,,Ty se na mě pořád zlobíš?"

Sirius, když zrovna neskučel bolestí, jak moc ho bolí hlava a že si na pohřeb přeje zarecitovat Jamesovu básničku o Lily, jelikož je tam pasáž o něm, mi tuto otázku položil asi tisíckrát od chvíle, co se probudil.

Pořádně jsem vyždímala hadřík, kterým jsem měla sto chutí ho propleskat přes tváře, a položila mu ho na čelo. Úlevně vydechl. Na plotně jsem pro něj vařila česnekovou polívku.

,,Přece nemůžeš mlčet celý den," naléhal zoufale a položil si dlaň na místo, kde bilo jeho srdce. ,,Ženy nedokáží mlčet příliš dlouho, takže dřív nebo později stejně začneš mluvit," chytl se za spánky. ,,A bolí mě hlavička!" vykřikl tragicky.

,,Vsadila bych své dědictví po babičce a dědečkovi, že to tu pánev muselo bolet daleko víc, jak tebe. Dokonce bych si troufala tvrdit, že udeření pánví o tvou hlavu znělo jako gong," zabrblala jsem k sobě, ale Sirius mne i tak zaslechl.

,,Začínám na tu pánev žárlit," založil si uraženě ruce na hrudi a nafoukl se tak, že připomínal nafučenou, malou holčičku. ,,Moment!" se syknutím a chycením hlavy se na mě podívat a několikrát nadšeně zatleskal. ,,Ty mluvíš!"

,,To je neuvěřitelné, ty sis toho všiml," zakroutila jsem nevěřícně hlavou. ,,Na počest tohoto zázraku by se měly po celé ulici vyvěsit vlaječky a k uctění by se měl vyhlásit významný den."

,,Ani trochu se mi nelíbí ten tón," vyhrkl nešťastně hereckým tónem a k tomu udělal ten jeho psí pohled. Roztomilý psí pohled. V duchu jsem se nad ním usmívala. Bylo na čase si přiznat, že i Ledová královna může roztát. ,,...všichni mě trýzníte!" probrala jsem se z přemýšlení.

,,Promiň, ale co jsi říkal?" nervózně jsem si hrála s prsty. ,,Poslouchala jsem tě jedním uchem."

,,Já bych spíš řekl, že jsi mě neposlouchala vůbec," zahuhňal spíše k sobě a odkašlal si. ,,Říkal jsem, že vy tři Rossovi mě trýzníte. Theodor mě praštil lucernou," přejel si mimoděk po skoro neviditelné jizvě. ,,do spánku-"

,,Bouchl tě nad spánek," opravila jsem ho trpělivě.

,,Ale prostě mě praštil v okolí spánku," trval si na svém. ,,Lištička mě hodil přes celou chodbu a ty mě týráš jak psychicky, tak od včerejška i fyzicky."

,,Pánvičku to muselo bolet víc jak tebe," nabrala jsem mu na talíř polévku a s kouřící nádobou přisedla k němu. ,,Hlava už tě nebolí, že jsi se tak rozpovídal?"

,,Bolí mě pořád," chytl se za ni, aby to vypadalo víc důvěryhodně. Ale i Peter s dlouhým vedením by poznal, že to jen hraje. ,,Budeš mě krmit?" upřel na mě prosebný pohled.

,,Co jiného mi zbývá, ty můj simulante," ušklíbla jsem se na něj a vložila mu do úst lžičku s polévkou.

,,Tvůj simulant?" málem se zakuckal. ,,Titul herečka může mít jedině naše Edwardína, ale abych tuto hodnost obdržel i já... a navíc to slovíčko, kterým si mě přivlastňuješ... já poprvé v životě nemám slov."

,,To je jen dobře, protože u jídla se zpravidla nemluví," dál jsem ho nerušeně krmila, zatímco v jeho mozkovně to i po silném úderu muselo šrotovat o sto šest.

,,Hele, poprvé si to řekla bez jakéhokoliv náznaku ironie, což je pro mě výborné znamení," mumlal si pro sebe mezi polykáním. ,,což znamená, že mohl mít šanci, leč minimální."

,,Nemůžu to ani potvrdit, ani vyvrátit," pokrčila jsem rameny. ,,A u jídla se nemluví, Siriusi, kolikrát ti to mám opakovat?" utřela jsem mu bradu jako malému dítěti.

,,Neodbočuj od tématu, které mě zaujalo," spolkl polévku a pokračoval. ,,Ty se mi něco snažíš naznačit," přemýšlel nahlas a mnul si imaginární vous. ,,ale já nemám šajna co," povzdechl si. ,,Ale už je se na mě nezlobíš a normálně se mnou komunikuješ, což je dobré znamení."

,,Možná jen svůj vztek dusím v sobě," ušklíbla jsem se na něj a nabrala poslední lžičku. ,,a přitom, jak tě krmím, tak si představuji místo polévky jed, nebo alespoň doušek živé smrti."

,,To se mi ani trošičku nelíbí," na momentík se zamračil. ,,Ani trošičku."

Židli jsem přesunula zpět ke stolu a šla umýt nádobí. Přitom jsem pořád na sobě cítila Siriusův pohled. A ne, nekoukal se na místo pod zády, nýbrž na záda. Propaloval mě tak, že jsem cítila, jak běhá mráz po zádech. Otočila jsem se na něj a opřela se o linku.

,,Včera jsem asi hodně podělal, že?" pípl potichu se sklopeným, provinilým pohledem. Žasla jsem nad tou náhlou změnou tónu.

,,Řekla bych to daleko vulgárnějším výrazem, ale jsem slušně vychovaná dáma," odvětila jsem s úsměvem. Pravdou bylo, že má zášť vymizela, jakmile jsem s ním začala normálně komunikovat.

,,Je divný si tě představit v nadýchaných šatech s korzetem, jak vyšíváš, k tomu se ovíváš vějířem a piješ čaj o páté," zavrtěl hlavou a hlasitě se uchechtl své představě přenesené do reality. Egoista. ,,Ale zpět ke včerejšku, no... promiň," poškrábal se na zátylku a poslední slůvko zamumlal velmi potichu.

Hodlala jsem si ho vychutnat, protože tato verze Siriuse se mi zamlouvala. Nejen proto, že se mi omluvil. Sám od sebe. ,,Nějak jsem přeslechla to poslední slovíčko," zaculila jsem se.

,,Říkal jsem 'promiň'," zadrmolil.

,,Cože si říkal?"

,,Promiň," řekl dost jasně, zřetelně a hlavně nahlas.

,,Zase mi to slovíčko uniklo," nevinně jsem se usmívala, jako andělíček se svatozáří. Ale ve skutečnosti jsem byla spíše ďáblíček s vidličkami, kterými jsem ho neustále popichovala. Potřebovala jsem si do něj rýpnout.

,,Rossová!" zahřměl a kocovina nekocovina, už stál u mě. Jednou rukou se zapřel o linku, druhou si přidržoval hadr. ,,Ty se mě snažíš vyprovokovat!" obvinil mě a přiblížil se o něco blíž.

Pohotově po zkušenostech ze včerejška jsem se natáhla pro mou milou pánev a dala mu ji pod krk, jakoby to byla palná zbraň. ,,Překročil si mou intimní zónu, takže okamžitě a střelhbitě minimálně o dvacet kroků poodstup, nebo ti takovou přišiju mou pánvičkou...," nechala jsem vyznít do prázdna. Na Siriuse to však zapůsobilo, a protože nechtěl znovu dostat pánví po hlavě, o několik kroků skutečně poodstoupil.

,,Doufám, že neplánuješ vzít ten ďáblův nástroj do Bradavic," ukázal na pánev a zatvářil se poněkud znepokojeně.

,,No to si teda piš, že si ho s sebou beru," natiskla jsem pánev na hruď a snažila se potlačit smích při pohledu na jeho žárlivost v očích. On vážně žárlil na nebohou, kuchyňskou potřebu. ,,A budu tím mlátit v hodinách obrany Averyho a jeho partu, v přeměňování Davise za ty jeho pitomé kecy a naše drahé murénky," zakončila jsem vyjmenovávání.

,,A mě nepraštíš už znova?" koukl na mě nevěřícně.

,,Nebudu-li mít důvod, tak ne," odvětila jsem s pokrčením ramen. ,,A zavři tu pusu, vletí ti tam moucha."

,,Ty jsi fakt nevyzpytatelná," řekl opatrně, jakoby se bál, že ho za každé slovo, které řekne, majznu pánví po hlavě.

,,Mám to prostě v krvi," znovu jsem pokrčila rameny a s otázkou v očích koukala na Siriuse, který se nadechoval k nějakému velkému proslovu. A nemýlila jsem se.

,,Nuže, no, jak to jen správně zformulovat, abys mě ihned nepřetáhla pánví po mé krásné hlavičce," mumlal si spíše k sobě.

,,Tak to jsem zvědavá, co z tebe vypadne," nemohla jsem si odpustit škádlení jeho osoby. ,,No leze to z tebe jak z chlupaté deky."

,,Prostě včera jsem to pokazil, jak už jsem říkal," zvedl pravý koutek, ale rázem zvážněl. ,,No prostě, co jsem slyšel, tak na kocovinu dobře pomáhá jít se projít, tak půjdeme?" zazubil se a snažil se nepůsobit nervózně, což však způsobovalo, že si ještě víc hrál s prsty nebo si je jen prohlížel. Stejně tak se koukal na špičky nohou.

,,Zveš mě na procházku?" nazvedla jsem pobaveně obočí.

,,Jo," řekl rázně. ,,Bude to poslední procházka a pak ti na mou duši, na psí uši a na vlčí svědomí přísahám, že už tě nikdy nebudu otravovat. Nebudu se tebe nic pokřikovat a nebudu se k tobě chovat neurvale ani. Jen se pojď se mnou projít," vydechl přebytečný vzduch s plic a tentokrát to byl on, kdo se tázavě díval.

Měla jsem v tu chvíli chuť ho obejmout, protože se tvářil jako spráskaný pes vrhaje na mě ten nejsmutnější provinilý pohled. Mozek, který přestal protestovat, a srdce mi v tom nebránily. Ale tělo zůstalo jako přikované na místě.

,,Dobře," špitla jsem potichu. ,,Ráda se s tebou půjdu naposledy projít."

Sirius pookřál, dokonce se i začal usmívat jako měsíček na hnoji. ,,To je naprostá paráda," zavýsknul, ale jakmile se podíval na hodiny, vyvalil oči jako by ho ze zadu do hlavy trefil Potlouk. ,,Ono už je tolik?"

,,Prochrápal jsi většinu dne," zasmála jsem se. ,,Dopoledne jsi spal jak zabitý a vzbudil ses tak okolo třetí."

,,To je můj rekord," hvízdnul uznale. ,,Hned jak se vrátíme, okamžitě to musím říct Jamesovi."

,,Neboj se, brzy budeš mít své siamské dvojče zase nablízku," poplácala jsem ho, nebo jsem se o to alespoň pokusila, po hlavě jako pejska.

,,Že to říkáš zrovna ty," rozcuchal mi vlasy. ,,Ta, která je závislá na Edíčkovi."

,,Máme jen výborné, sourozenecké vztahy," ušklíbla jsem se a jen taktak udržela poznámku o něm a Regulusovi.

,,Závislost, z toho se nevymluvíš, ani kdyby ses na hlavu postavila," ušklíbl se a protáhl se, načež se znova chytl za hlavu. ,,Má drahá bábinka vždycky říkávala, že na jasnou hlavičku studenou vodičku. Což jsem nikdy nepochopil, to si jako mám strčit hlavu pod tekoucí kohoutek?"

,,Konec filozofie, Siriusi," stopla jsem ho. ,,Nechtěl ses jít projít?"

,,Teď mě bolí hlava," namáčel si hadřík.

,,Seš horší jak ženská, citlivko," zastavil tekoucí koutek a přiložil si klůcek k čelu.

,,Prosím?" několikrát zamrkal, než hadřík položil do dřezu. ,,Holky mi říkaly různě, ale citlivko... Jdeme okamžitě ven," vyrazil do ložnice.

,,Ale už se smráká," pitvořila jsem jeho hlásek. ,,Nemůžeme jít ven."

,,Katharine Rossová!" otočil se čelem ke mně a přimhouřil. ,,Ty jsi ten nejprovokativnější člověk v celém vesmíru, fakt že jo."

***

,,O včerejška mám jeden dotaz, chtěl jsem ti ho položit hned, jak bych se vrátil z baru, ale-"

,,-zlil ses jak doga,"doplnila jsem ho a významně na něj mrkla. Protočil očima a kopl do hromady listí, které pečlivě shrabal mudla, jenž prováděl veřejně prospěšné práce. Chudáček.

Ačkoliv se Sirius snažil tvářit co nejvíc tajemně a neprozradit mi, kam mě to táhne, ukazatele hovořily jasně. Vedl mě do Královské greenwichské observatoře. A protože se již setmělo, jelikož od našeho bytečku to byla docela dálka, rozlehlý park obklopující celý areál byl prázdný. Možná se ale někde dál od silnice a chodníků líbal nějaký pár. Kdo ví.

,,Když jsi měla včera tu noční můru," začal opatrně. ,,mluvila si ze spaní o jakési houpačce," pak začal vypravovat, co všechno zaslechl. Celou dobu ze mě nespouštěl zrak a starostlivě se na mě koukal. Dokonce se mi zdálo, že jsem na vteřinku uviděla strach.

,,Tebe zajímá, jak Eddie k jizvě přišel, viď," rozvážně kývl. ,,Nikdo to neví."

Několikrát otevřel a zavřel pusu jako ryba. ,,Nikdo? Ani jakože ty ne?" zavrtěla jsem záporně hlavou. ,,Já myslel, že ho sobě víte úplně všechno. Sice Ed není zrovna dvakrát sdílný, co se týče jeho dřívějšího polovlkodlačího já, ale ty jsi jeho sestra, co sestra, dvojče."

,,Víme o sobě všechno, naprosto všechno," přikývla jsem. ,,Tedy až na tady tohle. A nejen já, ani rodičové, prarodičové, Theodor a lékouzelníci neví, dělo, jakmile mě Edíček poslal pryč. Jakmile mi zachránil život. Říkal, že si toto tajemství klidně odnese až do hrobu."

Sirius pouze přikývl a zase se rozhostilo ticho. Každý jsme byli ponořeni ve vlastních myšlenkách, nikdo nepromluvil. Ani jeden z nás nechtěl prolomit to zvláštní ticho, jež mezi námi panovalo. V naprosté tichosti, které přerušovaly pouze naše kroky, jsme došli k soše generála Jamese Wolfea. Posadili jsme se pod ni a i nadále udržovali mlčení, které se rozhodně nedalo považovat za trapné. Kochali jsme se pohledem na večerní Londýn.

,,Zašel jsem si sem před tím, než jsem šel za klukama," řekl potichu. Podívala jsem se na něj. ,,Přišlo mi to jako místo vhodné k zakončení našeho pobytu," pokračoval. ,,Plánoval jsem, že nám koupím něco, ehm ostřejšího, na pití, ne že bych tě chtěl opít, a my si připijeme na nové zítřky. Ale z toho jsem sešel hned, jak jsem se probudil, protože jsem si to zase u tebe pokazil."

Aniž bych si to uvědomovala, přisunula jsem se k němu blíž. O tolik blíž, že se naše kolena dotýkala. Vůbec jsem se na něj nezlobila, ani kdyby se znova stal tím bradavickým Casanovou. Možná... možná bych cítila ostré bodnutí u srdce, protože bylo na čase připustit, že i já podlehla kouzlu Siriuse Blacka.

,,Já bych spíše řekla, že jsem si to u tebe zkazila tím koncem roku," podíval se na mě s vykulenýma očima. Kdybych měla u sebe fotoaparát, ihned bych si ho vyfotila. ,,Musím uznat, že máš dost silnou vůli."

,,Co jsi to teďka řekla?" hlasitě polkl. Najednou se picl do čela. ,,Když si mi na Apríla řekla, že jsem černá díra tvého života, tak to, co jsi mi odpověděla pak, si nemyslela vážně, jelikož byl Apríl," vychrlil ze sebe rychle.

,,Copak dělá černá díra? Přitahuje věci k sobě," pravila jsem trpělivě a jeho nadšený výraz mi byl odměnou. Divila jsem se, že ještě nezačal poskakovat samou radostí. Chytla jsem ho za ruku. ,,Nechápu, jak se ti to povedlo," zavrtěla jsem hlavou s úsměvem.

Propletl se mnou prsty jedné ruky a vypadal, že se za chvíli zhroutí štěstím. ,,Tohle je jenom sen. Jsem ještě odkopnutý na gauči a tohle všechno je jenom sen. Za několik hodin se probudím a ty na mě budeš pořádně naštvaná," štípl se za ruky, načež zaskučel bolestí a rozhlédl se okolo. Jakmile se podíval zpět na mě, jeho úsměv se ještě víc rozšířil, pokud to tedy šlo. ,,Jestli je tohle sen ve snu, tak se nikdy nechci probudit."

,,Já spíše řekla, že je to klišé romantická kniha," uchechtla jsem se. ,,Dva hlavní hrdinové si po letité nenávisti řeknou, sice ne doslova, ale i to se počítá, že se mají rádi. To mi nápadně připomíná jednu z těch knih, co má Abigail v knihovničce."

,,Acwelová čte?" jeho obočí vyletělo prudce nahoru. ,,Lišák má fakt velký vliv na lidi."

,,Tohle ji podle mě Eddie nedoporučil," štěkavě se zasmál při představě Edwarda čtoucího romantickou slaďárnu. ,,Mohla bych tě jen o něco poprosit, Siriusi?" zeptala jsem ho tiše.

,,Splním ti jakékoliv přání, čistě pobertovsky," pokýval horlivě hlavou.

,,Nemohl bys mi dát ještě chvilku času? Vím, že jsi na tuto chvíli čekal hodně dlouho, ale-"

,,Dám ti tolik času, kolik budeš potřebovat," přerušil mě s mírným úsměvem. ,,I kdybych měl čekat, Merlin ví jak dlouho, počkám."

***

Tu noc jsme usnuli ve společném objetí. Ještě před tím, než mě skolil spánek, jsem poslouchala oddechujícího Siriuse a přemítala si v hlavě naši konverzaci při cestě dolů z observatoře. Stavili jsme se i u nultého poledníku. Musela jsem uznat, že tato procházka byla snad nejkrásnější v mém životě.

,,Proč jsi vlastně tenkrát sbalil Abigail?" zeptala jsem se ho po jeho vtípku na účet Filche.

,,No, snažil jsem se skrze ni dostat k tobě," přiznal popravdě. ,,jenže se mi to trošku vymklo z rukou, protože Acwelová je fakt kus. Tvůj bratr má výborný vkus," dále polohlasem doplnil: ,,stejně jako ty."

Lumos 💡

Po čtyřiceti kapitolách... Po čtyřiceti kapitolách je to konečně tady😂❤

Líbejte mi ruce, setněte mi hlavu nebo bacněte mě pánvičkou za to čekání!😂👑🍳

Při psaní této kapitoly jsem se málem potýkala s cukrovkou, ačkoliv se zde téměř nic nedělo, a neustále jsem si v hlavě opakovala slova Severuse Snapea, cituji: ,,Asi budu zvracet."😂😂💫

Ale i přesto to jsem přežila a jsem připravena si převzít vysvědčení,předposlední na základce! 😂👌📝
Snad jste neměli žádné stresování ohledně známek 😅👌  

Loučím se s vámi, v neděli Sayonara! 🎎💎

Nox 🌑