Byly dva dny po Vánočním plese, když nás Lily a Lin doslova vymetly z pokoje se slovy: „Musíme si zabalit, a vy dvě byste nás jedině rozptylovaly!"

Já s Ab jsme se proto uchýlily do vánočně vyzdobené společenské místnosti a popíjely horkou čokoládu, pro kterou jsme si skočily do kuchyně.

Povídaly jsme si o mudlovských vánočních zvycích, a když jsme narazily na téma Jmelí, do společenky se vřítil můj bratr.

Udýchaně se opřel o čalounění "mého" křesla a trhaně dýchal. Vydýchával očividně nějaký šok.

Abigail odložila svůj šálek horké čokolády a zaraženě se zadívala na Edwíka. Po důkladném přeměření se podívala na mě. Pokrčila jsem rameny.

,,Ehm, Edwarde?" začala Abby opatrně. ,,Co se ti stalo?"

,,Vypadáš... strhaně?" přidala jsem se a prohlížela si své dvojče.

,,Jmelí-murény-polibek-já!" dostal ze sebe ztěžka a napřímil se. ,,Potřebuji zubní pastu, dentální nit a desinfekci! Mám teď chuť vypít bělidlo!" gestikuloval zuřivě rukama, až se několik studentů otočilo.

,,Edwarde, uklidni se," promluvila na něj Abigail jemně a chytla ho za jednu ruku. Ed v tom okamžiku ztuhl a prohlížel si jejich ruce. Abbie se vytrhla ze sevření a jen těžko zakrývala rozpaky. ,,Co se stalo?" zeptala se po chvíli.

,,To Brundibálovo prokleté jmelí!" vykřikl Eddie jako Hamlet a svalil se do křesla.

,,Takže tě políbily nějaké murény nějaké murény pod jmelím," Shrnula jsem jeho situaci mezitím, co jsem si prohlížela nehty. Cítila jsem jeho upřený, rozčílený pohled.

,,Ony si na mě počkaly! Bylo jich asi patnáct spolu s jejich vůdkyní, Elisou. Šel jsem cestou z knihovny a obratně se vyhýbal každému jmelí, jenže najednou šly naproti mně a jedna růžovka se na mě vyzývavě podívala a hlavou pokynula, ať se podívám nahoru. A že neuhádnete, co tam bylo... Jmelí!" znovu začal rozčíleně rozhazovat rukama. ,,Hlasitě jsem polkl a nahodil zpátečku. Chtěl jsem to vzít jednou tajnou chodbičkou, která ústí téměř u obrazu... Jenže ony se rozběhly za mnou a ještě ke všemu se rozdělily. Takže jsem doběhl k obrazu, kde ta tajná chodba začíná, jenže zprava běželo pět murén, zleva taktéž a za mnou se objevilo dalších pět. A copak asi bylo nad tím obrazem pověšeno-Jmelí!

Takže se na mě postupně vystřídaly, byly to samozřejmě malé pusy na tvář, takže se to jakžtakž dalo přežít. Jenže poslední šla Elisa, a ta mi snad strčila jazyk do žaludku!" znechuceně se otřásl a dal si hlavu do dlaní. ,,Já se cítím tak zneužitý!"

Ab ho chlácholivě poplácala po rameni. ,,I ty náš chudáčku. To bude dobrý."

,,Budu v to doufat, ale dneska si pořádně vydesinfikuji pusu!" prohlásil Ed a konečně se usmál.

,,Ahoj holky, ahoj kap -Teddy, co se ti stalo?" před námi se zjevila Laura a zkoumavě si prohlížela mého bratra.

,,Nic, co by stálo za řeč, vojíne Lauro," Máchl Ed rukou a podepřel si bradu rukou. Laura mu doslova skočila do klína a začala zkoumat jeho obličej.

,,Kapitáne, máte tady u koutku rtěnku, sice rozmazanou, ale je to rtěnka! Vy jste se s někým líbal!" Zvedla Laur do vzduchu ukazováček.

,,Tfuj," setřel rtěnku rukou a otřel si do křesla. ,,Vojíne, nemáte si balit věci? Dle informací od majora Lindsay opouštíte zítra bradavickou základnu," Probodl ji Ed podezíravým pohledem.

Laura slezla z jeho klína. ,,Ano, kapitáne. Jenže já nevím, co všechno si mám sbalit domů," oběma ručičkama chytla jeho ruce. ,,Pomůžete mi, kapitáne Teddy?" zkusila na něj psí oči.

,,A co Vaše sestra, major Linnie?"

,,Lin prohlásila, že už jsem velká holka," otráveně si odfrkla. ,,Mě i věci do Bradavic balila maminka. Prosím Teddy," Zaprosila.

,,Ale už jsi vážně velká holka, Lauro."

,,Mám tam schovanou čokoládu."

,,Kdeže máš ten pokoj?" vylítl Ed z křesla.

,,Takže mi pomůžeš?" vítězně se usmála a zatleskala.

,,Bude mi ctí, vojíne," Uklonil se Ed, a Laur mu vtiskla pusu na tvář

,,Jsi nejlepší, Teddy," Zazubila se s ruměncem na tváři. I Eddie docela zčervenal, ale rychle to dokázal zakrýt.

,,Jen si skočím pro svůj smeták a jsem u vás," Zasalutoval a vydal se do plechu hříchu a neřestí.

,,Teda," vydechla Ab jen, co se oba odešli. ,,Ona si ho obmotala okolo prstu."

,,To teda," přitakala jsem s úsměvem. ,,Ale Ed pro čokoládu udělá cokoliv."

,,A tak trochu se mi zdá, že se Lauře líbí tvůj bratr," Podotkla s úsměvem, který jsem jí měla v plánu okamžitě zkazit.

,,Připomíná mi tebe, Abigail," Usmála jsem se na ni. Nechápavě se na mě podívala.

,,Jak to myslíš?" zvedla jedno obočí.

,,Ty si to nepamatuješ, Ab? Hm, co takhle prvák, druhák, třeťák a možná i půlka čtvrťáku?" sladce jsem se usmála, zatímco Ab si zacpala uši a úplně zčervenala.

,,Ne-ne-ne!" zavrtěla hlavou. ,,To byla úplně jiná situace!" hájila se.

,,Jasně, Abigail," Odvětila jsem ironicky. ,,Mám citovat?" mrkla jsem na ni a užuž se nadechovala, když mi překryla pusu rukou.

,,Kate, ne! Prosím!"

Sundala jsem ruku z pusy. ,,Och Kat! Tvůj nejstarší bratr, on je táák roztomilý! Když si čte u snídaně, když se usmívá a hlavně ty oči! Já se asi rozteču!" zapitvořila jsem a jen taktak se vyhnula polštáři, který po mě mrskla.

,,Kate! A pak mi zlomil mé pubertální srdíčko, když se s ním oblizovala ta blonďatá megera," Naoko smutně se usmála a ukazováčkem naznačila, že jí tečou slzy.

Obě jsme vybuchly smíchy, než nás vyrušilo zaklepání na okno. Zaraženě jsme se na sebe podívaly, kdo by v pět hodin večer posílal soví poštu. Pošta ve většině případů létala vždy ráno na snídani, a tenhle zvyk měl pouze Romulus.

Za oknem nedočkavě postávala sova sněžná mého bratra, a vyčítavě se na mě koukala. Otevřela jsem jí a ihned přibouchla okno, jelikož venku řádila vánice.

,,Gaiusi Juliusi Caesare! Nech tu čokoládu!" okřikla jsem sovu, která se nakláněla nad šálkem. Uraženě se na mě podíval a nastavil nohu s pergamenem.

,,Gaius Julius Caesar? Nejmenoval se tak nějaký vojevůdce?" zasmála se Ab a opatrně pohladila Caesara po hlavičce. Sovák přivřel oči.

,,Jo jmenoval. Ale nejčastěji slyší právě na Caesara. Thei má prostě zvláštní vkus na jména, třeba jeho kocour se jmenuje Aristoteles," Mávla jsem nad tím rukou a rozvinula pergamen. Úsměv mi během sekundy zmizel z tváře.

Mí nejdražší sourozenci

Jak se vůbec máte? Vsadím se, že Bradavice jsou přenádherně vyzdobené. Dárky Vám pošlu hned pětadvacátého ráno, abyste se měli čím kochat...

Dobře, už to moc zamlouvám a úplně odbočuji od hlavního důvodu, proč vlastně píšu. Ten prsten, jak jsem Vás informoval, který jsem chtěl dát Rachel jako "vánoční" dárek, mohu rovnou vyhodit.

Našla si za mě náhradu, a to neuhádnete koho! Mého nejlepšího (bývalého) kamaráda! Nechtěl jsem Vám zbytečně kazit vánoční svátky, a plánoval jsem Vám napsat až po Vánocích, ale prostě jsem našel kousek pergamenu a řekl jsem si proč ne...

Šťastné a veselé Vánoce přeje Váš bratr Theodor

Dopis mi vypadl z ruky. Osobně jsem Rachel zrovna dvakrát nemusela, ale důležité bylo, že s ní byl šťastný Thei.

Abigail zvedla dopis a s mým povolením si ho přečetla. ,,Ta megera!" vypadlo z ní po chvilce a vzápětí začala Rachel zasypávat urážkami nejhoršího typu.

Mezitím se do společenky vrátil Ed, v ruce třímal svou pracně vydřenou čokoládu a spokojeně se šklebil na všechny strany.

Strnul v pohybu, naklonil hlavu na stranu a chvíli nepokrytě zíral na Abigail, která vztekle chodila kolem stolku, zuřivě rozhazovala rukama a velmi neslušně nadávala na adresu Rachel Greyové.

,,Smím vědět, proč mademoiselle Acwelová řádí, jako včera Remus, když jsem mu potají snědl půlku čokoládové tyčinky?"

Mlčky jsem mu podala dopis a sledovala jeho oči, které jezdily po textu. Na čele se mu udělala malá vráska, když mi pergamen podával.

,,Tak to vypadá, že své slavnostní oblečení můžu ještě nechat chvíli ve skříni, aby se na něj prášilo ještě víc," Podrbal se za krkem. ,,Hej Abigail, klidni se. Já chápu, že můj bráška je tvé zlatíčko, ale nemusí to vědět celá škola." Houkl na Ab, která přestala nadávat a s přimhouřenýma očima se na něj podívala.

,,Edwarde, být tebou tak zdrhám. Co nejrychleji." Sykla jsem na něj.

Jen kývl na souhlas a než se Abigail pořádně vzpamatovala, sprintoval pryč ze společenky. S jeho měničovskými schopnostmi to nebyl žádný problém a prakticky vůbec se nezadýchal. Abby ovšem nemeškala a vydala se za ním.

,,Hej Rose! Co kdybychom si dneska někam vyšli? Jen ty a já," No ty jsi mi tady fakt chyběl.

Black si moje slova očividně nevzal k srdci a od plesu mě ještě víc otravoval. Skoro se vyrovnával Jamesovi, když zve Lily na rande.

,,Dneska je myslím volná Diana z Mrzimoru, zkus se zeptat jí," Odpověděla jsem, aniž bych se otočila.

,,Ale Rosie, nebuď netykavka jako Suchar. Náramně si to užijeme," Black si stoupl přede mě a obdařil mě rádoby svůdným pohledem.

,,Theo není suchar!" vyjela jsem a stoupla se založenýma rukama na hrudi.

,,Ale je, Rosie. Vůbec se neumí uvolnit," Také si založil ruce na hrudi.

,,Myslím, že by sis zasloužil znovu přetáhnout lucernou jako ve čtvrťáku," Sladce jsem se usmála a vypravila se zpátky do ložnice.

***

Následující den jsme vyprovázely holky na nádraží v Prasinkách. Jak jsem se dozvěděla od Eda, z Pobertů odjížděli Remus a Peter, a James s Blackem zůstávali. Nádhera...

Domů rovněž odjížděla drtivá většina murén, což pro Eddieho znamenalo, že se nemusí tak urputně vyhýbat jmelí.

,,Budete nám chybět," zamumlaly jsme s Ab, když jsme se ocitly ve skupinovém objetí. Neuvidíme se deset dní.

,,To vy nám taky," řekla Lin, když jsme se odtáhly a podívala se na svou malou sestru. ,,Když se Laur dozvěděla, že Ed a ty zůstáváte v Bradavicích, chtěla zase vybalovat kufry," Zasmála se a Laura nafoukla tváře.

,,Abys nám nepraskla, nechceš špendlík, vojíne?" Ed se znenadání objevil vedle nás a dětinsky na ni vyplázl jazyk.

,,A proč vlastně zůstáváte v Bradavicích?" založila si Laur ruce na hrudi.

,,Protože preventivní důvody, vojíne," zaculil se a naklonil se ke mně. ,,Protože mamča by mně umučila svou péči k smrti," Musela jsem se zasmát.

Vlak zahoukal, takže jsme se naposledy objaly a holky nastoupily do vlaku. Ještě dlouho potom jsme mávaly, dokud vlak nezmizel za zatáčkou. Otočily jsme se na patě a šly zpět do hradu. James, Black a Ed nás napodobili.

Kráčely jsme závějemi, když po nás jeden z těch "tří králů" hodil sněhovou kouli, která skončila před námi. Nuceně jsme se otočily.

,,Tipuji to na Blacka," špitla ke mně Ab a stiskla v ruce hůlku.

,,Noták, Acwelová, přece z toho nebudeme dělat drama," ušklíbl se Black a kývl hlavou na hůlku.

,,To máš pravdu, Blacku," nabrala jsem do rukou sníh a mrskla to po něm. Sněhová koule se mu rozplácla na rameni.

,,Tohle je válka, dámy!" vyjekl Edward rádoby hraným úlekem a hodil po nás další kouli, která se rozplácla Ab na krku.

Strhla se zuřivá sněhová bitva, koule létali vzduchem jako divé. A když jsme dvojitou ranou zasáhly i Jamese, byla bitva ještě zuřivější. James se totiž plížil okolo nás a házel nám sníh za krk, což jsme mu oplácely, zejména Abigail jakožto střelkyně, střelami do obličeje. Ed využíval své nově získané schopnosti a elegantně se vyhýbal všem ránám, takže jsme se všichni spikli proti němu a ho nakonec shodili do sněhu a chystali se ho zahrabat.

,,Dost, lidi, vzdávám se!" huhlal Ed a vyplivl sníh, který mu tam James hodil. Než se jakžtakž oprášil, svým vzhledem připomínal Yettiho. Teď spíš vypadal jako obrovský sněhulák, kterému chyběla jedině metla do ruky.

,,Sněžný muž!" vyprskl Black smíchy a svalil se do sněhu. Stoupli jsme okolo něj a nechápavě se na něj koukali. Jeho myšlenkové pochody občas nepochopí ani jeho nejlepší kamarádi.

Black začal dělat andělíčka a tvářil se jako malé, šťastné dítě. Pak jeho pohled opět zabloudil k Edovi a zase vyprskl smíchy. Povzdechli jsme si.

,,Neměli bychom zavolat k Mungovi? Zdá se, že jim utekl jeden psychicky labilní pacient!" pronesla jsem s cukajícími koutky.

,,Necháme ho tady. On, Tichošlápek, se za chvíli zklidní," Upravil si James brýle a zakroutil hlavou nad svým nejlepším přítelem.

Naše čtyřčlenná skupina se vydala zpět do hradu s myšlenkou na vyhřátou společenku, sezení u praskacího krbu a popíjení něčeho teplého na zahřátí.

,,Hej lidi čekejte! Nenechávejte mě tady! Přece nechce, aby vám váš milášek umrzl!" zakřičel Black kousek za námi, a jak mu to sníh dovoloval, se vydal za námi.

,,Škoda jen, že mu nezmrzlo ego," povzdechla si na oko smutně Abigail.

Lumos💡

Bububu, kdopak se to vrátil ze záhrobí? To jen moje maličkost.👻😅😂😇

Zdravíčko, lidičkové! Tak se sešel rok s rokem (týden s týdnem) a je tu nová, poněkud nezáživná a odpočinková kapitola, kterou jsem psala zhruba týden. 😅👏

Ačkoliv jsem měla docela velký absťák a hlavou se mi mihalo tolik nápadů, nějak se mi povedlo odvyknout na počítač.😂😂👏👌

Už se to jakžtakž srovnalo, a kapitoly budou vycházet jednou týdně. Snad...🙌👐

Takže užívejte prázdnin... Sayonara!🎉🎎🔏

Nox🌑