- ,,Je to naše přirozenost, slyšíš? Nemůžeme tomu odporovat, matko!" křičela z posledních sil, než ji hlava unaveně klesla, ,,Je to osud a osud je mocnější než strach z modrého ostří," zašeptala a naposledy se podívala do balkónku, kde seděla její matka s výrazem, který by se nedal zaměnit. Královna cítila ke své druhorozené jen nechuť. Snad jedinou emoci, kterou u ní kdy Akio viděla.

. . .

,,Musíme jít," šeptala Akio sestře, která si do brašny házela poslední lahvičky ze stolu. V chodbě se ozvaly kroky. Starší ze sester se jako na povel napřímila a mladší objala jak nejpevněji mohla. Místností se ve chvíli ozvalo tiché plesknutí a sestry se ztratily v modři teleportačního kouzla.

Než se záře okolo nich plně uzavřela, byly schopné slyšet jak se na druhé straně prudce rozrazily dveře až klika urazila kus omítky.

,,Nikdy nás nenajdou. Postarám se o to," utišovala Akane sestru, ,,ale ted jsem moc unavená. Dobrou noc," řekla a zmizela za kuchyňskou linkou. Její kroky na rozvrzaném schodišti se rozjímaly po celém domě.

Akio, vyčerpaná kouzlem, se svezla podél zdi a pomalu oddychovala. Na tento den čekala dlouhých šestnáct let, připravovala se na něj týdny, ale přesto, když nastala chvíle odchodu, nebyla připravená. Ne dost.

Znova, ale trocha jinak. Snad jste si to užili první kapitolku. Budu ráda za jakýkoliv ohlas.

- Sam :3