Ruce neznámého byly úplně ledové. Nebylo divu, když byl začátek prosince a venku pořádně mrzlo. Jenže každý normální člověk by si vzal rukavice. Ale on ne. Navíc jeho ruce byly ledové, i při největších vedrech v létě.

,,Romusi?" Strýček se jen uchechtl a sundal mi ruce z očí. Párkrát jsem zamrkala, protože mě oslepilo denní světlo.

,,Zdravíčko, princezno," Roztáhl ruce. ,,To ani svého jediného strýčka neobejmeš?"

,,Romulusi!" pevně jsem ho objala, ačkoliv to šlo velmi těžko, jelikož měl na zádech krosnu. ,,Co tady děláš?"

,,No to víš, když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi." Nechápavě jsem se něj podívala. On jen se smíchem mávl rukou, ale hned zvážněl. ,, Ále, máti zase prudí... Ona se normálně rozhodla, že mě ožení!"

,,Tys byl u babi a dědy?" vykulila jsem oči. Romulus byl známý svým životem vlka samotáře, a to doslova. Jenže babička se s tím nehodlala smířit.

,,Jo, chystal jsem se s nimi strávit Vánoce. Já vím, že jsou ale až za dva týdny, ale neměl jsem co dělat, tak jsem se přemístil dřív, tedy dneska.

Jenže do mě okamžitě začala u oběda šít, kdy se jakože hodlám oženit. Jestli mám přítelkyni, a jestliže ne, tak proč ji nemám... Pořád takhle dokola.

Táta se ji snažil mírnit, jenže ona pořád mlela svoje. No a znáš mě... Vybouchl jsem. Spakoval jsem se a přemístil se sem.

Ona prostě nechápe jednu prostou věc. Já prostě nad holkami zanevřel." Dokončil svůj monolog, povzdechl si a sesunul se na lavičku.

,,To je mi fakt líto, strýčku." Pohladila jsem ho po rameni, ale on zavrtěl hlavou.

,,Neříkej mi strýčku, připadám si starý!" rozesmál se. ,,Ty víš jak mi spravit náladu, Kitty Kat."

,,Jsem prostě dobrá." Nadmula jsem se pýchou.

,,Neprovedeš mě tady? Nebyl jsem tu celou věčnost. Tedy jestli někoho nečekáš." Spiklenecky na mě mrkl.

,,Proč ne. Stejně holkám potrvá výběr šatů celou věčnost." Romul mi nabídl rámě a společně jsme se vydali do Medového ráje.

Cestou jsme potkali několik murén, které se na Romuluse koketně koukali a mě přímo zabíjeli pohledem.

,,Co to je za skupinky lehkých dám?" šeptl Romul, když jsme kolem nich procházeli.

,,Murény, strýčku. Líp to definovat nejde."

,,Budu hádat, Edwík." Zasmál se.

Přikývla jsem. ,,Proč ses vlastně nezeptal, co vláčím v té tašce?"

,,Vycházela si z obchodu, kde se prodávají šaty. Bylo mi blbé se ptát." Pokrčil rameny a dál se věnoval rozhlížení po Prasinkách.

Mlčky jsme vešli do Medového ráje. Pokoupili jsme velké zásoby sladkostí. Romus vše, i přes mé protesty, zaplatil. Navíc mi všechny tašky zmenšil, tak, abych je mohla dát do kapsy.

,,A co ty a ten tvůj černovlásek?" zeptal se znenadání.

Zamračila jsem se. ,,Není žádné já a ten namachrovaný, egoistický, otravný, buranský, nevychovaný egocentrista Black!"

,,Já myslel tvého kamaráda Jamese Pottera," Sladce se usmál. ,,Tak z tohohle se nevykroutíš, holčičko."

,,Nezvolíme jiné téma?" rozpačitě jsem se usmála a cítila, že mi zčervenaly tváře.

,,I tělo ti začíná vypovídat službu. A nesnaž se zapírat. Mám docela důvěrné zdroje."

,,Nic mezi námi není!" řekla jsem důrazně a modlila se, aby to nezačal rozpitvávat.

,,Fakt?" protáhl slovo. ,,Hm, Theo mi posílal něco jiného."

,,Já ho zabiju!" procedila jsem skrz zuby.

,,A Edíček se taky zmínil." Řekl jen tak mimochodem.

Už jsem nerudla studem, ale i vzteky. Sesunula jsem se na nejbližší lavičku a dala si hlavu do dlaní. ,,Proč- proč mám takové bratry-práskače?!"

,,Mají jen o tebe starost. Jejich malá sestřička se zřejmě poprvé zamilovala... Do Blacka." Řekl takovým výsměšným hlasem.

,,Nezamilovala jsem se do něj." Zavrčela jsem vztekle.

,,Takže teď okamžitě zvedni tu hlavu, podívej se mi do očí a zopakuj mi to."

S povzdechem jsem zvedla hlavu a upřeně se podívala svému strýci do očí. Měl pronikavý pohled, jako by se mi koukal přímo do duše. To dělaly ty oči, ty prokleté safírové oči!

,,Nezamilovala jsem se do něj." Řekla jsem pevným a odhodlaným hlasem. Strýček naklonil hlavu na stranu.

,,Lžeš."

,,Nelžu! A přestaň se na mě koukat tím pohledem! Znervózňuje mě to!"

,,Vždyť mi lžeš i o tom, jestli lžeš!" zasmál se.

Začala jsem se smát taky, aby ne, když Romulův smích byl nakažlivý. Oba jsme se za smíchu zvedli a pokračovali v naší cestě po Prasinkách. Strýček se mi několikrát pokusil podkopnout nohy, abych spadla do závěje sněhu.

Teprve po pátém pokusu o vyválení ve sněhu jsem si pořádně prohlédla jeho šálu. I přes značnou vybledlost jsem poznala nebelvírský znak.

,,Pořád nosíš svou starou šálu?" zeptala jsem se po chvilce ticha, zrovna jsme procházeli kolem hospody U Prasečí hlavy, která patřila bratrovi Albuse Brumbála, Aberforthovi.

,,Taková malá vzpomínka," Ušklíbl se. ,,Tady jsem taky párkrát zavítal. Není to tam tak špatné." Kývl hlavou na Aberfortha, který zrovna odmetával sníh z chodníčku.

,,Já radši máslový ležák U Tří košťat." Zasnila jsem se, dokud mi Romul nezamával rukou před obličejem.

,,Nemysli na něj, Kitty Kat," usmíval se jako měsíček na hnoji. ,,Však ho ještě uvidíš, a pak spolu můžete provádět nekřesťanské věci. Teda doufám, že mě alespoň pozveš na svatbu."

,,Romulusi! Já ho nemám ani trochu ráda!" zavrčela jsem.

,,Fakt? Kittynko, to vykládej někomu jinému. Protože zatloukání to potvrzuje..." provokoval mě dál a tvářil se u toho jaký malé dítě, které dostalo novou hračku.

,,Romule, já tě asi zastřelím." Chytla jsem se za svou nevymáchanou pusu a podívala se na svého strýce. Zamyšleně se koukal na Bradavický hrad a snažil se zamaskovat svůj smutek.

,,Promiň," špitla jsem potichu. ,,Zvolila jsem špatné sloveso." Sklopila jsem hlavu.

,,To je v pořádku, Kitty Kat," zvedl mi dvěma prsty bradu. Podíval se mi do očí a usmál se.

Obdivovala jsem ho. Tolik neštěstí ho v životě potkalo a on si na to nikdy nestěžoval. I přes všechny ty události se dokázal pořád usmívat a vymýšlet žerty.

Pořád se zamyšleně koukal na hrad a u toho se mu rýsoval podivný úsměv. ,,Když jsem byl na své poslední snídani, tak jsem vylezl na stůl a prohlásil, že do toho odporného hradu už nikdy nevkročím. Život je ironie."

,,Moment, o čem to mluvíš?" provrtala jsem ho pohledem.

,,To prozatím není podstatné, Kittynko. Nezajdeme si odpočinout ke Třem košťatům?"

,,Proč ne, stejně mám chuť na máslový ležák." Pokrčila jsem rameny.

Vešli jsme do snad jediné normální hospody v Prasinkách. Jako vždy zde bylo narváno, ovšem u stolu v rohu seděla parta Nebelvírských alias James, Edward, Peter, Remus a... bohužel Black.

,,Né." Zaúpěla jsem.

,,Objekt nalezen?" zasmál se Romul. ,,Tak který z těch dvou to je?"

,,Ten s tím cucflekem na krku." Odfrkla jsem si a v duchu přemítala, od které si to vysloužil.

,,Hm, dobrá práce, Kitty Kat." uznale pokýval hlavou.

,,Romulusi!" sykla jsem zlostně.

,,Ale noták, prcku," cvrknul mě do nosu. ,,Strýček tě jenom tak škádlí. I když podle mě mu jednou ty cucfleky budeš dělat sama...."

,,Chceš se potřetí znovu narodit?" Romul mě neslouchal, ale koukal k nim. Tedy hlavně na Blacka, kterého si skenoval pohledem. Samozřejmě hlavně nenápadně...

,,Ten Tvůj se na mě nedívá zrovna hezky," řekl po chvilce analýzy. ,,Je to žárlivý pohled, Kitty Kat."

,,Není žádný můj a taky nikdy nebude!" Romul mě pevně chytil za zápěstí a táhl mě k tomu stolu všech možných větrných pohrom. Hurikán, Tornádo, Vichřice, Tajfun a nově přidaný Uragán. V duchu jsem se zasmála.

Kluci o něčem horlivě diskutovali a Black se pořád nakláněl k Peterovi a ukazoval kamsi do druhého rohu. Edward se zhluboka napil máslového ležáku, položil ho na stůl a vytřeštil oči, jelikož si nás dvou všiml. Poberti se také podívali tím směrem, jen Black se raději odvrátil pohled.

,,Co na mě koukáš jako bys viděl ducha, Edwíčku? Jsem z masa a kostí jako ty." Zvolal Romulus a pozorně si svého synovce prohlédl.

,,R-Ro-mu-lu-si?" vypravil ze sebe roztřeseně a polkl. ,,C-co tady děláš?"

,, Řeknu ti to asi takhle, Edwíku... Tvá babička se totálně pomátla!" posadil se na volnou židli a konečně si sundal tu krosnu ze zad.

,,Moment jak babička? Jako tvoje babička?" Black se probral z nějakého tranzu, kdy svíral ruce v pěst a teď se střídavě koukal ze mě na Romula a na Eddieho.

,,Takže jak vidím, je na čase vás všechny seznámit," vzal si slovo Edward. ,,Tohle je nejgeniálnější vymýšleč průšvihů, náš dodavatel, skoro-vyloučený, nenáviděný měnič... Prostě náš strýček, takže žádné scény, Siriusi."

,,Strýček?" zopakoval po něm James.

,,Promiňte mi mou nezdvořilost, ale vážně nevypadáte jako něčí strýc." Řekl Remus rozpačitě. Romul se na něj usmál a natáhl k němu ruku.

,,Romulus Arthur Ross, těší mě-" Rem přijal nabízenou ruku a ujal se představování.

,,Remus John Lupin, moc mě těší," přitakal s úsměvem. ,,Tohle je James Potter," Jim si ho udiveně prohlížel. ,,Peter Pettigrew," Péťa zadrmolil pozdrav. ,,A ten co se tak na vás škaredil, tak to je Sirius Black." Black se docela strašidelně usmíval.

,,Prosím všichni mi tykejte. Já si pak připadám moc starý." Řekl nevinně. Všichni jsme se zasmáli.

,,Taková malá technická otázečka, Katie. Proč pořád stojíš jak svatá za dědinou?" naklonil Ed hlavu na stranu.

Protože jediné volné místo je vedle toho Don Juana, který se na mě tak děsivě usmívá. Jako by mě chtěl ohnout hned, jak narazíme na první keř.

,,Protože jediné místo je vedle toho černovlasého exota, který se tváří, jako by se mnou chtěl hrát na doktora." Zamumlala jsem si pro sebe.

,,Siriusi." Luskl mu Peter před očima.

,,Co, kde, o čem se mluví?" Black se zmateně rozhlížel okolo.

,,Kat o tobě mluvila." Mrkl na mě James. Měla jsem sto chutí na něj elegantně ukázat prostředníček.

,,Jako fakt?" Black se zatvářil jak měsíček na hnoji.

,,Ano, Blackie..." sladce jsem se usmála. ,,Takže okamžitě sundej ty hnáty z té židle, ráda bych se posadila."

,,Nechce se mi. Sedni mi na klín, zlato." Použil na mě jeden ze svých do-kolen-jdoucích úsměvů.

,,To víš, že jo." Nemilosrdně jsem mu nohy šoupla na podlahu. Než jsem se posadila, tak mě Black pořádně plácl po zadku. To tak toto ne, chlapče. Falešně jsem se na něj usmála a jednu mu vrazila. Měla jsem na jazyku tolik nadávek, přičemž blbec patřilo k těm mírnějším. Nahodila jsem výraz pokerového hráče a posadila se, jako by se nic nestalo.

,,Au!" zavyl Black a třel si tvář, která začala nabírat rudý odstín.

,,Tak tohle ti vydrží minimálně další dny, taková šlupa." Poškleboval se mu James.

Mezitím k nám zamířila Madam Rosmerta. Jakmile spatřila tmavé vlasy Romula, vypadl jí zápisník z ruky a překvapeně mu poklepala na rameno.

,,No to snad ne," překryla si ústa dlaněmi. ,,Náš Švýcar se vrátil zpět do Anglie! Romusi, jak dlouho jsme se to neviděli?" začala na prstech přepočítávat roky.

,,Devět let, Ros. A ještě nějaký ten týden, ne-li dva."

,,Vy dva se znáte?" zeptal se Ed. Oba se na něj zářivě usmáli, vlastně na nás všechny.

,,To si piš, Edwarde. Tady pan Ross se totiž rozhodl ve čtrnácti oslavit své narozky ve velkém. Ještě že tenkrát byla sobota, protože ti dva si od bábinky vyprosili lahev ohnivé whisky. Tak malý a už takový alkoholik," Rozcuchala mu vlasy. ,,Slíbila jsem Liovi, že se o jeho malého brášku postarám. Takže se vlastně známe od jeho přidělení k Nebelvíru." Dokončila Rosmerta svůj monolog.

,,Rosmerto, zas tak hrozný to nebylo," nafoukl se. ,,A vůbec tady máš zápisníček a můžeš začít objednávat." Zvedl notýsek ze země a podal jí ho. Ros ho převzala a jemně ho jím přetáhla ho hlavě.

,,Tak objednávej, Švýcare." Zakroutila nad Romusem hlavou.

,,Takže tady pánům a dámě po jednom máslovém ležáku a mě jako obvykle." Mrkl na ni.

,,Čtvrtečku?"

,,Jo, díky. Můžeš odejít."

Romul se pohodlně opřel o opěrku židle a zkoumavě si prohlédl Blackovu tvář. ,,Ros, ještě přines led tady pro Siriuse." Houkl na ni.

,,Díky... Romulusi." Řekl Black potichu.

,,Nemáš zač. Tak aby konverzace nestála, o čem se chcete bavit?"

Kluci se po sobě podívali, podívali se na Romula a znovu na sebe.

,,O Vás... tedy o Tobě." Začal James.

,,Vaše téma, tak se ptejte." Povzdechl si. Dle jeho očí se modlil, aby se nenarazilo na téma: Kamarádi.

,,Kolik vám vlastně je?" začal Péťa.

,,Bereme-li to podle dnů, tak jsem letos oslavil své sedmé narozeniny." Uchechtl se a vůbec se nepozastavil nad Peterovým vykáním.

,,Cože?" Black zrovna dopíjel máslový ležák a málem ho vyprskl na mne.

,,Dle mé úvahy se tady Romulus narodil dvacátého devátého února. Docela klikař." Zasmál se Remus a tázavě se podíval na zmiňovanou osobu.

,,Přesně tak, Remusi. Jsi docela hlavička," pochválil ho. ,,Vrátíme-li se k tvému dotazu, Péťo, je mi dvacet osm."

,,Tak jsi docela mladej," pokýval hlavou Jim. ,,Moment, kdy ses vlastně stal strýčkem?"

,,V devíti. Theodoříček." Pokrčil rameny.

,,Co vlastně děláš za práci?" zapojil se do rozhovoru Black.

,,Soukromý profesor obrany proti černé magii. Dělám profesora většinou Francii, Itálii, Lucembursku, Německu, občas i ve Španělsku, ale především ve Švýcarsku."

,,To musí být zábava takhle cestovat." Zasnil se Peter.

,,Dá se to tak nazvat, ale je to docela švanda. Hlavně když tě doma nikdo nečeká a ty jsi prakticky nezávislý," protáhl se. ,,Ale kdyby mi tohle někdo řekl před zhruba deseti lety, poslal bych na vyšetření k Mungovi. Protože já měl být bystrozor." Zavřel oči.

,,A proč nejste? Přestalo vás to bavit?" Jamese tohle zajímalo, aby taky ne, když se po škole toužil stát bystrozorem. Stejně jako já, Ed a třeba i Frank Longbottom.

,,Kéžby," protáhl slovo a otevřel oči. ,,Vyrazili mě," uchechtl. ,,Vyrazili svého nejlepšího žáka, jaké ho prý údajně měli za posledních deset let."

,,Proč?" zeptal se zvědavě Black. Ed mu gestem naznačoval mlč!, ale bylo už pozdě.

,,Pokousal mě vlkodlak," Řekl tiše a mírně rozladěně. Remus se mírně zachvěl.

,,Zbývaly nám asi tři poslední výcviky, než jsme se měli stát plnohodnotnými bystrozory. Byl úplněk a náš "dokonalý" trenér nás vzal na naši první misi v noci. Na vlkodlaky. Měli jsme rozehnat nějaký jejich spolek či co.

Měli jsme nastražené hůlky, byli jsme v jeskyni. Šli jsme snad půl hodiny, než dorazili do hlavního sídla toho gangu a začal boj. Já se oháněl hůlkou jako zběsilý. Jenže si mě vzal na starost jejich kápo. Pokousal mě na rukou," vyhrnul si rukávy. Na pravém i levém předloktí se mu vyjímalo několik hlubokých jizev. ,,Ten jejich kápo byl ale nějaký alfa, protože když mě dorazil, tak se přeměnil do lidské podoby a zdrhnul. Já se probral asi až po dvou dnech u Munga, vypadal jsem jako mumie. Sotva jsem byl schopný se jakžtakž hýbat, přišel mi oficiální dopis z ministerstva. Byl jsem vyloučený," Romul se uchechtl. ,,Mám ten dopis do teďka schovaný. Víte, jaký byl důvod vyloučení?" Kluci ani nedutali a jen mlčky zavrtěli hlavou. ,,Stal se ze mě údajně odpad společnosti."

,,To snad ne!" vyjekl Black. Remus se na něj soucitně podíval.

,,Ale Eddie přece říkal, že jste měnič... Jako on." Vydechl Peter po chvilce přemýšlení.

,,Právě v tom je ten háček. Když mě propustili po dvou týdnech od Munga, teda měl jsem být propuštěn už dřív, ale když jsem si ten dopis přečetl, tak jsem silou praskl skleněnou vázu, kterou jsem měl na nočním stole a pěkně jsem se pořezal... Nervák," Zasmál se, ale hned pokračoval. ,,Bydlel jsem zrovna pár dnů s přítelkyní, než se stal ten incident. Ani jednou se za mnou nestavila. Došel jsem k našemu baráčku, a přede dveřmi našel svoje věci a její snubní prsten.

Šel jsem teda k Natovi, teda k mému nejlepšímu kamarádovi. S ním jsem bydlel od doby, kdy jsme ukončili studium v Bradavicích. No nějak jsem se s jeho pomocí dal do kupy...." já a s Edem jsme vyprskli smíchy.

,,A ještě s lahvičkou whisky, že?"

,,Edwarde, tais-toi..." odvětil klidným hlasem Romul a na ex vypil čtvrtku ohnivé whisky, kterou zrovna Rosmerta donesla. Nám podala máslové ležáky.

,,Nepálí tě to? Já když se napiju, tak mám pocit, že mi ten krk shoří." Zasmál se štěkavým smíchem Si- Black a chladil si ledem bolavou tvář.

,,Časem si na to navykneš." Pokrčil rameny.

,,Kluci, nepřerušujte. Mě to docela zajímá!" zamračil se James.

,,Takže pokračujeme," řekl po chvilce ticha. ,,Jak už jsem říkal, dal jsem se dohromady a roztřeseně čekal na první proměnu. Úplněk vylezl, celého mě ozářil a já se z nějakého důvodu proměnil jen napůl. Od hlavy k trupu jsem vypadal jako měnič, od trupu k patám jako vlkodlak. Takže to kousnutí ve mně vyvolalo měniče, takže jsem pohledal v hodně černé magii, bum třesk a další úplněk jsem strávil jako měnič pěkně na gauči." Dokončil své vyprávění.

,,To je docela drsný příběh. Obdivuji tě, Romusi," Řekl James. ,,Více než kdejakého bystrozora."

Romulus se ale jen skromně usmál. ,,Jak řekl Albert Einstein- Nechtěj být člověkem který je úspěšný, ale člověkem který za něco stojí. Já se tímto začal řídit," trpce si uchechtl. ,,Jenže má máti tohle neuznává a raději by mě viděla, jak držím v ruce mimino. Sice se známe asi jen hodinu, ale popravdě. Dokážete si mě představit jako tátu?"

,,Ne." Odpověděli Poberti zároveň.

,,Abyste to nechápali špatně, já mám svou mámu rád. Jenže tímhle mi pořádně pije krev. Jsem rád, že v naší rodině se berou domluvené sňatky jako staromódní a středověké." Naoko si oddechl. Pak se narovnal jako by do něj střelil blesk a začal prohledávat krosnu. Vytáhl z ní pečlivě zabalený papír.

,,Romusi, nevím, v jakém žiješ světě, ale Vánoce jsou dvacátého pátého." Podotkl Ed.

,,Vánočná dárky pro vás mám ve Švýcarsku už s měsíčním předstihem koupené. Tohle je něco, o co mě prosíš asi dva roky."

Edovi se rozzářily oči. ,,Je to ta věc, která si myslím, že to je?" vytrhl mu papír z ruky a začal ho rozdělávat.

,,Jsou to noty na skladbu Soldier of fortune, určené pro klavír. Nemáš zač."

,,Já tě musím obejmout, strýčku můj nejmilovanější!" Eddie se chystal vstát, ale Romulus ho jedním pohybem zadržel.

,,Objetí možná bych snesl, ale jak tě znám, tak mi i oslintáš tvář!"

,,Pche, no dovol!" urazil se Eddie. Všichni jsme se začali smát.

,,Kluci a dámo, sním či bdím? Nebo je tam ten zelený hábit skutečně majetek profesorky McGonagallové?"

,,Co tady u Merlinových vousů dělá Minnie?" vyjekl Black.

,,Tak to vypadá, že se zde naše cesty rozdělí. Jelikož já jí prostě musím znovu otravovat život. Snad se ještě někdy setkáme. Bylo mi ctí potkat legendární Poberty," Romul se mírně uklonil, popadl krosnu a zamířil ke stolu profesorky McGonagallové. ,,A ještě něco, platím já!" zahučel na nás.

,,Kluci, já už asi půjdu. Holky už určitě museli jít do hradu."

,,Dobře, a pozdravuj Lily!" křikl na mně James. On je fakt nepoučitelný.

Lumos💡

I přes menší technické potíže a docela časový skluz jsem byla schopna vydat kapitolu. Dala mi docela zabrat. A to jsem si říkala, že tato kapitola se bude psát jedna báseň, protože ji mám proplánovanou už asi měsíc. 😅

Chtěla bych vám poděkovat za 1,8K přečtení, 212 hvězdiček a především za komentáře. Protože takový hype, to je snad sen!😊🙇❤Děkuji!🙏😘

Přemýšlela jsem nad nějakým speciálním poděkování, kapitole či tom slibovaném Character asku, protože se blíží 2K přečtení... Klidně napište do komentářů, nestyďte se.😇😉

Za pět dnů končí škola, taky se těšíte na prázdniny jako já?🌈 Jinak další kapitola vyjde v asi nejspíš v pátek, protože v sobotu odjíždím pryč. A na tom místě není Wi-fi. Nebo taky za dva týdny, což horší varianta... Protože já neumím psát kapitoly během hodiny... Já kapitoly píšu týden...😅

Nuže užívejte posledních dnů školy, sluníčka a Sayonara!💞🎎🔏

Nox🌑