,,Bude mi to všechno moc chybět," povzdechla jsem si při pohledu na byt, který vypadal stejně opuštěně, jako když jsme sem poprvé vkročili. Seděla jsem na kufru už přes půl hodiny, protože Romulus nás měl přemístit zpět do Bradavic. Jak to bylo možné? Inu, Brumbál prý na pár hodin zrušil tu bariéru, kvůli které se do hradu nesmí přemisťovat.

,,Neber to tak pesimisticky," podřepl Sirius naproti mně a ostýchavě mě chytl za ruku. ,,Uvidíš svého nejdražšího bratříčka po tom dlouhém týdnu," vytáhl mě na nohy.

Dlouze jsme se sami sobě dívali do očí, než jsme se oba začali přibližovat rty. Vlastně to šlo tak nějak automaticky. Sirius mě chytl okolo pasu, já si jej přitáhla rukama obmotanými okolo jeho krku.

Užuž jsme se chystali políbit, ale nás hlasité odkašlání: ,,Ehm, ehm," polekaně jsme od sebe odskočili a dělali, jakože nic. Sirius několikrát potichu zaklel s pohledem zabořeným na špičky bot, za to já se podívala na narušitele. ,,Už jsem se vzduchu vsázel se zrcadlem, že se políbíte. No tak Štěstěna mi pro tuto chvíli nepřála, viď Siriusi?" Romulus se na něj šibalsky usmíval, když konečně přestal klít.

,,To ani mě ne," zabručel si pro sebe nafučeně. Strýčkovi se na tváři usadil úsměv, ten nejškodolibější úsměv, jaký byl schopný pro tuto chvíli vykouzlit.

,,Musel jsem zakročit, Siriusi," pokrčil nevinně rameny. ,,Dneska už jsem viděl tolik situací, které bych radši neviděl," snažil se zachovávat vážný obličej, ale koutky mu několikrát zacukaly. ,,A to i u párů, do kterých bych to neřekl..." nechal vyznít do ztracena.

Sirius vykulil oči. ,,Jakože Dvanácterák a Evansová?"

,,Těsně vedle," zatímco si povídal se Siriusem, nechal zmizet kufry. ,,O svá zavazadla se nebojte, byla přemístěna do vašich ložnic," řekl. Neustále také přenášel váhu z jedné nohy na druhou, klepal prsty do kuchyňské linky, zkrátka a dobře, byl pořád v pohybu.

,,O Lišákovi a Acwelové dost pochybuji, Peter musí být k smrti vyčerpán Mayorovou, navíc je pořád zabouchlý do Stuartové, takže... Náměsíčník to konečně dal dohromady se Smithovou?" vyjekl nadšeně.

Na moment přestal klepat prsty. ,,Právě jsem vám zkazil to překvápko," nesouhlasně zamlaskal. ,,Nu což, svět se z toho nezboří. Podle všech náznaků to vypadalo, že se toho muselo mezi nimi dost změnit. Je to samozřejmě jen má domněnka, i mistr dohazovač se může zmýlit."

,,Neříkal jsi, že nás k sobě "spojila" buřinka pradědečka Hectora?" podotkla jsem a mrkl na něj. Nenechal se vyvést z míry.

,,Nemluvím o VychcanKlobouku," odvětil s úšklebkem. ,,nýbrž o mém záložním povolání, když mi nevyšel ten bystrozor a kdybych mě přestalo bavit profesorování, tak budu prostě dohazovač. Mám už i několik zkušeností," Sirius těkal pohledem z Romula na mě a snažil se pochopit, o čem je řeč.

,,Co je to VychcanKlobouk?" vypadlo z něj.

,,Tys mu to neřekla?" Romulus upíral pohled na pánvičku, kterou jsem nenápadně brala z linky. Přece jsem tu svou milovanou pánev, která mi tolikrát zachránila krk, nemohla nechat!

,,Já své slovo držím, Romulusi," řekla jsem s pánví přitisknutou na hrudi. Sirius se opětovně žárlivě na ni koukal.

,,Možná se to jednou dozvíš, Siriusi," mávl nad tím rukou a zkoumavě si prohlížel objekt, který jsem k sobě pevně tiskla, který jsem za žádnou cenu nechtěla tady nechat. ,,Kitty Kat, smím vědět, pročpak tak mermomocí svíráš tu nebohou pánev?"

,,Ta věc je ďáblův nástroj," zamumlal Sirius.

,,Strýčku?" použila jsem schválně toto oslovení. ,,nemohla bych si ji nechat jako upomínku na tento báječný pobyt?" udělala jsem smutná kukadla. ,,Dal by se s ní i hrát famfrpál, místo odrážečské hole," přemlouvala jsem ho dál o nesporných výhodách vlastnění právě této pánve. ,,A slouží i jako repelent na kluky," doplnila jsem s mrknutím na Siriuse, který odmítavě vrtěl hlavou a dala bych ruku do ohně za to, že by i před Romusem poklekl, jen aby nesvolil k dostání se pánvičky do Bradavic.

,,Ty modrá kukadla mě na tobě a Edwíkovi nesmírně štvou," chvíli ještě dělal, že přemýšlí. ,,Když mi slíbíš, že mi už nikdy neřekneš minimálně do mých padesáti 'strýčku', je tvá."

Sirius se pokřižoval a já se vítězně usmála. ,,Máš mé slovo, strejdo!" zazubila jsem se a objala ho.

,,Ani strejdo," zamumlal výhružně a až jsem se od něj rychle odtáhla, oba nás chytl za ruky. ,,Jste jedni z posledních, koho mám ještě přemístit zpět do Bradavic, nutno dodat, že vaši přátelé jsou nedočkaví. Asistované přemisťování jste jistě oba někdy zažili, takže chraň vás ruka Merlinova mi pokřtít boty vaší snídaní, jinak budete měsíc kydat hnůj!"

,,A kde byst- bys ho vzal, Romulusi?" opravil se pohotově Sirius, jakmile zachytil jeho pohled říkající: 'Jen Romulus, kapišto?', a pobaveně se zachechtal.

,,Jestliže se nepletu, expert přes tyto věci je Hagrid, takže on už bude vědět," mrkl na něj Romulus a bez jakéhokoliv upozornění nás přemístil zpět do Bradavic.

Velká síň byla téměř vylidněná až na několik trpělivě čekajících sedmáků, kteří čekali, až Romul přemístí zpět jejich přátelé. Mezi vyčkávajícími byli i James a Lily, kteří stáli podezřele blízko u sebe a zrovna se něčemu smáli, Eddie a Abigail, kteří seděli na stole čelem k nám a o něčem si zaujatě vyprávěli, a Remus s Linnie, ti dva na sebe co chvíli vrhli nesmělý pohled doprovázený rudnoucími líci. Peter mezi nimi nebyl, protože jak se zdálo, Romulus přemisťoval studenty přes Skotsko, Irsko, Wales a Anglii, přičemž postupoval ze severu na jih. Péťa a Elisa byli ubytováni totiž v Plymouthu.

Abigail několikrát drbla do Eddieho, protože se na ni příliš zadíval, a kývla hlavou ke mně. Sirius jakoby vedle mě nestál. Edwardův výraz se během nanosekundy změnil ze zamilovaného na absolutně šťastný.

,,Katie!" málem spadl na pusu, jak se ke mně snažil rychle doběhnout a sevřít mě v objetí. Nezůstávala jsem pozadu a ignorujíc pohledy ostatních jsem pevně bratříčka objala.

,,Neviděli jste se týden. Sedm dní. Sto šedesát osm hodin. Deset tisíc osmdesát minut," uslyšela jsem Jamese, jak se plácnul silou do čela. ,,Já to říkám pořád, jste jako manželé po dvaceti letech."

,,Dvanácteráku, hleď si Lily a nech dvojčata pořádně přivítat," ozval se Sirius. ,,Vsadil bych Jamese na to, že i Ed tesknil po svém, milovaném, skoro siamském dvojčeti, nemám pravdu, Acwelová?"

,,Snad poprvé v životě ano, Blacku," řekla Abigail poměrně klidným hlasem. Od páťáku to byl sakra velký posun a prolomení ledů.

,,Neřekl bych, že je to poprvé," řekl sebejistě, ale dále to nekomentoval. Tohle bylo víc jak podivné. Vymanila jsem z Edova objetí a podívala se na dva bývalé milence, kteří spolu dokázali normálně komunikovat bez urážek. Můj svět se zbláznil a lidé v něm také.

,,Jestli vám to nebude vadit, pánové, už bychom šly," vzala si slovo Lily, ale její promluva byla směřována spíše k Jamesovi, který se rázem zatvářil smutně. Ovšem na Siriusovy štěněčí pohledy tento obličej neměl. Když už jsem mluvila o svém společníkovi, nenápadně popošel blíž ke mně, což neuniklo Removi a Linnie. Remus na Siriuse mrkl.

Lin mě vzala za ruku a s rozloučením jsme se vydaly pryč z Velké síně. Kluci, jak se zdálo, čekali ještě na Petera. Sotva jsme se ocitly na pohyblivých schodech, začala debata. Nejprve jsme se pustily do Linnie, ze které pomalu až u Buclaté dámy vypadalo, že tak trošku chodí s Remusem.

Buclatá dáma měla zrovna povídací náladu, takže jsme dobrých deset minut stepovaly před vchodem, než se vykecala o jejím nejnovějším úspěchu ve zpěvu a teprve pak nás pustila. Ve společenské místnosti jsme se posadily do křesel a začaly zpovídat Lily.

,,No, řekněme, že James už není Potter a je tak pozorný a milý a-" začala zapáleně vyprávět, jak moc se Jamie změnil. V duchu jsem se usmívala, vyšlo to. Lily se pokaždé při vyslovení 'James' tak zvláště šťastně usmála.

,,Dost, dost, Potterová," stopla ji Abigail. ,,Takže svatba bude za rok? Dobře, píšu si... Můžu být družička?" zapisovala si prstem na dlaň jakoby seznam a zaculila se na Lily.

,,Jsme jen přátelé," odvětila rychle. ,,Nic víc mezi námi není."

,,Popovídáme si o pár týdnů později, ano Lily?" mrkla na ni Abigail. ,,Mimochodem, Katie, co ty a bývalý bradavický Casanova?" rázem všechny tři páry očí padly na mne.

,,Příměří," odpověděla jsem, co nejklidněji to šlo. ,,Jak si určitě musela všimnout."

,,Všimla jsem si, neměj starosti," přitakala. ,,Jen mi přišlo, že je mezi vámi něco více, než pouhé příměří."

,,Zdání klame, Abísku," zdůraznila jsem oslovení. ,,A copak se mezi tebou a mým bratříčkem? Bylo roztomilé, jak jste seděli tak blízko sebe a něco si vrkali do oušek," provokovala jsem ji.

,,Jsme... přátele?" odpověděla váhavě a především nervózně.

Edward

Od pobytu v mudlovském světě uběhl víc jak týden. Remus si ze spaní opakoval přísady do lektvarů, James usnul ve velmi prazvláštní pozici, vlastně byl zázrak, že ještě nespadl z postele. Sirius se muchloval s peřinou a tiskl ji k sobě jako největší poklad. Peter olizoval polštář, u něj jsem nechtěl vědět, co se mu zdálo.

Ležel jsem se rukama založenýma pod hlavou a zaujatě se díval vzhůru. Tu noc jsem nemohl ani za Bezovou hůlku usnout, asi čtyřikrát jsem počítal vlkodlaky. Remus sice říkal, že mudlové počítají ovečky, ale představa vlkodlaků skákajících přes kládu mi přišla zábavnější. Když jsem tak přemýšlel nad vlkodlaky, vzpomněl jsem si na prastrýčka Archibalda. Z neznámé příčiny se mi najednou objevil v hlavě.

Na Jasnovidectví jsem nechodil, takže jsem si nemohl odvodit, proč jsem ho najednou viděl před očima. Archieho jsem potají obdivoval pro jeho odvážnou a nebojácnou povahu, byl pro mě vzor jakožto bystrozor. Díky němu bylo z valné většiny obsazeno americké kouzelnické vězení. Nevídal jsem ho moc často, ale dával o sobě vědět díky neviditelným plášťům, které sám vyráběl. Neviditelný plášť, to je ono! Zajásal jsem v duchu nad objevením mého skrytého vnitřního oka.

Hodinová věž odbila čtvrt na dvanáctou. Abigail měla úderem půlnoci oslavit osmnácté narozeniny. Když jsme leželi spolu na posteli, přitisknutí k sobě, říkala mi, že si počká na půlnoc a teprve až potom půjde spát. Nechápal jsem, proč jsem si vzpomněl právě na tady tuto bezvýznamnou vzpomínku. Měli jsme tolik zážitků a já si vzpomněl právě na tento. Vážně už bych měl jít spát. Dušoval jsem se.

Abych pravdu řekl, celý večer jsem myslel jen na to, jak ji překvapit originálním dárkem. Rýmovat mi zrovna dvakrát nešlo. Výlet do Prasinek se pořádal až příští týden a něco vyrobit od srdíčka s mou manuální zručností, no Bradavice by tu ještě měli stát pro budoucí generace.

Můj vnitřní hlásek, který se přestal tak často ozývat, mi ale našeptával ten nejoriginálnější dárek. Bylo na čase ji říct, jak moc ji miluji. Popravdě, nad tímhle jsem přemýšlel od doby, kdy jsme se vrátili. Ale měl jsem strach, ono se ani vlastně nedalo divit, po zkušenostech z konce minulého školního roku.

'Vem neviditelný plášť, napiš té své krásce dopis, vlaštovku umíš perfektně a vzhůru na Astronomickou věž!' Ačkoliv jsem tento hlas nesnášel, protože mi připomínal toho polovlkodlaka, kterým jsem byl, dokázal jsem si díky němu spojit všechny indicie dohromady. Nastal ten čas.

Oblékl jsem si ponožky s Mickey Mousem od Siriuse, na pyžamo si oblékl mikinu a hábit. Mezitím, co jsem se pokoušel jen nohama dostat do tenisek, jsem na pergamen napsal stručný vzkaz, jejž jsem pomocí kouzla očaroval a poslal směr dívčí ložnice. Nazul jsem si pořádně boty, zavázal tkaničky a přehodil přes sebe neviditelný plášť.

Cesta na Astronomickou věž proběhla bez komplikací, i přesto, že jsem neměl Pobertův plánek, nepotkal jsem žádnou hlídku, Filche ani paní Norrisovou. Plášť jsem si svlékl, až když jsem zadýchaně vylezl na Astronomku a opřel se o zábradlí. Noční obloha byla poseta snad miliónem hvězd, což mi ale bylo upřímně jedno. Mé znalosti z oblasti astronomie se ani trošku nezlepšili, holt nikdo není dokonalý.

Uslyšel jsem tiché kroky. Svých měničovských schopností jsem se nemohl do teď nabažit. Který smrtelník by nestál o zlepšení zraku, čichu, rychlosti a to jsem se nezmínil o rychlém léčení. Stál jsem k ní otočen zády, srdce mi bušilo divočeji, než když jsem stál sám v lese proti Šedohřbetovi, a žaludek se mi stáhl, hladem to určitě nebylo.

,,Takže jsi přišla," otočil jsem se na drobnou tmavovlásku a neubránil se malému úsměvu. Byla oblečená tak teple, že kdybych ji neznal, tipoval bych, že se chystá na výpravu do Rusku, na chladnou Sibiř. Pod hábitem měla nejméně dva tlusté svetry, kolem krku obmotanou nebelvírskou šálu, na rukách červené rukavice se zlatými proužky. Zpoza obyčejných tenisek šly rozpoznat chlupaté ponožky, ale i přesto tohle všechno měla pouze pyžamové tepláky.

I ona si mě prohlížela, ale na rozdíl od mého pobaveného úsměvu jsem zaznamenal spíše vyděšený výraz. ,,Jsi oblečený jako letní blázen," konstatovala s pootevřenými ústy a zavrtěla hlavou. ,,Nachladíš se, Eddie."

,,Starala by ses pak o mně?" zacukaly mi koutky. ,,Domluvil bych ti to s Poppy, troufl bych si tvrdit, že když je Sirius nejlepší kamarád s naší drahou Minnie, já jsem ten nejlepší přítel naší milované Poppy. Ačkoliv... no to je fuk," stihl jsem zarazit další slova, která se mi drala na jazyk. Byla o Remusovi a jeho "kamarádství" s madame Pomfreyovou.

Postavila se vedle mě, chytla se zábradlí a podívala se na hvězdnou oblohu. K odpovědi se zrovna dvakrát neměla. Pokoušel jsem se zjistit, co ji přijde tak zajímavého na několika miliónech blikajících koulí, ale nic nezajímavé a přelomového jsem nevykoumal. Maximálně to, že budu mít ráno pořádně ztuhlý krk od neustálého zaklánění.

,,Nudila ses, že jsi přijala mou nabídku?" pokusil jsem se změnit téma a přitom zadíval jsem na neúprosně dorůstající Měsíc. ,,Jinak bych přece dobrovolně neopustila teplo Nebelvírské věže a nevydala se na chladnou Astronomku za... mnou," jakmile se mé oči setkaly s těmi jejími, vynechal jsem jakoukoliv sebekritickou poznámku na mě.

,,Kdybys čekal sám na půlnoc obklopen třemi spícími pannami, které mají zrovna povídací období, ani by ses nedivil, proč jsem sem přišla," pokrčila rameny. ,,A ten druhý důvod jsi samozřejmě ty," vyhnula se mému pohledu a raději se zadívala na nebe.

,,Och, jsem tak poctěn," chytl jsem se za srdíčko. ,,A copak ti ty nevinné dívky provedly, že ses rozhodla zajít si sem?"

,,Kate se doslova mazlí s tou její pánví, kterou má na nočním stolku, a mumlá cosi o tvém černovlasém... no prostě Blackovi. Lily přijímá pozvánky na rande od Pottera a Lin se buď usmívá ze spaní, mazlí s polštářem anebo si opakuje dějiny. Prostě hrůza a děs," vydechla. ,,Takže tvá nabídka byla doslova vysvobozením," pousmála se a skoro neslyšně dodala: ,,A navíc jsi mi tak trošičku chyběl."

,,Viděli jsme se, když jsem mým maličkým kamarádům vyprávěl pohádku a ty jsi nenápadně taky poslouchala. Nemysli si, že jsem to neviděl," vyplázl jsem na ni dětinsky jazyk a vysloužil si tím herdu do zad. Spíše to ale působilo jako pohlazení.

Několikrát si protřepala ruku. ,,Tak jsem si navykla na tvou přítomnost po svém boku," připustila potichoučku. ,,a taky jsem si přišla pro odpovědi," špitla.

Tématu o vlkodlacích, polovlkodlacích a měničích jsme se po celou dobu pobytu v mudlovském světě vyhýbali, jakoby to bylo Tabu. Překvapeně jsem na ni pohlédl. Hladila mě palcem po hřbetu ruky a prosebně na mne dívala.

,,Jsem prostě měnič," pokrčil jsem rameny. ,,Při úplňku na sebe beru podobu vlka, což ze mě dělá pravého Rossovic křížence."

,,Ten gen, o kterém mluvil tenkrát Pongus, je vlčí, viď? Tví předkové, Pongova smečka, na sebe brali podobu vlků. Jak ses jím stal ty? Totiž Pong přeci říkal, že ta přeměna proběhla v době jeho dospívaní a ty jsi měl drobné šrámy už v prváku," dívala se na mě tak užasle a sevřela mou ruku v jejích drobných dlaních. Tohle gesto mi trochu vehnalo ruměnec do tváří. O uších jsem ani nemluvil, ty musely být rudé jak rak.

,,Tady ta jizva," přejel jsem po ní. ,,je upomínka toho, že jsem býval ještě minulý rok touto dobou polovlkodlak. Zkrátka a dobře, byl jsem vlkodlak uvězněný v těle člověka, takto bych to definoval. Bylo to příšerné, co si budeme povídat. Ale v prosinci minulého roku jsem se v šestnácti poprvé přeměnil na měniče, ten černý vlk, ve kterého jsem se před tebou proměnil," zakončil jsem vyprávění.

Přikývla. V jejím obličeji nebyla ani stopa po lítosti, znechucení či strachu. Spíše jen upřímný obdiv. ,,To s Davisem byla největší chyba mého života a že jsem jich udělala dost," uchechtla se zkroušeně.

,,Proč jsi s ním vlastně začala chodit? Když už hrajeme tuhle hru na upřímnost," tohle mi vrtalo hlavou snad ze všeho nejvíc.

,,Kdysi se mi líbil, pak jeho místo zaujal někdo jiný. Jenže ten někdo je jiný, než ostatní a toho jsem se bála. Byla to pěkná pitomost, soudit ho jen podle toho, jak vypadá, když to není on," vydechla přebytečný vzduch z plic. ,,Předsudky jsou největší zvěrstvo ve vesmíru."

Bylo mi více než jasné, o kom mluvila. Kdybych se nedržel pevně zábradlí, nejspíše by se mi rozklepaly ruce. ,,Padá hvězda, něco si přidej," zašeptal jsem potichu. I hlas odmítal spolupracovat. ,,Když už pro tebe nemám žádný dárek," podotkl jsem nervózně. ,,Kouzelnický Alzheimer, už stárnu."

S úsměvem zavřela oči a sepjala ruce na hrudi. ,,V tom případě si přeji-"

,,Nesmíš to říkat nahlas," poučil jsem ji. ,,jinak se to přání nevyplní. A to bys přece nechtěla."

Otevřela oči. ,,A smím ti to přání ukázat?" naznačila mi, abych se k ní přikrčil. ,,Ani nemáš tušení, jak moc toužím tohle udělat," zašeptala a než jsem se stačil na cokoliv zeptat, přitiskla své rty na ty mé. Odtáhli jsme se o sebe po několika minutách, protože z nevinné pusy se stal pořádný francouzák. ,,Myslím, že si zasloužím Kabelovu cenu, umlčela jsem Edwarda Rosse."

,,Je to Nobelova cena," vypravil jsem ze sebe zadýchaně. ,,a já fakt poprvé v životě nemám co říct."

Samolibě se uculila a položila mi ruce na hruď. ,,Sebrala jsem ti vítr z plachet?" zeptala se nevinně a zaklonila hlavu.

,,Naprosto," štípl jsem se několikrát do ruky. ,,Takže tohle všechno skutečné, asi to se mnou za chvíli sekne, naprosto zkamením a pak sletím z Astronomické věže," zašeptal jsem tragicky a odvrátil pohled. ,,Úplně jsi mi zkazila můj scénář večera. Chtěl jsem ti předat růži, dát ti pusu na líčka, sedli bychom spolu na deku, pojídali jahody, navzájem se krmili, já ti vyjmenoval polovinu souhvězdí na obloze a pak by se naše rty spojily v jedny jako dílky puzzle."

,,Tak to by nedopadlo moc dobře. Za prvé máš alergii na jahody, za druhé nepoznáš ani Velký vůz a za třetí nejsi tak klišé romantický," zatahala mě za tvář.

,,Fajn teďka vážně," chytl jsem ji za ruku a podíval se ji do očí. ,,Já se tě chtěl zeptat na jednu jedinou věc. A cestou sem si říkal, že nic horšího, než to, že mi zase dáš košem, se stát nemůže," sebral jsem všechnu svou proslulou nebelvírskou odvahu. ,,Stala by ses prosím mou dívkou?"

Na chvíli se rozhostilo ticho. Vypadalo to, že přemýšlí, její soustředěný výraz tomu nasvědčoval. Žaludek se mi sevřel ještě víc a srdce tlouklo tak nahlas, že to musela slyšet i ona. ,,Edwarde Leonidasi Rossi, druhorozený syne Liama a Isabelly Rossových, mladší bratře Thea Rosse, ale především o dvě minuty starší dvojče zde nepřítomné Kate Rosalie Rossové, ráda se stanu tvou dívkou."

V tu chvíli Hodinová věž odbila půlnoc a já ji přitáhl do objetí. Trpělivost růže přináší a v mém případě to platilo dvojnásob.

Lumos💡

Snad mi prominete toho kazišuka Romuluse, ale mě se to tam prostě hodilo! 😄😜
Eddie a Abbie vám snad udělali radost 😇

Předepsala jsem si tento týden názvy kapitol,které zbývají do konce, a hrubý odhad je 25 kapitol+ epilog 😇😄

Z mé strany je to ode mně vše, Sayonara! 🎎💎

Nox 🌑