Milí detektivové,

Pokud tento dopis čtete, znamená to, že jste se ke mně přiblížili jen o vlás... ale přesto dost vzdáleni. Možná si myslíte, že vaše noční můra končí. Bohužel pro vás je to teprve začátek. Mé kroky zanechaly stopy, které jste dosud ignorovali. Měl jsem snad zůstat předvídatelný? Omezit se jen na pravidla, která jsem si sám určil? Ne, dnes jsem se rozhodl vás překvapit. Už žádné záchranné lano, žádná varování, jen tiše přihlížejte, jak vaše naděje mizí, stejně jako životy, které neochráníte. Víte, co se stalo s Mikem? Jistě ano. Byl jste někdy v pokoji, kde se stále vznáší strach i poté, co už tam nikdo není? Cítíte to? Jako by po něm zůstalo něco temného, něco, co se drží stěn a čeká, až do něj znovu vstoupíte.

Ale o tom nechci psát. Tohle je dopis, který měl být ve vašich rukou už dávno. Měl jsem ho odeslat dřív, možná ještě předtím, než Emma vykřikla naposledy, než Adam bojoval o každý dech v autě. Možná, kdyby ten dopis dorazil, její krev by nebyla na vašich rukou. Ale ztratil se... stejně jako vaše iluze o tom, že jste ve vedení. Každá minuta, kterou jste promrhali na špatné stopě, je pro mě jako triumf. Je zvláštní, jak rychle mohou věci ztratit svou původní podobu.

Kdo jste vy, abyste mě soudili? Věříte si, že máte právo chránit nevinné, ale co když vám řeknu, že nevinnost je jen iluze, kterou jste si vytvořili sami pro sebe? Zajímá vás, jak to cítím, když vidím váš strach? Když pozoruji, jak každá vaše chyba vede k další smrti? Miluju ten pocit... když vím, že vám už nezbývá žádná naděje, že se každým dalším krokem utápíte hlouběji. Emma i Mike byli jen kousky, fragmenty, které jsem použil, abych vás svedl na falešnou stopu. A vy jste to přijali. Přesně tak, jak jsem chtěl.

A teď? Teď je čas porušit všechna pravidla.

Nebudu hrát vaši hru. Nebudu dodržovat nic, co jsem slíbil. Právě teď přichází nová kapitola, kde už nejde o to, kdo přežije, ale o to, kdo z vás se odváží dost blízko ke mně. Nechte mě být vaší noční můrou.

S pozdravem,
Silent Night

---

Policie ve zmatku – každý věděl, že tenhle dopis měl dorazit už dávno, ale proč až teď? Detektiv Graham stál v kanceláři, zíral na papír před sebou a jeho prsty se třásly. Oči mu sjížděly po jednotlivých větách, které byly plné zlověstného klidu. Dopis byl přímým výsměchem všem snahám, které policie vynaložila. Měli vědět. Měli vědět, že Silent Night se přiblížil. Měli vědět, že si s nimi hraje. Kdyby dopis přišel dříve, třeba by se Emma ještě zabila – nebo ne.

"Ale co kdyby byl záměrně ztracen?" zaskřípěl Shannon, když se její oči přeletěly po každém slově, jako by to mělo nějaký skrytý význam. "Je to... je to hra. A my jsme ji prohráli."

"Je to šílené," řekl Graham s dávkou bezmocného vzteku v hlasu. "Tento dopis měl dorazit dávno, ale místo toho přišel až po napadení Emmy a Adama. Něco nám tady uniká, a to něco je klíčové."

Shannon přikývla a sevřela si ruku do pěsti. "Takže on nás zavádí na falešnou stopu. Ví, že máme na sobě krvavou stopu po Emmě. Ale ten dopis měl být doručen dřív. Měli jsme ho dostat. Jestli ho někdo zadržel... kdo to byl? Kdo tu věc zadržel?"

Graham měl potíže udržet si chladnou hlavu. Tohle bylo něco víc než jen obyčejné vyšetřování. Silent Night nejenže dokázal vyřadit policii z role, ale zároveň je začal naprosto ovládat, každý jejich pohyb, každé rozhodnutí, každou myšlenku.

---

O několik hodin později:

Detektivové stále ve své kanceláři zpracovávali dopis, když Adam, jediný přeživší ze dvou napadení, zůstal na jednotce intenzivní péče. I přes všechna očekávání o jeho smrti, se jeho tělo stále drželo, i když byl těžce zraněný. Zasahování, které mělo jeho smrt přivodit, ho minulo jen o vlásek. Těla byla rozdělena na zranění, střelná poranění, zlomeniny, tržné rány. Bylo to útočné chování, které by zabilo většinu lidí. A přesto, Adam byl stále naživu.

V nemocnici byla tísnivá atmosféra, cítit byla snad každá vteřina, jak se detektivové soustředili na možnost, že Adam by mohl něco říct, že by mohl mít odpovědi, které by mohly zachránit nejen jeho, ale i všechny ostatní, kdo by se mohli stát dalšími oběťmi.

Graham a Shannon stály ve dveřích nemocničního pokoje, hleděly na monitor, který sledoval Adamův srdeční rytmus, a přemýšlely. Co když ten dopis nebyl jediným vodítkem, které měli?

Shannon, tiše, se podívala na svého kolegu. "Myslíš, že nám Adam může něco říct? Možná máme alespoň jednu šanci. Pokud přežil, musí mít nějakou odpověď."

Graham se zadíval na těžce zraněného muže, který stále dýchal. "Pokud přežil, pak... pak to možná znamená, že stále máme šanci. Musíme se soustředit na to, co může říct, a zkusit z toho dostat nějaké stopy."

Netrvalo dlouho, a Adam, i když bolestí zkroucený a slabý, se pomalu probudil. Jeho oči se pomalu otevřely, zůstaly matné, jak se podíval na detektivy.

"Musíte ho zastavit," jeho hlas byl slabý a chraplavý, přerušovaný bolestí. "Není to člověk... je to něco víc. On se nikdy nezastaví, dokud neukončí všechny... všechno."

Detektivové se skláněli blíž k jeho posteli. "Adame... co tím myslíš?" naléhal Graham.

Adamova ruka, zbavená síly, se slabě zvedla a zůstal jen náznak varování. "Nemá žádná pravidla... nemyslíte si, že byste ho mohli zastavit. Je... je to... děsivé. Byl jsem na správném místě... a přesto mě skoro zabil... ale on vás všechny najde. Každého. A nebude mít slitování."

Shannon cítila, jak její žilky probíjí zima. Tohle nebyl jen další vrah, tohle byl lovec, který měl úplnou kontrolu nad svými oběťmi a svou hrou. Adamovi oči se zavřely, zůstal zticha, ale detektivové věděli, že měli jen malý kousek mozaiky.

Když se vrátili na stanici a sedli si, detektivové na chvíli mlčeli, než začali diskutovat o tom, co zjistili.

"Tohle musíme vyřešit, než bude pozdě," řekl Graham, jeho hlas byl tichý, ale neústupný.

Shannon přikývla. "Jsem si jistá, že to nebude snadné. Ale jestli nám Adam dal cokoliv, co nám pomůže, musíme to použít. A rychle. Je to náš jediný svědek. nesmíme ho ztratit 
.
.
.
.
To co je to dneska za zimu?