak si ožila," poznamenala Lily. ,,tudíž je na čase tvé energie využít. Vzhůru na Dějiny. Linnie, vytáhni učebnice, a ty, Abbie, jsi tímto propuštěna na učení s Eddiem. Teda doufám, že se budete učit."

,,Jasně, mami," vyplázla na ni jazyk, popadla brašnu a byla ta tam.

,,Přísahám, že tě jednoho krásného dne prokleji, Evansová," přisedla jsem k ní na koberec. ,,Sama moc dobře víš, jak Dějiny nesnáším."

,,Necemrej a raději napiš tu esej pro profesora Binnse," namočila brk do inkoustu a rázem se ozývalo jen škrábání brku o pergamen.

Linnie se také dala do psaní a mě nezbývalo nic jiného, než se po jejich vzoru pustit do eseje. Přece jen, dostat pánví od Lily, která si ji velmi oblíbila, nebylo nic příjemného.

***

,,Ehm... Lily? Mohl... Mohl bych s... s tebou mluvit?"

Na dnešní den, čili sobotu, jsme měli povolený vstup do Prasinek. Popravdě, kdyby mi to Eddie neřekl, asi bych zůstala minimálně do oběda v posteli a ani za Bezovou hůlku bych nevylezla. To, že jsem se o této informaci dozvěděla na poslední chvíli, nebyla má vina. Já se nástěnce vyhýbala odjakživa velkým obloukem, snad jen jednou jsem na ni zabruslila pohledem.

Abigail šla s Eddiem a dle jeho slov se modlil před tímto dnem, aby ho nezatáhla do čajovny madame Pacinkové. On měl z té ženštiny, která byla trošku širších rozměrů, a především z toho přeplácaného lokálu docela strach. Ve třetím ročníku se mu dokonce ta čajovna zjevila v podobě bubáka. Tedy, alespoň jsem si to myslela.

Linnie a Remus, kteří se vznášeli na obláčku sladké zamilovanosti, se do Prasinek vydali spolu a nebyla záhada, kam se chystali jisto jistě zašít. Mým prvním tipem byl obchod U Džina v lahvi, ten druhý a nejpravděpodobnější bylo tamější knihkupectví.

Povzbudivě jsem na Jamese potají mrkla a podivila se, že mu za zadkem nestál ani jeden Poberta. Ba ani Sirius.

,,Jistě, Jamesi," usmála se na něj Lily, dokonce ho rukou pobídla, aby se posadil vedle ní. S radostí se posadil vedle ní a ihned se dostavily obavy, se kterými přišel.

,,No... Jak to jen zformulovat, abys mě na místě neproklela," mumlal k sobě a neustále si upravoval brýle. ,,Prostě, půjdeš," ukázal na ni. ,,se mnou," namířil prstem na sebe. ,,do Prasinek," naznačil chození prsty. ,,na rande?" ukázal rukama srdíčko, následně se na ni zářivě a hlavně nervózně, což bylo s jeho egem a arogancí téměř k neuvěření, usmál.

Lily se zadívala na očarovaný strop, pak se podívala na nás holky sedící kolem ní, na Poberty, kteří stejně netrpělivě jako James vyčkávali na Lilyinu odpověď, a teprve až poté se podívala na Jamese. ,,Ráda s tebou půjdu."

A v tu ránu začal Sirius tleskal a pískat, čímž upoutal pozornost všech studentů i profesorů včetně Brumbála, kterému musely v očích poskakovat veselé jiskřičky, když se James s Lily zvedli a za potlesku všech, vyjma zmijozelských, odešli z Velké síně.

Ještě když jsem dávala školníku Filchovi potvrzení od rodičů o vstupu do Prasinek jsem se musela usmívat nad Jamesovým výrazem absolutního štěstí a nad Lily, jejíž tváře zrudly do barvy jejích vlasů, když se na ni upíral zraky všech studentů, nehledě na kolej. Doufala jsem, že Brumbál vede nějakou kroniku bradavickou, protože tato událost by se měla rozhodně zaznamenat. James Fleamont Potter totiž po sedmi letech chytl svou Zlatonku, i když název Ruděnka by byl přesnější.

Nevadilo mi, že jsem šla do Prasinek sama. Z doslechu jsem se jen dozvěděla, že Sirius jde s Peterem, který od něj potřeboval nasbírat nějaké ty balící hlášky, protože se prý snažil opět zapůsobit na Anastasii Stuartovou. Lily, která stála s Jamesem přede mnou a následně se mi rychle ztratili z dohledu, se mi i několikrát omluvila za to náhlé odpískání, ale já jen nad tím mávla rukou, spiklenecky mrkla na Jamese a ještě je k tomu popostrčila, aby už šli.

Kolem mě taky prošel Sevi, který kupodivu nebyl obklopen tou podivnou partičkou Averyho. A co víc, než mě minul a mířil rychlou chůzí pryč, otočil se na mě a věnoval mi sotva znatelný úsměv. U něj se za úsměv počítalo i pouhé zvednutí koutku, jako to bylo v tomto případě. Každopádně mi tím udělal radost.

Natolik jsem byla ponořena do vlastních myšlenek, že když mi někdo do ucha zašeptal pouho pouhé: ,,Baf.", nadskočila jsem dobrou stopu nad zem a při dopadu jsem div nespadla do čerstvě napadaného sněhu.

,,Romulusi!" vypískla jsem a chytla se za srdce, které bilo jako o závod. ,,Víš, jak jsem se lekla? Chodíš jako duch!"

,,A i přesto jsem z masa a kostí jako ty," zašklebil se a pokračoval. ,,Jak je možné, že si kráčíš do Prasinek bez doprovodu, Kitty Kat? Co kdyby se náhodou objevil tady vlk a slupl tě jako Karkulku?"

,,Všichni mi dali košem," řekla jsem s úsměvem. ,,O Jamesovi a Lily jistě víš, zahlédla jsem, jak se usmíváš, Linnie a Remus šli spolu, Sirius a Peter taky, nic si z toho nevyvozuj, a představ si, že Eddie a Abbie spolu chodí," při posledním jmenovaném páru se začala usmívat ještě víc. ,,takže si vyrazili společně," užuž jsem nadechovala k dalšímu přísunu informací, co jsem dokázala z Eddieho vypáčit, ale on mě zarazil rukou.

,,Já vím, že to spolu táhnou," pronesl se spokojeným a samolibým úsměvem. ,,Vlastně jsem byl první, kdo je spolu nachytal, jak si vyměňovali sliny uprostřed noci na jedné z chodeb. Nuže, poslal jsem je na kolej, protože Filch by si je určitě vychutnal."

,,Tak mě napadá, Romulusi, Edík se mi před pár měsíci svěřil, že mu někdo řekl, že jestli Ab skutečně tak miluje, ale vidí, jak je šťastná s Davisem, tak ať ji nechá jít," koukla jsem na něj, zda-li si domyslel, na co jsem se ho hodlala zeptat.

,,A tebe napadlo, že jsem to byl já," přikývla jsem a on se zazubil. ,,Kdybychom byli v Bradavicích, okamžitě přepisuji Nebelvíru deset bodů. Samozřejmě, že to měl ode mě, nemohl jsem na to už dále koukat, tak jsem mu dal strýcovskou radu, kterou využil, jak nejlépe mohl."

,,Romulusi, ty jsi naprostý génius, víš to?" zaradovala jsem se. ,,Ani si nedokážeš představit, jak na to Abigail reagoval a co teprve Sliz!"

,,Jistě že to vím," narovnal se. ,,A také bych řekl, že nám ta cesta pěkně utíká," ukázal na zasněžené Prasinky, které se rozprostírali před námi. ,,To, že jsi šla sama, musíš brát co nejpozitivněji a víš proč? Protože jsem s tebou tady teď já," odpověděl si sám dost sebevědomým hlasem.

,,Opravuji se, už ti někdo řekl, že jsi příšerný egoista, Romulusi?" založila jsem si ruce na hrudi a on si promnul svůj imaginární vous.

,,Mám to spočítat za dnešek i s náznaky?" samolibě se ušklíbl. ,,Ale jestliže to shrnu za celý svůj život, mnoho lidí mi to řeklo, značná část lidí, co mě zná, mi to neustále opakuje a zajisté spousta lidí mi to teprve řekne. Takže ano, Kitty Kat, vím to o sobě a nehodlám to nějak změnit. Jelikož dle mého mínění mé ego je pouze průměrné a tedy naprosto zdravé sebevědomí nadprůměrného bývalého studenta Nebelvíru, tohle byla asi nejvíc ego věta, jakou jsem kdy řekl."

,,Ty jsi neuvěřitelný," vydechla jsem a zakroutila hlavou. Teprve teď jsem si všimla jeho šály, která se pyšnila vybledlými zelenými a stříbrnými pruhy. Tázavě jsem zvedla obočí.

,,Nosím ji pro štěstí," řekl skleslým tónem a po jeho egoistickém já nebylo ani stopy. ,,Věřila bys tomu, že už to bylo deset let?" vždycky, jakmile se někdo byť jen slůvkem zmínil o Nathanielovi, Romulus se většinou omluvil a odešel z místnosti nebo odvrátil pohled, aby nikdo neviděl, jak je smutný. Ale tentokrát ne, jen se smutným úsměvem koukal před sebe. Ani deset let nestačilo, aby se ta největší jizva na jeho duši zahojila. Nikdy se s jeho smrtí nevyrovnal.

,,A nosí ti ji?" špitla jsem potichu. Romulus se tak zvláštně usmál a přikývl.

,,Ani nevíš jaké," rázem byl zpět ten veselý strýček rozdávající úsměvy na všechny strany. ,,Můj největší úspěch tohoto roku je ten, že jsem se stal snad ještě dokonalejším dohazovačem, než jsem byl doposud, tedy pokud to více šlo."

,,Moment, chceš tím snad naznačit, že to má co doničení s VychcanKloboukem?" zamrkala jsem. ,,Takže už se konečně přiznáváš, že jsi buřinku očaroval ty?"

,,Rád bych dále mlžil, ale pravda je tak očisťující," podíval se dlouze na mě. ,,Jistě, že jsem VychcanKlobouk očaroval já, kouzelné vlastnosti měla sice už před tím, ale já ji ještě vylepšil. A jak vidíš, přineslo to ovoce."

,,Ty prevíte," ulevila jsem si konečně nahlas. ,,Máš i něco společného s tím, že jsme se Siriusem měli společnou postel i s peřinou?"

,,Krásné překvapení, viď Kitty Kat," šklebil se škodolibě. ,,A neříkej, že jsi poslední den neděkovala svému nejdražšímu strýčkovi, že ti umožnil usnout pod jednou peřinou v náruči Siriuse Blacka."

,,Když už jsi teda tak dokonalý v dohazování," snažila jsem se vykroutit z dotazu, který určitě hodlal rozebrat. ,,co ty a nějaká ta spřízněná duše?"

Romulus mi znovu vyrazil dech jeho naprosto klidně vyřčenou odpovědí. ,,Budou to dva měsíce, co jsem konečně po deseti letech doopravdy šťastný," pousmál se. ,,Mám přítelkyni," odvětil.

Zakryla jsem si ústa rukama úžasem a nadšeně na něj pohlédla. Od doby, kdy ho jistá Jennifer Magpieová poslala k vodě a vyrazila jej z jejich společného bytu, ztratil k osobám ženského pohlaví důvěru. ,,Takže náš rodinný vlk samotář se rozhodl usadit?"

,,Tento titul má neustále strejda Archie, na to nezapomínej," upozornil mě. ,,Ale vlastně máš pravdu, dost bylo pouhého přežívání na tomto světě a je na čase přestat se staromládeneckým životem. Máti prej byla nadšená, jak mi psal taťka, a hned se rozhodla, že ji chce poznat. Naštěstí táta bravurně dokázal její euforii potlačit a přemluvil ji na vánoční svátky, kdy se celá rodina sejde u jednoho stolu."

,,Jak se vlastně dlouho znáte?" měla chuť jsem se ho zeptat na veškeré podrobnosti, ale tušila jsem, že dříve nebo později by se to obrátilo proti mně. Na tohle byl Romulus expert.

,,Víc jak rok," pokrčil rameny. ,,Vlastně se divím, že kývla na mou nabídku. Přeci jenom, ona je mnohem mladší, než já, takový staroušek."

,,Ty nejsi starý, Romule," odporovala jsem.

,,Za každé oslovení 'strýčku' zestárnu o rok, takže už jsem zhruba stoletý dědoušek," posteskl si naoko. ,,Za chvíli mi zešediví vlasy, naroste dlouhý, stříbrný plnovous jako má profesor Brumbál, vypadají zuby a už si můžu jít vybírat rakev."

,,Neumíš být takový dramatik jako Eddie," pronesla jsem s úsměvem. Ten jeho však nezmizel a ještě více se rozšířil.

,,Sice nejsem dramatik," začal mírně. ,,ale zato jsem dokonalý dohazovač. A jeden z párů, který jsem- chci říct VychcanKlobouk je dal do kupy s mou mírnou dopomocí- se pořád vymyká kontrole. Pořád po sobě při hodinách pokukují, a to nejen v těch mých, mám docela dobré zdroje. Většinou je vidívám, jak spolu chodí po chodbě a ten výrostek občas té dívce nosí školní brašnu, aby ji ulevil od zátěže. Často navazují oční kontakt, ze kterého se ne a ne odtrhnout. A mě napadá jediná otázka. Proč jste to u všech svatých ještě nedali do kupy?"

Toužila jsem mít tu jeho vlastnost se dokázat se vykroutit ze všech otázek ohledně něj a následně se začít vyptávat té druhé osoby. ,,Jsme přátelé, Romulusi, a nehodláme to ani jeden měnit."

,,To známe taková "přátelství"," naznačil uvozovky. ,,Začíná to celkem nevinně a končí v posteli, ne že bych s tím měl zkušenost, to určitě ne. Já jsem hodný hoch."

,,Musíme rozebírat zrovna tohle?" zanaříkala jsem. ,,Jsme spokojení s tím, co máme. Možná," poslední slovo jsem řekla k sobě a doufala jsem, že ho neslyšel.

,,Možná? To je zajímavá definice 'Jsme jen přátelé a nehodláme to měnit'," poznamenal. ,,Řekni, v čem je přesně problém? Oba na sebe často zíráte jako na svaté obrázky, z čehož lze vyvodit, že on má rád tebe a ty máš ráda jeho."

,,Já mu to nedokážu říct, chápeš?" zaúpěla jsem a kopla do sněhu. ,,Je to těžké."

,,Vy ženský jste hrozně komplikované," zavrtěl hlavou a uchechtl se. ,,Když se vám líbí nějaký kluk, vy se líbíte tomu klukovi, tak mu to neřeknete ani za starou belu. Když se vám nejmenovaný kluk znelíbí, raději se dáte do kupy s nějakým moulou, než abyste mu to řekli do očí. A na konec, když se chcete s klukem rozejít, raději, než mu to prostě říct, ho vyhodíte z domu a vezmete si nějakého aristokrata. Ženy jsou zkrátka a dobře komplikované."

,,Mluvil jsi o mě, Abigail a Jennifer?"

,,O kom jiném," pokrčil rameny. ,,Tak mu své city vyznej po rossovsku. Chytni ho za rameno, natiskni jej na nějaký pevný objekt za ním, podívej se mu do očí a řekni mu všechno, co k němu cítíš. A pokud by se vzpouzel, tak ho spoutej nebo zmraz."

,,Změňme téma," vyhnula jsem se jeho pohledu a koukala se na Prasinky, ke kterým jsme se rychle blížili,

Nahlas si povzdechl. ,,Poslouchej, princezno, on nebude čekat donekonečna. Dala jsi mu sice naději, ale tímto to haslo. Jednoho krásného dne se tak může stát, že ty se sice rozhoupeš, ale on už si zvykne na to, že jste jen přátelé a najde si někoho jiného, kdo mu jeho lásku bude opětovat."

Sevřel se mi žaludek a náhle jsem před sebou spatřila vizi Siriuse a nějaké holky, jak se spolu drželi za ruku, cukrovali se, a co chvíli se políbili. U srdce jsem ucítila ostrou bolest, přestože to byl jen výplod mého mozku. Zatřepala jsem hlavou, aby se tato představa rozplynula jako pára nad hrncem. Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská, vybavila se mi Edwardova citace Shakespearova výroku.

,,To byla jen má malá rada," vyrušil mě Romulus. Koukla jsem na něj a zdálo se mi, že jsem zahlédla, jak se mu nazvedly koutky. ,,Přeber si ji, jak chceš," řekl lhostejným tónem. ,,Ale teď mi spíše řekni, co budeme dělat?"

Pokrčila jsem rameny a rozhlédla jsem po ostatních.

,,Já jsem plánoval, že bych navštívil Mary v Medovém ráji. Manželé Flumeovi jsou něco jako její strýček a tetička," pokračoval dále v úvahách. ,,ale přece tě tu nenechám samotnou."

,,Jestli už jsi měl plán, tak od něj neustupuj," snažila jsem se přesvědčit. ,,Mary se na tebe určitě musí těšit a taková přepadovka ji udělá radost."

,,Ahoj Katie, dobrý den, pane profesore," otočila jsem se na Siriuse, který byl oblečen jako na polární výpravu. V duchu jsem se uchechtla a otočila se zpět na Romula, který se ale náhle vypařil.

,,Ahoj Siriusi," usmála jsem se na něj a pořád okolo sebe hledala Romuluse. ,,Nevíš, kam se tak rychle vypařil?" otočila jsem se zpět na něj.

Zavrtěl hlavou. ,,Já zase ztratil Červíčka, jakmile zavětřil tu přeslazenou voňavku té Mrzimorky Stuartové, když prošla kolem nás se svou kámoškou, která na mě mrkla. Nebudu lhát, v tu chvíli jsem měl chuť vyvrhnout vše, co jsem dnes snědl."

,,Bývalému bradavickému Casanovovi se dělá blbě, když na mě mrkne holka?" poškádlila jsem se a on se nafoukl jako ropucha. ,,Ale noták, Siriusi. Ty jsi horší, než kterákoliv holka."

Vydechl nahlas nosem a splaskl tváře. Nafučený byl ale pořád stejně, dokonce si i ruce založil na ruce. Několikrát mě sjel pohledem od hlavy až k patě a nafučený výraz vystřídal vykulený, troufla bych si říct, že na mě koukal jako na blázna.

,,Kde máš čepici?" zeptal se udiveně a hned mi podal tu jeho. Několikrát pohodil vlasy. ,,Vždyť budeš mít na uších rampouchy."

,,Nemohla jsem ji najít a šálu si obmotat kolem hlavy se mi nechtělo," podezřívavě jsem se podívala na kousek oděvu, který mi nabídl. ,,Nejsem si jista, jestli si ji chci nasadit, co když chytnu blechy?"

,,Já nemám blechy," zaprotestoval a než jsem nadála, navlékl mi čepici. ,,Sluší ti. Aby taky ne, když je má."

,,Egoisto," bouchla jsem ho do hrudi, ale s tím to ani nehnulo. ,,Co budeme dělat, když jsme si tu na sebe tak zbyli?" chytla jsem ho bezmyšlenkově za ruku, jakmile kolem nás prošel hlouček holek. Sirius se na mě překvapeně podíval a stejně užasle zíral na naše spojené ruce. Rychle jsem ho pustila a modlila se, aby si nevšiml, jak moc se červenám. V jeho přítomnosti se mi toto dělo čím dále víc.

,,Mohli bychom jít do Medového ráje, ale tam bude narváno. Mohli bychom zajít za Rosmertou, ale tam bude také moc lidí a žádné soukromí. U Džina v lahvi bychom byli svědky Peterova superbaličství, v knihkupectví bude Náměsíčník se Smithovou, Lišák a Acwelová se budou někde koulovat, pravděpodobně, a Dvanácterák s Evansovou asi zalezli do čajovny. Takže my jdeme k Chroptící chýši," dokončil dlouhou promluvu, vzal mě za ruku a už jsme si to kráčeli k údajně neděsivějšímu domu v Británii.

,,Na co jsi potřeboval soukromí?" optala jsem se ho, i když i mě se bodlo to, že jsme si to šinuli opuštěnou cestou.

,,Docela mi schází ten pobyt ve světě mudlů," řekl a nevinně pokrčil rameny. ,,A ne, nestačí mi to, že jsi mě několikrát v noci navštívila."

,,Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu téměř celý listopad chodit spát do pelechu hříchů a neřestí, asi bych ho poslala na důkladné vyšetření k Mungovi," uchechtla jsem a on se zasmál se mnou. ,,A nebo kdyby mi řekl, že se jednoho prosincového dne řeknu Blackoslavovi, že ho vlastně miluji."

Zastavil se, pustil mou ruku a stoupl si přede mě. Oči mu vesele jiskřily. ,,Vážně jsi právě řekla, že mě miluješ?" přikývla jsem. ,,Bez ironického podtónu," zase jsem přikývla. ,,bez jízlivé poznámky," opět jsem přitakala. ,,znamená to, že už nepotřebuješ čas?"

,,Ano, Siriusi. Co se pořád tak divíš?" pousmála jsem se a následně byla vtažena do pevného objetí. Žádný vášnivý polibek nebo cokoliv jiného, jen pořádné, hřejivé objetí.

,,Já to dokázal," zamumlal mi do čepice. ,,já sbalil Kate Rossovou," natiskl mě na sebe ještě víc.

,,Kdepak, Siriusi," oponovala jsem mu. ,,To já sbalila tebe, protože kdybych s tebou nechtěla nic mít, ani bych si tě nepustila k sobě tak blízko. Něco jako obrácená psychologie," špitla jsem a on se tlumeně zasmál.

,,A vždycky musíš mít poslední slovo," poznamenal s úsměvem.

,,Na to by sis měl rychle zvyknout," uchechtla jsem se.

Kolem nás se lenivě vznášely sněhové vločky, nedaleko nás postávala Chroptící chýše. Po tolika letech jsme nadobro zakopali válečnou sekeru. Vše bylo tak, jak má být.

Lumos 💡

Nyní by se hodil už jen epilog se šťastným koncem, jak se hlavní pár vzal a měli spolu spoustu černovlasých dětí 😋👌 Ale příběh pokračuje dále, což je asi nejpravděpodobněji důvod k radosti 😄

Původně jsem si myslela, jak to bude nechutně přeslazená kapitola a ono se z toho kupodivu vyklubalo něco, s čím jsem poměrně spokojena 😋👌

Taky se tak neskutečně těšíte na prázdniny? 😄🙌 Sice je náš okres má až za měsíc, ale i tak. Těším se!😂👌💞

Pro dnešek se s vámi loučím, Sayonara 🎎💎

Nox 🌑