Harry seděl na posteli a četl si knihu o nitrobraně, kterou mu dal Draco. Některé odstavce si musel číst několikrát, aby pochopil správný význam. Opravdu toho o kouzelnickém světě stále věděl málo. Pokud chtěl zamezit tomu, co se v budoucnosti stalo, musel se ještě hodně učit. Jenomže jeho myšlenky se toulaly  úplně jinde než potřeboval. Místo o základech nitrobrany, přemýšlel o uplynulém dnu.

Opět se stal středem pozornosti kvůli svému štítu. Nečekal, že by mohl být takto silný a co víc, že si o tom bude vyprávět celá škola. Samotné šeptání za zády ho až tak netrápilo, ale co když se tyhle informace dostanou k Voldemortovi nebo k těm lidem, kteří unesli Dursleyovy? Věřil Herm a ta říkala, že ještě nebyl dostatečně silný, aby se postavil nepříteli. A kladla mu na srdce, aby o jeho mocné magii nikdo nevěděl!

Herm!

Harry vztekle zaklapl knihu a lehl si. Na mysl mu totiž přišla jiná myšlenka. Vztah Herm a Snapea. Nedokázal pochopit, proč ho to tolik zajímalo a už vůbec nevěděl, proč ho štvala představa, že by fámy kolem profesorů byly pravdivé. V ten okamžik, kdy Levandule pronesla svou myšlenku, pocítil neznámý bolestivý tlak na hrudi, který se pak objevil pokaždé, když potkal Snapea nebo nad ním přemýšlel. Mělo to snad nějakou spojitost s budoucností? Jeho hlava byla plná otázek, na které neměl odpověď.

Znovu se posadil a popadl do ruky knihu, kterou předtím odložil. Než ji však stihl otevřít, objevila se v jeho pokoji známá záře. Fretka ladně vyskočila na jeho postel a Harry rychle kolem nich uvalil tišící kouzlo.

„Cos to dneska zase předváděl?“

„Předváděl?“ zeptal se zmateně mladík patrona. Cítil nesmírnou úlevu, když fretku viděl. Konečně se vytratil ten nesnesitelný pocit, že na všechno byl sám.

„Chápu, že velká část školy jsou puberťáci, kteří vidí za vším nesmysly, ale že tomu budeš věřit i ty bych nečekala. Jak tě vůbec mohlo napadnout, že bych chodila s profesorem Snapem?“

Harry po patronových slovech zčervenal a začal zkoumat uvolněnou nit na pyžamu. Nebyl si jist, jak by měl odpovědět, proto raději mlčel.

„Harry, ostatní studenti neví to, co víš ty, proto ze všeho hned dělají aféru. Snape je v řádu a už o prázdninách jsme spolu úzce spolupracovali na tvé ochraně. Stejně jako tady na škole neustále dáváme pozor, aby nedošlo k nějakým problémům. Za tím, že spolu vycházíme nehledej něco speciálního, protože je to jen velice chytrý tah z profesorovy strany.“

„Chytrý tah?“

„Samozřejmě. Jsem mnohem silnější než on a i má nitrobrana a nitrozpyt jsou na vyšší úrovni, je pro něj výhodnější se mnou vycházet. Můžu tě ujistit, že spolu rozhodně nechodíme a ani nebudeme. Ovšem, abys řešil zrovna tohle během výuky, která je právě pro tebe důležitá, bylo opravdu nezodpovědné. Očekávám, že se to už nebude opakovat, protože mi věř, že mám v rukávu spoustu dalších trestů, které rozhodně nechceš dostat,“ pronesl vážně patron a mladík okamžitě začal přikyvovat.

„Nitrobrana? Na to jsi přišel sám?“ pokračoval patron a kývl směrem ke knize.

„Ne, to Draco. Ani jsem nevěděl, že něco takového existuje. Jenomže jsem nepochopil ani první kapitolu!“ vztekle zaprskal Harry.

„Samozřejmě, žes ji nepochopil, když celou dobu přemýšlíš nad nesmysly. Ta kniha je dobrá, v budoucnu jsi se z ní základy nitrobrany naučil. Ale musíš se na to soustředit. Je to ve své podstatě podobné jako s patronem. Pokud se nesoustředíš na správnou vzpomínku, patrona nevyčaruješ. Nitrobrana je těžká, nebudu ti tvrdit opak, ale pro tvou budoucnost je důležitá. Ani já ti nedokážu říct, kdy se setkáš s nepřítelem, který bude ovládat nitrozpyt a tebe pak zachrání znalost nitrobrany. Stejně jako tvá magie, i tohle se může stát tvou tajnou zbraní.“

„Co když se to nenaučím?“ zeptal se mladík zkroušeně patron se uchechtl.

„Naučíš, vím to. Jen budeš muset v některých ohledech zatnout zuby a nevzdat se. Pokud budeš trénovat podle téhle příručky, měl bys celkem rychle ovládnout základy. K dalším krokům budeš potřebovat vedení zkušeného učitele.“

„Budete mě učit?“ Harry se na patrona díval s naprostým nadšením a na Dracovi, který s ním mluvil jménem Herm bylo, aby mu to nadšení smazal z tváře.

„Ne, já tě učit nemohu. Nikdy jsem neprošla standartním studijním procesem, takže nedokážu odhalit chyby, kterých se při výuce jistě dopustíš.“

„Když to nebudete vy, tak kdo? Draco říkal, že v Bradavicích umíte nitrobranu jen vy, ředitel a Snape. Brumbál nemá tolik času a Snapea žádat o pomoc nemůžu.“

„Nemůžeš nebo nechceš, Harry? To jsi ještě pořád nepochopil, že profesor Snape není nepřítel? Podle mých informací, je k tobě letos nezvykle milý, stále je to málo?“

„O to nejde!“ vyhrkl Harry a rychle sklonil hlavu, aby patron neviděl, jak znovu zčervenal.

„Nechtěl bys mi to třeba vysvětlit? Jsem sice opravdu chytrá, ale zatím nejsem ani génius ani jasnovidec, Pottere.“

„To ty vzpomínky,“ zamumlal sotva slyšitelně brýlatý mladík. „Ještě pořád jim nerozumím, ale pokaždé, když jsem se Snapem, tak se cítím divně.“

„Čemu nerozumíš?“ zeptal se patron, tentokrát však pokládal otázku za sebe, ne za Herm. Dracovi bylo Harryho líto. Věděl, že by neměl nijak zasahovat, ale nemohl se zbavit vzpomínky na trpícího přítele, který pomalu a v bolestech umíral.

„Já…v tom posledním snu jsem byl navštívit hrob Brumbála s Snapea. Před…před Snapeovým jsem strašně brečel a ta bolest…byla nesnesitelná a jako kdyby vycházela někde zevnitř mého těla. Pořád jsem se omlouval a strašně jsem si přál, aby nezemřel. Pamatuju si o čem byly i ty ostatní sny a vím, čemu musím zabránit, ale tenhle vidím pořád stejně živě. Proto jsem předtím neudržel patrona. Jenomže nevím proč!? Netuším proč jsem byl tak zdrcený z jeho smrti!“

Draco viděl, jak špatně se mu o tom mluvilo a dokázal si představit, jak moc zmatený byl.

„Nemůžu ti říct, co přesně vedlo k tomu, jak jsi se cítil, Harry. Ta bolest, to je bolest ze ztráty blízkých a důležitých lidí. Nerozumíš tomu, ne teď, ale profesor Snape pro tebe byl nesmírně důležitou osobou, jen jsi to zjistil příliš pozdě. Už jsem ti říkala, že jsem zde proto, abychom společně změnili budoucnost a zabránili všem hrůzám, které nastaly, ale k tomu je potřeba, abys byl silný, Harry. Ty musíš studovat nitrobranu s profesorem Snapem. Jenom tak zesílíš a možná zjistíš i to, proč ti na profesorovi tolik záleželo. Severus ti rád pomůže, vím to, ale ten první, pro tebe bolestivý krok budeš muset udělat sám. Ta vzpomínka by pro tebe měla být hnacím motorem, ne brzdou. Měla by ti připomínat, co všechno je v sázce. Jsi ještě mladý kluk, měl by ses věnovat jiným věcem a tohle privilegium ti bylo odepřeno, jenomže bez tebe nemá svět šanci,“ pronesl patron a doufal, že se Herm nikdy nedoví, kolik toho Harrymu řekl.

„Mám strach, Herm,“ tichounce zašeptal Harry. „Bojím se, že selžu a všechny ty věci se stanou, všechnu tu bolest opravdu zažiju.“

„Neselžeš. Nedovolím, abys selhal, ale ty sám musíš chtít a musíš být silný. Tvým největším nepřítelem není budoucnost nebo Voldemort, ale tvůj vlastní strach. Nenech se jím ovládat, Harry. Všechno, čeho se teď bojíš se dá překonat a já vím, že ty na to máš. Jestli existuje někdo, kdo dokáže překonat sám sebe a jít za svým cílem, jsi to ty.“

Harry konečně zvedl hlavu. Pokusil se vytvořit něco jako přesvědčivý úsměv a přikývl. Draco to považoval za dobré znamení. Ze všeho nejvíce si přál vidět svého nejlepšího přítele s úsměvem a šťastnou budoucností.