Hermiona celé dopolední vyučování marně přemýšlela, co Harryho trápí. Od jeho pobytu na ošetřovně byl většinu dne zamlklý, ale dnes to byl naprostý extrém. Zdálo se, že byl neustále myšlenkami někde úplně jinde. A začalo to ráno při snídani. Všichni se bavili smíchem profesorky Loddové, jen Harry se tvářil smutně a neustále nešťastně vzdychal. Měla by se zeptat Herm, aby jí poradila, co s ním. Doufala, že alespoň kurz soubojů Harrymu zvedne náladu.

První lekce se konala venku na školních pozemcích. Pro tento účel profesoři vyčarovali vyvýšené pódium na kterém už stály tři osoby. Profesorka Loddová, profesor Snape a ještě další muž, kterého Hermiona nepoznávala.

„Proč mám pocit, že je dneska Potter ještě více mimo než předtím?“ ozval se za jejími zády Malfoy a Hermiona úlekem tiše vyjekla.

„To nevím,“ povzdechla si. „Už předtím byl pořád zamyšlený, ale od včerejška se s ním nedá vůbec mluvit. Zdá se být smutný, ale vůbec nevím proč.“

„Otec vždycky říkal, že nejtěžší věcí na světě je porozumět ženě. Ne, nejtěžší je porozumět Potterovi,“ odvětil Draco a odešel ke skupině zmijozelských studentů, kteří stáli přímo před pódiem. Hermiona nad jeho slovy jen zavrtěla hlavou a rozhlédla se, aby našla Harryho.

Stál stranou a zamračeně sledoval postavy na pódiu. Hermiona by si opravdu přála zjistit, co se s jejím kamarádem stalo. Vydala se k němu a cestou se snažila vymyslet plán, jak z Harryho dostat nějaké informace.

„Zajímalo by mě, proč přišlo tak málo lidí,“ pronesla, když dorazila až k němu. „Čekala bych větší účast.“

Harry konečně přestal hypnotizovat pódium a rozhlédl se kolem sebe. Hermiona měla pravdu, bylo jich málo, ale domníval se, že se to změní.

„Myslím, že příště jich přijde více. Všichni si pamatují, jak dopadl soubojnický klub s Lockhartem a nejspíše nevěří, že tohle bude jiné. Jakmile se po škole roznese, že souboje s Herm nemají nic společného s Lockhartem, přijde více lidí,“ odpověděl mladík a stočil pozornost k neznámému muži, který se právě pohnul ke kraji pódia.

„Dobré odpoledne!“ promluvil jasným hlasem a okamžitě měl plnou pozornost všech přítomných. „Vítám vás na první lekci soubojů. Domnívám se, že vám nemusím vysvětlovat, proč jsme se s ředitelem rozhodli pro výuku soubojů ani jak důležité jen umět se bránit. Jmenuji se Ian Winston a jsem bývalý trenér bystrozorů v KOKUSA. Profesora Snapea a profesorku Loddovou vám jistě představovat nemusím.“

Studenti sice Winstona přivítali vlažným potleskem, přesto ho všichni se zaujetím poslouchali.

„Mnozí z vás jistě ví, že kouzelnické souboje mají určitá pravidla, která by se měla dodržovat. Bohužel, nepřátelé, kteří jsou tam venku, za zdmi tohoto hradu, na nějaká pravidla kašlou. Jejich cílem není souboj vyhrát čestně, ale dosáhnout svých cílů za použití jakýchkoliv špinavých triků.“

Snape se trochu naklonil k Loddové a tiše se zeptal: „Ian Winston opravdu existuje nebo se jedná o pouhý výmysl.“

„Existuje. Byl to opravdu bystrozorský trenér a mistr soubojů. Před lety odešel do předčasného důchodu a místo jeho pobytu není veřejně známo. My ovšem víme, že zemřel,“ odpověděla stejně tiše Herm a přimhouřenýma očima pozorovala Pottera kousek od nich. „Harry je naprosto nesoustředěný a přemýšlí nad naprostými blbostmi. Opravdu mě nutí mě k tomu, abych na něj byla zlá.“

„Zlá? Co si pod tím mám představit, Loddová?“ zamračil se Snape.

„Bojíte se o něj?“ uchechtla se profesorka. „Mám vám říct, nad čím přemýšlí, abyste pochopil, proč mě tak štve?“

„Nemělo by vás spíše těšit, že je Potter tak uvědomělý?“

Herm se na něj podívala pohledem rozzuřené sáně a potichu zavrčela: „Můžete mi laskavě říct, co je na myšlenkách o našem vztahu potěšující? Potter totiž přemýšlí, jestli jsme opravdu pouze kolegové, Snape! Nemám pocit, že bych ho za to měla pochválit.“

„Prosím?“ Severus doufal, že se přeslechl. Kde ten kluk přišel na takové myšlenky?

„Slyšel jste dobře, Snape. Někteří jedinci nižší inteligence se domnívají, že jsme milenci. Tyhle řeči mě opravdu nemohou rozhodit, ale nehodlám tolerovat, aby nad tím přemýšlel blbec, který lítá z problému do problému,“ pronesla o poznání klidněji Loddová a obrátila svou pozornost zpět k Caradocovi a studentům.

„Umět se ubránit nebo ve vhodnou chvíli zaútočit je v dnešní době důležité. Taky je podstatné vědět, kdy je potřeba utéct. Jsou soupeři, kterým je lepší se vyhnout a zbytečně neriskovat. Samozřejmě vše záleží na dané situaci, někdy není na výběr. Nebudu vám lhát a tvrdit, že se vám venku nic nestane, ale můžu vám zaručit, že po skončení školního roku se budete schopni ubránit soupeřům silnějším než jste vy sami. Minimálně byste si měli dokázat vytvořit příležitost k útěku,“ vysvětlil Caradoc a Herm uznale pokývala hlavou. Nemazal jim med kolem pusy, ale zcela jasně je upozornil na to, co je čekalo.

„Nyní k tomu, jak kurzy budou probíhat. Máme k dispozici dvě hodiny každý týden, v první hodině budeme procvičovat obranná kouzla a v té druhé naopak kouzla útočná. Profesor Snape a profesorka Loddová se těchto hodin budou účastnit, aby vám mohli předvést jednotlivá kouzla v praxi. Názorná ukázka bývá často lepší než spousta teorie,“ pokračoval Dearborn stále stejným tónem a tentokrát to byla Herm, která se lehce naklonila ke Snapeovi a s úšklebkem pronesla: „Doufám, že mě nebudete šetřit, kolego.“

„To rozhodně nemám v plánu, Loddová. Vy se jistě taky nebudete držet zpátky,“ vrátil jí ušklíbnutí zpět a Herm se tiše zasmála.

„Dnes začneme kouzly Protego, Expelliarmus a Mdloby na tebe. Jsou to velice užitečná a zároveň hojně používaná kouzla. Předtím nám však profesoři předvedou, jak vypadá takový souboj bez pravidel. Profesorka Loddová hraje čarodějku na straně zla, kterou musí profesor Snape porazit. Sám jsem na jejich souboj zvědavý, protože oba ovládají jak neverbální kouzla tak bezhůlkovou magii a oba jsou skvělí a silní kouzelníci.“

Studenti, kteří do té doby tiše poslouchali rázem ožili. Souboj mezi profesory? To rozhodně bylo něco, co nikdo z nich neočekával.