Bylo to přesně rok od té osudné noci na Cape May Point. Město, které bylo dlouho zasaženo temným stínem zla, teď konečně dýchalo volně. Lidé se radovali. Byly slyšet smíchy, hudba, sklenky se cinkaly, a z každého kouta města vyzařovala úleva. Ať už ve městě, nebo na policejní stanici, všichni slavili nejen příchod nového roku, ale i rok od chvíle, kdy konečně padla temná postava Silent Night, a město bylo znovu svobodné.

Na policejní stanici to ale bylo jinak. I když všichni slavili, na tvářích detektivů se stále občas mihla jakási melancholie. Byli to ti, kdo museli čelit hrůzám, kteří viděli, jak je město pohlcováno strachem. Ale dnes, na Silvestra, si všichni užívali chvíle klidu.

Graham seděl v kanceláři, sklenička s whisky v ruce, tvář osvícenou světlem zapadajícího slunce. Sledoval, jak jeho kolegové občas pobíhají po chodbě, jak se slavení přesouvá do příjemného chaosu, ale on sám se neodvažoval zcela zapomenout. Jeho mysl stále zůstávala u věcí, které se staly, i když to už nebylo něco, na co by měl každý den myslet.

Shannon byla v místnosti vedle a povídala si s ostatními. Její smích se rozléhal jako zvonky v příjemné atmosféře, ale její oči se občas podívaly na Grahamovu kancelář, kde si její partner stále motal v rukou sklenici. Chápala to. Byl to on, kdo byl u toho, když Silent Night padl, kdo zůstal za všemi těmi horory, kdo držel vše pohromadě. A tak se rozhodla nechat ho, aby si dal ten čas, který potřeboval.

Když se ozvalo tiché zaklepání, Graham zvedl hlavu a uviděl, jak někdo vložil na jeho stůl novou obálku. Byla neoznačená, bílá, čistá, jakoby žádné vnější stopy nenechávala. Nezastavil se, jen ji zvedl, krátce se podíval a pak ji položil stranou. „Asi jen nějaký vtip,“ pomyslel si, než se vrátil k tomu, co dělal. Na chvíli zapomněl. Vzduch byl plný oslav, plný zvuků a cinkání sklenic, a jeho mysl byla zpět ve chvílích klidu.

Týdny pátrání, rok, kdy se všechno vrátilo do normálu.

A přesto, když přišel následující den a Graham si prošel poštu, rozbalil obálku a otevřel poslední dopis, hrůza jako blesk zasáhla jeho hrdlo. Při pohledu na pět slov napsaných na prázdné stránce, jeho obličej zbledl. Srdce mu bušilo, ruka se mu třásla, když si přečetl větu, která mu propálila mysl.

„Zlo nikdy nezemře, pouze vzroste...“

A s tímto posledním vzkazem se příběh Silent Night uzavřel, a přesto otevřel novou, temnou otázku, která by ho pronásledovala do konce jeho dní.

Mike nebyl mrtvý.
.
.
.
.
Takže toto je oficiálně konec. Doufám že průběh se líbil. Někde to možná mohlo působit moc urychlené ale tak snad nevadilo. Taky chci poděkovat všem kdo to pravidelně četl a dával mi hvězdičky. Hlavní dík tedy patří valecniceNyx123. Příběh byl vymyšlený v průběhu připrav na zkoušky jak už jsem zmínila několikrát.

Chci se ale zeptat jestli by měl někdo zájem o druhou knihu. Nebylo by to přímo pokračování. Ale byl byl to ten rok kdy se Mike zotavoval. Bylo by to přímo z jeho pohledu. Občas vedlejší ale hlavně zaměřené na mike. Chtěli by jste?