Probudila jsem se ráno kupodivu ve své posteli. Šíleně mě bolela hlava, jako by si v ní někdo uspořádal vlastní diskoshow. Bylo mi na zvracení a v krku jsem měla sucho.

,,Tak se konečně probrala, Katie, " Nade mnou se skláněla Lily. ,,Jak ti je?"

Opřela jsem se o matraci a podívala se na ni: „Pokud nevyvrhnu celý obsah svého žaludku na koberec, tak celkem fajn." Ušklíbla jsem se.

,,No jo, neměla jsi to tak rozkalit s Blackem," Ušklíbla se pro změnu ona a pokračovala. ,,Teď by sis asi měla zajít pro lektvar, nebo nám pokřtíš pokoj. A o Abigail vím, Edward mi vše řekl."

,,Jasně, mami." Protočila jsem očima a pomalu se vydala do koupelny.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Patřičně upravená a s motající hlavou jsem se kráčela po chodbě, která vedla do chlapeckých ložnic. Pelech hříchů a neřestí se poznal už na dálku, nebo spíš šel cítit už na dálku, protože takový puch nevypouštěl ani ten tchoř, který se nám minulé prázdniny usadil na zahradě. Trvalo nám asi tři týdny, než jsme ho zahnali zpátky do lesa.

,,Ale, ale copak tady dělá taková zezelenalá spanilá slečna?" ozval se za mnou pobavený hlas.

,,Ta zezelenalá spanilá slečna si jde k Pobertům, respektive k Edoušovi, pro lektvar proti kocovině." Otočila jsem se na "Pana Pobaveného."

Tony Morrow byl vysoký kluk se zrzavými vlasy a hnědýma očima, ve kterých mu vždy zářily jiskřičky. Na tváři mu téměř vždy pohrával drzý úšklebek, který jeho mámu vytáčel nepříčetnosti.

Můj a jeho táta byli velcí kamarádi, když studovali v Bradavicích, byli něco jako předchůdci Jamese a Blacka. Dokonce se rozhodli jít spolu na lékouzelnictví. Táta někdy z legrace říkával, že my dva bychom se mohli dát dohromady.

,,Si to včera pořádně rozjela, Lio. Ty se nezdáš." Líně se opřel o stěnu.

,,Já se zdám." Odpověděla jsem sebejistě.

,,Nene, ty pod tou svou maskou nevinného andílka," při tom se uchechtl. ,,Schováváš ďábla. Jsi stejná jako tvůj bratr, víš?"

,,Říká mi to poslední dobou docela hodně lidí. Mimochodem, kterého máš na mysli?"

,,Asi tě to překvapí, ale ten nejstarší. Oba na první pohled působíte jako naprostí andílci, ale přitom se ve vás skrývá ďábel."

Naše pohledy se střetly a my se začali nekontrolovatelně smát. Tohle se nám stávalo poměrně často.

,,Jak jsme došli z včerejší oslavy k ďáblovi?"

,,Tak to netuším, Lio. Nicméně, měla bys sis co nejrychleji dojít pro ten lektvar, neboť to vypadá, že za chvilku hodíš šavli a já nechci být ten objekt."

,,Rozkaz, Antone. Zatím."

,,Zatím!" křikl na mne a odešel do společenky.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zaklepala jsem na dveře. Otevřel mi rozesmátý Jim s brýlemi na křivo.

,,Nebudu se ptát, od čeho máš nakřivo brýle. Můžu dál?"

,,Vypadáš skoro stejně jako Tichošlápek, ale ten na rozdíl od tebe ještě nevylezl z kutlochu." Zasmál se Jimmy a rukou mi pokynul, abych šla dovnitř.

,,To byla urážka?"

,,To bych si nedovolil, ještě bys mě napráskala Lily." Zamumlal sám k sobě, ale hned začal mluvit hlasitěji. ,,Hej Lištičko, máš tu sestru a dle jejího výrazu si jde pro lektvar!"

,,Dvanácteráku, buď zticha. Máme tu dámskou návštěvu-"

,,-Která se ještě neuráčila vzbudit, já vím. Nic méně, já jdu za Červíčkem a Náměsíčníkem do knihovny, takže zatím, děti." A naschvál práskl dveřmi, až s sebou Abigail, ležící v Edově posteli, párkrát cukla.

,,Já si asi zahraji na myslivce!" zařval za ním Ed, naprosto přestal dbát na Abigail či Blacka, který se rozvaloval u sebe v posteli.

,,Sakra, Ede. Buď zticha! Já mám kocovinu!" zahučel zpod peřiny Black.

,,Hlavně že když řval James, tak jsi necekl ani slovo," brblal si Ed sám pro sebe, zatímco protřepával podivně vypadající namodralý lektvar. ,,Tohle vypij, uleví se ti."

,,Ani bych neřekl, pořád mi je zle." Znovu se ozval Black, ale Ed ho hned odpálkoval.

,,Siriusi, mluviti stříbro, mlčeti zlato."

Lektvar jsem okamžitě vypila, ale jelikož mi v puse vyschlo ještě víc, tak jsem se ještě napila vody. Kocovina byla rázem fuč.

,,Nevím, o čem to mluvíš, Blacku. Mně se udělalo líp."

,,To bude tím, že jsi to nezapil vodou. Děcka, já jdu na snídani. Mám hlad jako... vlk." Zazubil se Ed a spiklenecky na nás mrkl. Black chápavě přikývl a zářivě se na mne usmál. Proč se mi zdá, že se na mě domluvili?!

,,Rose, podáš mi ten lektvar? A sklenku vody. Díky."

,,A nechceš rovnou červený koberec k posteli a na hlavu korunu? Já nejsem tvoje služka, Blacku."

,,Ale jsi skoro moje manželka, takže když se na to podíváme z pohledu-"

,,Radši se nechci dívat z jakéhokoliv pohledu. Tady máš ten lektvar a vodu." Položila jsem skleničky na jeho noční stolek. Nemohla jsem si nevšimnout vyrytých iniciálů: K.R.+S. B.

Musela jsem se pousmát. Štěstí, že Black zrovna dopíjel sklenku vody, protože by měl určitě sto poznámek.

,,Není ti zima?" mrkl na mě a posunul se, abych ti měla kam lehnout.

,,Ne." Odpověděla jsem odměřeně.

,,Proč jsi taková studená, odměřená? Vždyť včera ses chovala úplně jinak."

,,Protože jsem nebyla úplně střízlivá, Blacku. Docela by mě zajímalo, co si ze včerejška vůbec pamatuješ, protože jsi na tom byl hůř než já."

,,Všechno," překvapeně jsem se na něj podívala. ,,Pamatuji si vše."

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Listopad se přehoupl v prosinec. Hned druhého napadl sníh, Hagridova hájenka vypadla jako zasněžená perníková chaloupka. Když to Abigail spatřila, okamžitě nás doslova popadla a skoro násilím vyvlekla ze společenky.

Lin ji naštěstí přesvědčila, o tom, že bychom se měli vhodně obléct. Takže jsme na sebe na rychlo naházeli šály, rukavice, kabáty, čepice a vydali se ven.

,,Takže kdo bude poslední u jezera je Filchova stará!" křikla na nás Abigail a sama se k jezeru rozběhla co nejrychleji. Abby zimu milovala.

My se pomalu vydali za ní, když v tu Lily vypískla a chytla si za krk. Někdo jí za krk hodil sníh. Začali jsme se s Linnie smát, jenže někdo hodil sníh i po nás.

,,Kterej...idiot!" udiveně jsme se na Lin podívali. Nikdy nemluvila sprostě. ,,Až se mi dostane po ruku, tak ho přetáhnu knihou!"

,,Lindsay, klid. Nádech, výdech." Snažila se jí Lily uklidnit, ale moc to nepomohlo. Spíš naopak.

,,Jak klid?! Nikdo mi nebude házet sníh za krk! Až se mi ten pan Nadhazovač dostane pod ruku, tak ho v tom sněhu vyválím!" Lin toho nikdy moc nenamluvila, ale když se rozjela, tak ji nikdo nepoznal.

,,Au! Kterej hňup?" Jak se zdálo, ani Abigail nebyla ošizena o sněhovou kouli za krkem.

,,Stejnou otázku si klademe taky, Ab. Mám takové tušení." Šeptla k nám Lily, když jsme došli k Abigail, a nenápadně ukázala na Peterovu lezoucí botu a Jamesovu trčící šálu.

,,Takže fajn, kluci. Vyhlašuji sněhovou bitvu!" zakřičela jsem na ně. Black odhodil Jamesův plášť, vzal do rukou sníh, vytvaroval z něj kouli a mrskl ji po mně. Jen taktak jsem se jí vyhnula.

Tak nějak jsme se neúmyslně rozdělili: Lily si vzala na starost Jimmyho a Péťu, Lin se rozhodla zpacifikovat Rema, Abigail vedla bitvu s Edem a já s Blackem jsme odešli trochu dál ode všech.

,,Docela mi to připomíná naši bahenní bitvu, nemyslíš?" vyhnula jsem se hozené kouli a vzápětí palbu opětovala.

,,Ale s těmi koulemi to má lepší efekt." Dostala jsem přímý zásah do ramene.

,,S jakými?" Zasmál se a vyzývavě zahýbal obočím.

,,Perverzáku! Sněhovými, ty úchyle!" Trefit ho o kousek níž a dostal ránu přímo do baterek.

,,Opatrně, Rosie! Já chci ještě zanechat potomstvo!"

,,Promiň, neublížila jsem ti?" odvětila jsem nejvíc ironickým tónem, co to šlo.

,,Už jsme takhle dlouho nebyli sami." Ignoroval moji "upřímnou" omluvu.

,,Hej já se ti snažím omluvit, a ty mě ignoruješ! No jen počkej." Pomocí hůlky jsem vytvořila velkou sněhovou kouli, přenesla ji nad jeho hlavu a s hůlkou lehce máchla.

Black vypadal jako sněhulák. Začala jsem se smát, čímž jsem upoutala pozornost ostatních Pobertů a Lin s Lily. Ed s Abigail se váleli ve sněhu.

,,Blacku, ty jsi přešel z Casanovy na Yettiho?" začala se smát Lily a Lin se přidala.

,,Za tohle tě čeká pomsta, Rose." Šeptl Black, tak abych to slyšela jen já.

,,Zavlečeš mě do kumbálu a tam si zahrajeme na doktora?" ušklíbla jsem se.

,,Všechno je možné."

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když jsem se další den probudila, měla jsem divný pocit, jakoby se mělo něco přihodit.

Holky už byli nejspíš na snídani, takže jsem se rychle zkulturnila, převlékla do uniformy, popadla tašku a kvapně vyrazila do společenské místnosti, kde na mě vždy čekával Eddie.

Jenže tentokrát tam nebyl. Společenka byla poloprázdná, aby taky ne, když bylo skoro půl deváté.

Nebavilo ho čekat, tak šel na snídani. Zbytečně se stresuješ, Katharino. Nebo šel s Poberty, dneska jsi vážně vstávala pozdě, takže se uklidni a běž na snídani. Zatřepala jsem hlavou a vydala se na snídani.

,,Proč jste mě nevzbudili?" vypálila jsem na holky místo pozdravu a sedla si mezi ně.

,,Taky dobré ráno, Katie. Och, ano, moc se omlouvám na nevzbuzení, ale tady madam Acwelová neměla hotovou esej do přeměňování. Takže mě vzbudila už v šest. Lin se vzbudila jen chvilku po mně, takže jsme se rozhodli, že tě ještě necháme chvilku spát."

,,Děkuji, promiňte, že jsem na vás tak vyjela."

,,V pořádku, Katie. Když si sem vlítla, vypadala jsi docela ustaraně," Podotkla Lin. ,,Děje se snad něco?"

,,Neviděli jste někde Edwarda? Ráno na mě nečekal ve společence."

,,Třeba bude už v učebně, asi se mu nechtělo čekat. Jasný jako facka." Prohlásila Abigail a napila se dýňového džusu.

,,No snad máš pravdu." Zamumlala jsem.

Učebna přeměňování byla sice skoro plná, ale Eddie tu neseděl. Otočila jsem se na Blacka s Jamesem, kteří měli téměř stejný rozvrh jako my dva.

,,Jsem asi hodně paranoidní, ale nevíte, kde je Edward?"

,,Katie, na to stejné se tě taky chceme zeptat. Protože když nás Remus probudil, tak Lišák nebyl v pokoji. Ani ve společence a ani na snídani."

,,Takže je to jasný," Black se zhoupl na židli. ,,Někde, a podle mě ne sám, se ulejvá."

,,Soudíš podle sebe?"

,,Ehm, ehm. Neruším vás pane Blacku, pane Pottere a slečno Rossová?" McGonagallová měla zřejmě dnes špatnou náladu.

,,Ani ne, Minnie. Nechcete se přidat k našemu spolku?" Black se na profesorku zářivě usmál, jenže její pohled zakotvil na prázdné židli vedle mě. Rty stáhla do úzké linky.

,,Kde je pan Ross?" Pokrčili jsme rameny a pro jistotu začali opisovat zápisky z tabule.

Uběhla skoro půlhodina, když se rozrazily dveře a dovnitř vešel zadýchaný Eddie. McGonagallová si ho přeměřila pohledem.

,,Takže jste se nakonec uráčil přijít na hodinu, pane Rossi."

Eddie zvedl pohled a podíval na profesorku. Byl úplně bledý, oči měl bez jeho typické ďábelské jiskry a klepal se. McGonagallová se zvedla a zamířila k němu.

Přiložila mu dlaň na čelo, ale hned ji oddělala. Zatvářila se nadmíru... starostlivě?

,,Pane Rossi, vy úplně hoříte! Proč jste okamžitě nešel na ošetřovnu?! Slečno Rossová, okamžitě ho odveďte na ošetřovnu a hned se vraťte zpátky."

Mlčky jsem přikývla. Ed se nepatrně pousmál na profesorku a zašeptal: ,,A já si říkal, že jsem asi nemocný nebo mám halucinace, když jsem uviděl po chodbě se prohánět Rosalii Rossovou."

,,Rosalii Rossovou?"

,,Pocházela ze sedmnáctého století, paní profesorko."

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

S pomocí Madame Pomfreyové jsem Edwarda uložila na lůžko. Nalila mu do krku nějaké brečky a doslova mě vyhnala z ošetřovny. Jen jsem viděla, jak u jeho postele zatáhla závěsy.

Od toho dne jsem každou volnou chvíli jsem za ním chodila a hodiny jsem trávila díváním z okna. Byla jsem naprosto mimo svět. Kolikrát mi Lily zaluskla pře obličejem, aby alespoň na půl ucha vnímala probíranou látku.

,,Rosie?" zatřepal mnou co nejjemněji Black. Zmateně jsem se rozhlédla, kde to vlastně jsem. ,,Jsi ve společence, usnula jsi nad úkolem."

,,Jojo díky," Zamumlala jsem a promnula si spánky. ,,Musím to dodělat." Sklonila jsem se nad úkolem z formulí, ale znovu se mi začaly zavírat oči.

,,Potřebuješ si odpočinout, spala jsi dnes vůbec?" Black, který se jen tak nenechal odbít, si sedl vedle mě a ustaraně se na mne podíval. Blbost.

,,Byla jsem celou noc u Eddieho. Takže ne." Povzdechla jsem si a položila si hlavu na jeho rameno. Byla jsem příliš unavená, takže klidně jsem nechala Blacka, aby mě objal okolo pasu.

,,Je to celé takové divné, nemyslíš? Edwík měl vždy želené zdraví a najednou bum!"

,,Dnes jsem slyšela madame Pomfreyovou, jak mluví s Brumbálem. Pokud se jeho stav do konce týdne nespraví, tak ho musí převést k Mungovi.

Pomfreyová podle mě už začátku tušila, že tohle nebude jen tak obyčejná nemoc. Něco málo mi řekla, když jsem se jí zeptala. Prý když se probral, tak si něco mumlal sám pro sebe, navíc mu neklesá horečka," přitiskla jsem se k němu ještě víc. ,,Asi říkáš, že to moc prožívám. Že se o něj zbytečně strachuji."

,,Jste dvojčata, je jasný, že si o něj děláš daleko větší starost než my všichni dohromady."

,,Cítím se jako tenkrát před... kdo by jen řekl, že už to bude deset let."

,,Co bude deset let?" Black se na mě nechápavě podíval.

,,Deset let, co je Eddie polovlkodlak." Zamumlala jsem, ačkoliv společenka byla skoro prázdná.

,,Aha, muselo to být pro tebe příšerné."

,,Bylo, ani nevíš jak. Hlavně ta nejistota."

,,Stejně by mě zajímalo, jak to dokázal. Vždyť mu bylo sedm!"

,,Každý z nás má nějaké tajemství. Nikdo, kromě Eda, to doteď neví. Každého zajímalo, jak obyčejný sedmiletý kluk dokázal zahnat vlkodlaka a vyváznout jen se šrámem na tváři. Eddie ale doteď mlčí jako hrob.

I já mám své tajemství, které je s tím to úzce spojeno. Víš, proč tolik nenávidím šaty? Protože se mi to pekelně vymstilo. Kdybych měla normální kalhoty a tenisky, možná stihla doběhnout domů rychleji. Jenže ne, Katharine si v ten den vzala šaty skoro až po zem a baleríny, " V očích mě zaštípaly slzy, ale pořád jsem se držela.

,,Na ten pohled nikdy do smrti nezapomenu. Eddie byl celý od krve a skoro nedýchal. Byl úplně bledý, ale na tváři měl úsměv. Šedohřbet byl ale na tom nějakým zázrakem ještě hůř, všude kolem byly krvavé stopy. Sotva se stihl sesbírat ze země. Taťka vzal Eddieho do náruče a okamžitě se s ním přemístil k Mungovi. Mě mamka popadla za ruku a přemístila nás domů." Po tváři se mi stékalo pár slz. Blackie je setřel a ještě víc mě objal.

,,Ani nevím, proč jsem ti to řekla. Tohle neví ani holky, važ si toho."

,,Nikomu to neřeknu, čestný pobertovský." Olízl si dva prsty a zvedl se vzhůru.

,,Děkuji." Zavřela jsem oči a hned usnula.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vzbudila jsem se, ale podle toho puchu jsem tušila, že nejsem u nás v ložnici, nýbrž u Pobertů. A podle té vůně jsem poznala, že jsem v Edwardově posteli.

,,Dobrý ránko, Katie." Pozdravil mě Remus, který ale vypadal jako by někdo polil vápnem. Aby taky ne, když byl dnes úplněk.

,,Dobré ráno, Remusi. Kolik je hodin?"

,,Skoro sedm, možná by ses měla jít převléct. Sirius tě sice chtěl převléct, ale já mu v tom úspěšně zabránil."

,,To jsi hodný, tak zatím."

,,Kde jsi byla Katharino? Víš, jak jsem se o tebe bála?!" vyštěkla na mě Lily jen, co jsem jednou nohou vkročila do pokoje.

,,Byla jsem u Pobertů. Black mě tam odnesl." Lily málem vypadly oči z důlků.

,,Black? Jako Sirius Black?"

,,Znáš snad nějakého jiného Blacka? Reguluse nemyslím, ten nechodí do Nebelvíru."

,,Vždyť ho nesnášíš, a teď se od něj necháš nosit? Netajíš mi něco?"

,,Ne," Řekla jsem naprosto klidně. ,,Jdeš na snídani?"

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po vyučování jsem se vydala na ošetřovnu. Eddie klidně oddychoval. Vyndala jsem z brašny všechny svitky a učebnice a začala psát úkoly a eseje.

Než jsem skončila, setmělo se. Sbalila jsem všechny věci do tašky a chytla Eddieho za ruku. Byla úplně ledová, jako byl mrtvý. Jeho nadzvedající hrudník ale mluvil o opaku.

Ošetřovnu ozářil úplněk. Já jsem napůl usínala, když se Ed otevřel oči a prudce se posadil. Ostražitě se rozhlížel okolo.

,,Eddie? Jsi v pořádku?" zeptala jsem snad tou nejhorší otázkou.

,,Katie. Podívej." Vyhrnul si rukáv. Na předloktí mu vyrašilo několik tmavých chlupů.

,,To není možné," Zakryla jsem si pusu údivem. ,,Jak mi to nemohlo nedojít."

,,Zmátlo to každého, i mě samotného. Je to tady, přeměna započala. Pongus říkal, že první je nejhorší." Náhle bolestně sykl.

,,Jdu pro madame Pomfreyovou. Vydrž."

Sprintem jsem doběhla k jejímu pokoji a zuřivě začala bušit na dveře. ,,Slečno Rossová? Stalo se snad něco?" zívla.

,,Eddie se probral." Do madame Pomfreyové jakoby uhodil blesk, ihned se rozběhla za Edem, kterému se tvář křivila každou chvíli bolestí.

,,Tohle vypijte, pane Rossi. Mělo by to alespoň trochu zabránit té bolesti, pohlídejte ho, slečno. Musím za profesorem Brumbálem."

,,To zvládneme, takže na nechutenství." Vypil na jeden lok lektvar a hned se zatvářil na nejvýš zhnuseně. ,,Vždyť to je hnus obecný!"

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nebyla jsem si jistá, kolik uběhlo minut či hodin než už Eddie vypadal alespoň z poloviny jako vlk. Při každém křupnutí kosti se byl blíž vrcholené přeměně. Přirozená přeměna v měniče už v rodině dlouho nebyla.

Zajímalo mě, kde byla Pomfreyová tak dlouho. To jako s Brumbálem obíhali kolečka kolem hradu?

Eddie už byl celý proměněný a byl vážně moc pěkný černý vlk. I on se zvědavě prohlížel v zrcadle. Měřil snad dva metry. Spokojeně se schoulil do klubíčka a přivřel oči.

,,Jak se cítíte, pane Rossi." Na ošetřovnu vstoupil Brumbál společně s McGonagallovou a Pomfreyovou.

Svobodně, pane profesore. Jakoby se ztratila veškerá závislost na úplňku. Měniči komunikovali pomocí myšlenek.

,,To jsem rád, pane Rossi. Tohle je zřejmě důvod, proč se z vás té noci nestal vlkodlak."

,,Měla byste jít na kolej, slečno Rossová. Abyste byla zítra v pořádku." Řekla profesorka McGonagallová.

,,Jen ji nechcete, Minervo. Jsem si jist, že dvojčata chtějí trávit čas spolu," Mrknul na nás Brumbál. ,,Pošlu sovu rodičům, aby si o vás nedělali starost, pane Rossi."

Dobře. Ale cítím, že jedna vlkodlačí část ve mně pořád zůstává. Zachmuřil se Ed- vlk.

,,O tom se přesvědčíme zítra, pane Rossi. Dobrou noc." Popřál nám Brumbál a společně s McGonagallovou odešli.

Nad ránem přišli Poberti. Remus vypadal hodně špatně, navíc kluci se sotva drželi na nohou.

,,Počkejte, pomůžu vám."

,,Katie, co tu děláš?" zeptal se udiveně Peter, zatímco Black a James ukládali Remuse.

,,Byla tu za mnou, pánové." Ozval se Eddie. Když se proměnil zpátky, popraskaly mu skoro všechny kosti v těle. Madame Pomfreyová ho okamžitě donutila vypít Kostirost.

Sotva se napil, tvář se mu zkřivila znechucením a lektvar vyplivl přímo na obličej madame Pomfreyové. A protože odmítl tu "břečku chutnající jako žabí výkaly" vypít znovu, tak mu Poppy spravila kosti hůlkou.

,,Edwíčku!" Peter, Blackie a James se k němu seběhli a hromadně ho objali.

,,No jasně, jen mě uduste. Já nepotřebuji žít!"

,,Ede, co ti bylo? Víš, jak jsme se o tebe báli?"vypískl Péťa.

,,Jsem měnič, pánové."

,,Měnič? Co je to měnič?" zeptal se zaujetě James.

,,Nerada vás vyrušuji, ale pan Ross potřebuje klid! Stejně tak pan Lupin!" popostrčila nás Pomfreyová směrem k východu.

,,Oukej Poppy, jen se nenervujte. Papa kluci." zazubil se na Poppy Jim a co nejrychleji jsme opustili ošetřovnu.

Lumos💡