Část 23- V hlavní roli Mnoholičný lektvar
Pohled třetí osoby
Velkou síní se neslo veselé štěbetání a cinkání lžiček o talíře či misky. Někteří studenti si četli či opakovali učivo, zejména Havraspárští. Pobertové probírali a neustále vylaďovali svůj plán na neúprosně blížící Apríl.
Jejich plánem bylo vyzdobit Bradavice víc, než tomu bylo na Halloween od dvojčat. Několik učeben natřít na křiklavě růžovou, vytopit záchody (za tento měsíc to zkoušeli nejméně desetkrát a profesorka McGonagallová pro ně začala vymýšlet úkoly osobně.), proměnit kočku pana Filche ve velkou kachnu a v neposlední řadě vyrobili spoustu papírků s nápisy tipu- Kousni mě či Jsem housenka! Natřít lavice lepidlem, vybraným holkám nabarvit vlasy podle barev kolejí...
Bylo toho spoustu, až se chlapci obávali, jestli tohle stihnou přichystat během poslední březnové noci, přece jen byli pouze čtyři, hrad byl obrovský a měli jeden plánek...
,,Co vlastně plánuje ty a Katie?" nadhodil James a tázavě se podíval na Edwarda, který nerušeně jedl snídani.
Na rozdíl od Pobertů, kteří usilovně vymýšleli, ležel na posteli, povětšinou si četl, skládal Rubikovku či si na malé vyčarované piánko cvičil nějaké skladby. Občas jim přihodil nějaký návrh, který poté zakomponovali do aprílového žertíku.
,,Nic zvláštního," mávl nezaujatě rukou a dál se věnoval snídani. Ve skutečnosti vymysleli něco tak geniálního, že jim ten návrh pochválil i jejich strýček Romulus.
Odjakživa je tak trochu mrzelo, že se nenarodili jako jednovaječná dvojčata. Ačkoliv měli stejnou barvu očí, vlasů, podobnost v obličeji, gesta, záliby a koníčky, pořád byl Eddie kluk a Kate holka.
Existoval jeden lektvar, který již několikrát zkoušeli na hodině lektvarů, a to jest Mnoholičný lektvar. A v tom tkvěl jejich žertík na Apríla, prohodit si na jeden den role. Jeho konečnou podobu v několika ampulkách jim měl poslat Romulus po Zefýrovi, ovšem minuly dny a týdny a očekávaná zásilka pořád nikde.
Romus byl sice známý svým skoro až flegmatickým přístupem, ale zásilky vždy posílal včas. Dvojčata se sice tvářila na okolí, jakože nic, ale uvnitř nich to vřelo nervozitou každé ráno, když se neobjevila strýčkova sova.
,,To se mi moc nezdá," vložil se do toho Sirius. ,,Vy dva máte vždycky nějaký plán a kujete pikle už několik týdnů dopředu v nějaké opuštěné učebně a skoro o vás člověk neví."
,,Jak praví jedno mudlovské přísloví: Dočkej času, jako husa klasu," prokřupl si prsty a mrkl na něj.
Peter se do hovoru nezapojoval, jelikož byl plně zabrán do snídaně, do své drahé a zřejmě jediné lásky. Jeho přítelkyně ho totiž jen pár dnů po plese pustila k vodě.
Remus se taky moc nezapojoval, jelikož si četl knihu na doporučení od Lin. V duchu se usmál, když si vzpomněl, jak mu zapáleně vysvětlovala, o čem vlastně Oliver Twist je a jak mu ji strkala do ruk. Jenže pak se v duchu propleskal, co ho to napadá? Nesmí Linnie ublížit, musí si ji držet co nejdál od těla.
,,Noták, Lišáku, kápni božskou," ryl do něj pořád James a Sirius mu hlasitě přizvukoval.
,,Dvanácteráku a Tichošlápku, všechno včas dozvíte," snažil se Ed mírnit jejich zvědavost, ovšem mělo to opačný účinek.
,,Ale my to chceme vědět hned!" vyhrkli zároveň.
Edward už se nadechoval k další neutrální odpovědi, ale přerušilo ho známé zahoukání. Zefýr před něj s největší opatrností položil menší krabici, štípl ho do ucha, ukradl Siriovi slaninu z talíře a odletěl pryč.
,,Au," třel si Eddie ucho. ,,Sova nevychovaná!"
,,Moje slanina!" halekal Sirius na celou síň. ,,Má lásko! Moje zlatíčko! Slunce mého života!"
,,Blacku, ty nacvičuješ balicí hlášky?" Kate se přisunula k bratrovi a nakrčila nos. ,,Tímhle bys nesbalil ani koště v kumbálu."
,,Rosie, ty jsi Slunce mého života!" rozzářil se mladý Black, když postřehl, že si sedla přímo naproti němu.
,,A ty zase černá díra," zabručela a prohlížela krabici. Tajemný balíček byl polepen snad stovkami varovnými symbolů v nejrůznějších jazycích, jako by se uvnitř nacházel životu nebezpečný odpad.
,,Počkej, jak to myslíš? Jakože jsem tě úplně pohltil a nechci tě pustit?" Sirius se vesele culil.
,,Že ses na mě přisál a ničíš mi život," houkla na něj a dál luštila škrabopis svého strýce.
Pouze pro Rossovic dvojčata- v jiném případě nebezpečí! - stálo na vršku krabice, napsané na kousku pergamenu. Dalo se to sotva přečíst.
Siriuse to docela ranilo, ovšem na venek se na ni pořád šklebil. ,,Jak vidím, pořád jsi myšlenkami na včerejší astronomii, viděla si tu dobře viditelnou Psí hvězdu?"
,,Blacku, dej mi svátek," protočila Kate očima a opatrně vzala krabici do rukou. Zaslechla cinkot ampulek o sebe.
,,Opatrně Katie, ať se nic nerozbije," strachoval se Ed, když ji pohledem vyprovázel ze síně.
,,Takže v té krabice je váš velkolepý žert?" zeptal se Péťa s plnou pusou.
,,Velkolepý je slabé slovo, Petere," pronesl Eddie s tajemným úsměvem.
***
James zabouchal na okno jejich ložnice, div ho nerozbil. Ed, který jako jediný v pokoji zůstal a četl si, nazul papuče s bambulkou a přišoural se jim otevřít. Čtyři chlapci vletěli spořádaně za sebou, pocákaní od barev a pár vlasů měli přilepené k sobě.
,,Co vás tak drželo? Neměli jste se vrátit okolo jedenácté?" Podíval se Remusův budík, který ukazoval pár minut po půlnoci.
,,To víš, Filch nás málem nachytal, když jsme přebarvovali jeho bejváček," hlásil Sirius, který si patlal na vlasy nějaký přípravek.
,,Pak jsme málem potkali zmijozelský prefekty, chtěli jsme trochu napodobit to přebarvení sklepení, ale každé kouzlo to pohlcovalo," promnul si Remus kořen nosu. Eddie se musel sám pro sebe usmát, a v kapse stiskl kousek formulky, kterou měl ještě od Halloweenu u sebe.
,,A Protiva poshazoval brnění, takže nám byl Filch v patách znovu, utekli jsme mu jen o vlásek," zafuněl Peter ještě pořád trošku zadýchaně, když se soukal z hábitu a následně si zabral koupelnu.
,,Péťa totiž uklouzl na vosku, který jsme nastražili před učebnou kouzelných formulí, kdybych nevzal s sebou neviditelný plášť, jsme úplně namydlení," svalil se James na postel.
Sirius se naklonil Edovi přes rameno. ,,To jako čteš už od doby, kdy jsme odešli? Sakra Edwíčku, ty začínáš remusovatět!" vykřikl naoko tragicky Sirius, dal si ruku na srdce a spadl do postele.
Remus ho probodl dotčeným pohledem, ukousl si kousek čokolády a dál se věnoval Oliveru Twistovi.
,,Haha, Siriusi," vyzul si Eddie papuče a znovu se uvelebil k několika rozevřeným učebnicím. Musel se toho ještě tolik našprtat, největší problém mu dělalo Věštění z čísel. Nikdy nepochopil, co ji na tom mohlo tolik fascinovat. On sám dal přednost Starodávným runám, ve kterých byl nejlepší z ročníku.
,,Proč nám nechceš říct, co vy dva máte v plánu? Vždyť ani s Protivou jste nic nenaplánovali," uhodil na něj James znovu.
,,Jak to můžeš vědět, Dvanácteráku? Třeba to brnění je část našeho plánu," řekl Ed tajemně a zakryl se peřinou až ke krku. Měl toho učení akorát tak dost.
,,Ty už jdeš spát, Lištičko?" Byla poslední slova, než se mu zavřely víčka a on se propadl do své říše snů.
***
Katie po bosky a jako myška šla chodbou. Měla ještě na sobě pyžamo a modlila se ke všem Bohům, aby nenarazila na Filche, či nějakého profesora. Velkými okny pronikaly první paprsky slunce, což vytvářelo nádherný výhled na Černé jezero. Ale ona neměla čas se zdržovat výhledem, ona musela dojít až k jedné opuštěné učebně, která se nacházela o pár pater níž.
Vešla do místnosti a zamkla dveře na petlici. Hodiny v učebně ukazovaly krátce po půl šesté ráno, ale svého bratra nikde neviděla. Přitáhla si brašnu ještě víc k sobě a kráčela mezi lavicemi, do kterých nahlížela.
Eddie ji pobaveně pozoroval skrytý pod neviditelným pláštěm. Bylo vidět, že zaspala, jelikož pár pramínků ji volně trčelo z jinak upravených vlasů. Školní brašnu měla napěchovanou k prasknutí.
,,Slečno Rossová, smím vědět, proč se potulujete takhle brzo po ráno hradem a k tomu jste bosky a v pyžamu?" promluvil hlasem profesorky McGonagallové.
Katie sebou cukla a otočila. V učebně byla přeci sama a dávala si pozor, aby byla naprosto inkognito. ,,P-Profesorko McGonagallová?"
Eddie se dusil smíchy. ,,Mám vás proměnit na psací stroj, abyste mi podala alespoň písemnou zprávu o vašem potulovaní hradem?"
,,Paní profesorko, já-" zasekla se a pořád se ostražitě rozhlížela okolo. ,,Omluvte moji nezdvořilost, ale kde jste?"
,,Kdybyste se, slečno Rossová, naučila chodit přesně v pět, nemuseli bychom být v této ošemetné situaci," strhl ze sebe neviditelný plášť a stále zachovával její chladný hlas. ,,Dozvím se odpověď ještě dnes, nebo si mám vážně podat písemnou žádost?"
,,Edwarde," vydechla úlevou. ,,Tohle mi nedělej, víš, jak jsem se lekla?"
,,Vím, kdyby ses viděla,"zasmál se a pokračoval. ,,Kde ses tak dlouho držela? A nesváděj to na up-make!"
,,Je to make-up, Edwíku. Zaspala jsem a ještě jsem pak musela nachystat v naprosté tichosti věci do brašny, vždyť přece víš, že Lily spí asi s otevřenýma očima a slyší vše, co se jen v pokoji šustne."
,,No, že máš zítra ty narozeniny, to bych ti mohl prominout," řekl provokativně a posadil se na lavici. ,,Máš všechno? Studenti by se měli za chvíli začít promenádovat chodbami."
,,Mám všech dvacet ampulek, svou školní uniformu, hábit a dokonce i učebnice," prohlásila, jako by to byl osmý div světa a vše vyskládala na lavici.
,,Wow," protáhl slovo. ,,To je teda divím, protože většinou ve spěchu zapomeneš polovinu věcí."
,,Moc mluvíš," vytrhla mu několik vlasů bez varování. ,,A málo pracuješ."
,,Jau!" zakřičel Ed bolestí a mnul místečko, odkud mu vytrhla vlasy. ,,Tos mě nemohla varovat?!"
,,Mohla, ale zapomněla jsem," vhodila vlas po vlasu do deseti otevřených, po okraj naplněných ampulek, lektvar zasyčel, jako když se vaří voda v konvici a získal světle modrý nádech.
,,A teď ti taky vytrhnu vlasy tak zlomyslným způsobem," ušklíbl se a pomalu se k ní natahoval.
,,Není třeba, Edánku," podala mu v průhledném balíku přesně deset svých dlouhých vlasů.
,,To není fér!" supěl Ed a vhodil do jednotlivých ampulek její vlas. Roztok opět zasyčel a získal podobně modrou barvu.
Oba vzali do ruky jednu ampulku s vlasem toho druhého a zahákli se o sebe malíčky. ,,Tak dobrou chuť a nesnaž se nezvracet," popřáli si navzájem a na ex vypili onen lektvar.
Jakmile se napili roztoku, všecko se v nich začalo točit, jako by spolykali živé hady. Poplašeně od sebe odskočili a odběhli každý na jiný konec místnosti do rohu. Eddie se přidržoval zdi a snažil se nezvracet, Kate padla na všechny čtyři.
Konečně vše ustalo, Katie se vyškrábala na zpět na nohy, její pyžamo jí bylo opravdu těsné. Došla si pro hůlku a vyčarovala zrcadlo. Dívala se na rozcuchaného, vytáhlého kluka. Přejela si polštářky prstů po hluboké jizvě na pravé tváři a přišlo ji, jako by se rozhořela.
,,Ségra? Seš hrozně malá, víš o tom?" Na Edwardovi pyžamo plandalo a skoro ho táhl za sebou. K tomu si neustále namotával vlasy na prst, jakoby nemohl uvěřit té skutečnosti.
,,A ty seš zase hrozná žirafa. Co je malý, to je milý a v posteli roztomilý," prokřupla si prsty a vytáhla z jeho brašny bílou košili.
,,Ty mi něco tajíš, Katie?" vykulil na oči a natáhl pro spodní prádlo.
,,Netajím, tohle říkává Abigail," zapínala si košili zády k němu.
,,Kitty Kat, teď jsi já. A já se tedy neotáčím, když se převlíkám," pronesl s úšklebkem.
,,Síla zvyku, bratře- nebo spíš sestro," dopnula poslední knoflík a otočila se na něj. Snažila se udržet vážnou tvář, když uviděla, jak Ed na ukazováčku držel podprsenku a měřil ji pohledem.
,,Ségra a tohle se jako nasazuje jak?" prohlížel si ten kus látky jako největší mučidlo.
,,Ty nevíš, jak se nasazuje podprsenka? Ach vy mužští..." kousla se do rtu, aby se nezačala smát nad jeho zoufalostí.
,,Hej přestaň se mi smát! Mužské ruce byly vyvinuty k rozepínání a ne zapínání podprsenky!"
,,Tak si vysvleč triko, já ti to zapnu," smilovala se nad ním a vzápětí dodala. ,,Zády ke mně!"
,,No jo, u Merlina," uchechtl se, otočil se, sundal to velké tričko a podal ji podprsenku.
,,Bodejť ti to nejde nasadit, když to máš naopak. Ty cvočky patří navrch dozadu a... to nemá cenu ti to vysvětlovat. Takhle si to navlečeš na ramena," podala mu ji a on podprsenku překvapivě navlíkl správně. Pořádně mu ji utáhla a zapla.
,,Vždyť mi to drtí můj nebohý hrudník, já se udusím... A svědí to!" stěžoval si Eddie a neustále šmátral dozadu.
,,Ty jsi horší jak ženská- o pardon, já zapomněla," stěží vysvlekla své kraťase na spaní a oblíkla si spodní prádlo a černé kalhoty. ,,To je tak příjemné mít na sobě kalhoty a ne ten odporný kus látky jmeném sukně."
,,No dovol, já jsem kluk jako buk, tedy většinu života jsem si to myslel, ode dneška mám jisté pochybnosti," začal se pořádně prohlížet.
,,Eddie moc ti to sluší, vždyť si já," řekla sebevědomě a pečlivě si uvázala nebelvírskou kravatu.
,,Já nosívám kravatu přece moc neutáhnutou. A hábit mám rozeplý," připomněl ji několik detailů.
,,Když to je hrozný nezvyk, kravata je má nosit utáhlá a hábit zaplý," Rozvázala tedy kravatu a položila si ji jen tak okolo krku, aby se neřeklo. ,,Může být?"
,,Ano výborně, ještě by sis mohla rozepnout pár knoflíků a máš to jak Sirius," Natahoval si podkolenky a mával do zrcadla.
,,To víš, že jo," obula si boty a podívala se na svůj odraz v zrcadle. ,,Hlavně se musíš snažit v hodinách, Edwíku. Přece jen, já jsem ta snaživější."
,,Drtil jsem se asi čtyři hodiny Věštění z čísel, a k tomu Lektvary a Formule s Přeměňováním!" řekl tragicky a přiložil si ruku na čelo. ,,Asi jsem z toho chytl horečku! Umírám!" napodobil poslední vydechnutí a zhroutil se na zem. Jeho sestra se nad ním naklonila.
,,Edwardíno! Klidni hormon," začala se smát a jmenovaná osoba se zatvářila vražedně.
,,Já ti dám Edwardínu, ty Kathariníne," zvedl se ze země a zvedl k ní hlavu. Tohle se jí líbilo. Zatahala ho za tváře.
,,Vymyslela jsem lepší přezdívku, hej to řeknu klukům," nadšeně zatleskala, popadla tašku a nacpala do ní devět lahviček.
,,Katharín zní taky dobře a stojím si za tím," dupl nohou a založil ruce na hrudi.
,,To vážně vypadám tak roztomile s naštvaným výrazem?" tahala Eda dál za tváře.
,,Kitty Kat, neštvi mě! Toto ti budu za trest dělat ode dneška taky. Jinak ano, jsi hrozně roztomilá, když se zlobíš," Musel zaklonit hlavu, aby se jí vůbec mohl podívat do očí. Už chápal veškeré její stížnosti na výšku.
,,Eddie a co hůlky?" vzpomněla si. ,,Vždyť když si vezmeme hůlku toho druhého, nebude to mít takový účinek, jaký byl měl."
,,Ále prosím tě," mávl nad tím rukou a vyměnil si s ní hůlku. ,,Víš, co nám říkal Ollivander?"
,,Samozřejmě. Jádro vašich hůlek pochází ze zvláštního draka, abyste rozuměli, byl to hebridský černý, který měl dvě hlavy, a jak jsem později zjistil i dvě srdce. A právě z jejich blan byly vyrobeny tyto hůlky. Budou mít jistě zajímavé spojení," zopakovala Katie poznatek pana Ollivandera.
,,Tím pádem by nás hůlky mohli poslouchat," považoval to za vyřešenou věc a přehodil si přes rameno brašnu. ,,Jen doufám, že zase profesora Arista nenapadne nás spárovat při obraně dohromady, jinak zase vyhodíme učebnu do povětří," odemkl dveře a sáhl na kliku.
,,Eddie to nebylo vtipný, a počkej na mě."
Natáhl se a přiložil ji ukazováček na rty. ,,Jen co vyjdeme na chodbu, já jsem Katie, ty jsi Edward, já jsem slečna Rossová, a ty pan Ross, rozuměla si?"
,,Ano, Edwardíno. Já jsem ty, a ty jsi já," otevřela dveře a pokynula Eddiemu, aby šel za ní.
,,Je to divný pocit mít na sobě sukni, jak v tom můžete chodit?" špitl k ní a pořádně si zapnul hábit.
,,Měl bys být rád, že Brumla nevymyslel, aby byly součástí dívčí uniformy boty na podpatku, já jsem s tvou uniformou naprosto spokojena," usmála se od ucha k uchu.
,,Ježiši, to bych se na tom přizabil," pokřižoval se. ,,Ještě bych v to chodil jako ty, když si měla podpatky poprvý,"
Srovnala s ním krok, jelikož šla docela rychle. ,,Jak jako já? Co mi tím chceš naznačit?"
,,Že jsi v tom dupala jak slon. Úplná dupinoha!" zašklebil se na ni.
,,Kdybys nebyl momentálně něžné pohlaví, tak ti takovou natáhnu, však počkej večer, shodím tě z Astronomky," Vymýšlela plán, který byl dle ní naprosto dokonalý.
,,Taková bratrovražda, já mám na tebe špatný vliv, já tě kazím!"
,,Jak sis mě vychoval, takovou mě máš," zaculila se a ukázala k Vstupní síni. ,,A támhle máš holky, Katie."
,,Všimla jsem si, Eddie," bouchl ji do ramene a zhluboka se nadechl. Čekala ho velká zkouška.
Lumos💡
Zdravíčko lidičkové, doufám, že vám nevadí, že jsem kapitolu utnula v "nejlepším" 😉😁
Opět děkuji za hvězdičky🌟, komentáře 📜, a přes 6K přečtení 💕.
Příští týden tedy- Sayonara 👑📯🎎
Nox 🌑
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top