Ráno dvacátého pátého prosince mě procitlo zuřivé bouchání na okno. Vystřelila jsem do sedu a protřela si oči. Abigail tento zvuk rovněž zaregistrovala, a proto ležela s hlavou schovanou pod polštářem.

Nuceně jsem vstala a roztáhla červené závěsy. Za oknem si na koštěti hověl Edward ve svém vánočním svetru s motivem lišky uprostřed. Zřejmě dárek od paní Lupinové nebo Pettigrewové.

Ed na mě zuřivě mával a gestikuloval, ať mu otevřu okno. S povzdechem jsem provedla jeho rozkaz a otevřela okno dokořán, na to Abigail reagovala kompletním zahrabáním do peřiny.

,,Holky vstáváme! Jsou Vánoce! Jsou Vánoce!" vletěl do pokoje a začal poskakovat po opuštěných postelí, až skočil k Ab na postel.

,,Edwarde, ty seš jak děcko," povzdechla si Abigail a přetáhla si přes hlavu peřinu, kterou ji Ed samou radostí strhl.

,,Ale noták, žádné polehávání! Jsou Vánoce!" vypískl Ed jako malé dítě a uvelebil se u mě v posteli. Abigail si kolem sebe zatáhla závěsy a snažila se znovu usnout, takže na mě zůstalo vyvést své dvojče z ložnice.

,,Ede," snažila jsem se uklidnit jeho každoroční vánoční šílenství. ,,My dvě se patřičně upravíme a půjdeme společně na snídani, jo?"

,,Půjdete do společenky za mnou a klukama, protože jakožto jediní šesťáci z Nebelvíru bychom si mohli rozbalit dárky společně," Nečekal na mou odpověď, prošel okolo mě, koštětem mě jemně dloubl do zad a zavřel dveře. Následně se ozvalo jen hlasité výskaní a rána na zem. Skluzavka...

Šouravým krokem jsem se vydala do koupelny za jediným cílem- dát si pořádnou, probouzející ranní sprchu. Vysvlékla jsem si pyžamo a pustila na sebe proud vody. Ovšem místo teplé vody se na mě pustila voda rovná té v Jižním oceánu. Jen těžko jsem ovládla svůj jekot, který se musel nést přes celý hrad.

Po tomhle jsem byla dokonale vzbuzena, takže jen v ručníku jsem vyšla z koupelny a málem se srazila s Abigail, která se také rozhodla provést ranní očistu.

Rozevřela jsem skříň a vyndala z ní vánoční svetr od babičky a šedivé tepláky. Když jsem se oblékla, snažila jsem si zkrotit své vlasy, které se dneska rozhodly neposlouchat.

To už se z koupelny vypravila nalíčená a učesaná Ab, která se začala dlouze přehrabovat ve skříni, než si oblékla také vánoční svetr a černé tepláky. Nedočkavě jsem podupovala nožkou, protože Edova vánoční nálada byla nakažlivá a já se těšila na všechny ty dárky.

Ve společenské místnosti, která byla mimochodem ještě víc vyzdobena než předchozí dny a vévodil ji obrovský vánoční stromeček,seděli James s Blackem na pohovce u krbu. Ed z neznámého důvodu ležel na zemi a nedočkavě se občas koukl ke stromečku.

,,No to je dost, že jdete. Teďka tu proběhla banda prváků a ti dělali takový nepořádek," kývl Eddie hlavou k roztrhaným vánočním papírům. ,,Ta dnešní mládež si ničeho neváží!"

,,Ede, nedělej z nás důchodce!" okřikl ho na oko James a prohrábl si vlasy. Ab se instinktivně rozhlédla okolo. Ovšem Lily nikde nezahlédla.

,,Teda holky vám to sluší, teda zejména tobě, má drahá Rosie," mrkl na mě Black a Ab protočila očima.

,,Blacku, nemohl bys toho alespoň pro dnešek nechat?" povzdechla si Abigail.

,,Snad nezávidíš, Acwelová. Že už jsem o tebe dávno ztratil zájem."

Eddie se jen hodně těžce držel, aby Blackovi jednu neubalil. Jen hodně naštvaně klepal ukazováčkem o stůl a snažil se vypadat uvolněně a nedočkavě, jako že už se nemůže dočkat dárků.

,,Tichošlápku a... Abigail? Jo Abigail, přece se tu nebudete hádat. Jsou Vánoce, svátky klidu a míru. Takže už si konečně pojďme rozbalit dárky," utnul James jejich začínající hádku a vydal se ke stromečku. My čtyři jsme ho mlčky následovali a posedali do kruhu.

Nejvíce dárků podal James mě a Eddiemu, nechápala jsem, odkud se to vše to vše vzalo. Mezitím, co James podával dárky, jsem tedy začala počítat, od koho jsme mohli dostat takovou spoustu dárků.

,,Takže jdeme rozbalovat?" vyrušila mě Abigail svou otázkou z přemýšlení. Všichni jsme přikývli a dali se do rozbalování.

Každému z nás alespoň dvakrát uniklo zajásání, tlesknutí, zavýsknutí či chlubení. Jako to třeba dělal James, který od rodičů dostal nový Nimbus 1500. A i když bylo úplně nové, leštil si ho Soupravou na údržbu košťat, kterou pro změnu dostal od Pobertů a Eda. Pak také samozřejmě obdržel obří krabici plnou sladkostí z Medového ráje a nejrůznějších předmětů od Taškaře.

Abiina hromádka byla o něco menší. Od nás holek dostala nejrůznější knihy o jiných jazycích, protože Abigail se chtěla po škole hlásit na Odbor mezinárodní kouzelnické spolupráce. A jako bonus od Lily dostala sadu mudlovských čisticích prostředků, nikdo netušil proč... Od rodičů jako každý rok nedostala nic, akorát od svého bratra Willa dostala malé sněžítko. Nadšeně ho k sobě tiskla, dokud nerozbalila malou krabičku, ve které se ukrýval zlatý řetízek s houslovým klíčem. Postřehla jsem, jak se Ed pousmál, když viděl její nadšený obličej.

Blackova hromádka byla taky malá. Od Pobertů dostal příručku Jak balit holky- pro pokročilé a k tomu nějakou extra převoněnou kolínskou. Edíček mu daroval žertovné předměty od Taškaře, sladkosti a kávu. A Potterovi, u kterých Sirius od letošních letních prázdnin bydlel, mu dali novou černou koženou bundu. Už jsem viděla, jak se v ní prochází po Prasinkách a naparuje se.

Od rodičů a prarodičů jsem dostala brky, různobarevné inkousty a zásobu pergamenů. Od Theiho novou odrážeckou pálku a k tomu několik čokoládových žabek a bomb hnojůvek. Blackovi s Jamesem málem vypadly oči z důlků, když jsem jim oznámila, že to jsou dárky od Theodora. Od holek jsem obdržela krabici od Taškaře a knihu o historii Anglie. Prastrýc Archie mi poslal pečlivě zabalený, měkký balík, který jsem si měla rozbalit někde v soukromí. Romulus mi poslal originální, francouzské vydání Malého prince a moje prababička z Německa, kterou jsem viděla pouze jedinkrát v životě, ručně vyšívaný obrázek. Byl tam vyobrazen malý černý kocourek, který se koukal na západ slunce.

Eddie dostal od rodičů a prarodičů více méně to samé a ještě velkou krabici s cukrovím. Také dostal od Thea pálku a k tomu několik tabulek jeho oblíbené hořké čokolády s oříšky. Zvláštní kombinace, ale Edovi to chutná. Od Pobertů dostal ježka v kleci a žertovné předměty, a speciálně od Blacka slíbené ponožky s Mickey Mousem, které si hned oblékl. Rovněž dostal od strýčka Archieho přesně ten balíček se stejným požadavkem a od Romuse Psa baskervillského. A od naší prababi Henrietty právě rozbaloval moc měkký balíček. Vypadly z něj chlupaté ponožky snad toho nejhoršího odstínu hnědé, jaký mohl existovat a ještě smíchaný s brčálově zelenou.

,,Jé tyhle ponožky jsem si přesně přál," horlivě přikyvoval Ed a dvěma prsty vzal jednu do ruky.

,,Tvojí prabábi asi došlo klubíčko, můžeš být rád, že to jsou jen ponožky," James se začal svíjet smíchy.

Black si k tomu přičichl a hned si zacpal nos. ,,Smrdí to, jak stará ženská!"

,,Páni, a proč asi?" loupla Abigail očima a podívala se na můj obrázek. ,,Ale vyšívat umí pěkně, to se musí nechat."

,,Ve druháku Edovi poslala v této barvě i svetr, Jamesi," špitla jsem a tahle věta způsobila výbuch smíchu u nás všech. I u Eda.

,,Máte teda fakt povedenou bábinku," utíral si Black slzy a opřel si o mé rameno hlavu. Nesnažila jsem se ho setřást, protože sama jsem bojovala se záchvatem smíchu.

Když jsme se dosmáli nad představou dvanáctiletého Edíčka v příliš dlouhém svetru, pořádně nám vyhládlo. Aby také ne, když už pomalu táhlo na dvanáctou hodinu. Odnesli jsme dárky do ložnice a společně se vydali na snídani.

,,Hej holky, napadl nás takový malý žertíček na paní Norrisovou. Když už ji máme támhle za rohem," kývl James k chundelatému ocasu, který právě mizel za zmiňovaným rohem.

Podívali jsme se s Abby na sebe. ,,Počkejte tady."

Potichu jsme se vydaly za tou kočičí dámou, ještě že nikde poblíž nebyl školník Filch. Paní Norrisová nás ovšem zaregistrovala a začala pelášit pryč. Rozběhly jsme se za ní a Abigail ji vzala do náruče. Rychle jsme se vydaly zpět za kluky, jelikož paní Norrisová začala žalostně mňoukat a my tím riskovaly trest od Filche.

,,Tady ji máte," předala ji slavnostně Abigail Edovi do ruky, který si začal konejšivě hladit.

,,Ale uklidněte se, paní Norrisová. Jen vám nahodíme trochu jiný kožíšek," James se Siriusem ji znehybnili kouzlem a začali ji barvit všemi barvami duhy. Ed se také přidal a kouzlem dodal barvám na křiklavosti. My dvě nezůstaly pozadu a posypaly ji třpytivými hvězdičkami.

,,Myslím, že je to dokonalé," pokývala Abigail uznale hlavou a propustila Duhovku z našich spárů. Ta zdrhala rychle pryč.

Po této malé zastávce jsme se konečně vypravily do Vánoční síně, která byla nádherně vánočně vyzdobena. Za Čestným stolem stál obří vánoční stromeček. Zasedli jsme k Nebelvírskému stolu a začali si nandávat jídlo.

Letošní rok zde zůstávalo poměrně dost studentů, zahlédla jsem třeba malého Garyho Jackobsona či George Mackenzieho, jak se baví se svými přáteli. I u ostatních stolů bylo mnoho studentů, jako třeba Avery a Sev u zmijozelského stolu, Holly Andersonová u mrzimorského a Thomas Davis u havraspárského.

Zakousla jsem se do kuřecího stehýnka a popadla Denního věštce, který ležel kousek ode mě. Hned na titulní straně mě upoutal obrázek lebky, ze které vylézal had. Znamení zla. Upustila jsem stehýnko do talíře a začala číst.

Bohužel zlo nezahálelo ani na Štědrý den a dnes brzy ráno byla vyvražděna rodina, jejímž členem byl i jeden čaroděj. Všichni členové, včetně teprve dvouleté holčičky, byli mučeni kletbou Cruciatus a následně zavražděni kletbou Avada Kedavra.

Položila jsem Denního věstce zpět na stůl a polkla. Jen jsem si představila ta těla, která vypadala, jakoby jen spala a celým tělem mi proběhla husí kůže. Ihned jsem si vzpomněla na Lily, Lin a Lauru a děkovala Merlinovi, že se toto neštěstí nestalo jim.

,,Katie, nějak jsi zbledla, co se děje?" Ed mi věnoval starostlivý pohled a pohladil mě po ruce. Mlčky jsem mu podala noviny s článkem.

Oči mu jen kmitaly po tom maličkém textu pod fotkou, dokonce se mi zdálo, že si článek četl několikrát po sobě, jakoby tomu nemohl uvěřit. Podal Věstce Jamesovi, který se zrovna smál nějakému vtipu od Blacka.

Když si James přečetl článek, rozklepaně předal článek Blackovi. Snad poprvé jsem v jeho očích viděla něco jiného než věčnou hravost a nadrženost, byla to lítost.

Lumos💡

Moje inspirace si sbalila kufry a odletěla někam hodně daleko, takže se prosím nedivte, že tato kapitola byla extrémně nezáživná a nudná 👏😂😅. Ani já s ní nejsem na 100% spokojená... 👌

Takže konečně jsme se dokopali do poloviny šestého ročníku 👏😂 Nechápu, jak jsem do se svou prokrastinací zvládla, ale velký podíl na tom má vaše podpora u každé kapitoly. 😊💞

A teďka ta "smutnější" novinka. Příští týden pravděpodobně nevyjde kapitola, jelikož jsem na dovolené. A ačkoliv je zde Wifi, nemám nic předepsaného a psát na mobilu... 😶😐 Takže mě ukamenujte, upalte, přivázejte do sklepa a tam mě nuťte psát další a další kapitoly, dokud mi neupadne ruka 😂😂 Samozřejmě myšleno ze srandy 😅😂👏

Takže užívejte posledních dnů prázdnin👑 Sayonara 🎊🎎🔏

Nox🌑