Postih byl jasný. Celé Alessandrovo hodnocení nebude Leovi uznáno v hodnocení stáže. A Alessandro měl zákaz minimálně dva roky v newyorské nemocnici působit.

Když se k nim rozhodnutí dostalo, Alessandro se jen uchechtl a papír odhodil. "Nebudu lhát, přijde mi, že uškodili spíše sobě, když tady budou mít případ, na který bych se jim hodil."

Leo se pousmál, už o něco smutněji. Alessandro mu už říkal, že mu napsal to nejlepší hodnocení a těšil se z toho, že bude mít takovou chválu od lékaře jeho jména. Na druhou stranu - bylo lepší přijít o kus textu, než o něj samotného. "Co jsi mi do toho hodnocení napsal?"

A tak mu to Alessandro převyprávěl, zatímco se Leo chystal do nemocnice. Zamrzelo ho to? Ano. Ale když se sklonil k posteli a dal mu pusu na rozloučenou, Alessandro jen a jen jeho v jeho bytě na další tři týdny, zdálo se to jak banalita. Hlavně, že mohl se stáží pokračovat, že mu ji nezrušili.

Nechal tedy Alessandra v peřinách a vydal se do nemocnice. Byl z toho lehce nesvůj, protože netušil, kdo víc o nich najednou věděl. Určitě ostatní stážisti - bez pochyby se jich ptali, jestli pociťovali nějaké výhody, které by Alessandro vůči Leovi mohl mít. Nejspíše i nějaké sestry z oddělení. Stoprocentně Wahid.

Když vešel do šaten, byli tam stážisti dva, Dario a Katie. "Celine dneska není?" zeptal se ihned Leo, aby začal konverzaci dřív, než ji někdo začne o něm a panu doktoru Letterim.

"Kámo," vydechl Dario a pak se zasmál. "No já byl úplně v šoku, když za mnou přišli, že jsi sbalil Letteriho. Jak sakra?"

Tolik k jeho snaze. "Uhm, já ho úplně nesbalil-"

Dario pokračoval ve svém. "Neboj, neřekl jsem jim nic co by vám uškodilo, protože vážně, jak bych si mohl něčeho všimnout? Vždyť se k tobě choval úplně stejně jako k nám ostatním. A ještě ti dával více papírování."

Leo sklopil hlavu a lehce se uchechtl. Musel uznat, že se lehce styděl to s Dariem rozebírat, že vlastně měl něco s doktorem, který vedl je všechny. A teď byl jeho přítel.

"Díky, Dario," odpověděl Leo. "Dopadlo to dobře. Sice mi neuznají Alessandrovo hodnocení, ale mohlo by to být horší, ne?"

"Jen?!" ozvalo se.

Leo i Dario se otočili ke Katie, která jen seděla a do konverzace se doteď nezapojovala.

"Jen?" zeptal se Dario. "To je dobře, ne? Že Leo nemá větší postih."

Katie se na ně oba zaraženě podívala, pak lehce přikývla a rychle si začala uklízet věci do skříňky, aby se mohla vypařit. K Leovi se začala vtírat jedna myšlenka a...

Nejspíš nebyl jediný. "Počkej, žes to byla ty, kdo to na ně kecl?"

"Nevím, o čem to mluvíš," zamumlala.

"Vždyť by to dávalo smysl!"

"Dario-" snažil se ho zastavit Leo. I kdyby to Katie byla, Leo nebyl ten typ člověka, který by to tady chtěl vytahovat a rozebírat. Byl by zklamaný? Ano, ale Katie by nic neřekl.

"Ne, Leo, jen se na ni podívej. Očividně jí tvůj trest nepřijde dostatečný. Téměř se s námi nebaví. A když pro nás s Celine přišli, chtěli jen nás, Katie nám řekla, že už s nimi mluvila. Proč asi? Protože byla úplně ten první člověk, se kterým mluvili!"

Leo nasucho polkl. Dávalo to smysl, to měl Dario pravdu.

A tak využil Katiiny slabiny, o které věděl. Cítil se strašně? Ano. Ale najednou potřeboval znát odpověď.

"Je to pravda, Katie?" zeptal se. Když se na Katie vytvořil tlak, dostal z ní člověk všechno, jen aby ji lidi nechali na pokoji a ona mohla utéct pryč. O krok se k ní přiblížil. "Jen se ptám, jen bych chtěl vědět, nejsem naštvaný, ten postih není tak strašný."

"Měl bys být naštvaný," odfrkl si Dario. "Mohlo to dopadnou hůř. Ještě že Alessandro končil. Jsi až moc milý."

Leo se snažil Daria v tu chvíli ignorovat. "Katie, prosím-"

"Nebyl to můj nápad!" vyhrkla a Leo zůstal stát na místě. Přece jen z ní odpověď vytlačil. Lehčeji, než sám očekával. "Byl to především Jeremy." Práskla skříňkou a dala se k odchodu.

Ovšem teď Lea další odpovědi začaly teprve zajímat. Rozběhl se za ní, aby ji zastavil. "Počkej, Jeremy?" Nepřekvapovalo, že se znali, i když měl Jeremy stáž na oční. Oba byli hned ten první den v tom baru, Jeremy dokonce vedle Katie seděl. On sám si s Jeremym už téměř nepsal. Neměli moc o čem.

"Viděl vás v nějaký kavárně mimo pracovní dobu," začala rychle vysvětlovat. "Jen po mně chtěl, abych vás sledovala. Jen jsem... Jen jsem jednou viděla, jak ti Letteri dal ruku na pas ne úplně profesionálním způsobem. Netušila jsem, že z toho Jeremy udělá tohle a půjde vás nahlásit." Mluvila tak rychle, že ji Leo téměř nestíhal. "Ale možná je to dobře, protože je to nefér, Leo!" A s těmito slovy se otočila a zmizela.

Leo tam zůstal zaraženě stát. Jeremy? Co proti němu Jeremy měl, že měl vůbec tu potřebu to řešit?

"To je kráva," vydechl Dario za ním. "Celá její stáž stojí na tobě a na tvé trpělivosti vůči jejím otázkám. A ona ti udělá tohle? A kdo je ten Jeremy?"

Dario ten první den v baru nebyl. Neviděl Jeremyho, neznal ho, netušil samozřejmě o tom, co se tam stalo na toaletách. "Stážista," řekl jednoduše. "Na očním. Seznámili jsme se den před stáží, byla tam i Katie..."

"Proč by to na tebe kecl?" zeptal se zmateně.

Leo se k němu otočil. "Já vlastně nevím," přiznal. "Chápal bych to od Katie, jsme na stejné stáží a i když toho moc neumí, je soutěživá, jasně, že jí to přišlo nefér. Ale Jeremy?" Byl tak zmatený.

Ten den už to ale nijak neřešil. Katie se mu vyhýbala, jak jen mohla, a oční bylo v druhé budově, kam neměl čas ani pracovní důvod jít, aby se podíval, jestli tam Jeremy je. Navíc netušil, jestli by byl schopný na něj ohledně toho vůbec promluvit a konfrontovat ho.

Když se vrátil domů, Alessandro seděl u svého počítače u jídelního stolu. "Co děláš?" zeptal se Leo.

"Nakupuji. Oblečení. Tvůj šatník nám za chvíli stačit nebude."

Další nevýhoda toho, jak se spontánně Alessandro vydal na letiště? Neměl vůbec žádné věci až na ty, ve kterých přiletěl, a tak s Leem sdílel všechno. Teď měl na sobě jeho tílko. Stále mu občas přišlo vtipný, jak šílené jeho rozhodnutí bylo.

Jakmile si odložil věci, Leo k němu došel a podíval se na obrazovku, co si kupoval. Alessandro ho volnou rukou objal kolem boků. "Netuším, jestli bych v tomhle nevypadal jak vůl." zamumlal a pak k němu vzhlédl. "Co v práci?"

Leo shlédl. Opravdu přemýšlel, že o tom Alessandrovi neřekne, protože tušil jeho reakci. Instantně začne oba nenávidět, což bylo Leovi docela líto, jelikož Katie byla pod ním také. Pak si uvědomil, že dále už ne. A pravděpodobně se jim cesty už jen tak nezkříží, ještě když byl Katiin primární zájem v ortopedii.

"Zůstaneš v klidu, když ti teď něco řeknu?" zeptal se.

"Záleží na tom, co mi chceš říct," odpověděl Alessandro, v jeho očích lehká zmatenost.

"Slib mi to."

"Neslibuju."

Leo protočil očima a povzdechl si. Nemělo to cenu. "Katie a Jeremy byli ti, co to na nás kecli."

Kupodivu? Alessandro v klidu zůstal. Zatnul zuby a zamumlal: "Wow, to je kombo."

"Že?"

"Proč?"

Leo mu převyprávěl, co mu Katie řekla. a na konci dodal, "Proč Jeremy? To nemám tušení."

"Kde že má praxi?"

Leo naklonil hlavu a věnoval mu jeden z těch svých pohledů, jestli to myslí vážně. "Alessandro."

"Co je?" odfrkl si. "Je to jen stážista. Pravděpodobně by se začal třepat, sotva by mě uviděl."

"Tak se mu neukazuj. Prosím. Já... zkusím něco zjistit."

Alessandro nevypadal přesvědčeně. "Vážně?"

Leo se pousmál a přikývl. A Alessandro byl stejně ten, kdo na druhý den přišel s odpověďmi. Samozřejmě.

ǁ

aww, jste mě potěšili, že ti dva jsou u vás oblíbení dá se říct nastejno. thats always the goal!