,,Jsem utahaná jako kotě," protáhla jsem se a na znamení svých slov zívla. Gideon mě pozoroval s pobaveným úšklebkem a položil mi ruku kolem ramen. Uběhl více jak týden od složení poslední praktické zkoušky, na jejímž konci naše hvězdná sedmice obdržela typickou uniformu pro plnohodnotné bystrozory, a já se do své vysněné práce vrhla doslova po hlavě.

,,Ale, ale," popichoval mě. ,,Tos nečekala, že to bude taková makačka, viď? Já ti říkal, že kombinace nočních hlídek v Řádu a k tomu bystrozorských služeb nebude to pravé ořechové pro tebe. A to jsi ještě nebyla v Azkabanu, je to tam pěkně děsivé i bez mozkomorů," otřásl se.

,,O mozkomorech mi ani nemluv, bohatě mi stačili ti, které jsme s Jamesem potkali předevčírem. Těch bylo snad tucet," ošila jsem se a po zádech mi opětovně přejel mráz při vzpomínce na ona stvoření.

,,Edgar mi říkal, že jste měli na hlídce nějaké problémy s pusyplášti," musela jsem si zakrýt dlaní ústa, abych nevyprskla smíchy. Přeci jen, v Atriu se pohybovalo až příliš čarodějek a kouzelníků. V duchu jsem se několikrát uklidnila.

,,Pusyplášti? Gideone, kam ty na to chodíš?" zeptala jsem se spíše sama sebe zavrtěla nad ním hlavou. ,,A abych se vrátila ke tvému dotazu, ovšem, že jsem čekala, že to bude makačka. Jenže, poslední dobou je toho zkrátka moc, takže jsme se Siriusem usoudili, že bychom si dnes mohli udělat volný večer. Chápeš, žádná hlídka, žádná služba."

,,Jsem prostě ten dokonalejší Prewett, abych ti odpověděl na tvou otázečku," zazubil se a já protočila očima nad jeho egoismem. ,,Docela ti závidím, taky bych si chtěl dát dnes nohy nahoru, pohodlně se zavrtat do postýlky a zaujatě zírat na strop, no prostě nedělat nic, ale má drahá sestřička potřebuje hlídacího strýčka, protože dvojčata jsou vážně po mě a Fabovi. A Will s Charliem nejsou o moc hodnější, navíc, když teď budou mít další přírůstek do rodiny, potřebuje naši pomoc více než kdy předtím."

,,Další přírůstek?" vykulila jsem oči a začala na prstech počítat.

,,Naštěstí je to prý dle lékouzelníků jen jedno miminko, takže ano, Katie, Molly a Arthur budou mít šest dětiček," zasmál se mému výrazu. ,,Ségra by si přála holčičku, tak uvidíme."

,,Wow," zmohla jsem se v tu chvíli jen na tohle citoslovce a vysekla v duchu Molly Weasleyové poklonu, protože zatímco já měla doma jedno přerostlé mimino, ona se starala o pět synů a dalšího potomka měla na cestě. Zkrátka to byla supermáma.

,,Je to obdivuhodné, že?" nadmul se pýchou. ,,No každopádně, tady se naše cesty rozdělí, paní Blacková," vysmekl mi poklonu, a jakmile se uvolnilo místo v krbu, vhodil pod sebe letax a zmizel pohlcen smaragdově zelenými plameny.

***

,,Siriusi, jsem doma!" zahulákala jsem na celý byt a lezouc z krbu jsem ze sebe oprašovala saze. Nečekala jsem na jeho odpověď a ihned po schodech vyběhla do ložnice, abych se převlékla z uniformy. Jakmile jsem tak učinila, opět jsem sešla dolů a vydala se svého muže hledat.

Nalezla jsem jej sedícího před troubou, kde se pekly jeho vlastnoručně udělané muffiny. Teprve, až když jsem mu uvelebila na klíně, vzal na vědomí mou přítomnost a obmotal mi ruce kolem pasu. ,,Konečně!" zaradoval se a položil si bradu na mé pravé rameno. ,,Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběla," zašeptal mi do ucha.

,,Vždyť jsme byli od sebe nemilosrdně odloučeni jen na šest hodin," uchechtla jsem se a opřela se o něj. ,,Jen tři sta šedesát minut a dvacet jedna tisíc šest set sekund."

,,Já bych teda řekl, že to bylo daleko víc," zamručel nespokojeným hlasem. ,,Nic to však nemění na tom, že ty hodiny byly nekonečné."

,,Já si je užívala plnými doušky," škádlila jsem ho, ,,to bys ani neřekl, jaká je s Eddiem a Frankem zábava."

Odpovědí mi bylo jen naštvané odfrknutí.

Protočila jsem očima a vymanila se z jeho sevření. Obrátila jsem se k němu čelem a vzala jeho obličej do dlaní. ,,Siri, teď vypadáš jako pořádně nafouklá ropuška," splaskla jsem mu tváře. ,,Usmívej se, sluší ti to daleko víc," vtiskla jsem mu pusu na vrásku, která se mu vždy vytvořila, když se mračil. ,,No ták, zlato," políbila jsem ho. Teprve až tehdy se jeho obličej rozzářil a polibek mi více než vášnivě oplatil. Odtáhli jsme se od sebe, když se v chodbě rozezněl zvonek.

,,Koho to sem čerti nesou?" zamumlal nespokojeně čelem opřeným o to mé. ,,Přál bych si jen jeden jediný večer prožitý se svou ženou bez žádných kazišuků, prosím, mocný Merline!" zakňoural jako malé dítě.

,,Vytáhni ty muffiny z trouby, než se spálí," udílela jsem za chodu rozkazy. ,,Já skočím našemu večernímu hostu otevřít," rychlou chůzí jsem došla do chodby, přičemž se mi snad poprvé povedlo nezakopnout o stojan na deštníky, který nám jako svatební dar darovali babička s dědečkem, a kvapně klíči otevírala vchodové dveře.

Otevřela jsem je a krve by se ve mně nedořezal. Venku hustě pršelo, mrzlo, foukalo a vlastně jen díky venkovnímu světlu jsem poznala, kdo se nás rozhodl poctít svou návštěvou. ,,Dobrý večer, Kitty Kat," Romulus se pokusil o úsměv, ze kterého však vyšel jen bolestný škleb. Pohledem jsem sjela na malý uzlíček, jenž svíral v náručí jako největší poklad. ,,Mohli bychom dál?"

Beze slov jsem mu uhnula a zabouchla dveře. Vypadal strašně strhaně, nevyspale a především působil moc smutným dojmem, byla jsem si jista, že za jeho zevnějšek nemohl dnešní úplněk. Rychle jsem se však vzpamatovala a zamknula. ,,Mám ho vzít, aby ses mohl vysvléct?" zeptala jsem se možná krapet hloupou otázkou, ale když se na mě otočil, měl na tváři malý úsměv.

,,Pokud bys byla tak hodná," přikývl a opatrně mi jej předal. ,,Jmenuje se Nat," zašeptal pyšně, když jsem okouzleně koukala na to malé spinkající miminko. ,,Nathaniel Bartholomaios Ross, abych přesnější," znova se pokřiveně usmál a když si svlékl kabát, jenž následně pověsil na věšák, následoval mě do obývacího pokoje, kde již seděl v křesle Sirius.

,,Romulusi," vydal ze sebe trochu zaskočeným hlasem. Obzvláště, když spatřil prcka. ,,Už jsem postavil na čaj, ehm, asi ještě skočím pro kolébku, je schovaná na půdě pro všechny případy," vychrlil ze sebe na jeden nádech a byl tatam.

,,Já půjdu pro ten čaj, jasmínový, viď?" ujistila jsem se pro jistotu, když jsem mu předala bratránka. Strýček jen slabě přikývl.

O nějakou chvíli později jsme všichni mlčky popíjeli čaj, já k tomu ještě kolébala Nata, který se začal neklidně vrtět. To ticho prolomovaly kapky deště bubnující o okenní tabule a praskající dřevo v krbu. ,,Poslyš, Romule?" prolomil mlčení Sirius a onen jmenovaný zvedl hlavu. ,,Totiž, co se děje?" nešlo si nevšimnout, jak znervosněl, když na něj strýček upíral své oči bez žádných veselých jiskřiček.

,,Poslední dny jsme tě totiž neviděli na schůzkách Řádu, což je pochopitelné, protože máš malého synka, ale-"

,,Mary je mrtvá," zašeptal zničeně a zamrkal slzy, které se mu nahrnuly do očí. Oba jsme si vyměnili šokované pohledy. Romulus se narovnal a odložil šálek na stůl, jelikož se mu rozklepaly ruce. ,,Nepřežila to. A všechno je to jen moje chyba," skryl si hlavu do dlaní.

Přestala jsem se houpat s kolébkou a pevně ho objala. I Sirius se po té, co se vzpamatoval z prvotního překvapení, mu soucitně stiskl rameno. ,,Není to tvá chyba, Romulusi, určitě není," šeptala jsem k němu, ale on tvrdohlavě zavrtěl hlavou.

,,Její tělo to nezvládlo," mumlal, když si odkryl tvář, a prázdným pohledem pozoroval tančící stíny, které vrhal krb po zdech. ,,Já ji vlastně zabil," řekl fascinovaným hlasem. ,,Několikrát během jejího těhotenství jsem se budil kvůli nočním můrám, v nichž skutečně umírala, protože ztratila příliš krve. A ono se to stalo realitou."

,,To s tím nesouvisí, Romusi," chlácholil ho tiše Sirius. ,,Jak je to dlouho?" otázal se opatrně.

,,Tři dny, asi před hodinou nás konečně propustili od Munga," začal si nervózně hrát s prsty, dokud znova nepromluvil. ,,Vracím se zpět do Švýcarska, v Británii mě již nic nedrží. Brumbál má pro to naštěstí pochopení."

,,Jsi si tím jistý?" zeptala jsem se ho pro změnu já.

,,Nikdy jsem si nebyl jistější," řekl skálopevným hlasem. ,,Espoirovi by sice nejradši viděli, abychom žili u nich, a máti s tatínkem taktéž, ale tohle si musím vyřešit sám. Nechci dopustit, aby Nathaniel ztratil i tátu."

Oba jsme jen mlčky přikývli, protože jsme viděli, že má ještě na srdci.

,,Víte, když jsem žil v Británii poprvé, ztratil jsem téměř vše, na čem mi záleželo, především svého nejlepšího přítele. Když jsem se vrátil do Británie podruhé, ztratil jsem svou lásku, kterou jsem bezmezně miloval. Teď si říkám, co nastane, pokud se sem někdy vrátím i potřetí, že bych tu nalezl smrt?" zažertoval s hořkým smíchem. ,,Švýcarsko mě přijme s otevřenou náručí i po druhé, tím jsem si jist."

,,Ty jsi neuvěřitelný člověk," vydechl Sirius a pohlédl na Nata. ,,On je teď tvou novou nadějí, že?" tmavovlásek s drobným úsměvem přikývl a dopil čaj.

,,Jen díky němu se držím od úplného zhroucení," odložil šálek zpět na stůl a trochu nervózně se na nás podíval. ,,Potřebuji vaši pomoc."

,,Povídej," řekli jsme oba unisono. Koukli jsme na sebe a přes Romula si plácli.

,,Chtěl jsem se vás zeptat, jestli byste mi prosím nepohlídali Natieho. Až trošku povyroste a ten vlk ve mně se laskavě opět uklidní, zvládnu to pochopitelně sám, ale nyní vás prosím o pomoc," upřel na nás ta svá prokletá kukadla safírové barvy, přičemž dlaně sepjal k sobě.

,,Ovšem, že ti pomůžeme, ani na nás nemusíš používat ten psí pohled, který, mezi námi, umím stejně ze všech nejlíp. Jen mi prosím tě vysvětli pojem 'ten vlk ve mně se laskavě opět uklidní'," Sirius se pohodlněji usadil a s otázkou v očích jej pozoroval.

,,Občas se totiž stane, Tichoši, že ten vlk v tobě zvlčí a ty se při úplňku chováš jako vlk, nedej Merlin vlkodlak. A mně se to stává při...jak to jen říct...neštěstích, která se mihnou mým životem. Například, když zemřel Nat, můj skoro bratr, jsem toho vlka nedokázal ovládat hodně dlouhou dobu," vysvětlil a zvedl se ze sedačky. ,,Já si už raději půjdu, není to pěkný pohled."

Jakmile jsme osiřeli, vstala jsem z gauče a i přes Siriusovy tiché protesty jsem šla umýt hrnečky, zatímco on kolébal. Jako by ten prcek vycítil, že ho tatínek opustil. Umyla jsem rovnou i nádobí po jeho pečení a hůlkou poklidila zaneřáděnou kuchyň.

Opřela jsem o futra a pozorovala ho, jak si s ním tiše vykládá a u toho se jeho pozornost zaujmout i malým, plyšovým psíkem. Už v té době jsem věděla, že z něj jednou bude skvělý táta. S úsměvem na tváři jsem se posadila po chvíli k němu.

,,Katie, neuděláme si taky takového drobečka?" zeptal se s jiskřičkami v očích a přitáhl si mě majetnicky k sobě. ,,Mého malého klona, no nebylo by to úžasné?"

,,Siriusi, já myslím, že jedno dítě v domě bohatě stačí, prozatím," mrkla jsem na něj a vtiskla mu pusu do koutku. ,,A teď výjimečně nemyslím Natha."

,,Pche," odfrknul si a založil si uraženě ruce na hrudi. ,,Já nejsem dítě, já jsem kultivovaný, vyspělý, inteligentně smýšlející, dudlík nepotřebující, plenky nevyžadující, mateřské mléko nepijící a maminku určitě nepotřebující muž," po chvíli se zase otočil obličejem zpět na mě. ,,I když...teď mám tebe, takže bych se klidně nechal obskakovat jako miminko, mami," poslední slůvko řekl dětským hláskem.

Zasmála jsem se a přitáhla si ho do polibku. Ačkoliv měl Sirius v plánu něco víc, tentokrát ho vyrušil Nat, který se z ničeho nic usedavě rozplakal. Rychle jsem se od něj odtrhla a přiskočila ke kolébce.

,,Proč brečí?" zeptal se vylekaně a vsadila bych i ukradený Pobertův plánek, že se chystal vyvolat patrona, kterého by směroval ke svatému Mungovi. Tedy, asi takhle vypadal jeho výraz.

,,Asi má hlad, Romulus má ve své brašně zřejmě lahvičku, takže mu uděláš mlíko. Já se ho pokusím nějakým způsobem utišit," vzala jsem řvoucího chlapečka do náruče a začala s ním pohupovat. Sirius se mezitím celý bledý vypařil do kuchyně, odkud se ozývala jak vyplašená slova, tak hlasité nadávky.

Posadila jsem se na pohovku nepřestávajíc s ním pohupovat a vybavila si v hlavě jednu ukolébavku, která se v naší rodině zpívala malým dětem snad odjakživa. ,,Leaves from the vine, falling so slow. Like fragile tiny shells, drifting in the foam. Little soldier boy, come marching home. Brave soldier boy, comes marching home."

,,Ty tak přenádherně zpíváš, Katie," zašeptal Sirius, který podal Nathanielovi lahvičku s mlíčkem. Ten se během mého krákotu utišil a vděčně začal pít. ,,Já jsem naprosto omámen, víš o tom? Jako bys byla siréna a já osamělý námořník, který se nemůže nabažit tvého zpěvu," řekl skoro až zasněným hlasem.

,,Krásně přirovnání, miláčku," ocenila jsem jeho poněkud zvláštní vkus širokým úsměvem a dále přidržovala flaštičku. Náhle jsem si všimla něčeho moc zvláštního na jeho prozatím světlounce modrých očí. Ty totiž sem tam nabíraly červenější odstín. Nasucho jsem polkla. ,,Siriusi, on má vlkodlačí rysy," vydechla jsem šokovaně.

Černovlásek mi nakoukl přes rameno a já zaslechla jeho zalapaní po dechu. ,,Ale jak je to možné? Vždyť ta vaše rodinná kletba se přenáší jen na druhorozené děti," mluvil stejně překvapeným hlasem jako já.

,,To jsem si do teď myslela taky," odložila jsem téměř vypitou flaštičku na konferenční stolek a nechala jej odbrknout. Následně jsem již polospícího novorozence položila do kolébky a přikryla jej nadýchanou, bílou peřinkou. ,,Já tomu nemůžu uvěřit, on nemůže být vlkodlak," vrtěla jsem hlavou a schoulila se k Siriusovi.

,,Třeba je jen polovlkodlak," pokusil se mě chlácholit, zatímco mně hladil po vlasech. ,,Nebo je to jen planý poplach, to vše ukáže čas. A i kdyby měl náhodou tu vaši kletbičku, vyroste z něj príma klučina po tátovi," vtiskl mi pusu na šíji a vzal mě do náruče. ,,A teď, když máme konečně čas sami pro sebe, dokud tedy Natíček spinká, bychom si mohli dát sprchu," kmitl obočím.

,,Já myslím, že klidně i více než sprchu," mrkla jsem na něj s laškovným úšklebkem a přitáhla si ho obličejem více k sobě.

***

První věc, kterou jsem spatřila hned po probuzení na Siriusově obnaženém hrudníku, byl šklebící se Romulus drže v náručí svého synáčka a pohledem skenující především nás dva přikryté pouze dekou. ,,Tady měl někdo divokou noc," poznamenal s připitomělým úsměvem na tváři. ,,Jen doufám, že to ten gauč přežil, je totiž až moc pěkný na destrukci."

,,Romulusi!" zamumlala jsem rozespale a mrskla po něm polštář, kterému se samozřejmě obratně vyhnul. Protřela jsem si oči a více si přitáhla přikrývku k sobě. ,,Jakou jsi měl noc ty?" snažila jsem se změnit urychleně téma, protože můj mozek si začínal uvědomovat trapnost této situace.

,,No, kupodivu to moc divoké nebylo," pokrčil rameny a znova se ušklíbl. ,,Vy dva jste si ji užili i za mě," hodila jsem po něm další polštář. ,,No každopádně, děkuji vám za hlídání, chůvy moje nejdražší."

,,Nemáš vůbec zač," usmála jsem na něj. ,,Natíka jsme několikrát nakrmili, přebalili a uspali, je to prostě zlaté miminko."

,,Je přeci celý po mě," nadmul se pýchou. ,,No nic, tak my asi půjdeme. Nashledanou, Kitty Kat," zasalutoval dvěma prsty a chystal se vyjít pryč z obýváku.

,,Strýčku?" počkala jsem, až se otočí. ,,Nathaniel má vlkodlačí rysy," řekla jsem a užasle pozorovala jeho nečekaně chápavý výraz, který se mu usadil ve tváři.

,,Když se proměníš v měniče za pomoci černé magie, jistojistě to i tak zanechá nějakou tu vlkodlačí stopu, jež se následně může přenést na tvé potomstvo. Bohužel, v té době jsem neměl na děti ani pomyšlení a byl příšerný sobec, maucta, princezno," obdařil mě smutným úsměvem a tentokrát skutečně odešel. Zase byl zůstal sám.

Lumos💡

Kapitola v neděli! Tomu se říká rarita!😂❤

Ač se to zdá neuvěřitelné, máme před sebou posledních deset kapitol+ epilog. Na jednu stranu se docela těším, až tento příběh ukončím, ale na tu druhou vím, že se mi po něm bude stýskat.😂😔❤

Dneska umíráček odzvonil Mary...Snad mě za to neklepnete pánví.😊😂

Loučím se s vámi. Saynonara.🎎💎

Nox🌑