Seděla jsem uprostřed noci v osiřelé společence a se zavírajícíma očima dopisovala třístránkovou esej do přeměňování. Písmenka se mi mlžila před očima a já už si po několikáté musela protřít oči. Kdybys neobětovala celé odpoledne radovánkám ve sněhu a na zamrzlém jezeře, nemusela bys tu teď tvrdnout ve společence, ozýval se mi v hlavě posměšný hlásek.

Ale ostatně jsem nebyla jediná, kdo při hrátkách ve sněhu zapomněl na své školní povinnosti. Anebo se jen zapomněli ve křeslech při pročítání všech těch hromad knih, které se jim povedlo propašovat z knihovny.

Jednalo se o zhruba deset studentů pátého a sedmého ročníku, kteří se zde i po půlnoci učili na NKÚ či OVCE, které se skládali za necelých pět měsíců. Právě těmto ročníkům se poslední měsíce dávalo nejvíc úkolů. A přesně toto mě čeká za rok.

Konečně jsem dopsala poslední slovo a udělala za větou tečku. Unaveně jsem se opřela o opěradlo křesla, ruce si položila na čalounění a o chvíli se unaveně skoro po čtyrech doplazila do ložnice, kde jsem ze sebe skopala boty, převlékla se do pyžama a hned, jak jsem zalezla pod peřinu, usla ničím nerušeným spánkem.

***

,,Neměli bychom už ji vzbudit?" zaslechla jsem tichý hlásek nad svou postelí.

,,Přisahám ti na svou duši, že jsem ji zkoušela vzbudit, ale bezúspěšně," povzdechl si druhý, o trochu hlasitější hlas. Pokusila jsem se hlasy přiřadit k osobám, ovšem bezúspěšně, nechtělo se mi po ránu vůbec přemýšlet, jen spát a ještě jednou spát...

,,Aquamenti!" řekl tlumeně ten hlásek a já ucítila vodu na svém obličeji. Vyletěla jsem do sedu a protřela si oči.

,,Kdo to byl?" řekla jsem rozespale a podívala se na dvě osůbky v černých hábitech. Lin se na mě koukala trochu provinile a schovávala hůlku do hábitu. Zato Abigail se královsky bavila, snažila se nevyprsknout smíchy.

,,No dobrý ránko, Šípková Růženko. Nezapomněla jsi na něco?" Iritoval mě její posměšný hlas a v hlavě si přehrávala, na co že jsem to zapomněla. Po asi dvouminutovém přemýšlení mi v hlavě blikla žárovečka.

,,Dneska je 30. ledna, což znamená, že Lily slaví narozeniny," začala jsem opatrně. ,,A už od počátku ledna máme domluveno, že ji dárky předáme ještě před snídani," pohlédla jsem střídavě na blondýnku a tmavovlásku.

,,Výborně, a kolik jsme měli vstávat?" ušklíbla se Abigail a já se s povzdechem ponořila do dalšího přemýšlení.

V tu chvíli jsem vážně litovala toho, že jsem si úkoly neudělala už dřív. Jenže ty sněhové závěje byly mnohem lákavější než přeplněná společenská místnost.

,,V sedm patnáct, abychom se stihly i obléct. A v sedm třicet bychom měli vzbudit Lily," zopakovala jsem slova Lin a koukla se na hodiny. 7:30. ,,A sakra,"zaklela jsem potichu.

,,Takže milá zlatá, máš přesně pět minut na provedení ranní hygieny," hodila mi Abigail ze skříně mou uniformu a ukázala ke koupelně. Lin se jen shovívavě dívala.

,,Za tolik to nespěchá, Ab," mírnila ji. ,,Plán B, kdybys náhodou ty zaspala je o tři čtvrtě na osm," mrkla na mě.

Zamířila jsem do koupelny a snažila se pobrat, co jsem to právě viděla. Abby nejen, že vstala dřív než já, ona byla i upravená a připravena do školy. Tohle by chtělo potlesk.

O nějakou chviličku později jsem vyšla z koupelny, plně upravená a jen si uvazovala kravatu. Lily ještě pořád spala, což byla rarita a velký nezvyk, jelikož to byla právě ona, kdo nás pořád popoháněl na snídani a následně na vyučování.

,,No konečně," rýpla si Abigail. Měla jsem chuť ji nějak uzemnit, ale Lin mi neznačila, ať na to kašlu. Já s Ab jsme vlastně odjakživa "soupeřily" kdo z nás vstane dřív, a většinou- nebo spíše skoro vždy- jsem to byla já. Tudíž se nešlo divit, že měla tu škodolibou radost.

Každá jsme ze skříně vyndala zabalený dárek. Tedy já vyndala dva. Včera si mě v knihovně odchytl Severus a předal mi dárek-knihu pro Lily. Po dlouhé době jsme spolu prohodili alespoň pár slov, než zmizel mezi regály.

Trochu jsem tušila, co by to mohlo být za knihu. A upřímně se modlila, aby Lily nepoznala, že je to od něj. Já pro ni měla mudlovský román.

Lin se jí chystala dát knížku Obraná kouzla, jelikož Lily se stejně, jako já chtěla stát bystrozorkou. A Abigail vsadila na kosmetiku.

Stouply jsme si okolo její postele a začaly zpívat typickou narozeninovou písničku- Happy Birthday to you. Po skončení našeho, dalo by se říct, zpěvu, si Lily sedla a přijímala od nás gratulace a dárky, které si následně i rozbalovala. Modlila jsem se snad i k Poseidonovi, aby nepoznala, že Protijedy a uzdravovací lektvary, je dárek od Severuse. Bohužel pro něj to moc dobře poznala a na moment se zatvářila smutně.

Od doby, kdy ji Sev nazval mudlovskou šmejdkou a následně si ho podali James se Blackem, se uzavřel úplně do sebe. A věčně jsem vídávala zabořeného až po nos v knize, nejčastěji o černé magii či lektvarech, anebo s partičkou zmijozelských. S Averyho partičkou.

,,Je to opravdu od vás hezké, holky. Děkuji," šeptla Lily dojatě a usmála se. ,,Půjdu si vyčistit zuby, učesat se a obléct, tak chviličku počkejte," Jak řekla, tak udělala a během pár vteřin zmizla v koupelně.

,,Já říkala, že bude mít radost," prohlásila samolibě Ab a rozvalila se na posteli. Od Vánoc na krku nosila zlatý přívěsek s houslovým klíčem. Kupodivu se jí pořád nepodařilo vypátrat, od koho ho dostala.

,,Ale kdybychom tvůj původní plán nepředělaly, tak by neměla radost," namítla Linnie.

Ab vyletěla do sedu. ,,Co se ti nelíbí na nadnášející posteli a zpívajících žábách?"

,,Všechno!" Obě se začaly pošťuchovat a navzájem předhánět čí nápad je lepší. Ponořila jsem se plně do svých myšlenek na dnešní noc. Čekala mě totiž premiéra Procházky při měsíčku, jak to skvostně nazval Eddie. Mým úkolem bylo dohlížet na Eddieho v podobě pantera, kdyby náhodou doslova zvlčel. Tyto stavy jsem znala od strýčka Romula a rozhodně to nebyl hezký pohled.

,,Katie!" luskla mi před očima Lin a starostlivě se na mě podívala. ,,Jsi v pořádku?"

,,Jasně, že jsem," vychrlila jsem až moc rychle. Abigail si mě přeměřila pohledem.

,,Víš, že nám můžeš říct, cokoliv," mrkla na mě Lily, která právě vycházela z koupelny připravená na snídani a následné vyučování.

,,Jen jsem se trochu zamyslela," obdařila jsem se zářivým je zářivým úsměvem, popadla školní brašna přepěchovanou učebnicemi a následně jsme společně zamířily na snídani.

Cestou jsme probíraly veškeré detaily mini párty, kterou jsme plánovaly pro Lily. Protože sedmnáct je vám jen jednou a plnoletost se musí pořádně oslavit. Skřítkové, kterým jsme už dva týdny předem objasnily náš plán, mají za úkol upéct pro Lily velký čokoládový dort, jehož kousky rozdělíme i mezi vybrané nejčastěji nebelvírské studenty.

Abigail dostala za úkol sehnat alespoň jednu láhev ohnivé whisky, s čímž ji pravděpodobně pomohl Ed, jelikož co jsem slyšela, Poberti mývají obrovské zásoby. Moje maličkost a Lin jsme měly na starost výzdobu ložnice, což jsme před Lily zatajily, jak to jen šlo.

Ve výborné náladě jsme došly do Velké síně, posadily se k našemu stolu a po vzoru ostatních si nabraly snídani. Od Vánoc byly v Denním věštci publikovány ještě tři útoky. Jeden byl ještě z minulého roku den před Silvestrem, další dva proběhly před pár týdny. Válka začala nabírat na obrátkách.

,,No teda, moje Lilinko tobě to dneska tak moc sluší, co takhle dát si narozeninové rande?" Mezi mne a Lily se nacpal James a prohrábl si pořádně vlasy. Protočila jsem oči a radši se věnovala snídani.

Lily odložila vidličku. ,,Přešla mě najednou chuť..."

,,Smím tě nakrmit, má drahá?" Jamesovi se rozzářily oči jako malému dítěti.

,,No na to zapomeň, Pottere! Ty mě nikdy, opakuji nikdy, krmit nebudeš! A nejsem tvá drahá!" rozhořčila se Lils a zrudla vztekem.

James se ovšem nevzdával. ,,A to rande, mám to brát jako ano?"

,,Ne! Já s tebou na rande nikdy jít nechtěla, nechci a ani chtít nebudu! Jsi snad nahluchlý?" Lily rázně vstala od stolu a zřejmě zamířila dolů do sklepení, kde jsme měli mít dle rozvrhu dvouhodinovku lektvarů.

Black soucitně poplácal Jamese po zádech. ,,Neboj Dvanácteráku, ona povolí. Vždyť když ses jí zeptal poprvé, tak řekla, že ji přešla chuť... Ale neřekla ne," chlácholil ho.

Během jejich hádky jsem ani nepostřehla, že naproti mě sedí úplně bledý Remus, který si na snídani nabral víc masa než obvykle. A taky jsem si nevšimla Edwarda, který vedle mě pokojně snídal a odpovídal Abigail na její dotazy ohledně jeho nezvyklé bledosti.

,,Prostě jsem se dneska moc nevyspal, Péťa hrozně moc chrápal," vymyslel konečně vhodnou výmluvu, která umlčela Abbyino vyptávání a dále si spolu povídali o nadcházejícím famfrpálovém zápase. Ačkoliv byl teprve konec ledna, další zápas- se Zmijozelem- se už pomalu blížil. Někdy na začátku března.

,,Kde je vůbec Péťa?" zeptala jsem se Remuse. Zvedl ke mně pohled a trochu rozklepaně špitl:

,,Dostal jeho klasickou zimní chřipku, takže leží na ošetřovně. Do dvou dnů by měl být v pořádku," Takže chudáček Peter zase dostal jeho každoroční chřipku. Rozhodla jsem se, že ho hned po vyučování navštívím a donesu mu úkoly.

,,Kitty Kat, jdeš už?" dloubl do mě Ed.

,,Jo, jasně," popadla jsem brašnu a následovala bratra na cestě do sklepení.

,,Upřímně jsem docela zvědav, co si pro nás Starý lektvar připravil tentokrát," zauvažoval Ed a promnul si své imaginární vousy. ,,Mohli bychom uvařit něco na zahánění chmur, třeba Lektvaroušek povzbuzovací... Nebo nějaký lektvaroušek životabudič," Ačkoliv tyhle názvy používal už více jak půlroku, pořád ve mně vzbouzely výbuch smíchu. Nejspíše kvůli tomu tónu, jakým to vyslovoval.

,,Hlavně abychom nedělali nějaký dryák. Ten prst mě doteď bolí, když mi ho Black polil zvětšovákem."

,,Ale ťuťu ňuňu, třeba to od něj bylo romantické gesto," vyplázl na mě jazyk.

,,Od něj? To sotva," sedla jsem vedle něj a nachystala si učebnice, pergameny a brk.

,,Prosím tě, na co si chystáš pergameny a brk? Stejně skoro celý rok děláme lektvary prakticky," vylovil z brašny učebnice, dal nohy na stůl a ruce za hlavu.

,,Pane Rossi, já sice chápu, že jste zde předposlední rok a tedy máte nárok na nějaké pohodlí, ale nohy patří na podlahu," Profesor Křiklan stál za Edwardem a čekal, až se uráčí dát nohy na zem.

,,Jejda mane, to už zvonilo?" řekl krapet otráveně. Nebelvírští se zasmáli a zmijozelové protočili očima. Ed si odkašlal. ,,Tedy chtěl jsem říct: Zajisté, pane profesore," urychleně dal nohy zpět na podlahu a ruce položil na lavici.

,,Jsem rád, že jsme si rozuměli, pane Rossi," Křiklan odkráčel ke katedře a obdařil nás svým typickým úsměvem. ,,Dobré ráno, třído. Vzhledem k tomu, že jsme za posledního čtvrt roku neměli téměř žádnou teorii, je na čase to napravit. Otevřete si učebnice na straně 61, kde je teorie o Doušku živé smrti," Třídou se ozývalo listování na příslušnou stranu.

,,Si dělá srandu, Lektvar plesnivý," zabručel Ed sotva otevřel učebnici.

,,Máte nějaké námitky proti mé výuce, pane Rossi?"

,,Nikdy bych si nedovolil podkopávat vaši autoritu, pane profesore," zazubil se Ed a vrhnul se velmi nadšeně do čtení.

Celé dvouhodinovka se nehorázně pomalu táhla. Skoro jsem usínala u jeho výkladu, který mi nápadně připomínal monotónní hlas profesora Binnse. Podle mě si zřejmě vyměňovali zkušenosti. Jediný, kdo si z celé třídy psali i nějaké poznatky, byli Lily a Sev. Ten si ovšem něco psal do učebnice.

Po této hodině následovaly Dějiny, něco stokrát horšího než teoretické lektvary. Přichystala jsem po mě a Eda čtverečkovaný papír, a sotva Binns zahájil svůj proslov, my začali hrát piškvorky.

Lily mě jako pokaždé sjela káravým pohledem a společně s Remem si dělali poznámky. James, Black, Abigail, částečně Lin a vlastně téměř třída si dávala dvacet.

Někteří, jako třeba Frank Longbottom, Alice Fortescue a Tony, hráli karty a partička mrzimorských, se kterýma jsme měli hodinu, hráli Řachavého Petra.

,,Katie?" šeptl potichu Ed, když na papír doplnil křížek.

,,Hm?" doplnila jsem kolečko.

,,Tvoje dnešní premiéra nebude jen tak ledajaká," špitl a podíval se na mě.

,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se překvapeně.

Ujistil se, jestli nás někdo neposlouchá a přisunul židli víc ke mně. ,,Jak jistě víš, Péťa je nemocný a Dvanácterák s Tichošlápkem jsou přesvědčeni, že Rema samotného neuhlídají. Takže tak trochu poprosili mě a tedy i tebe, jestli bychom jim nepomohli," vychrlil ze sebe rychle a ohlédl se, jestli nás někdo neposlouchal. ,,Samozřejmě je to na tobě."

Uhlídat Eda bylo poměrně jednoduché, ale hlídat vlkodlaka? Chvíli jsem bojovala sama se sebou, ale nakonec zvítězila ta část, která se řídila srdcem. ,,Beru, Eddie. Ráda vám pomůžu," mrkla jsem na něj.

,,To jsem rád, ale slyšel jsem něco o vaší párty s holkama."

,,Budu tam, nemusíš se bát," ujistila jsem ho a vzápětí s ním prohrála v piškvorkách.

Zbytek vyučování jsem nemyslela na nic jiného. Remuse jsem vždy při úplňku jen slýchávala, jak skučí a vyje. A vždycky jsem měla strach, aby se nepotkal s Edem. Přemýšlela jsem nad tím, i když jsem šla na ošetřovnu navštívit Petera.

Na ošetřovně bylo i spoustu jiných studentů, Peter ležel někde uprostřed a hned mě zahlédl, pousmál se.

,,Ahoj Katie," zachraplal a podíval se, co mu nesu.

,,Ahoj Péťo, jen lež. Nesu ti úkoly," spiklenecky jsem na něj mrkla a zpoza hábitu vylovila pár čokoládových žabek. ,,A něco na přilepšenou."

Peter se rozzářil a hned si jednu rozbalil. Strávila jsem u něj asi hodinku, než jsem musela jít, abychom vše v čas stihly. Ačkoliv toho Péťa nikdy moc nenamluvil, byl to moc milý kluk a oddaný kamarád, který by nikdy nezradil.

V ložnici panovalo hotové pozdvižení. Lin už měla půlku pokoje vyzdobenou a Ab zrovna aranžovala dort. Sundala jsem hábit a vrhla se taky do práce, abychom vše stihly, než se Lils vrátí z knihovny.

Když jsme asi o deset minut později skončily, unaveně jsme se svalily na své postele a obdivovaly svou práci. Celá ložnice byla vyzdobena červenými balonky s číslem 17, fáborky, stuhami a obrovským nápisem: Happy birthday, Lily.

U okna jsme k sobě postavily tři noční stoly a na něj položily velký čokoládový dort, několik sirupových košíčků, sušenek, chlebíčků a jednohubek. Samozřejmě nesměla lahev ohnivé whisky a šampaňské.

Jakmile jsme se trochu vzchopily, šly jsme každá ke své skříni, vytáhly z ní něco normálnějšího než uniformu, převlíkly se a posadily se do kroužku.

Lily přišla během několika pár sekund. ,,Holky?" šeptla dojatě a vešla dovnitř. ,,To je nádhera, děkuji."

,,To byla maličkost, Lils," odvětila jsem společně s Lin.

,,Takže honem převlíkat, kočko a jde se slavit," ukázala Abby na láhev a spokojeně se ušklíbla. Lily protočila panenky, v rychlosti se převlékla a sedla mezi nás.

Došla jsem pro lahev a Linnie vykouzlila čtvrtky. Do každé jsem nalila whisky až po okraj. ,,Tolik?" zaúpěla Lily, když jsem ji podala čtvrtečku.

,,Liliano, sedmnáct je ti jen jednou, takže žádné remcání," pozvedla jsem skleničku nad sebe.

,,Takže na naši Lily, čerstvou sedmnáctku a dospělou čarodějku," pozvedla Lin taky skleničku.

,,Budoucí manželku Jamese Koštěte Pottera," neodpustila si Abigail narážku.

,,A budoucí úspěšnou bystrozorku," dokončila jsem řeč.

,,Tak na zdraví!" křikly jsme zároveň a koply do sebe whisky. Lily s Lin prskaly a kašlaly, já s Ab jsme se natahovaly pro další. Dám si jenom tři, dušovala jsem se v duchu a pořád se dívala z okna, jestli už na obloze náhodou nevyšel měsíc.

Naše párty se rozjela ve velkém, v Lilyině novém rádiu, které dostala od svých rodičů, jsme si pouštěli Beatles písničky a trsaly na ně. Pak se nám to povedlo naladit na cizojazyčnou stanici, kde zpíval Kája Gott. Poté jsme si rozporcovaly dort, a když jsme každá snědla dva kousky, přivolaly jsme naše sovy- mou Rozárku, Abyina Marse a Lininého Kulíška, připoutaly jim k nožkám několik zmenšených krabiček a poslaly je například k Marlene McKinnonové, Dorcas Meadowesové, Mary Macdonaldové a Alici Fortescue.

Pojídaly jsme chlebíčky, popíjeli dětské šampaňské, jelikož Ab už byla lehce v náladě a probíraly kluky. Takové normální holčičí téma, když v tu jsem se podívala na oblohu a zbledla. Úplněk byl již vysoko na obloze.

,,Holky, j-já mám naplánovaný takový... malý žertíček s Eddiem. Nevadilo, kdybych se na moment vytratila?" vykoktala jsem ze se sebe snad výbornou výmluvu.

,,Kdy vy dva vyrostete z těch rošťáren, no běž," zakroutila nade mnou Lily hlavou a propustila mě. ,,Stejně Ab už je docela v náladě, takže to taky za chvíli utneme," dodala, když jsem si oblíkala teplou mikinu.

,,Dobře, tak kdybych se vrátila pozdě... Dobrou noc," špitla jsem a zamávala jim. Jak jsem zavřela dveře, proběhla jsem celý hrad snad v rekordním čase, protože tak rychle jsem neběžela, ani když jsem v prváku poprvé zaspala.

Vyběhla jsem na pozemky a posadila se do sněhu. Snažila jsem se zkorigovat svůj dech, držela jsem se za bok a skenovala okolí. ,,Edíčku, kde jsi?" dostala jsem ze sebe.

,,To musela být skutečně párty, jako hrom." Ozval se mi v hlavě jeho, skoro až posměvačný hlásek.

,,Edwarde, kde jsi?" rozhlížela jsem se okolo. Všude byla tma jak v pytli a Ed se přeměňoval v černého vlka. Výborná kombinace.

,,Tož jsi slepá, nebo jsem až tak inkognito?" zasmál se mi v mysli. Rozhlédla jsem se pořádně, dokonce jsem si i stoupla. A pak jsem ho spatřila. Líně polehával ve sněhu. ,,Nebude ti zima, až se budeme ráno vracet?"

,,Možná," klekla jsem k němu a pohladila ho po srsti. Zavřela jsem oči a přeměnila se na černého pantera. ,,Můžeme jít?" zeptala jsem se ho telepaticky.

,,Pojď za mnou po těch stopách, už tudy prošli a šli na jednu mýtinu nedaleko odsud," Rozběhl se do lesa. Ačkoliv jsem jakožto panter běhala rychleji, s měničem jsem se nemohla měřit. Sotva jsem mu snažila, a když jsme doběhli na tu mýtinku, únavou jsem se svalila do sněhu a zavřela oči.

Cítila jsem, jak do mě někdo dloube čumákem. Rozlepila jsem oči a setkala se s pohledem bouřkově šedých očí. Neměla jsem absolutní pojem o čase. Black-nebo spíše velký černý pes mi pomohl vstát a kývl směrem k majestátnému jelenovi, vlkodlakovi a černému vlkovi, který s nimi dováděl ve sněhu.

Podívala jsem se na oblohu, kde už pomalu vycházelo slunce. Remus se začal proměňovat zpět na člověka, Ed taktéž, jen méně bolestivě. Když úplněk úplně zašel, proměnili jsme se zpět na lidi a vykouzlili pro Rema nosítka.

,,Pro mě nemusíte," řekl Ed, který schovával ruku pod bundou a za žádnou cenu ji nechtěl vyndat. Na tváři měl několik šrámů, které se mu pomalu sami od sebe hojili.

,,Jak myslíš, Lištičko," pronesl James a slabě se na mě usmál. ,,Já mu říkal, ať tě moc neprohání-"

,,-Ale on si dělá, co chce," doplnil ho Tichošlápek, vysvlékl bundu a podal mi ji. ,,Celá se třeseš, obleč si ji."

Bez námitek jsem se do ní oblékla, bez ohledu na to, že je to bunda Blackova. Black s Jamesem vzali nosítka a šli kousek před námi.

,,Já říkal, že ti bude zima," řekl Ed s lišáckým úšklebkem a významně se podíval na tu bundu.

,,Asi ses z toho nezbláznil," protočila jsem očima a víc si přitáhla bundu k tělu.

Lumos💡

Inspirace se v pozdě v pátek teprve vrátila z dovolené, což vysvětluje pozdní vydání- psala jsem ji v sobotu a v neděli. 😂👏

Takže po dlouhé době vás vítám u "dodatečných nudných keců autorky"😁

Teda řeknu vám, že když jsem viděla svůj rozvrh, tak jsem jen vyvalila oči, protože něco takového jsem ještě neviděla 😂👏 Kupříkladu příští týden tři odpoledka 😂😅 A ještě od října příprava na přijímačky 😂👏

A co vy, taky jste vyfasovali tak úžasný rozvrh? 😉😂👌

Blíží se 5K přečtení 🙌😻 A mě napadlo, že bych mohla udělat nějaký speciál 😉 Protože na takového amatéra jako já, to poměrně velký úspěch 😇 A to jsem nezmínila počet ✨ a vaše úžasné komentáře 🌹

Ke kapitole: No... Snad se vám alespoň trochu líbila 😉✨👑 Už to nebudu okecávat 😂

Mějte se krásně, snažte se přežít školu a... Sayonara 🎈🎎🎊

Nox 🌑