Noční město tonulo v husté mlze, která dusila každou ulici a každé záblesk světel pouličních lamp proměnila v zamlžené bodové zářiče. Adam se zhluboka nadechl, narovnal se a rychle se rozhlédl, než se zamířil ke dveřím, kde už na něj čekala jeho matka. Na tváři měla obavy, které ani slova uklidnění nemohla zcela zmírnit. „Slyšíš mě, Adame? Buď dneska opatrný,“ pronesla, její hlas se třásl, a i když se snažila působit klidně, strach byl cítit v každé slabice.

Adam se pokusil o bezstarostný úsměv, i když sám cítil náznak nervozity. „Mami, klid. Emma je černovláska, což znamená, že se nemáme čeho bát,“ odpověděl, s lehkostí v hlase, která byla tak trochu nucená. Černovlásky zatím Silent Night nechával na pokoji, a tak doufal, že zrovna dnes mají výhodu.

----

Když dorazili k opuštěnému jezeru na okraji města, kde na ně čekala tma, která jen těžce dýchala, připadalo jim to na chvíli romantické. Všude kolem bylo hluboké ticho, jen jemné zvuky lesa tvořily pozadí k jejich rozhovoru a občasnému smíchu. Adam si prohlédl Emmu, její černé vlasy lehce spadaly na ramena a její oči se leskly v tlumeném měsíčním světle. Přišel blíž, objal ji a na chvíli se zdálo, že jsou oba v bezpečí před všemi nástrahami světa. Když se jejich rty setkaly, okolní ticho bylo najednou přerušeno vzdáleným, lehce slyšitelným zvukem praskání větviček.

Emma se trochu odtáhla, zmateně se podívala směrem k lesu. „Slyšels to?“ zeptala se tiše.

Adam zavrtěl hlavou a lehce ji objal kolem ramen. „Neboj se, to je jen les… možná jen nějaký zvíře,“ odpověděl, ale i on měl pocit, že něco není v pořádku. Jeho oči těkaly k temnému okolí, každá stínová silueta se zdála být podezřelá, ale nechtěl působit nervózně.

Znovu se ozvalo praskání, tentokrát blíž. Adam ztuhl a lehce stiskl Emminu ruku. „Radši se vrátíme do auta,“ zašeptal. Emma přikývla, a když nastoupili do auta a zabouchli dveře, nastal zvláštní klid.

Chystali se rozjet, když na okně spolujezdce jemně zaťukal prst. Adam a Emma trhli hlavami směrem k oknu, kde stála vysoká, temná silueta v dlouhém kabátě. Kapuce mu zakrývala tvář, ale už jen jeho přítomnost byla tak děsivá, že se Emma neudržela a zakřičela.

„Okamžitě odjeď!“ zakřičela na Adama, ale motor auta jen tiše zaskuhral a znovu utichl. S každým neúspěšným pokusem se Adama zmocňovala stále větší panika. „Do háje, dělej, prosím!“ šeptala naléhavě, zatímco pohledem propalovala přístrojovou desku, jako by to mohlo motor zázračně přimět k životu.

Silent Night stál klidně vedle auta, jako by věděl, že nemají šanci. Adam se nadechl a rozhodl se vystoupit, aby získal čas. Když se ocitl venku, pocítil zvláštní klid, který byl však zbarvený chladným strachem. Vrah stál jen pár kroků od něj, prázdným pohledem ho propaloval, jako by byl jen další loutkou v jeho zvrácené hře.

„Co chceš?“ pronesl Adam s vypětím všech sil, snažil se znít odhodlaně, ale třes v jeho hlase byl nezaměnitelný.

Silent Night neodpověděl, jen se pomalu přiblížil. Náhle zvedl ruku s nožem, kterým lehce zaťukal na plech auta. Adam se pokusil couvnout, ale vrah byl rychlejší. Před jeho očima se nůž zableskl a v příštím okamžiku mu projel bokem, chladná čepel se prořízla kůží a on vykřikl bolestí.

„Aaagh!“ vykřikl Adam, když se zhroutil k zemi. Zatímco krev proudila z rány, Emma, která to všechno sledovala z auta, vyděšeně vzlykla. Silent Night se obrátil směrem k ní, jeho temná přítomnost jako by zahalila vše kolem.

Adam se z posledních sil postavil na nohy, chytl Emmu za ruku a táhl ji do hlubin lesa. Běželi, jak jen jim síly stačily, ale za nimi stále slyšeli kroky, pravidelné a děsivě klidné. Nakonec však Adam zakopl o kořen a znovu spadl. Tentokrát už věděl, že nemá šanci.

Silent Night se sklonil nad ním, oči lesknoucí se zlověstným úsměvem. „Ty se až moc bráníš, na můj vkus,“ pronesl hlubokým hlasem, který Adamovi pronikl až do kostí. V tu chvíli namířil pistoli na Adamovu hruď a vystřelil.

„Ne… prosím…“ zašeptal Adam těsně před tím, než bolest naplno zaplavila jeho vědomí. Ale Silent Night mu nehodlal dát poslední ránu. Se znepokojivým klidem se obrátil, věděl, že Adam není mrtvý – a to přesně chtěl.

----

Když policie dorazila na místo, kde Adam ležel v kaluži krve, naskytl se jim hrůzný pohled. Ležel na chladné, vlhké zemi, jeho dýchání bylo nepravidelné a tělo pokryté škrábanci, podlitinami a jednou velkou, stále krvácející ránou na břiše. Detektivové se okamžitě shlukli kolem něj, někteří v šoku, jiní plní beznaděje. Tohle bylo poprvé, kdy někdo po útoku Silent Nighta přežil, ale otázkou zůstávalo - přežije dlouho?

Graham se sklonil k Adamovi a prsty lehce poklepal na jeho zápěstí, aby našel puls. Bylo tam, slabé, ale existovalo. „To je zázrak...," zamumlal. Adrenalin mu pulsoval v žilách, těžce dýchal. Cítil směs radosti i strachu; Adam mohl být klíčem, mohl jim říct, co se tu stalo. Ale mohl také kdykoli zemřít.

„Dostaneme tě odsud, Adame," zašeptal Graham směrem k ležícímu chlapci, přičemž se rychle otočil ke kolegům. „Zavolejte sanitku! Potřebujeme ji okamžitě!"

Detektiv Shannon pohlédl na Graha, na tváři měl směs strachu a úlevy. „Nemůžu tomu uvěřit. První přeživší... Silent Night nechává své oběti mrtvé, vždycky to tak bylo. Proč ho tentokrát nechal žít? Co je jinak?"

Graham jen zavrtěl hlavou. „Nevím, ale teď na tom nezáleží. Hlavní je, že žije."

Když dorazila sanitka a zdravotníci začali Adama nakládat na nosítka, Graham a Shannon si mezi sebou vyměnili pohled. Oba věděli, že tohle je jejich první skutečný průlom ve vyšetřování. Konečně měli přeživšího. Někoho, kdo viděl Silent Nighta tváří v tvář a žil, aby o tom mohl vyprávět.

Cestou do nemocnice Grahamovi hlavou běžely všechny možnosti. Tohle bylo jiné. Neodpovídalo to vzoru, který Silent Night dosud pečlivě dodržoval. Bylo to, jako by se záměrně rozhodl porušit svá vlastní pravidla a zahrát si s nimi hru. Nechat Adama naživu co tím sledoval? Bylo to varování? Nebo snad ukázka moci?

V nemocnici, na jednotce intenzivní péče, ležel Adam obklopený lékaři, kteří dělali všechno, co bylo v jejich silách, aby ho udrželi naživu. Když konečně otevřel oči, svět kolem něj byl rozmazaný, bolestivý. Cítil jen tupou, hlubokou bolest, která ho táhla zpět do temnoty.

Vedle jeho postele stál detektiv Shannon, opatrně a s porozuměním se na něj díval, když se Adam konečně vzpamatovával. Když Adam pohlédl do jeho očí, zjistil, že ten muž na něj hledí se směsí soucitu a naděje. Ale v jeho pohledu bylo něco víc očekávání. Shannon byl první, kdo promluvil, hlasem klidným a jemným.

„Adame... jsi v bezpečí. Už jsi v nemocnici," řekl, snažíc se udržet chlapce klidného. „Pamatuješ si, co se stalo?"

Adam na okamžik zavřel oči, jakoby vzpomínky byly příliš děsivé na to, aby je dokázal snést. Pak, s bolestí v očích, přikývl. „Emma... kde je Emma?"

Shannon si povzdechl, jeho srdce se těžce zatížilo. „Emma... je mi to líto, Adame. Emma... nepřežila."

Adamovy oči se naplnily slzami, jeho pohled se zamlžil. Prudce se otočil na bok, jakoby chtěl uniknout té strašné pravdě, ale bolest v břiše mu to nedovolila. „To nemůže být pravda... Nemohla... ona..." jeho hlas se třásl a zlomil.

Graham, který stál opodál, viděl, jak se Adam svíjí v bolestné kombinaci fyzické a emocionální bolesti. Přešel k němu, lehce se posadil na okraj postele. „Adame, musíme to vědět. Kdo to byl? Co se stalo?"

Když se Adam trochu uklidnil, jeho dech byl stále roztřesený. Přesto, jakoby jeho tělo odpovídalo na potřebu spravedlnosti, začal pomalu vyprávět. „Byli jsme v autě. Byla tma, klidná noc... a já si myslel, že jsme v bezpečí, víte? Myslel jsem si, že je to všechno jen hloupá pověst, že Silent Night zabíjí jen blondýnky nebo brunety... Ale... pak se prostě objevil. Z ničeho nic. Najednou byl tam. A v jeho očích... bylo něco temného. Jako... jako by nás jenom viděl jako hračky."

Shannon se na chvíli zadíval na Grahama, jeho srdce bušilo o něco rychleji. Ten chladný, nemilosrdný plán, který Silent Night předvedl, je děsil. „Co se stalo pak?" zeptal se jemně, snažíc se dát Adamovi prostor pokračovat.

Adam se zhluboka nadechl, jakoby každý další nádech byl utrpením. „Zaútočil na nás... Bylo to tak rychlé. Emma... nevím, jak to říct, ale... on jí prostě vzal. Byl rychlý. Já se snažil bojovat, ale byl příliš silný. Přišel ke mně a... skoro mě zabil. Držel mě u země, a pak..."

Jeho hlas se třásl, jakoby ho vzpomínky dusily. „Řekl mi, že se bráním až moc. Pak vytáhl zbraň a střelil mě... ale... nechal mě žít. Věděl, že jsem naživu, ale prostě mě tam nechal."

Graham a Shannon byli oba otřesení. Toto nebylo jen brutální napadení. Toto byla chladnokrevná hra s psychikou všech, kdo byli zapojení. Silent Night nyní jasně ukázal, že neváhá změnit pravidla. A přesně o to mu šlo - vzbudit ve všech pocit nejistoty.

Policie a detektivové se od Adama vzdálili a začali plánovat další kroky. V kanceláři, kde se všichni shromáždili, zavládla napjatá atmosféra. Po tolika měsících tápání ve tmě měli nyní někoho, kdo přežil.

„Tohle je náš první velký průlom," pronesl Graham k ostatním s vážným výrazem. „Silent Night se projevuje jako psychopat s promyšlenou strategií. A teď nám zanechal živou stopu. Možná je to jen další část jeho hry, ale na tom teď nezáleží. Máme první skutečný důkaz."

„Musíme si pospíšit," dodal Shannon, který zíral na fotky všech obětí na nástěnce. „Adam je důkaz, že Silent Night může kdykoli změnit svá pravidla. Nikdo už není v bezpečí. A možná má i další, nové plány."

Graham přikývl, jeho mysl byla plná otázníků. „Tohle je začátek. Pokud máme šanci ho zastavit, musíme toho využít teď, dokud nám nechal tuhle malou příležitost."

Všechny pohledy byly upřené na Adama, jediného, kdo přežil setkání s vrahem.
.
.
.
.
Dneska druhá adventní neděle a pro některé taky jinak známý den. Dneska se jede poslední závod sezóny v Abu Dhabi. Takže jestli tu někoho mám tak si to užijte stejně jako já