Zírala jsem na tu větu neschopna slova. Dopis od rodičů přišel již před týdnem, ale já stále doufala, že se jednalo o každoroční po-aprílový žertík mého táty. Například když nám oznámil, že budeme mít mladšího sourozence. Věřili jsme tomu dobrých pět dnů, než nám mamča poslala další dopis, ve kterém tohle všeho popírala.

Nechápala jsem, jak se mamča, která vystudovala Havraspár, byla prefektkou, primuskou a velmi vzornou studentkou, mohla dát dohromady s taťkou, který chodil do Nebelvíru a dlouho byl považován za největšího průšviháře, který kdy Bradavice navštěvoval. Tedy, zhruba o deset let později mu tento titul sebral jeho mladší bratr, Romulus.

Táta a máma byli protiklady, které se přitahovaly. A to doslova, jelikož jejich seznámení proběhlo na zemi nástupiště 9 ¾. Za tohle mamča tatínka sedm let proklínala.

Konec rodinné historie, musela jsem tuhle nemilou zprávičku oznámit holkám, které si nic netušící balily kufry. A o co že vlastně šlo?

Edwík a já jsme odeslali rodičům stejnou zprávu ve stejný den, o tom, že k sobě zveme holky/Poberti na Velikonoce. Tajně jsem se po večerech modlila, aby jedna ze sov, teda především Edova, zabloudila. Bohužel se tak, jak jsem si vydedukovala, nestalo a obě školní sovy přilétli domů, do Roweniny Lhoty.

Rodiče se zřejmě z našich dopisů ujistili, že jsme natolik dospělí, abychom si oba mohli domů pozvat své přátelé. V naší vilce by mělo být tedy devět dospívajících čarodějů, a to jsem nezapočítala Theiho, mamču a taťku.

,,Katharino?!" ztuhla jsem na místě a pomalu se otočila na postavu za mnou. Lily mě přímo probodávala podezřívavým pohledem a prstem poklepala na pergamen, který jsem měla položený na polštáři. ,,Co tím tví rodiče myslí 's vámi všemi,"

,,Ještě mi řekni, že Ed pozval k vám Poberty," Abigail si založila ruce na prsou a hlavou kývla na pergamen. Nezbývalo mi nic jiného, než kápnout božskou.

,,Stalo to omylem a nevědomky," špitla jsem a nervózně se na ty dvě saně podívala. ,,Oba jsme pozvali své přátelé a rodiče to akceptovali," pokrčila jsem rameny. ,,A už to nejde odvolat."

,,Cože prosím?! Já s tím černovlasým pakoněm nebudu trávit celé velikonoční prázdniny!" vyjekly zrzka a tmavovláska unisono a obě sebou praštily do svých postelí.

Chvíli bylo ticho, které narušovala pouze Lilyino a Abiino zlostné funění do polštářů. Opatrně jsem se zvedla pro knihu. ,,Štronzo!" luskla Ab prsty a já strnula v pohybu. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se samolibě poušklíbla. ,,Portamento," Dopadla jsem do peřiny a rychle si vzala svého Malého prince.

,,Jak dlouho to už víš, předpokládám, že to víš více dnů," promluvila Lily poměrně vyrovnaně a přetočila se břicho a podepřela si hlavu dlaněmi.

,,Týden," zazubila jsem se nervózně a přivřela oči, očekávajíc nějakou kletbu.

,,Titillando!" řekly obě dívky míříce na mé levé chodidlo a já se začala svíjet smíchy. Zasloužený to trest.

***

Postávaly jsme na nádraží v Prasinkách a čekaly na bradavický expres, který nás odvážel zpět do Londýna na nástupiště 9¾. Dobrou zprávou bylo, že Blacka jsem od rána neviděla. Třeba si to rozmyslel a stráví prázdniny.

,,Nazdárek Liliánko, tobě to v těch šatech tak sekne, dáme rande?" To jsem zakřikla. James se opíral o Blacka a laškovně na Lils pomrkával.

,,Dobře, Lily, co jsme si říkali? Nenechat se vyprovokovat," mumlala si zmiňovaná rudovláska pro sebe a potlačila nutkání mu jednou natáhnout, což jsem poznala z cukajících rukou sevřené v pěst.

,,Jak se těšíš na naši společnou ložnici, Lilečku?" Zrzka se s vykulenýma očima podívala na Edwarda, který se nevinně usmíval.

,,Když on si to Dvanácterák tak moc přál-"

,,Tos neudělal, Edwarde Rossi!" praštila ho do hrudi a bratr se na ni z výšky podíval.

,,Možná ano, možná ne," zatvářil se tajemně, Lily povolily nervy, jakmile si všimla jeho úšklebku a začala do něj pořádně bušit pěstičkami. James se rozplýval nad její zuřivostí.

Mezitím se mi okolo pasu obmotaly dvě silné paže, pevně mě natiskly ke svému majiteli a samotný majitel mě omamoval svou kolínskou, kterou jsem cítila v lektvaru lásky.

,,Jestli nechceš přijít k úrazu, dej ty pracky ze mě pryč," dupla jsem mu na nohu, Black zavyl bolestí, ale stisk nepovolil.

,,Nene, od teďka si tě přivlastňuji a jsi moje siamské dvojče," zavrněl mi do ucha a opřel si bradu o mou hlavu.

,,Na tento šílený nápad bys měl rychle zapomenout, jestliže bychom takhle nakráčeli k nám, Thei by tě nejspíše proklel," zhodnotila jsem jeho nápad a vrhla zoufalý pohled na svého bratra, který na mě jen vyplázl jazyk.

,,Prosím tě, mu dám levej hák-"

,,-a on tě přetáhne lucernou," zaklonila jsem k němu hlavu a sladce se usmála.

Black otráveně mlaskl, pustil mě, založil si uraženě ruce na hrudi a sedl na kufr. Kousla jsem se zevnitř do tváře, abych nevyprskla smíchy. A ještě ke všemu, když tak roztomile našpulil rty, jako malé dítě. Nebylo to roztomilé, okřikla jsem se v duchu a začala patou dělat důlek do země. Nebo spíše pokus o to.

Červená lokomotiva o pár chvil se zahvízdáním přijela na nástupiště, nastal prvotřídní zmatek, kvapné skládání kufrů či zvěrstva do úložného prostoru a boj o místa ve vlaku. Překvapením bylo, že spousta studentů jelo na Velikonoce domů, takže to byl skutečně boj.

S holkami jsme zapadly do nejbližšího neobsazeného kupé, zatáhly závěsy a Abigail otevřela okno, abychom se ještě trochu nadýchaly toho skotského vzduchu, který nás sice měl obklopovat další týden, ale v úplné jiné části této kopcovité země. Vlak se dal do pohybu.

,,Ještě, že jsme je setřásly!" vydechla úlevně Lily a pořádně se zavrtala do sedačky. ,,Proč se vůbec stresovat, když by se sem všichni nevešli," vydechla úlevně a zavřela uvolněně oči.

,,Aby ses nedivila, Black s Potterem jsou schopni čehokoliv, takže než bychom řekly: Nikdy nelechtej spícího draka, už bychom tu s nimi byli nasáčkovaní," odfoukla si Abby, založila si ruce na prsou, dala nohu přes nohu a taktéž zavřela oči.

,,Tebe, Lily, by si James posadil na sebe, mě by si přivlastnil Black, Abíska by si ukořistil Edwík- ty se červenáš, Abigail? – a Lin by se mačkala vedle Remuse, který je jediný natolik vychovaný, že by si vedle naší bloncky jen sedl. Otázkou zůstává, kam s Peterem?"

,,Asi na zem, kdyby mu to řekl Potter, tak si ještě bude vyžadovat pamlsek, jakože provedl jako pokyn správně," odvětila Lily s povzdechem, kde vyjadřovala malý soucit nad Peterovou submisivní povahou.

,,Je normální, když jsem si Péťu teďka představila jako slintajícího buldočka, který prosí Pottera, aby mu dal piškotek?" vyprskla Abigail smíchy a začala plácat rukama jako lachtan.

Kupé na chvíli zaplnil neovladatelný smích, Linnie i odložila knihu, aby šel její smích pořádně ven a nezanikl za stránkami románu. Zhruba do pěti minut se nám povedlo zkorigovat náš smích, a když jsme se stoprocentně ujistily, že již nesmějeme, zhluboka jsme se nadechli a opět se rozproudila konverzace.

,,Že nebudu spát s pakem?" ujišťovala se snad po sté Lily a neustále se ošívala při té představě, že měla s Jamesem sdílet ložnici.

,,To by naši ani nedovolili, však dvě z vás budou spát naproti mému pokoji a jedna se mnou. I když to je na vlastní nebezpečí," prokřupla jsem si prsty a prohrábla si vlasy.

,,Já s tebou klidně budu v ložnici," nabídla se Abigail a výstražně zvedl ukazováček do vzduchu. ,,Ale zamčeš nás, a nějak zajistíš, abychom opět neměli nečekanou návštěvu ze skříně," Má a Edova ložnice byla totiž propojena, a to zdánlivě nenápadně vypadající skříní.

Abigail poukazovala na jednu událost. Když totiž byly holky u nás naposledy, probíraly jsme a tlachaly o klucích, Edík to všechno vyslechl a jen pod záminkou obrovské čokolády s oříšky si to nechal pro sebe. Dále k nám chodil na návštěvu, a to i v noci, kdy normální lidé mají těžkou půlnoc.

,,Samozřejmě, ale zamykání je zbytečný, stačí jen tu skříň trochu poupravit," Vyjádřila jsem svou myšlenku a ona souhlasila. Lily a Lin si mezitím již předem zarezervovaly pokoj s obrovskou knihovnou a globusem, což byla ona zmiňovaná ložnice naproti mé.

Z chodby se ozvalo hlasité drncání. ,,Dáte si něco, zlatíčka?" Dveře se otevřely a dovnitř nakoukla usměvavá čarodějka s velkým vozíkem plným sladkostí.

,,Pět čokoládových žabek, Drobblovu nejlepší nafukovací gumu a tři gumové slimáky," vytáhla Ab svůj vak s penězi a zaplatila za sladkosti.

,,Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak a dva větrníky s čokoládou polevou," ukázala jsem na pochutiny, které mi čarodějka s ďolíčky podala a já ji je zaplatila.

,,Hroudy smetanového nugátu, prosím," řekla Linnie.

,,A pro mě sedm sirupových košíčků," zakončila naši objednávku Lily, a když společně s Lin zaplatila své sladkosti, čarodějka oddrncala s vozíkem k dalšímu kupé.

Opět jsme si zatáhly závěsy a daly se do pojídání našich vybraných sladkostí. Abigail, jak jsme zjistily, koupila ty žabky i pro nás, takže jsme si při projíždění okolo pastvin s ovcemi rozdělaly jedna po druhé čokoládovou žabku.

,,Mám Munga, nemáte něco na výměnu?" podívala se na nás Linnie.

,,Já mám Helgu z Mrzimoru, chceš?" zeptala jsem jí s nadějí, jelikož Munga jsem ještě neměla.

,,Dobře," vyměnily jsme si kartičky a podívaly se na Lily a Abigail.

,,Co máte vy dvě?"

,,Janus „Liška" Ross(e)," řekla pyšně Abigail a ukázala mi kartičku s tmavovlasým čarodějem, který byl brán jako zakladatel našeho rodu. ,,A rozluštil hieroglyfy starých egyptských čarodějů dříve,než se do Egypta dostal Napoleon Bonaparte," přečetla úryvek, nacházejíc se ze zadu karty.

,,A já mám Godricka Nebelvíra," zahlásila Lily.

Po zbytek cesty jsme vedly nejrůznější rozhovory na ještě různější témata, a když jsme dojeli do Londýna, bylo již docela šero. Prodraly jsme se ven skrze mačkající se studenty, převzaly si svá zavazadla a čekaly na větrné pohromy, které vystoupily z vlaku jako poslední.

,,A ještě pomaleji by to nešlo, Pottere?" protočila Lils očima a nedočkavě podupávala nožkou.

,,Noták, Evansová, nemusíš se na Dvanácteráka vrhat tady na nádraží," provokoval ji Black.

,,Já s těmi exempláři nebudu sdílet jeden dům!" dupla Lily nožkou a vlepila Jamesovi facku, protože se k ní začal lísat.

,,Alespoň, že Remus, Peter a částečně Ed jsou normální," podotkla Abigail a na tři jmenované se ušklíbla. Remus se snažil krotit Jimmyho a Blacka, Ed se zatvářil naoko uraženě a Peter spolkl kus jídla.

,,Holky, ale já s vámi nejedu, já budu o prázdninách doma s mou maminkou," řekl Péťa a ostatní Poberti pokrčili rameny.

,,Zkoušeli jsme ho přesvědčit-"

,,-ale bez valného úspěchu," doplnil Jamese Black.

,,Tak zatím Dvanácteráku, Tichošlápku, Náměsíčníku, Lištičko a holky," zamával nám Peter a vypravil se za svou matkou, která ho pevně sevřela v objetí a odváděla ho pryč z nástupiště.

,,Technická otázka, Edánku. Jak se dostaneme z Londýna k vám domů?" zeptal Remus a porozhlédl se po nádraží.

,,Nooo," protáhl Eddie slovo a podrbal se na zátylku. ,,Můžeme jít na ministerstvo, sehnat mamču a přemístit se od ní, jít k Mungovi, najít tátu a přemístit se od něj, jít do Děravého kotle a přemístit odtud... Anebo vlastně jen najít starou botu, která slouží jako přenašedlo, nachází se někde na nástupišti a přenese nás přesně v 18:06, což je přesně za tři minuty," dokončil dlouhý monolog bratr a podíval se do vystrašených tváří našich kamarádů.

,,Jde se hledat!" vyjekla Lin a začal prozkoumávat každičký kousek nástupiště, které se postupně vylidnilo. Poberti a zrzka s tmavovláskou po ní opakovali její snažení, my dva jsme je s úšklebkem pozorovali.

,,Hej, proč taky nehledáte?" otázal se Black, který se chodil po čtyřech jako pes.

Eddie vytáhl hůlku. ,,Accio přenašedlo," mávl líně hůlkou a bota přistála před ním. Byla zašprajcovaná v mezi dvěma cihlami, docela chytrý tah od Theiho.

,,Jakoby jste neznali Theodora, ten vždycky dává věci tak vysoko, aby na to nikdo nedosáhl," chytla jsem se Eda za ruku, a nohou se dotkla boty.

Postavili jsme se do jakéhosi neforemného kruhu, tak natěsno, abychom se všichni dotýkali nohou boty. Poté jsme se chytli za ruce, k mé smůle se vedle mě nasáčkoval Black, takže jsem se ho štítivě chytla.

,,Co se mě chytáš jako leklá ryba, Rose?" zakmital obočím a olízl si horní ret.

,,No Merlin ví, co si s tou rukou dělal," zamumlala jsem a nakrčila nos.

,,Pche no dovol, Rosie. A co bych jako s ní měl dělat?"

,,Třeba se vydat do dolní komory nějaké murény, nebo si hrát na kašpárka," pokrčila jsem rameny a zavřela jsem oči, jelikož nás bota začala přemisťovat.

***

Venku se již pořádně zešeřilo, když jsme dopadli před zdobenou bránu, která byla napojena na živý plot. Oprášili jsme se a Poberti začali užasle přes bránu koukat na naši malou vilku. Tedy dle nás byla malá oproti všem vilám, které jsme viděli, ale všichni ostatní nás ujišťovali, že větší vilku ještě neviděli.

,,Tohle že je malý domeček?" vydechl James a chytl se mříží, aby se na vilu mohl dívat ještě víc.

,,Jo," potvrdili jsme jeho slova a pomohli holkám vstát ze země.

,,Vždyť ten komplex musí být větší než Vila Vilekula," vydechl užasle Remus a koukal se i do zahrady, kterou z valné většiny tvořily záhony růží.

To Pongus Ross nechal tuhle vilku postavit a nastěhoval se sem se svou ženou Rosalii a dvěma syny. A protože Rose milovala růže, nechala do zahrady vysázet několik desítek záhonů, které zde přetrvali již do dneška.

,,Co to je Vila Vilekula?" My čistokrevníci jsme se koukali z Remuse na Lily, z Lily na Lin a zpět na Rema.

,,To je dům, respektive vila, kde bydlela Pipi Dlouhá punčocha," vysvětlila nám Lily.

,,A kdo je-"

,,Dvanácteráku mlč, už se stmívá, a já ještě nevečeřel," postěžoval si Black a hladově se začal koukat na dům. ,,Já klidně sním i cihly bude-li to nutností pro přežití!"

,,Bože, Blacku," protáhla jsem se okolo něj, přiložila hůlku k zámku, který cvakl, a brána se skřípěním otevřela.

Vstoupili jsme na cestičku, která se vinula zahradou mezi záhony, několika fontánami, v zadní části zahrady jsme měli u rybníčka postaveny železné obruče určené pro hraní famfrpálu.

Kráčeli jsme mezi záhony, růže přenádherně voněly, i přesto, že byl konec dubna. Byly totiž očarované kouzlem, aby kvetly i na jaře.

,,Mimochodem, vítej v Díře světa," Eddie nám vysmekl poklonu a kluci se na sebe nechápavě podívali.

,,Nebo taky na Konci světa, ono záleží, jak se to vezme," doplnila jsem brášku.

,,Jak se ta vesnice vlastně jmenuje?" zeptal se Black, který se rozhodl jednu růži utrnout, ale růžička ho pleskla ručičkama s trny. ,,Ošklivá kytička!" vyjekl ublíženě Blackie a cucal si palec, odkud mu tekla krev.

,,Bože, Blacku," vytáhla jsem z kapsy kapesník a palec mu ovázala. ,,Nechci ti způsobit žilní krvácení, takže si potom řekni Theimu."

,,Suchar se mě ani nedotkne," odfrkl si Black tak arogantně, že jsem mu podkopla nohu a on sletěl do záhonu.

,,Jmenuje se Rowenina Lhota, Siriusi, opakuji ti to snad po sté," odpověděl mu mezitím Eddie na jeho otázku a ukázal ke kopci, kde pomalu zapadalo slunce. ,,Ráno a vlastně během celého dne jde z jídelny támhle vidět zřícenina hradu Havraspár, prostě tohle je kraj chytrých Havraspárů-"

,,-A proto zde žije nebelvírský klan Rossů," podotkla naoko kousavě Abigail.

,,Mamča a Thei chodili do Havraspáru," ohradil se Ed. To už jsme stoupali po mramorových schodech k dubovým dveřím.

V předsíni to vypadalo téměř stejně jako prý u mudlů, botník a stojan na deštníky, který byl ovšem vyroben z trolí nohy. Nesmělo chybět ani dlouhé zrcadlo, které ovšem ukazovalo lidi široké.

Vyzuli jsme se a přesunuli se po malé chodbičce do Velké haly, která byla celá vyzdobená erby, které patřily čistokrevným čarodějnickým rodům, které se do naší rodiny přiženily, ale ještě častěji přivdaly. Z Velké haly vedlo několik cest pryč z místnosti.

Velké hale vévodily především obrovské schodiště, které se na prvním odpočívadle dělilo na další schody vedoucí do horních pater. Pod schody byly dva přístěnky, v jednom se schovávala košťata a ve druhém bydlel náš domácí skřítek.

Napravo se nacházel oblouk místo dveří, kudy se dalo vejít do prostorného obýváku se starším čalouněným nábytkem, menší knihovničkou, starým gramofonem i novějším rádiem, konferenčním stolkem, klavírem, ale především krbem, napojeným na letaxovou síť.

Oproti tomu na levo, kde byl také oblouk, se nacházela jídelna s velkými francouzskými okny, několika vázami. Z jídelny se vcházelo do kuchyně, kam měl Eddie přísný zákaz vstupu.

,,Hele támhle je náš erb!" povykoval James a skákal jeho potrefený jelen, jen aby nám ukázal, že tam vysoko nad jedním z oblouků se nacházel potterovský erb. ,,Já to říkám pořád, že jsme příbuzní!"

,,Jak se koukám, tak se koukám, nikde žádný Black," ušklíbla se Ab na Blacka, který se na mě významně podíval. Záporně jsem zavrtěla hlavou.

Linnie najednou vypískla a málem povalila Remuse, který stál za ní. O její nohy se totiž otíral veliký mourovatý kocour pojmenovaný podle vychovatele Alexandra Makedonského, Aristoteles.

,,Je to jen kocour, Lin," uchechtl se Rem a podrbal Arista za uchem, za což ho kocourek odměnil zavrněním. Náhle se však Aristoteles naježil a začal prskat na Blacka, který si ho chtěl také pohladit.

,,Tam, kde je Arist, je i Thei," vzal Eddie prskajícího kocoura do náruče. ,,Theodore, jsi tu?" křikl.

,,Jsem v obýváku a nehodlám se zvedat. Aristotelesi, nech naši návštěvu se porozhlédnout po hale, a okamžitě pojď sem," ozval se mužský, skoro až lenivý hlas. Arist seskočil z Edovy náruče a odcupital za svým páníčkem.

Vydali jsme se jako ocásci za kocourem, který si již hověl na klíně mého nejstaršího bratra. Ten seděl v jednom z křesel, před sebou měl tmavomodrou obálku, kávu a na tváři soustředěný výraz, když pročítal pergamen.

,,Lásko moje milovaná!" vrhl se Eddie ke svému milému klavíru a začal se s ním mazlit.

Theo odložil pergamen, sundal brýle, které používal pouze na čtení a usmál se na nás. Holky mu úsměv váhavě oplatily, Sirius s Jamesem se ušklíbli a Remus netušil, co udělat, tak se taky usmál.

,,Ale noták, není to tak dávno, co jsem vyšel Bradavice, tak co ty zkoumavé pohledy?"

,,Jseš jiný, Theodore, takový vyspělejší," promluvila jako první Linnie, která se s ním spřátelila v knihovně, kde Theo trávil snad nejvíc času.

,,To budu brát jako dobré znamení," skromně se zaculil. ,,Ta obálka s dopisem, Pottere, je oficiální přihláška do prestižní bystrozorské akademie ve Spojených státech amerických."

James sebou cukl a rezignovaně si povzdechl. Zapomněl totiž, že Thei se narodil jako nitrozpytec, tudíž si mohl nerušeně listovat našimi myšlenkami.

,,Z tebe už nebude lékouzelník?" Edwík se přestal otáčet na stoličce a vykulil na svého bratra oči, stejně jako já. Tohle byl totiž Theiho největší sen, stát se lékouzelníkem.

Záporně zavrtěl hlavou a ušklíbl se. ,,Bude ze mě bystrozor, strýček Archie mi poslal dopis s návrhem studování, hned jak se dozvěděl, že končím u Munga. Takže mě čeká velké stěhování za velkou louži, nádhera," udělal rukama stěrače jako u té mudlovské věci na čtyřech kolech a zase položil ruce do klína. ,,Neboj, pošlu ti pohled, Edánku."

,,To není fér, Romulus si udělal kariéru ve Švýcarsku, strýček Archibald zase v USA, a teď i ty nejspíše... A co já?" rozhodil rukama a nedopatřením práskl do kláves.

,,Velká Británie potřebuje hyperaktivní Nebelvíry," ušklíbl se Thei.

,,Není tak to trochu protekce, když ti Archibald Ross, bystrozorská legenda Ameriky a šéf tamějších bystrozorů, poslal přihlášku bez jakékoliv zkoušky?" ozval se Black přidrzlým hlasem.

,,A jak ty víš, že nebudu dělat nějakou zkoušku? Blacku, prosím pro dobro vše, nejprve používej ten tvůj lískový oříšek ve tvé mozkovně a potom něco vypouštěj z té tvé nevymáchané pusy," uzemnil ho Theodor, který se mezitím objevil u nás a koukl na zavazadla, která jsme nechali v hale.

,,Jakuro?" luskl tmavovlásek prsty a před námi se zjevil stařičký domácí skřítek, oblečen v kšandách, vestičce a baretem na hlavě. Usmíval se na nás tak nakažlivým úsměvem, že jsme se rázem začali usmívat všichni.

Jakura si sundal baret a chystal se uklonit, ale když si všiml našeho pohledu, zase se narovnal. ,,Jakura na to pořád zapomíná, Jakura je hlava děravá!" plácl se baretem do čela a opět si ho nasadil na hlavu.

,,Čím může Jakura posloužit, mladý pane Theodore?" vypískl radostně skřítek.

,,Odnesl bys, prosím, našim hostům zavazadla do jejich pokojů, Abigail Acwelová bude spát s Katie, u Edwarda bude spát Remus Lupin, takže to knihovního pokoje dej zavazadla Lin Smithové a Lily Evansové, do pokoje naproti Edovi kufry Jamese Pottera a Siriuse... Blacka," poslední slovo Theodor zamumlal.

Stařičký skřítek se vražedně podíval na Blacka a upřímně jsem se divila, že na něj neplivl. ,,Jakura se moc omlouvá, ale Jakura odmítá sloužit panu Blackovi! Takhle znesvětit dům pana Ponguse! Jakura neodnese zavazadlo prašivému Blackovi, ačkoliv smyslem Jakurova života bylo sloužit vznešeným Blackům!" vyprskl ze sebe zlostí skřítek, přemístil všechny kufry, až Blackův, který nechal pohozený v hale.

,,Ups, tak zřejmě nebudu jediný v tomto domě, kdo tě nemůže bytostně vystát, Siriusi," uchechtl se po chvíli ticha Theodor. ,,Nene, Blacku, žádná kouzla. Ten kufřík si vyneseš pěkně po mudlovsku, ať tě zase bolí záda."

,,Mimochodem, Eddie, víš, jaká barva vznikne spojením červené a bílé?"

Eddie zrudl a nachmatal v kapse hůlku. ,,Tos neudělal, Theodorosi."

,,Veselý Apríl, bráško. To máš za tu tarantuly minulý rok," rychle vyběhl z obýváku a zamířil kvapně po schodech nahoru.

,,Theodorosi Liame Rossi!" vyštěkl zlostně Edward a vydal se s napraženou hůlkou za ním.

,,Ten vzornáček Thei mu obarvil pokoj na růžovo?" vyprskla Abigail smíchy.

,,Ano, ano. Jsou jako malí kluci," Nad krbem se objevil portrét Ponguse Rosse a usmíval se na všechny strany. Poté, co pohledem přejel po všech přítomných v místnosti, se obrátil na mě. ,,Tohle že moje malá Katie, tahle ta dlouhá ženská?" zakryl si pusu údivem.

Vystoupila jsem vpřed. ,,Ano Pongie, jsem to já."

,,Kdybych jen mohl, ihned bych tě obejmul. Tak moc se podobáš mé drahé Rosie, Kitty Kat," poté se znovu podíval po ostatních. ,,Vítejte v Díře světa, vážení."

Lumos💡

Právě dopsáno, takže prosím omluvte případné chyby, jen jsem doplnila kurzívu, napsala nudná slova na konec a vydala to.📝🔍🙏

Snad se Vám nejdelší kapitola v historii S.R. líbila. 💞🙏😁❣

Pro dnešek se loučím a Sayonara!📚🎎🎊

Nox🌑