Pohled třetí osoby

Potemnělou oblohu ozařoval odrůstající měsíc. Všichni, dokonce i obrazy na stěnách, se oddávali zaslouženému spánku. Tedy až na černovlasého mladíka, který se potichounku blížil chodbou, aby nevzbudil osoby na obrazech.

Svítil si hůlkou na cestu, aby nenarazil na tu prskající kouli nesoucí jméno Aristoteles, neměl vážně náladu vysvětlovat tomu havraspárskýmu Sucharovi, proč se okolo druhé v noci potuloval v blízkosti ložnice jeho sestry. A taky mojí budoucí manželky, doplnil se v duchu.

Zběžně koukl na cedulku na dveřích a chtě nechtě se musel uchechtnout, jelikož cedulka přesně seděla na jejich pokoj v Bradavicích.

Máte-li dojem, že vidíte nepořádek, nenechte se zmást. Jedná se pouze o systém uložení věcí, který momentálně nechápete.

Tichošlápek chytl kliku a pomaličku otevíral dveře pokoje, k jeho štěstí ten Blacky nenávidějící skřítek pečlivě pečoval o interiér vily, takže dveře nevrzaly.

V kapse nachmatal onu věc, kvůli které si sem vůbec dovolil vstoupit- její kapesník, kterým mu obvázala palec. Kráčel potichu k její posteli, svítíc si na cestu. Strnul, jelikož z vedlejší postele se ozvalo zamlaskání, zamumlání a následné převalení na druhou stranu.

,,Zatraceně, Acwelová!" zamumlal úlevně a pokračoval k posteli Rosie, která ležela na boku čelem k nočnímu stolku, kam Sirius položil kapesník.

Nemohl odolat a začal na ni bez okolků a okouzlen koukat. Vydržel by se na ni koukat celé hodiny, vypadala tak bezbranně, nevinně a on pocítil jakousi potřebu ji ochraňovat. Strčil ji pramen vlasů za ucho, aby měl na ni ještě lepší výhled a zahloubal se do svých myšlenek.

,,Blacku?" zamumlal rozespalý hlas a Tichošlápek sebou trhnul. Díval se na ni příliš upřeně, koho by to neprobudilo. Chvíli, pár minut, nebo snad celé hodiny, si jen hleděli do očí.

,,Spinkej," zašeptal a pohladil ji po tváři. Kvapně se vydal ke dveřím a naposledy se ohlédl přes rameno.

,,Máš štěstí, že ještě napůl spím, jinak bych tě proklela na místě," ozvalo se ještě z postele u okna, než se celý pokoj ponořil do ticha.

Sirius vyšel na chodbu a opatrně za sebou zavřel dveře. Jeho mise byla naprosto úspěšná, tedy až na ten malý zádrhel s Rose. ,,Nox," šeptl do tmy. Byl si jist, že do ložnice, kterou sdílel s Dvanácterákem, trefí.

,,Docela mám o tebe strach, abys nezabloudil, což asi teďka stalo," Theo se opíral o zeď vedle dveří a házel si s tenisákem. Mladší z čarodějů prožil snad svůj první infarkt.

Nedal to ovšem na sobě znát a povýšeně se mu podíval do tváře. ,,Suchare?" zamával mu před obličejem dlaní. ,,Vidíš ty mě vůbec?" zeptal se přidrzle a vysměvačně se šklebil.

Tedy do doby, než ho tmavovlásek chytl za zápěstí takovou silou, div Sirius nevyjekl bolestí. ,,Jestli si to ještě nepochytil, nosím brýle pouze na čtení," řekl poměrně klidným hlasem, na to jak to v něm vřelo.

,,Proč si myslíš, že jsem zabloudil?" nakrčil Sirius nos a stále se snažil vymanit zápěstí z pevného sevření.

,,Tak proč jsi teda jen tak náhodou byl v jejím pokoji?" posvítil mu hůlkou do obličeje a Sirius potlačil uchechtnutí. Tolik mu to připomínalo tu absurdní situaci ze čtvrťáku.

,,To jsem se ocitl u zpovědnice?" Krátce se zasmál. ,,Kdes nechal lucernu, Suchare?"

,,Není problém, klidně si ji seženu," pokrčil bývalý Havraspár rameny a pustil černovlasého Nebelvíra, který se ihned ublíženě chytl za bolavé zápěstí.

,,Držíš hlídky i mimo Bradavice, že jsi na mě přišel?" ušklíbl se Sirius. Theodor si jen poklepal na hlavu a Tichošlápek se práskl do čela. ,,Kruciš," Jak mu jen mohla vypadnout tahle důležitá informace?

,,Tady si na ni nebudeš nic zkoušet, rozumíš?" zasyčel Theo do obličeje, který se na něj šklebil.

,,Nebo co, práskneš mě lucernou po hlavě?" uchechtl se Sirius a podvědomě si přejel po malé jizvičce nad spánkem.

,,To je jedna z možností," prohlásil Theodor. ,,Ale já osobně dávám přednost možnosti, že bych ti třeba omylem podkopl nohu, když bys scházel jako páv ze schodů... Ale to by bylo moc zbytečného papírování, o jednosměrnou jízdenku do Azkabanu nemám zájem a navíc by mi to zničilo reputaci," oprášil si neviditelná smítka z ramen a Sirius se trošku lekl jeho vážného hlasu.

,,Stejně to ale byla přehnaná reakce," trval na svém mladší z čarodějů a založil si ruce na hrudi.

,,Takže podle tebe je: „Blacku, pusť mě" úplně stejná věta jako: „Pojď, brouku, kumbál je za rohem"?"

,,No to sice ne, ale-"

,,Tak vidíš, a žádném případě to nebylo přehnané."

,,No to tedy bylo."

,,Podle tebe je naprosto normální, když se kluk, který je přezdívaný jako Bradavický Casanova, sápe po mojí sestře, které je to očividně nepříjemné. Všude je tma, na chodbách je prázdno... To jsem jako měl projít kolem vás, popřát vám příjemnou noc a jít bez povšimnutí dál?"

,,Vždyť o nic nešlo. Jen jsem ji chtěl trochu postrašit."

,,Proto jsi to udělal podruhé," konstatoval Theodor.

,,Od Eda ta facka bolela víc... Týden na ošetřovně!" postěžoval si Sirius.

,,Prostě ji přestaň motat hlavu, když to s ní nemyslíš vážně," utnul tento hovor tmavovlásek a chystal odejít do svého do modré laděného pokoje.

,,A co když to s ní myslím vážně?" špitl Sirius a Theodoros se na něj upřeně zadíval.

,,Kdybys to s ní myslel vážně, nespal bys s celými Bradavicemi, choval by ses k ní jako k dámě a respektoval jisté hranice. Ona je doslova rodinný poklad, a ty si ji rozhodně nezasloužíš," zašeptal poslední slova a znova se obrátil k odchodu.

,,Počkej, co tím chceš naznačit?" nechápal Sirius jeho hlubokou myšlenku.

,,Že má na lepšího, než jsi ty-"

,,Ona mě má ráda, že ano?" domyslel si Tichošlápek a vypískl skoro jako náctiletá puberťačka. ,,Nebo ji na mě alespoň trochu záleží," pohlédl s otázkou na jejího nejstaršího bratra.

Ten pouze pokrčil rameny a věnoval mu zvláštní smutný pohled. ,,Dobrou noc, Siriusi."

***

Kate

Myslela jsem si, že to byl jen sen. Black by si přece nedovolil jít až ke mně do pokoje, opakovala jsem si po probuzení ráno. Jenže jsem si všimla toho kapesníku, který byl položen na nočním stolku, a já zaklela do polštáře.

Zatřepala jsem hlavou nad tou brzkou ranní vzpomínkou a plně se soustředila na slova mých kamarádek, které si tento dům vychvalovaly snad ještě víc, než když tu byly před dvěma lety či prázdniny před druhým ročníkem.

Pozdravily jsme snad již sto padesátý druhý obraz, když nás do nosu praštila vůně lívanců, palačinek a toustů. Koukly jsme se zběžně na sebe a v rekordním čase doběhly do jídelny.

Stůl byl přeplněn jídlem skoro jako v Bradavicích. Jakura se skutečně překonal, tedy pokud to všechno udělal on a ne-

,,Dobré ráno, holky. Nestůjte tam jako solné sloupy a pojďte se najíst, vždyť to jsem přichystal pro vás," podívaly jsme se po sobě a na moment jídelnu zaplnilo šoupání židlí.

,,Dobrý ráno," zapěly jsme jednohlasně a každá si nabrala jídlo podle toho, na co měla chuť. Holky už ani nepřekvapilo, že si každá přišla na chuť a zatímco si všechny vychutnávaly snídani, já se rozhodla vyzpovídat Theiho, který už byl oblečen, vymydlen a očividně se někam chystal.

,,Tak za jakou se to chystáš tentokrát?" poškádlila jsem ho a bylo mi věnováno protočení očima.

,,Jmenuje se Ministerstvo kouzel, nemám páru kolik jí je a sídlí v Londýně, jak mi bylo sděleno," odvětil a dál se věnoval popíjení onoho mudlovského nápoje, kávy.

,,A co tam budeš pohledávat, smím-li se zeptat?" koukla se na něj Abigail, zatímco si nabírala porci míchaných vajíček, jenže se na něj až moc zadívala, takže vajíčka popadala všude kolem, jen ne do talíře. Tmavovláska zrudla jako rak a hůlkou uklízela vajíčka.

,,Musím si vyřídit povolení držet hůlku, u Gringottových si vyměnit galeony a za dragonity, k tomu si u mudlů pořídit letenku... Je to dost," pokýval hlavou, na rozdíl od nás mu jen zacukaly koutky a raději se rychle napil.

Z Velké haly se ozývalo dupání po schodech a během chviličky do jídelny nakoukla rozčepýřená černovlasá hlava následovanou upravenější světle hnědovlasou hlavou.

,,Slyším odsud nějaký smích, že by Sucharovič byl tak vtip- ooo jídlo!" vypískl James podobně jako Peter, jako když jsme chodili do prváku a Péťa se téměř až do prosince divil, že ve Velké síni je pokaždé jídlo.

,,Dobré ráno," pozdravil za oba dva Remus, který se posadil vedle Linnie, a vzal si dvě palačinky. ,,To jsi udělal ty?" podivil se, když nikde neuviděl pobíhat domácího skřítka.

James, který mezitím pojídal lívance a neúspěšně se pokoušel pozvat Lils na rande do bílého altánku, se zakuckal a podíval se na mého bratra.

,,Nebudeme přece riskovat, že si Jakura splete přísady a čistě omylem pocukruje Siriovi buchtu jedem na krysy. Jakura už taky není nejmladší," vysvětlil a koukl se na hodiny.

,,A kde vůbec je ten nervák?" otázal se James rozhlížeje se po kuchyni, jestli ho náhodou nezahlédne.

,,Trucuje ve tvém kumbálu. Lily není to týrání skřítků, on tam bydlí dobrovolně," Zmiňovaná ho probodla pohledem a on pouze zvedl ruce na znamení obrany. ,,Já za to nemůžu, to samo."

Do jídelny si to jako král nakráčel Black v těsném závěsu s Eddiem, který si do tepláků schovával hůlku a tvářil se jako bůh pomsty.

,,Výborně teď jsme tu všichni."

,,Páni, tebe naučili počítat, Suchare?"

,,Siriusi, pro tvé vlastní bezpečí mlč, nebo z tebe udělám Pinocchia," pohrozil mu hůlkou.

Black si s pomocí hůlky začal palačinku potírat jahodovým jamem a zakoulel očima, když Theodor odkašlal.

,,,Když jsme tu tedy skutečně všichni, je potřeba si ujasnit nějaká pravidla soužití-"

,,Budeš nám dělat chůvu?" skočil mu James do řeči.

,,Silencio," mávl Theo nezaujatě a dál pokračoval. ,,Jamesi, je to dost přínosná informace především pro tebe, takže bych byl rád, kdybys mě laskavě nechal mluvit," upravil si šálu s modrými a bronzovými pruhy a dál pokračoval. ,,Jelikož jsme tu již všichni- tedy téměř všichni (koukl na Lin)- dospělí, měli bychom se i tak podle toho chovat."

,,Mohl bys to zkrátit, Suchare?"

,,V rámci zachování dobrých mezilidských vztahů na sebe nebudeme volat příjmeními, to si nechte do školy," James a Black si vyměnili významné pohledy a já, Abbie a Lily jsme na něj nechápavě koukaly.

,,Já tady tomu paku nebudu říkat jménem," založila si Lils ruce na prsou a odmítavě zavrtěla hlavou.

,,Nepřipadá v úvahu," zamítla Ab.

,,Tím mi jako chceš říct, že tady tomu mám říkat Siriusi?!"

,,Mé jméno zní z tvých rtů tak nádherně, řekneš ho ještě jednou pro mě?" zacvrlikal Black a já potlačila chuť ho přetáhnout talířem po praprababičce.

,,Spíš mám pro tebe přichystanou facku."

,,Přestaňte se kočkovat, vypadáte jako manželé po dvaceti letech," zakoulel ten zrádce říkajíc si můj bratr očima a zvedl se k odchodu. ,,Tak se tu hlavně nepozabíjte, rodiče se chtějí vrátit do vily, ne do kůlničky na dříví."

,,Kde vůbec jsou pan a paní Rossovi?" zeptal se Rem.

,,Měli by být v práci, ale momentálně si udělali takový jak to jen říct, aby to mohli slyšet i vaše ouška..."

,,Neříkal si náhodou, že už jsme dospělí? Prostě to na nás vybal bez obalu."

,,Udělali si pár dní čas jen sami pro sebe, mám pokračovat?"

,,Ne!" vyhrkli jsme všichni zároveň.

,,Já si to myslel," vyšel z jídelny a ještě houkl. ,,Edánečku, to kouzlo je řízeno mou vůli, až já budu chtít, aby zmizelo, tak to zmizí."

Eddie se zakuckal a doslova vyletěl za svým bratrem, který se včas stihl přemístit. ,,Já tě normálně prokleji, Theodorosi, bratrokletbu na tebe!"

***

Poté, co jsme všichni posnídali, jsme se vydali za Edwardem do obýváku. Mé dvojče stále od přemístění Theiho leželo na koberci a odmítalo se pohnout z místa.

,,Lišáku, chtěli jsme si jít všichni zalítat, jdeš s námi?" klekl k němu Remus.

,,No to v žádném případě, já tu chci vykonat bratrokletbu!" protestoval Edward a přetočil se na záda. ,,Já si tu na něj počkám."

,,To tu budeš ležet celý den a čekat, až se tvůj bratr uráčí vrátit?" klekla k němu i Abigail a zatahala ho za škraně jako malé dítě.

,,Já nejsem dítě, netahat za tváře!" našpulil uraženě rty.

,,Edwarde, nechci ti kazit tvou ideologii, ale ty jsi dítě," ozval se Pongus, který si na obraze leštil hůlku a již nějakou dobu nás pozoroval. ,,A na létání to moc nevypadá, přichází bouřka," mávl hůlkou k oknu, za kterým se ženili čerti.

,,No super, takže budeme celý den zavření v domě," rozvalil se James na pohovce a překřížené nohy položil na stůl.

,,Zahrajeme si šachy, vždycky bude dvojice holka kluk a vítězný pár se musí políbit... Kate, zabírám si tebe!" objal mě ten černovlasý oxidant okolo pasu a odtáhl mě k jednomu z křesel, kde si mě posadil na klín.

,,Tak na to zapomeň, S-S-Siriusi, jen proto, že docela umím hrát šachy, s tebou nebudu ve dvojici a už vůbec se s tebou nebudu líbat!"

,,Přestaň syčet jako Zmijozelák, když vyslovuješ mé krásné jméno. Jsem Sirius, ne S-S-S-Sirius," poučil mě se zdviženým ukazováčkem a pokračoval. ,,Jako by se ti líbání se mnou nelíbilo."

Ucítila jsem, jak se mi do tváří hrnula červeň, která se ještě zveličila, když se na mě překvapeně podívaly holky. ,,Nelíbilo," dostala jsem ze sebe ne moc přesvědčivě, i přesto, že v hlavě jsem mu odsekla.

,,Zrazuje tě hlas," podotkl s úsměvem a jeho dech mě polechtal na krku. ,,Že bys nám začínala podléhat mému kouzlu osobnosti?" zašeptal mi do ucha a ještě víc mě na sebe natiskl.

,,Ne a ne a ne," snažila jsem vymanit z jeho sevření, které snad ještě víc zesiloval. Koukla jsem zoufale na holky. Lin a Abbie se na mě soucitně dívaly, zato Lils mi pohledem dávala jasně najevo: Toto si ještě vyřídíme, děvenko!

Zbytek Pobertů se mezitím vybavoval o famfrpálu a snad vůbec nezaznamenali, že jejich 'Tichošlápek' nebavil s nimi, ale držel mě v pevném sevření.

Rozpršelo se a venku řádila hotová vichřice. Edward se odhodlal zvednout ze země a všem nám připravil šálek čaje, což donutilo Siriuse mne pustit, takže jsem sedla do nejvzdálenějšího křesla od něj, tudíž ke krbu.

,,Tahle ta bouřka mi připomíná má divoká mladá léta," švihl Pong hůlku, čímž upoutal naši pozornost. ,,Když jsem zběhl z našeho kmene, taky byla taková bouřka, asi nějaké znamení," zhoupl se na svém křesle a upravil si vázanku.

,,Počkejte, kmene? Cožpak vy nejste čaroděj z normální čistokrevné kouzelnické rodiny?" podivila se Lily a odložila kouřící se čaj na stolek.

,,Já se do této rodiny přiženil, mladá dámo. Je to ale moc dlouhý a nudný příběh, ale pozor, čistokrevný samozřejmě jsem," potvrdil a vstal z křesla.

,,Tak nám ten nudný příběh vyprávějte, stejně tady zkysneme nejméně do oběda," ozval se Sirius a Pong se potěšeně usmál.

,,Je to dlouhý příběh, jak už jsem zmiňoval, takže bude trvat možná až do večera," upozornil kluky a holky, které si přesedli ke krbu a vzhlédli k obrazu.

,,To je jedno, tak už mluvte," pobídli ho James s Remusem a Pongus začal vyprávět.

Pongus

„Kdysi dávno, dlouho před vydáním Mezinárodního zákonu o utajení kouzelníků, žili na území Velké Británie jisté kmeny. Byli to čarodějové povětšinou ze starého Říma, kteří byli obdařeni zvláštní schopností, zvěromágství. Kmen, o kterém vám chci vypravovat, se vyznačoval tím, že uctívali jedno určité zvíře, žili s ním bok po boku, lovili společně s ním a tím, že posilňovali přeměnu jen na jediné zvíře, začali mutovat a postupem času nebyli už ani schopni na sebe vzít jinou podobu, zároveň byli však silnější, rychlejší a větší. U členů tohoto kmene se vytvořil zvláštní dědičný gen, který zaručoval přeměnu na ono zvíře.

Každý z kmene se dokázal přeměnit na to zvíře a často toho využívali pro obranu jejich rodiny. Ale postupem času začali někteří čarodějové dávat přednost obyčejnému životu čarodějů a z kmene odcházeli. Tím začali ubývat členové a kmen začal být zranitelnější. A aby toho nebylo málo, i dědičný gen začal ochabovat a posléze se projevoval pouze u několika vyvolených. Těm, u kterých se gen neprojevil, byla vymazána šamanem paměť a byl vykázán z kmene.

Na začátku 17. Století kmen s bídou sčítal třicet členů. V té době byl náčelníkem Hakoda, velmi uznávaný náčelník, který vynikal obrovskou silou a smyslem pro orientaci. Tento Hakoda měl dva syny, staršího Sponsuse, kterému věnoval veškerý svůj čas, aby z něj vychoval skutečného syna svého otce, a mladšího Ponguse. Ten se narodil o rok a půl později a jeho otec se ani neuráčil přijít do stanu, kde mu jeho drahá žena Ying druhorozeného syna povila. Hakoda už svého dědice měl, nač si všímat toho druhého.

A protože i jejich matka musela věnovat většinu času jejich prvorozenému synovi, Pong se přesunul na druhou kolej a pouze, když náčelník učil Sponsuse lovit, se mu mohla alespoň z části věnovat. Mladý Pongus tedy okusil alespoň trochu mateřské lásky, když mu nebyla dopřána ta otcovská.

Ovšem i jedním z důvodu vymírání kmene bylo i křížení s vlastními sestřenicemi, bratranci, mnohdy i bratry a sestrami. Ying a Hakoda byli naštěstí bratranec a sestřenice přes druhé koleno, což nebyla taková tragédie, jak se mohlo na první pohled znát. Pravdou ale bylo, že jejich milovaný synáček Sponsus byl často nemocen, moc inteligence nepobral a k tomu i napadal na levou nohu, kterou si zranil při výcviku. Když jejich otec a ostatní muži vyrazili na lov, místo zlepšování ve stopování a všech, ve který by měl jako dědic umět, se věnoval umělectví, nejčastěji rytí run do kůry stromů či kamene. Avšak i přes jeho nedostatky byl v kmeni oblíbený, taky kdo by se nechtěl přátelit s budoucím náčelníkem?

Zato Pongus, kterému od malička nedělalo problém lézt po stromech, přelouskávat všechno, co jeho bratr vyryl, což byla asi jejich jediná společná aktivita, a byl zdravý jako rybička, nebyl v kmeni prakticky vůbec oblíben. Členové byli naprosto oddáni svému náčelníkovi, pro kterého byl Pong jen ten druhý, tudíž mu také nevěnovali přílišnou pozornost.

Jediný, kdo ho kromě matky a bratra neignoroval, byl šaman Pathik, který v mladém Pongovi viděl od jeho narození jistý potenciál, který bylo nutno rozvíjet. I Pongus si starého šamana oblíbil, a tak u něj trávil více jak polovinu dne. Zkoumal lahvičky, které měl Pathik ve stanu připevněné kouzlem na poličkách, ochomýtal se okolo velkého mosazného kotlíky, kde šaman připravoval ony lektvary na neduhy či zranění. Avšak nejvíce malého Ponga upoutal dřevěný klacík, kterým šaman mával nad kotlíkem, či si jím přivolával potřebné suroviny. Jedině Pathik a šamani před ním měli právo vlastnit hůlku.

Pongus si od šamana pravidelně vypůjčoval knihy o kouzlech a jeho život se obrátil naruby, učil se zacházet s jeho hůlkou a velmi se mu dařilo, Pathik se v něm vzhlédl a byl plně přesvědčen, že právě on bude jeho nástupce, až se jeho čas naplní. Po nocích si Pong tajně listoval knížkami o kouzlech a představoval si, jaké to je být obyčejný kouzelník, který se nemusí řídit pitomými zvyky svého kmene, má otcovskou lásku a může kouzlit bez omezení.

Už v té době se často toulal po lesích co nejblíže k obydlí obyčejných lidí. Fascinovali ho, byli tak zajímaví a téměř bezstarostní, dle jeho názoru. Nejvíce ho učarovala obrovská vila, která stála o něco výš nad městem. Ve svém otrhaném oblečení působil jako malý tuláček, svědčily i o tom jeho věčně ušmudlané tváře. Ve vile vyrůstal chlapec jeho věku, Alexander de Amaury, který ho nenapráskal za to, že jednou ukradl jablko jednomu obchodníkovi a k tomu mu koupil celý košík.

Z chlapců se stali nerozlučitelní přátele a kdykoliv měl Pongus čas, zastavil se za mladým šlechticem, který mu věnoval několik odložených kousků oblečení, aby nepůsobil ve městě jako vandrák. Ovšem jednoho dne byl Alexander podivně zamlklý. Až k večeru se Pongusovi podařilo z něj vypáčit, že byl přijat na školu čar a kouzel v Bradavicích. Oba chlapce totiž spojovalo i kouzlení, a Pongovi bylo líto, že mu dopis nepřišel. Nic na sobě nedál znát a ujistil svého nejlepšího přítele, že ani tohle je nerozdělí.

Pathik ovšem viděl, jak to jeho chráněnce užírá. Inu zželelo se ho a sotva i on dosáhl věku jedenácti let, proti veškerým tradicím kmene ho propašoval do Londýna, na Příčnou ulici, kde navštívili vzkvétající krámek Pathikova starého přítele Iana Ollivandera. Tam si Ponguse vybrala hůlka z anglického dubu a jádrem z pera z fénixe. Pong byl nadšený.

A tak se pod vedením starého šamana učil během roku čarovat a čím dál tím více pronikal do tajů kouzlení, lektvarů a košťat, které mu ukázal Alexander. Mladý šlechtic mu o prázdninách vyprávěl o bradavických kolejí, studiu a famfrpálu, u toho pojídali Bertíkovy fazolky a bylo jim spolu dobře.

Velký zvrat v jeho životě způsobila jeho zvěromágská přeměna, což znamenalo, že byl nyní pevně připoután ke svému kmenu a jen tak si nemohl odejít. Po přeměně si ho začal konečně všímat jeho otec, který ho několikrát s ostatními muži vzal na lov. Pongus byl nadšený, konečně měl tu postrádanou otcovskou lásku.

Jak moc se mýlil... Ve skutečnosti jeho otec pouze potřeboval zaplnit prázdné místo, které osiřelo, když Sponsus zase onemocněl a sotva se jeho bratr znovu uzdravil, vše se vrátilo do starých kolejí. Pongus kvůli svému otci začal zameškávat hodiny s Pathikem, a když zjistil pravdu o Hakodovi, rozklepaně vpadl do stanu a klekl si před Pathikem.

,,Celý život jsem toužil po lásce a respektu otce, když jsem ho měl, pochopil jsem, že jsem přitom ztratil sebe, zapomněl jsem, kým jsem," začal Pong mluvit ke starému šamanovi, který k němu stál zády. ,,Vím, že asi máte z mé návštěvy smíšené pocity, ale chtěl jsem vám říct, že je mi to strašně moc líto, netušíte jak je mi líto, že jsem se nechal unést a já nevím, jak bych vám to mohl vynahradit, ale-" v tu chvíli, kdy se mu po tváři začaly kutálet slzy a Pathik si přitáhl do objetí. ,,Jak mi můžete tak snadno odpustit, já jsem myslel, že se budete zlobit."

,,Nikdy jsem se na tebe zlobil," vyvrátil jeho domněnku šaman. ,,Byl jsem smutný, protože jsem si myslel, že jsi sešel z cesty a rozhodl se jít ve stopách tvého otce-"

,,Taky, že jsem z ní sešel,"setřel si Pongus poslední slzy.

,,Ale pak si ji zase našel," usmál se na něj Pathik. ,,A našel si ji úplně sám, můj synu."

V té chvíli Pong pochopil, že mu celý život byla poskytována ta otcovská láska. A dával mu ji starý šaman, který v něm viděl svého zesnulého syna. V tu chvíli mu Pong přestal vykat a jejich pouto se ještě zpevnilo. Od té doby začal říkat Pathikovi strýčku a na svého otce úplně zanevřel, přestal pro něj existovat.

Kmen se několikrát přestěhovával, až se dostal téměř do kontaktu Zapovězeného lesa, kde žila kouzelnická zvířata. Pong byl samo sebou moc rád, protože to znamenalo, že se bude ještě častěji vídat s Alexem, který v Bradavicích dostudovával sedmý ročník.

Potají se vždy večer scházeli na okraji Zapovězeného lesa, ovšem s výjimkou úplňků, které raději Pong trávil o samotě přemítání o životě. Jednou ale nedokázal ovládnout zášť, kterou choval ke svému otci, doslova se rozzuřil na tolik, že se zatoulal do Zapovězeného lesa, kde po úplňku usnul únavou a vysílením.

Když se ovšem ráno pořádně rozmrkal, zjistil, že se nenachází rozdupán kentaury, ale v malé jeskyně a vedle něj spí jedna studentka, která měla pod hábitem červené šaty. Z Alexova vyprávění poznal, že se jedná o nebelvírskou dívku, a když se pořádně podíval na sebe, zjistil, že má okolo sebe obmotané podivné bílé cáry látky.

Když se Nebelvírka, která později představila jako Rose Rossová, probudila, obezřetně si svého společníka, kterého zachránila před jistou smrtí, prohlížela a musela uznat, že ačkoliv působil zdivočelým dojmem, měl moc hezké rysy v obličeji. Nějakou dobu si sami sobě hleděli hypnotizovaně do očí, než se vzpamatovali, navzájem se sami sobě představili a Rosalia se Pongusovi svěřila, že se ztratila při školním trestu, který si zde odpykávala.

Pong ani chviličku neváhal a ochotně svou novou kamarádku doprovodil na kraj lesa, kde se s ní rozloučil a zmizel mezi stromy. Nemohl na ni přestat myslet, a tak si na ni jednoho dne počkal u Černého jezera, kam, jak vypozoroval, často chodívala. Povídali si o všem možném a Pongus se ji neohrabaně svěřil, kdo že vlastně je, protože před ní nechtěl mít žádné tajnosti. K jeho překvapení ho Rosie nezavrhla, ba naopak, chtěla vědět všechny podrobnosti. Pod záminkou nevyzrazení ji vše ochotně pověděl a od té doby se scházeli každičký večer.

Jejich přátelství se za několik měsíců přeměnilo v lásku, a jakmile došlo na jejich první polibek a vyznání, věděli, že spolu chtějí prožít zbytek života. Stali se z nich tajní milenci, podobně jako Romeo a Julie, což byla Pongova oblíbená hra od mudlovského dramatika Williama Shakespeara. Jenže v té době Rose končil její poslední ročník a čekalo je odloučení, jelikož Rose a její stárnoucí otec bydleli kdesi ve Walesu. A tak skončilo jejich scházení a museli se spokojit pouze s dopisy, které si posílali po sově. Ani jednomu z nich to ovšem nestačilo.

Pathik viděl, jak se jeho syn trápí, a tak se ho pokusil navnadit k opuštění kmene, nemohl už se totiž dívat na to, jak jen leží a kouká do výšky šamanova stanu. Což se mu povedlo a Pongus se toho nápadu chytl. Jedné bouřlivé noci si sbalil veškerý svůj majetek, rozloučil se s šamanem a pod rouškou tmy se chystal navždy opustit jeho kmen.

Ale ouha, o jeho plánu se dozvěděl jeho otec, který odmítal přijít o zdravého a silného člena kmene, ve kterého Pongus dospěl. Na Pongovu stranu se postavil jeho bratr, který svého mladšího bratra obdivoval pro jeho statečnost, a žádal otce, aby ho nechal v míru odejít. Tohle Hakoda odmítl a přeměnil se v ono zvíře, čímž vyzýval svého druhorozeného syna na souboj. Pongus na něj vytáhl hůlku a ostatní členové kmene zalapali překvapením po dechu. V tu chvíli se Pong podíval na šamana, svou matku a bratra, kývnutím jim poděkoval a přemístil se do domu Rose a jejího otce, který ho přijal jako vhodného ženicha jeho jediné dcery. O to šťastnější Leontios byl, když se Pongus rozhodl přijmout jejich příjmení a zachránit jejich vymírající rod.

Na svatbu Rose a Ponguse bylo pozváno mnoho lidí, včetně Sponsuse, Ying a starého šamana. Veselku jim nezkazilo ani náhlá bouřka, které čarodějové nevěnovali větší pozornost. Což bylo ovšem chyba. Hakoda se nesmířil s odchodem svého druhorozeného syna, a tak na rodinu uvrhl kletbu.

Kletba, která zapříčinila, že se do rodiny začali rodit jen kluci, žádná dívka. A k tomu se ještě vyřádit na všech druhozených potomcích Ponguse, na které taky uvrhl jistou kletbu. Jenže hůlka nepatřila jemu, ale Pathikovi, a k tomu Hakoda již stárnul, protože jinak by tu mezi námi neseděla Katharine Rosalia Rossová, díky které byla tato kletba částečně prolomena."

Kate

Pongus skončil své vyprávění s pohledem upřeným na mě a poté se koukl po ostatních. Kluci kupodivu po celou dobu poslouchali jeho vyprávění, nevrtěli se a ani ho nepřerušovali. Lily několikrát překvapením zalapala po dechu, a při zmínce o Hakodovi přivřela oči.

,,Páni," dostal ze sebe Remus. ,,Náhodou, tohle bylo lepší než veškeré mudlovské pohádky, které mi před spaním vyprávěla má maminka."

,,Přesně jak říká tady Náměsíčník, pane Pongusi, o tom by se měla napsat kniha," doplnil ho Sirius, který mě hypnotizoval pohledem.

,,Kniha o jakémsi klukovi, který se přiženil k rodině Rossů? Ale že tě huba nebolí," mávl nad tím Pongus rukou.

,,Ten konec se mi moc líbil, Pongu. Ta dramatičnost," ozval se od oblouku Theo. Všichni jsme se překvapeně podívali na tmavovláska, který se líně opíral o futra. ,,Na vás byl pohled, jak jste do toho byli zažraní."

,,Zažraní, tys vážně řekl zažraní?" James se k němu otočil čelem k němu a nevěřícně na něj zíral.

,,Je to normální slovo," pokrčil rameny. ,,Mimochodem, jak se na vás tak koukám, udělám vám večeři, raději udělám sám. Sice by to měli jakožto vaši hostitelé dvojčata, ale nerad bych, aby mi tady zase," Podíval se na mě a Eddieho. ,, Podpálili kuchyň."

,, No dovol," založila jsem si ruce na hrudi

,, Katie, tvé kulinářské schopnosti jsou jako časovaná bomba. Buď to prostě bouchne, nebo to je kupodivu poživatelné," Po tomhle se všichni začali smát. I já.

,, Aspoň si na rozdíl od Edwarda nepletu cukr s letaxem."

,, Merlin ví, jestli to vůbec byl cukr," Uchechtl se Theo a zmizel v kuchyni. Pomalu jsme se přesouvali do jídelny, bez jakýkoliv hádek či konfliktů.

,,A pane Pongusi, v jaká zvířata se ten váš kmen přeměňoval?" zaslechla jsem Abigail rozmlouvat se starým obrazem.

,,Odpověď na tuto otázkou musíš vykoumat sama, mladá dámo. Tohle ví jen Rossovi a Merlin," zašeptal Pong tajemně a mrkl na ni.

Celou večeři se Abigail tvářila soustředěně a koukala se směrem k Eddiemu, jakoby už jí začalo něco docházet.

Lumos💡

Pamatujete si na to, jak jsem o minulé kapitole mluvila o nejdelší kapitole S.R.? Úspěšně překonáno😂👏.

Zdravíčko opět po týdnu, lidičkové, snad jsem Vás neunudila k smrti náhledem do historie rodiny Rossových, ale mě baví psát takové ty "historické" kapitoly. 🍀😁

Pomalu, ale jistě se blížíme do konce šestého ročníku, zbývají čtyři kapitoly.😉

A také se blížíme pomalu ke 10K přečtení, ale momentálně aktuální je hranice 9K. 💞💞

Sayonara🔏📚💎🎎

Nox🌑