Stále rychleji se blížil návrat do Bradavic. Opírala jsem se lokty o zábradlí a pozorovala hvězdnou oblohu. Za ty dny jsme si na sebe všichni zvykli volat jmény a žádná 'Rose' prostě neexistovala. Byla jsem si jista, že po vrácení do Bradavic se vše vrátí do starých kolejí.

Hádky Lily a Jamese, naše 'snaha o nezabití se' s Blackem, a poté opatrné našlapování mezi Remem a Lin a rovněž i mezi Eddiem a Abigail. Přistihla jsem se, že se již nějakou dobu koukám pouze na souhvězdí Velkého psa, respektive na Psí hvězdu, které se říkalo Sirius. ‚Paní profesorko, já když se kouknu na oblohu, vidím tak akorát velký kulový... Nebo rodokmen zde přítomného pana Blacka.' Nahlas jsem se uchechtla Edově hlášce v druhém ročníku.

,,Je tu něco k smíchu? Protože kde je smích, tam jsem já," Otočila jsem se na svého tátu, který se ležérně opíral o futra. Mamča a taťka se před několika dny vrátili z dovolené a to bylo radosti. Mamča málem udusila Eddieho, když ho drtila v objetí a celého si ho prohlížela, jestli s ním přeměna něco neudělala.

Ať se na nás máma snažila být sebe víc přísná, především ohledně známek, zkoušek, NKÚ a OVCE, což se týkalo hlavně Edwarda, skoro prý vyletěla z kůže a chystala se do Bradavic odletaxovat, jakmile se dozvěděla o zvláštní nemoci jejího druhého syna, ze které se nakonec vyklubala jen přeměna na měniče.

,,Jen jsem si vzpomněla na Edovu hláška," ušklíbla jsem se na taťku, po kterém jsme s Edem zdědily ty modré oči. ,,Ty zítra nevstáváš do práce, tati?" zeptala jsem se a on zavrtěl hlavou.

,,To si piš, že vstávám, a maminka taky. Chtěl jsem se jen koukat na hvězdy se svou malou holčičkou," přistoupil k zábradlí a usmál se na mě.

,,Už nejsem malá, tati. Je mi sedmnáct," odporovala jsem a znovu se otočila k inkoustově modré obloze.

,,Ještě nejsem tak starý, že bych si nepamatoval, kdy máte s Edwíkem narozeniny."

,,To jsem neřekla!" vyhrkla jsem omluvně a taťka se krátce zasmál. ,,Tak o čem chceš mluvit?" zeptala jsem se opatrně, když se dosmál a podíval se tím pohledem, jakým se koukal vždy, když mi chtěl něco klást na srdce.

,,Ty a tvůj vztah k osobám opačného pohlaví," řekl po chvilce koukání na oblohu a tentokrát jsem to byla já, kdo vyprskl smíchy.

,,Tati, prosím," zaúpěla jsem se škubajícími koutky. ,,Že mi nechceš dávat přednášku o klucích podobnou té, jakou si dával mým bratrům o holkách?"

,,Jsi má jediná dcera, přece nedopustím, aby má holčička naletěla nějakému hnusákovi se zvonovými džínami," zvedl rozklepaně ukazováček vzhůru.

,,Tati, od dvanácti hraji famfrpál, mám repelent na kluky v podobě dvou bratrů a k tomu se umím ohánět odrážečskou holí," zastavila jsem jeho jistě dlouho trvající monolog a rozpačitě se usmála, když si frustrovaně prohrábl vlasy.

,,Na tenhle rozhovor jsem se připravoval od doby, kdy jsem tě poprvé držel v náručí, že v sedmnácti dám své malé holčičce rady ohledně kluků," povzdechl si.

Vběhla jsem mu do náruče a pevně ho objala. ,,Mám tě ráda, tati, a nejen proto si to ráda vyslechnu," ujistila jsem ho a o krok poodstoupila. Taťka začal vyprávět a já ho vyslechla, občas se zamračila či jen pokývala hlavou.

,,....A poslední důležitý fakt, žádný sukničkář," pohrozil mi naposledy prstem a já naposled vyvrátila oči.

,,Ano, tati. Je to skutečně vše?" zívla jsem, protože ačkoliv si umanula strávit zde čas minimálně do svítání, únava si mě nakonec sama našla.

,,Měl bych ještě několik tipů, ale vidím, jak usínáš, takže alou do postele," ukázal na dveře balkónu a lehce mě k nim popostrčil. ,,Mimochodem, už víš, kdo bude váš nový profesor OPČM?" zmínil se jen tak náhodou.

,,My budeme mít nového profesora, á že mě to nepřekvapuje," odvětila jsem na to a hned se zarazila. ,,Ty to snad víš? Ty víš něco o novém profesorovi?"

,,Mám jen výborný zdroj."

,,To si tě Brumla pozval do ředitelny a nad citrónovými dropsy s máslovým ležákem jste vybírali nejvhodnějšího kandidáta na obranu proti černé magii?" uchechtla jsem se nad tou představou. ,,Je to bystrozor jako profesor Aristo?" pokusila jsem se z něj vydolovat.

,,Lékouzelník to asi nebude, viď Katie. Jen se nech překvapit."

***

Ráno se neslo ve znamení horlivé debaty o famfrpálu. Jak o famfrpálových týmech, tak o blížícím se zápasu mezi Mrzimorem. Lily a Lin jen občas prohodily k tématu a raději se věnovali debatě s Theodorem, kterému vysvětlovaly, jak k Merlinovi funguje jakási mudlevize.

Venku svítilo slunce a snad poprvé byl viděn nádherný výhled na zříceninu Havraspár. Pomyslela jsem si, jak by se dneska dalo krásně osvěžit u Ďáblova srázu. Zavřela jsem oči a v duchu se rozplývala nad tou představou.

,,.... jen pár mil odsud je jezero, kde by se dalo výborně osvěžit. Co vy na to, povaleči?" zaslechla jsem Theiho hlas a rychle otevřela oči.

,,Nečti mi myšlenky, Theodorosi," zavrčela jsem a on se nevinně zaculil.

,,Když to ono samo," zvedl ruce na znamení obrany a koukl na kyvadlové hodiny. ,,Za dvacet minut vás chci vidět s batůžky, ručníky, osuškami, opalovacími krémy, plavkami, potápěcími brýlemi, ploutvemi... Prostě si vemte, co uznáte za vhodné, ale za devatenáct minut ať jste tady. Ale komu se nechce, může tady zůstat a pomáhat Jakurovi."

Všichni jsme vysprintovali schody a já zatáhla holky do svého pokoje, kde jsme si začaly zkoušet plavky, které jsme si navzájem vyčarovaly. Měla jsem sice v šuplíku jedny schované, ale ty byly použity o minulých prázdninách, takže jsem předpokládala, že budou malé.

Připadala jsem si skoro jako při výběru šatů na ples, jen s tím rozdílem, že tohle mě bavilo. Shodly jsme se, že si každá vezmeme dvoudílné plavky a začaly jsme kombinovat různé barvy, styly a ozdoby než jsme si každá vybrala.

,,To jste tam ty plavky vyráběly ručně?" vyjel na nás Edward sedící na zemi a pojídající sušenky, které zbyly ještě od večeře. ,,Nebo jste teprve vyřizovaly zakázku k madame Malkinové, která vám z hábitu vystřihla a sešila plavky?"

,,Eddie, zdržely jsme se jen o dvě minuty," krotila ho Lin, jenž se postavila vedle Remuse a založila si ruce na hrudi.

,,Měl bys být zvyklý, Lišáku. Netrvalo Elise vypravit se minimálně půl hodiny?" utrousil potichu Rem a všichni, až na Eda, se uchechtli. Jmenovaný se zvedl ze země, položil misku se sušenkami na stůl, dal si mini batoh na záda a sotva se obul, vyrazil mezi záhony.

,,On je horší jak žena s ženskými problémy," podotkl Black a štěkavě se zasmál svému vtipu. Zacukaly mi koutky a uchechtla se, za což jsem si vysloužila pár nechápavých pohledů. Ale vždyť to bylo celkem vtipné.

Pohledy jsme se shodli, že bychom také měli vyrazit a tak se naše osmičlenná skupinka i s Eddiem, který dal Siriovi herdu do zad, vydala ke kraji lesa.

Rowenin hvozd lemoval Roweninu Lhotu ze všech stran, kromě příjezdové cesty. Jako děti jsme zde trávili více méně téměř celý den. Hráli jsme mudlovské hry, o kterých jsme se dočetli v knihovně dědy Alfa, lozili po stromech, pořádali pikniky anebo se prostě jen toulali po lese.

Čím víc jsem pozorovala koruny stromů, tím více mě začaly zaplavovat vzpomínky na téměř bezstarostné dětství. Najednou jsem viděla kolem sebe hnědovlasá dvojčata, která hrála mudlovskou hru 'na babu', jejich tmavovlasého bratra, který šel kousek za nimi a při chůzi pročítal Pána prstenů, a jejich rodiče, kteří se drželi za ruce a pozorovali své ratolesti. Na tváři se mi rozlil spokojený úsměv při této nostalgické chvilce.

Při našich toulkách jsme časem objevili člověkem nedotčenou mýtinku, sousedící s nedalekou loukou plnou lučního kvítí. Na větev jednoho stromu jsme s pomocí rodičů zavěsili oprýskanou houpačku a tohle místo bylo našim oblíbeným. Často jsme zde i přenocovali, což se nám jednou stalo osudným.

Po zádech mi přejel mráz, když jsme procházeli kolem keřů, a to byl den. Ačkoliv od setkání s panem vlkodlakem Šedohřbetem uběhlo deset let, pořád jsem měla nepříjemný pocit, když jsme procházeli okolo keřů, jejž se nacházeli v lesích. Největší peklo ovšem nastalo, když jsme v noci školní tresty v Zapovězeném lese, či si pro nás profesor, kterého jsme měli v pátém ročníku, připravil stezku lesem plnou opakování. Dokud byl někdo se mnou, byla jsem v pořádku a nabila jakýsi pocit bezpečí. Ale jakmile jsem se ocitla v nočním lese sama, všude mě pronásledovaly ty krvelačné vlkodlačí oči.

Náhle si mě někdo chytl okolo ramen a v uklidňujícím gestu mě přitiskl k sobě. Podívala jsem se na Theiho a opřela se o něj. Pohladil mě chlácholivě po rameni. Bylo nadmíru jasné, že si přečetl mé myšlenky.

,,Nemusíš se bát, nikde tu není. A už se nikdy neobjeví," špitl ke mně. Uslyšela jsem v jeho hlase vyčítavý tón. Dle něj to byla jeho vina, že nás vystopoval Šedohřebet. Kdyby šel prý s námi, mohl nás ochránit oba a Ed by nemusel málem zemřít...

,,Já vím, ale pořád mě to pronásleduje. Asi se toho do konce života nezbavím, viď?" šeptla jsem na zpátek a Thei na mě upřel provinile své modrozelené oči.

,,Ne," zašeptal smutně. ,,Kdybych šel tenkrát s vámi a nehověl si doma s knihou u krbu, nemusela by si vidět to a-"

,,Postavil by ses mu i ty, a to by bylo pro mě ještě horší."

,,Eddie je tvé dvojče, kdežto já jen bratr, třeba by tě to tolik nebolelo, kdybych-"

Podívala jsem se mu zpříma do očí. ,,Tohle už nikdy neříkej, Theodore. Mám vás ráda oba stejně a taky ti nic nevyčítám, ty sebekritiku."

Theodor se jistě chystal něco namítnout, jak u něj bylo ve zvyku, ale vyrušilo ho Abiino skuhrání. ,,Mě bolí nohy, nemůžeme si dát přestávku?"

,,Abigail, je to už jen pár mil," namítl Edward, který seděl na větvi stromu a shlížel na nás ze shora.

,,Mě už taky bolí nohy," přidala se Lily a posadila se na pařez.

,,I mě!" nezůstal James pozadu a nakvartýroval se vedle Lily, která ho shodila do mechu.

,,Měšťáci," zamumlal si Theodor pod vousy a opřel se o kmen stromu, odkud pozoroval naši znavenou návštěvu, která se občerstvovala obloženými chleby a vodou, tudíž si ujídali oběd.

Zatímco si oni vychutnávali svačinu, já se vyškrábala na strom a opřela se o Eda. Zase jsme byli ty ničím nesvázané děti, které lezly po stromech a naslouchaly zvukům lesa.

,,O co, že mě nechytíš?" zapředl mi Edward do ucha a připravil se k přeléznutí na další strom.

,,O nic, protože já vyhraji," křikla jsem na něj a jakmile se dostal na další strom, vyrazila jsem za ním. Od doby, kdy jsem se stala zvěromágem, jsem i v lidské podobě získala tu levhartí eleganci a schopnost se ladně pohybovat po větvích stromů.

,,To je naprosto normální," zaslechla jsem pode mnou Theiho hlas a když jsem se koukala dolů, uviděla jsem překvapené výrazy ostatních. Především Siriusův vystrašený pohled. ,,Jsou to lesní děti."

,,Neublíží si?" špitl Black vystrašeně, zatímco stále upíral svůj zrak ke mně.

,,Kouzlit taky umí, a kdyby náhodou nestihli vytáhnout hůlku, polštářové kouzlo jsem uměl nejlépe z ročníku," zaslechla jsem ještě Theův hlas, zatímco jsem se stále stačila chytnout Edwarda.

Byl mrštnější než kdy dřív a navíc se ještě víc vytáhl, jako by ho někdo trefil natahovací kletbou, takže se dostal dál než já. Snažila jsem se dotknout alespoň cípu jeho košile, ale ani to se mi nedařilo, tak jako dříve.

Běhali jsme jako veverky po stromě snad dobrou půlhodinu, když v tu Eddie nevychytal jeden skok a musel vytáhnout celou svou váhu zpět nahoru. Vycítila jsem svou šanci a opatrně se k němu plížila jako levhart za kořistí. Skoro jsem mu dýchala na záda, a když se vyšvihl nahoru, užuž jsem se natahovala po košili. V tu chvíli jsme ovšem uslyšeli zapraskání větve. Koukli jsme se na sebe, na pomalu ulamující větev a na tu výšku, do které jsme vyšplhali.

Než jsme stihli jen uchopit hůlku do ruky, větev se zlomila pod naší váhou a my padali volným pádem dolů. Už jsem se připravovala na smrt, chytla jsem alespoň Eddieho za rukáv, abych získala jakýsi pocit, že v tom nejsem sama.

,,Molliare," vykřikl Theodor společně s Blackem. Spadli jsme do naducaných polštářů, a sotva jsme se pořádně vzpamatovali z toho šoku, vybuchli jsme smíchy.

,,Vy jste fakt neuvěřitelní," zavrtěla nad námi hlavou Lin a Abigail s Lily přizvukovaly.

,,To byl fakt adrenalin!" vypískli jsme se a vyhrabali se z polštářů, které zmizely, sotva jsme z nich slezli. ,,Jdeme ještě jednou!"

,,No na to zapomeňte, půjdete jako civilizovaní lidé po zemi. Vždyť jste si mohli ublížit," ozval se k údivu všech Sirius, jakmile se ujistil, že nám zůstaly všechny kosti v těle.

Otráveně jsme protočili očima, ale nic jsme nenamítali a vyrazili na cestu, která vedla ještě hlouběji do lesa. Čím více jsme se ponořovali do jádra lesa, tím více se ozývaly Abigailiny nářky na bolavé nohy, James si dokonce opatřil klacek, který používal jako hůl, Remus vzal Lin na záda a Black se rozhodl udělat ze mě opěradlo, jelikož na mě natiskl a nechal se doslova táhnout.

,,Jak je to ještě daleko?"

,,Už jen pár mil."

,,To jsi říkal před půl hodinou a pořád jdeme. A mě už bolí nohy."

,,Abigail, asi ti to začnu počítat, kolikrát tohle ještě dneska řekneš."

,,Edwarde, sklapni."

,,Přestaňte se kočkovat, začínáte se nápadně podobat Kate a Tichošlápkovi."

,,Jamesi Pottere, že já z tebe udělám smeták?"

,,Já se přidám, Kate."

,,Mě už z vás bolí hlava, nemůžete přestat vykřikovat přes celý les?"

,,Ne!"

,,Děcka?" ozval se Theo po dlouhé době.

,,Teď ne, chystám tady Jamese proměnit na koště, které potom zlomím vejpůl," odbyla ho Lily, která si už připravovala hůlku.

,,Děcka, už jsme tady," nenechal se tmavovlásek vyvést z míry a rozmáchl se rukou, přičemž málem trefil Blacka do nosu.

Octli jsme se na malé rádoby pláži u jezera, které se jmenovalo Helenino, na památku dcery Roweny z Havraspáru. Na hladině se odrážely sluneční paprsky a voda přímo lákala k osvěžení, byť teprve končil duben. Ovšem největší lákadlo by skála tyčící nad jezerem. Mezi místními se mu říkalo Ďáblův sráz. Dalo se na něj vyšplhat a následně z něj skákat do jezera, tady jsme trávili snad celé prázdniny.

,,Páni," vydechli holky i kluci okouzleně. Abigail konečně přestala remcat o tom, proč nás sem Theo nepřemístil a také omámeně pozorovala tu nádheru před ní.

,,Takže tohle je ten proslulý Ďáblův sráz, o kterém pořád mluví dvojčata?" zeptal se Remus, který se jako první vzpamatoval.

,,Ano, ano," potvrdil Theodor. ,,Ale ještě se mu i říká Sráz sebevrahů, což tedy nechápu, protože za posledních pět let si zde vzalo život pouze šest lidí," dodal s úsměvem, ale ostatní se zatvářili všelijak, jen ne vesele.

,,Ehm," odkašlala jsem si, abych upoutala jejich pozornost. ,,Takže vysvléct do plavek a hurá do vody."

Na můj pokyn jsme si všichni rozložili deky, vysvlékli se do plavek a oblečení položili na hromádku vedle své deky. Lin se uvelebila na sluníčku a rozhodla se pro opalování, protože polední sluníčko hřálo podobně jako letní. Abigail s Lily si s pomocí kouzla nafoukly míč a pinkaly si ho mezi sebou. Já a mužská část naší výpravy jsme vylezli na sráz.

,,Téda, to je pořádná výška," zhodnotil James, když se koukl přes okraj a raději couvl. Asi vzal Theovu průpovídku o sebevrazích a srázu vážně a rozhodně se nechtěl rozplácnout tam dole vlivem své neopatrnosti.

,,Kdo půjde první?" zazubil se Sirius a vyprsil se jako největší hrdina, ale rozhodně se ke skoku nechystal.

,,První jdu já, abych vám, měšťánkům, ukázal, jak se skáče na vesnici."

Edward se chystal rozběhnout, ale zadržela ho Theodorova ruka. ,,První jdu já, protože jak říkáš ty, starší mají přednost."

,,Leda tak do hrobu, jdu já."

,,Já!"

,,Zapomeň, já!"

,,Ták a dost, pánové, dámy mají přednost," vecpala jsem se mezi ně lokty a odstrčila je od sebe. Když bratři začali přít o cokoliv, byla to záležitost na minimálně hodinu a já nehodlala zde strávit mládí.

,,No to teda ne," postavili se přede mně a shlíželi na mě z jejich téměř dvoumetrové výšky na mou sotva sto sedmdesáti osmou. ,,Jestli si něco uděláš-"

,,- tak to bude na vás, jelikož jeho mí starší bratři jste na mě měli dohlížet a nenechat mě provádět žádnou blbost či adrenalinovou záležitost, jejž by nějak ohrozila mé zdraví či zdravotní vztah, nedej Merlin život. Mám si nasadit kruh, abych měla vůbec povolení alespoň jednou skočit?" Ušklíbla jsem se přidrzle, když jsem zkrátila především Theiho pravidla bezpečnosti a mrkla na Eddieho, který hned ustoupil a rukou mě pobídl ke skoku.

,,Máš je vycvičené jako psy, Katie," kývl uznale James, který si mezitím kouzlem připevnil brýle a aplikoval na ně kouzlo, které odpuzovalo vodu.

,,To víš, léta praxe," prohodila jsem mezi protahováním, jelikož jsem se nehodlala přizabít při skoku. Koutkem oka jsem zaregistrovala, že se Black koukal na moje... záda, jen trošku. Pořádně jsem ho dloubla loktem do žeber.

Sirius pevně semkl víčka a poté si založil ruce na hrudi. Několikrát jsem se musela okřiknout, abych náhodou necukla pohledem na jeho tělo. ,,A za co tohle bylo, Kate!"

,,To jsi tak hloupý, nebo máš jen dlouhé vedení?" odfrkla jsem si a přejela ho pohledem. Samolibě se ušklíbl, takže si nejspíše všiml mého obdivného pohledu.

,,Mám něco delšího než vedení," kmitl obočím a já se zmohla jen na prásknutí dlaní do čela.

,,Siriusi, kdybych chtěl do budoucna spáchat sebevraždu, neskočím z tohoto srázu, ale skočil bych z tvého ega do tvého IQ," zavrtěl Theodor hlavou, spráskl ruce a přenesl váhu z jedné nohy na druhou. Sirius jej probodl popuzeným pohledem.

,,Wohohou, Suchárek se nezdá, co myslíš, Tichošlápku?" poplácal Edward svého bratra po zádech, což byl poslední rozhovor, než jsem se odrazil od země a vydala se vstříc vodě, do které jsem skočila povedenou šipku.

,,Bravo, Kate," uslyšela jsem od břehu potlesk Linnie, kterou jsem omylem zamokřila. Omluvně jsem se usmála a chystala se vylézt z vody, jelikož kolem mě kluci skákali bomby.

,,Kamikadze!" uslyšela jsem Edwardův výkřik a taktak stačila uhnout. Eddie se rozplácl na hladině a zmizel pod vodou. Chvíli jsme všichni koukali na místo odkud zmizel, dokud pod hladinou nezmizela i Abigail. To bylo nadmíru jasné, co měl Ed v plánu.

V tu chvíli jsem ucítila, jak mě někdo ze zadu táhne pod vodu, a než jsem se stihla zadržet dech, zaregistrovala jsem pouze Lilyino nadávání na něčí adresu, vodu v mých uších a málo vzduchu...

***

Byla jsem zachumlaná do něčeho moc teplého, co vonělo- ehm smrdělo- jako Black. Jakoby z dálky jsem slyšela hádku dvou lidí, rozzuřené kroky jedné z hádající se osob, a pevný stisk drtící mou dlaň.

,,Blacku, jseš idiot, víš to?" rozpoznala jsem Lilyin rozzuřený hlas. ,,A jsem si toho vědoma, Theodore, že jsem tady Siriusovi řekla příjmením!"

,,Klídek, Lily, vždyť já nic neříkám," odvětil klidně Theo, jehož hlas jsem zaslechla blízko mého ucha. Bylo patrné, že seděl či stál u mě.

,,Evansová, mám ti to začít počítat, kolikrát mě ještě nazveš idiotem?" povzdechl si hlas, který patřil Siriusovi.

Pokusila jsem se párkrát zamrkat, a světe div se, ono to zabralo. ,,Ahoj lidi, jak dlouho jsem byla mimo?" zašeptala jsem a pokřiveně se usmála. Holky se kolem mě seběhly a uvěznily mě ve skupinovém objetí. ,,Ale noták, vždyť se přidusím."

,,Já to říkal, že Kitty přežila už i horší věci," podívala jsem se na levo, kde seděl Eddie a s úšklebkem pozoroval mé a Siriovy ruce. ,,Takže dámy, sbalte si věci, ať stihneme večeři, mám hlad jako vlk."

,,Proto ti říkají vlkouši?" zeptala se Abigail a Eddie pohotově zalhal.

,,Ano, protože tohle je situační hláška a k tomu má oblíbená," podrbal se na zátylku. ,,Siriusi, to bylo i na tebe, ty naše princezno."

Sotva Black rozpojil naše ruce a odešel se spakovat, Eddie ke mně klekl, podíval se, jestli nás někdo neposlouchá, a spustil. ,,Kdybys ho viděla," šeptal sotva slyšitelně. ,,Nechtěl k tobě nikoho pustit a sám se tě snažil probrat- žádný dýchání z úst do úst, o to se Thei postaral pohledem- a tvářil se tak smutně. Žádný Casanova, který tě chce ohnout v kumbále, ale normální Sirius Black."

***

Pohled třetí osoby

,,Siriusi, mohu vstoupit?" otázal se Theo, který se ze všech sil snažil potlačit uklízecí záchvat, protože jakmile jen nakoukl dovnitř, ovanul ho takový závan, že i Edovy tousty voněly lépe. ,,Smrdí to tu jako zapékané ponožky, a to vám ještě lichotím," nakrčil nos.

,,I ty lichotníku," zvedl Sirius hlavu od kufru, kam s dirigující hůlkou schovával své věci. ,,Jak sám zdůrazňuješ, jsi pánem domu, takže by ses mě ani nemusel ptát, Suchare," kladl důraz na poslední slovíčko a přestal dirigovat oblečení. ,,Copak mi neseš, Theodorosi? Jak tě znám, nepřišel bys s prázdnou."

,,Výborný postřeh, Casanovo," hodil mu jistou krabičku a vychutnával si Siriusův udivený pohled.

,,Díky, Suchare," zmohl se jen Tichošlápek na tato dvě slovíčka. ,,Nikdy bych neřekl, že mi je vrátíš," přitiskl krabičku k sobě, a jakmile se s ní dostatečně potulil, uložil ji do postranní krabičky.

,,Já taky ne," naklonil hlavu na stranu. ,,Ta nebelvírská zbrklost," povzdechl si po chvíli.

Sirius se zatvářil nechápavě. ,,Co tím naznačuješ?"

Tmavovlásek se uchechtl. ,,Jseš si jistý, že jsem ti je třeba nepropíchal?"

,,Sice máš na mě docela pifku, ale tak zlý nejsi," ujišťoval černovlasý čaroděj především sám sebe. ,,Ha, prokoukl jsem tě! Cukl jsi pohledem, to dělá vždycky tvoje sestřička... a tvůj bratříček, když lžou, takže jsi s nimi nic neudělal!" vykřikoval.

,,Myslím, že tě ještě v Asii neslyšeli, myslíš, že bys jim to mohl zopakovat?"

,,Suchare, ty jseš nějakej vtipnej," zakroutil Nebelvír hlavou a ušklíbl se na bývalého Havraspára, který mu úšklebek oplatil.

,,Rossovi jsou vtipní," doplnil ho sebevědomě a zase zamířil ke dveřím. ,,Jen jsem ti chtěl popřát 'hodně štěstí'," dodal ještě před tím, než se ozvalo zabouchnutí dveří.

Černovlásek koukal ještě několik minut na dveře, po chviličce však zavrtěl hlavou a jal se opět dirigování. Nechápal vůbec nic. Se Sucharem si náhle dokázali sami od sebe popovídat a ani se nevraždili pohledy u snídaně, kdykoliv on laškovně koukl na Kate.

,,Nemá na to žaludek," utrousil Pongus, který se zjevil vedle buclatého chlapce na obraze.

Sirius se chytl za srdce. ,,Vylekal jste mě, pane Vlk."

,,To byl účel, mladý muži," zašeptal tajemně muž na obraze. ,,Jak jsem říkal, Theodor nemá dostatek nebelvírské odvahy, aby ti řekl, že ses mu přestal hnusit."

Sirius vykulil oči a znovu se podíval ke dveřím. ,,Mám jeho svolení?" zašeptal Tichošlápek nevěřícně. ,,On mi dovoluje balit jeho sestru?"

,,Přesně jak si definoval, ale nemá na to ti to říct do očí. Říkej tomu neoficiálně příměří," potvrdil Pongus a mladší z čarodějů vypustil z plic přebytečný vzduch.

,,No to je paráda," rozsvítily se mu oči a podíval se na obraz. ,,A vy pro mě máte nějakou radu do života?"

Pongus nasadil tvůj tajemný úšklebek. ,,Trpělivost růže přináší, Siriusi. To si pamatuj."

Lumos💡

Ehm, takže jako první věc bych se vám chtěla omluvit za nevčasné vydání kapitoly, ale má múza se uráčila přijít až v sobotu večer a k tomu jsem si čtvrt kapitoly smazala, jelikož to byl normální Humus. 👏😂

Názory na původně včerejší kapitolu? 😅

V této kapitole je jen tak mimochodem spoiler. A to dost velký, protože to bude ovlivňovat vztah Kate a Siriuse...😉. Našel ho někdo?😎😁

Když už se bavíme o Sirine (Sirius a Katharine, jen návrh), docela se to začíná konečně rozpohybovávát, navíc Theo se s tím začíná smiřovat, co by se jen tak mohlo stát? 😇😇😇

Přirozeně, objevím se já...😈 #NoSpoiler😋

Už si kopu hrob, protože za další kapitolu skončím v Azkabanu😂😇Takže prozatím Sayonara. 🎈🎊📜🎎

Nox🌑

P.S.- Watt se proti mě spikl, trvalo mi nejméně 15 minut, než jsem byla schopna kapitolu sem vůbec vložit.😂👊